SKRYTÁ MOC PRAVĚKÝCH MEGALITŮ (1)

Narodil jsem se v Rusku, když bylo ještě součástí bývalého Sovětského svazu. Rodiče z naší oblasti běžně posílali své děti pro očividné zdravotní přínosy do „pionýrského tábora“ u Černého moře. Na měsíc nebo i na delší čas, já sám jsem v těchto táborech trávil několik měsíců v roce. Vzpomínám si, jak jsem v lese vídal podivné megalitické struktury, když jsme se sami procházeli okolo tábora. Připadaly mi velmi starobylé a mnoho z nich už bylo počmáráno graffiti a dokonce zničeno. Později jsem se dozvěděl, že se tyto struktury nazývají dolmeny. To bylo mé první setkání se starověkými megality.

Slovo „megalit“ pochází ze starověké řečtiny; megas značí „velký“ a lithos znamená „kámen“. Později, když jsem začal cestovat, jsem v jiných částech světa zhlédl mnoho megalitů. Nikdo neví přesně, kdo je postavil a za jakým účelem. Moderní archeologové hlavního proudu vám samozřejmě každou otázku zodpovědí „oficiálním“ způsobem. Nicméně v ústní tradici lidí žijících v těchto oblastech v mnoha případech chybí jakékoli historické vzpomínky na tyto monumenty.

Megalitické struktury se ve všech oblastech svého výskytu vyznačují podobnými charakteristikami. V rozporu s tvrzením historiků, kteří trvají na tom, že před Kryštofem Kolumbem neexistovalo spojení mezi Starým a Novým Světem, lze pozorovat, že se ve všech částech světa, kde dnes najdeme pozůstatky megalitů, používala podobná technologie. Historici a archeologové trvají na tom, že lidé po celém glóbu nezávisle vynalezli podobné stavební techniky. Pokud je tomu tak, proč dnes ve všech zemích světa nezávisle nevynalezli internet, zubní implantáty nebo operace srdce? Lidé si od sebe vypůjčují, což se nazývá pokrokem. O těchto starobylých památkách je známo velmi málo, i když je jedna věc jistá – jejich moc je nepopiratelná. Ve svém rozsáhlém výzkumu megalitů jsem se soustředil na dolmeny ze Severního Kavkazu. Dozvěděl jsem se o těchto tajemných stavbách neuvěřitelné věci a prostudoval tuny informací. Chci se s vámi podělit o své poznatky kavkazských dolmenů i starověkých megalitů obecně.

Proč se nazývají dolmeny? Jedna teorie říká, že slovo dolmen je bretonského původu. Skládá se ze dvou kořenů, taol (tabulka) a maen (skála).^[1] Severokavkazské dolmeny jsou odlišné od staveb, které se obvykle nazývají dolmeny v jiných zemích, a mohly by být lépe popsány jako starověké megalitické struktury. Budeme je však nazývat dolmeny, jak jsou nazývány v Rusku. Horský lid Adyghe (Adyghe je rodné jméno Circassianů), který žil v této oblasti, vždy dolmeny považoval za posvátné stavby, ctil je a chránil. Říkal jim „trpasličí domy“ (Ispun). Kozáci, kteří sem přišli později, je nazývali „domy bohatýrů“, nebo „čertovými chatami“.^[2]

Lid Adyghe stále bere ohled na území, kde jsou dolmeny považovány za posvátné. Místní usedlíci v této lokalitě dlouho nestavěli domy a dolmeny navštěvovali pouze ve výjimečných případech, kdy se jich chtěli zeptat na něco důležitého. Věřili, že je-li jejich touha silná, upřímná, a především dobrá, jistě se vyplní. Nedůvěra nebo sarkasmus se při návštěvě dolmenů bere jako osobní urážka a dolmen může přísně potrestat špatného nebo prodejného člověka, či odmítnout lidi, kteří pochybují o posvátnosti dolmenů.

Megalitická kultura v celém světě

Megality nalezené po celém světě mají podobné vlastnosti, co se týče stavební technologie:

• Obrovská velikost stavebních bloků. Jedna „cihla“ váží i mnoho tun.

• Primárním materiálem pro stavební bloky bývá často pískovec.

• Přesné sesazení stavebních bloků; do spár mezi nimi není možné vpravit ani žiletku.

• Zakřivené zdivo; tento druh zdiva zvyšuje toleranci vůči zemětřesením.

• Přítomnost drážek a štěrbin pro spojení bloků.

• „Měkká“ kamenická technologie. Některé bloky vypadají, jako by byly vyrobeny z plastu, který později „ztvrdl na kámen“.

• Bosáž (v architektuře značí le bossage kamenný výstupek nebo výčnělek). Zde však nejde o okrasné prvky.

Proč by lidé, kteří nikdy neviděli megalitické struktury, vynalézali tytéž stavební metody, a ne nějaké jiné? Všechny megality byly zřejmě postaveny jedinou kulturou, které říkáme megalitická.

Nedůvěra nebo sarkasmus se při návštěvě dolmenů bere jako osobní urážka a dolmen může přísně potrestat špatného nebo prodejného člověka...

Pak jsou zde některé další podobnosti:^[3]

• Megality jsou vždy postaveny v blízkosti vodního zdroje.

• Nebeská orientace. Dalším znakem megalitické kultury je specifická astrální orientace vzhledem k důležitým nebeským objektům, jako je Slunce, Měsíc a některá souhvězdí.

• Legendy o obrech a trpaslících. Kde se vyskytují megality, tam také bývají legendy o obrech, kteří je postavili.

• Výskyt podobných etnografických a folklórních obřadů. Například kultu kozy (v jiných kulturách jde o býka, berana nebo jelena) včetně rituální oběti těchto zvířat, jež jsou zasvěceny nebi, slunci nebo blesku. Byly zde také starobylé boje a „hry“ s býky stejně jako ohňové rituály. „Megalitické“ tance: anglický tanec Morris, baskické mečové tance, nebo kavkazské tance se šavlí.

• Podobný prajazyk. Někteří učenci tvrdí, že dalším rysem megalitických kultur je existence tajných nebo posvátných jazyků lovců, válečníků, kněží. Dnes je mnoho z těchto jazyků ztracených. Mohlo by tomu být tak, jak říká Bible, že kdysi ve starověku všichni lidé mluvili stejným jazykem (tedy v době, kdy existovala jednotná technologie pro stavbu megalitů)?

• Matriarchát. Vláda žen a kult bohyně matky se nacházejí v megalitických kulturách evropského Západu, v severní Africe, na Kavkazu, v jižní Indii a v Jižní Americe. Vliv matriarchátu lze dodnes rozpoznat ve víře, legendách a zvycích různých národů.

• Rudy a kovové doly. Megalitické kultury byly přitahovány k oblastem bohatým na kovy, zejména na měď a cínové usazeniny.

• Budování megalitů v seismicky aktivních oblastech. Všechny dolmeny a další megality byly stavěny na podobných místech.

Kavkazské dolmeny

Jedná se o dolmeny z oblasti Kavkazu, rozeseté od Tamanského poloostrova až ke Kolchidské nížině na rozloze dlouhé asi 480 km (asi 300 mil). Je známo, že Západní Kavkaz jich má asi 2300 dolmenů, z toho pouze 20% v původním stavu. K tomuto datu z nich archeologové vykopali okolo 160.^[4] Drtivá většina dolmenů patří k takzvanému „kachlovému“ typu. Jsou tvořeny velkými kamennými deskami, z nichž jsou čtyři postaveny svisle a pokryté pátou, tvořící překlad kamenné krabice neboli komory dolmenu. Bloky jsou vzájemně pečlivě sestaveny pomocí speciálních drážek a výstupků. Přední deska dolmenů má obvykle malou kulatou díru (archeologové ji nazývají průlez).

Podle některých zdrojů může každý z kamenných bloků vážit tři až osm metrických tun,^[5] ostatní zdroje uvádějí hmotnost do 30 metrických tun.^[6] Velikost vstupního otvoru (průměru kruhu) je obvykle 40 cm (1,3 stop).^[7] Některé dolmeny jsou skalními monolity, byly zkonstruovány částečně nebo úplně z rostlé skály. Vnitřní komora tohoto typu dolmenů musela být postavena (v případě kompletních monolitů) skrze vstupní otvor v přední stěně. Žádný jiný přístup k vnitřní komoře dolmenů není možný. Přední otvor mohl být uzavřen falicky tvarovaným kamenem-zástrčkou s hmotností do 150 kg (330,7 liber).^[8]

Dolmeny jsou obvykle postaveny ve skupinách podél povodí. Orientace staveb v terénu je různá, ale řídí se podle oblouku východu a západu Slunce či podle kulminace nebeských těles. Radiouhlíková analýza ukazuje, že dolmeny Severního Kavkazu byly stavěny mezi 2 700 a 1 400 př. n. l., což představuje stáří 3 400 až 4 700 let. Nicméně tato datovací metoda není nespolehlivá. Výzkumníci mohou používat uhlík pouze na pozůstatky, nalezené v monumentech nebo v jejich blízkosti, ale tyto materiály mohou být novější než samotná stavba. Existuje zde spousta rozporů – některá datování určitých památek se podle různých autorů rozcházejí.

Několik výzkumníků se pokusilo kavkazské megality studovat, ale nenalezli žádné odpovědi na otázku, kdo, proč, kdy a za jakým účelem dolmeny postavil. Archeologové rovněž nenalezli žádné nástroje ani podpůrné konstrukce, které by mohly být použity při výstavbě megalitických struktur. Byli překvapeni, když uviděli pečlivě vyrovnané a ošetřené stavební bloky, některé z nich pokryté vyřezávanými vzory a vzácně i malované. Struktury dolmenů nás opravňují hovořit o vysoké kulturní úrovni jejich stavitelů. Proběhlo několik experimentů, které měly dokázat, že lidé v pravěku mohli vytvořit tyto struktury, ale všichni selhaly. V roce 1960 rozhodli zaměstnanci Abchazského státního muzea o přepravě jednoho dolmenu na nádvoří muzea (zdůrazňuji, že nešlo o stavbu nového dolmenu, ale o převoz původního, a to nákladním autem na relativně krátkou vzdálenost po dobré silnici). Vybrali k tomu nejmenší dolmen a použili při nakládání jeřáb, ale bez ohledu na to, jak upevnili smyčky ocelových kabelů na svrchní kamenné desce, se ani nehnula. Převezli druhý jeřáb a oba jeřáby mnohatunový monolit uzvedly, byl však příliš těžký, než aby se dal naložit na vůz.

Celý rok ležel překlad dolmenu na místě, kde stavba stávala předtím, zatímco se hledal silnější jeřáb. Za pomoci nového stroje byly všechny kameny vyzdviženy na kamiony. Ale ta nejdůležitější věc stále čekala – struktura se musela znovu sestavit. Minul dlouhý čas, než se práce uskutečnila. Stromy v zahradě muzea bylo třeba pokácet a jedna stěna dolmenu se zlomila. Přesto se rekonstrukce zdařila pouze částečně. Střechu spustili na čtyři stěny, ale nedala se posouvat tak, aby jejich hrany seděly v drážkách vnitřního povrchu překladu. V pravěku desky zapadaly tak dobře, že se mezi bloky nedala vložit ani čepel nože. Teď tam zela velká mezera.^[9]

-pokračování-

---------------------------------------------------------

PRAMENY:

1. Valeva, J., Nankov, E. a Graninger D. eds. A Companion to Ancient Thrace, John Wiley & Sons, 2015, s. 126

2. Dmitrijev, D. Dolmeny. Tajna Tysjačeletij („Dolmens: The Mystery of the Millennia“), October 2006, https://lah.ru/94dolmen/

3. Eremin, Gennadij. Svjazhi solnce kamennoj cep'ju… (Connecting the Sun with a Stone Chain ...), in: Technology Youth Magazine, č. 6, 1979 http://www.fantclubcrimea.info/2-eremin.html.

4. Furduj, R. Prelest' tajnyj – 2 (The Charm of Mystery – 2), Kijev: Libiď, 2001, s. 169

5. Taťjana Šnurovozova. Tainstvennyje města Rossii [Mysterious Places of Russia], Moscow, Olma Media Group, 2012, ss. 208-209

6. Marina Pankova, Inga Romaněnko, Ilja Vagman a Olga Kuzmenko. 100 Znamenitych zagadok istoriji (100 Famous Puzzles of History), Feniks, 2008, s. 30

7. Furduj R. Prelesť tajnyj – 2 (The Charm of Mystery – 2), Kijev: Libiď, 2001, s. 175

8. Neapolitansky, S., Matvějev, S. Sakralnaja architěktura mira (Sacred Architecture of the World), Amrita Rus, 2013, s. 194

9. Formozov, A. Pamjatniki pervobytnogo iskusstva na territorii SSSR (Monuments of Primitive Art in the USSR), Moscow: Nauka, 1966, s. 90