SOVĚTSKÁ TAJNÁ SLUŽBA "OGPU" A UTAJENÁ DOKUMENTACE O ŠAMBALE (2)

To si samozřejmě velmi dobře uvědomovali i tehdejší vojenští specialisté. Tento „utopenec“ byl ve skutečnosti v rámci antisovětského hnutí postava první velikosti, jež byla jež byla úzce napojena na Američany a jejich zájmy v Rusku. Mimoto měl Kolčak ohromný vliv na tzv. „bělogvardějce“ a tak v Rusku, tak i na komunity, které se nacházely v zahraničí v emigraci. Takže sečteno a podtrženo, informace vypuštěné bolševickou propagandou o tom, že byl Kolčak zastřelen dvěma vojáky na rozkaz velitele čety, byly jen pouhou „pohádkou“ pro veřejnost. Je to totéž, jako kdyby v bitvě u Stalingradu byl velitel 6. armády Wehrmachu, polní maršál Paulus v zajetí zastřelen rozkazem velitele roty.

O Paulusově osudu se rozhodovalo v sídle „Nejvyššího velitelství“ za osobní účasti generalissima Stalina. Maršál Paulus byl velmi často vytěžován generální štábem Rudé armády. Je logické, že bylo využíváno jeho vědomostí ohledně strategického plánování nejvyššího nacistického velení. Ze své pozice polního maršála toho věděl skutečně mnoho. Jeho vědomosti i politické dovednosti byly později využity dokonce i při pozdějším formování NDR (https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Paulus).

S přihlédnutím k okolnostem však můžeme konstatovat, že Kolčak byl ve své době mnohem důležitější postavou než Paulus – i když pravda, přímé srovnání není zcela správné a ani na místě.  Alexander Vasilijevič byl nejen slavným námořním velitelem, ale také vynikajícím průzkumníkem severských oblastí Ruska. Byl představitelem slavné vojensko-geografické školy polního maršála Miljutina (https://en.wikipedia.org/wiki/Dmitry_Milyutin). V souvislosti s tzv. „arktickými přírodními zdroji“ se velmi často cituje jméno Lomonosova, nebo Mendělejeva. Málokdo ale ví, že skutečným původním objevitelem přírodního bohatství v této části světa byl právě Kolčak.

V tomto případě jde především o oblast poloostrova Kola. Je mu je také přisuzována první seriózní prognóza skladby a rozsahu příro