ROSWELLSKÝ INCIDENT S OTAZNÍKY KOLEM PLUKOVNÍKA CORSA (8)

B. Roswellské technologie v Corsově podání

Jak je to tedy s plukovníkem Corsem a jeho seznamem trosek a technologií údajně nalezených při roswellském incidentu? Proč se vlastně vůbec obtěžovat s Corsem, když ho většina hlavních roswellských výzkumníků zastávajících mimozemskou interpretaci nebere v úvahu? Proč se s plukovníkem Corsem obtěžovat, když lze jasně demonstrovat, že vývoj mnohého v jeho „seznamu technologií nalezených v Roswellu“ má jasnou a dobře známou historii? Corso by měl být pečlivě uvážen jednoduše proto, že význam jeho argumentů spočívá v tom, že:

1. Veřejně známá historie vývoje některých technologií na jeho seznamu je výmysl.

2. A protože jasně ukazuje – a často ne právě jemně – na nacistické Německo jako na hlavní zdroj tohoto vývoje.

Připomeňme si, co jeho kompletní seznam „nalezené mimozemské technologie“, která byla zaseta do amerického průmyslu, obsahoval:

Zesilovače obrazu, ze kterých se nakonec stalo „noční vidění“
Optická vlákna
Superpevná vlákna
Lasery
Kovové slitiny s molekulárním uspořádáním
Integrované obvody a mikrominiaturizace základních desek
HARP (High Altitude Research Project)
Projekt Horizon (základna na Měsíci)
Přenosné atomové generátory (iontový pohon)
Ozářené potraviny
Naváděcí systémy „třetího mozku“ (EBE pásky na hlavu)
Částicové paprsky (protiraketové energetické zbraně, jako ve Star Wars)
Elektromagnetické pohonné systémy
Projektily s ochuzeným uranem

Jinde ve své knize během uvádění své hlavní „roswellské teze“ zmiňuje následující výčet:

"Dnes jsou věci jako lasery, integrované obvody, sítě z optických vláken, zařízení na akceleraci paprsku částic a dokonce kevlar v neprůstřelných vestách běžné. Zdroje pro jejich vývoj však byly získány z havárie mimozemského plavidla v Roswellu a objevily se v mých složkách o čtrnáct let později".

A nakonec si připomeňme jeho podivnou zmínku ohledně podobnosti veškeré této exotické technologie s nacisty:             

"Během zmatených hodin po nalezení havarovaného roswellského neznámého plavidla armáda rozhodla, že při absenci jakýchkoli jiných informací muselo být mimozemské. Navíc fakt, že toto plavidlo a další létající talíře sledovaly naše obranná zařízení a dokonce se zdálo, že svědčí o technologii, kterou jsme viděli u nacistů, přiměl armádu domnívat se, že tyto létající talíře měly nepřátelské úmysly a mohly dokonce zasahovat do událostí během války".

Když tedy spojíme tyto dva seznamy, dostaneme následující výčet technologií, které zde budou probrány (všimněte si, že jsem vynechal ty technologie, které bezprostředně nesouvisí s argumentací a soustředil jsem se na exotičtější technologie uvedené Corsem):

1) optická vlákna;

2) superpevná vlákna (kevlar);

3) zesilovače obrazu či noční vidění;

4) lasery;

5) částicové urychlovače a částicové paprsky;

6) integrované obvody a mikrominiaturizace základních desek (a tranzistoru);

7) přenosné atomové generátory (iontový pohon), to znamená letouny a vesmírná plavidla s atomovým pohonem.

Na všechno se nyní podíváme.

1. Optická vlákna

Pro mnohé to může být překvapením, ale myšlenka využití světelných vln k modulaci a přenášení zvuku lidského hlasu přes velké vzdálenosti není myšlenkou ze současné doby. Ve skutečnosti pochází z 19. století a od nikoho jiného, než vynálezce telefonu, Alexandera Grahama Bella. Bell si nechal patentovat zařízení, kterému říkal „fotofon“, pro optický přenos akustických signálů. Navíc to nebyl telefon, který ho proslavil, ale právě fotofon, na který Bell pohlížel jako na svůj největší vynález. Problémem však bylo, že světlo se pohybovalo v rovných liniích a neexistoval – aspoň v té době – žádný proveditelný způsob, jak ho „ohnout“. Neexistoval ani žádný praktický způsob, jak toto světlo přimět pohybovat se na značnou vzdálenost bez nevyhnutelného ovlivňujícího zkreslení a degradace signálu.

Optická vlákna toto všechno samozřejmě vyřešila, ale v jejich technologickém stromu byly dvě podmínky, než se stala použitelnými v praxi. Zaprvé muselo být navrženo účinné nosné médium, které by bylo flexibilní, ale ne křehké, a které by bylo schopno přenášet světlo, a sice skleněné vlákno. Zadruhé, samotné světlo muselo být koherentní, aby se mohlo prostřednictvím takového flexibilního nosiče pohybovat. Stručně řečeno, bylo zapotřebí vynálezu laseru. Vzhledem k těmto dvěma podmínkám je nadmíru podivné, že v dokumentaci nacistické technologie ukořistěné po válce lze narazit na zvláštní zmínku něčeho nazývaného jako „optická telefonie“. Nikdo vlastně ani neví, co to znamená ani na jaký projekt to odkazuje, nebo pokud ano, tak to neřekne.

Ale samotný fakt, že by nacisté zkoumali tuto myšlenku, je sám o sobě poměrně vypovídající, protože by si byli vědomi, že aby byla jakákoli taková myšlenka proveditelná, bylo zapotřebí dvou podmínek zmíněných výše – a sice podmínky vývoje praktického, flexibilního nosného média, a formy samotného světla, která by se takovým médiem mohla pohybovat. Jinými slovy, skutečnost, že se touto myšlenkou vůbec zabývali je ukazatelem, že také bádali v oblastech materiálového inženýrství v té době dalece v předstihu před zbytkem světa, a že se také zabývali myšlenkou koherentního světla, či laserů, které budou více probrány níže.

2. Kevlar

Druhou položkou v Corsově seznamu je superpevné vlákno, respektive kevlar. Není mi znám naprosto žádný dokument, že by se nacisté zabývali jakýmkoli takovým výzkumem. Nicméně ví se, že nechvalně známý německý chemický kartel, I. G. Farben, byl jednou z mnoha společností, které se zabývaly nejen výzkumem plastů, ale také syntetických tkanin a vláken. Takový výzkum by ve skutečnosti odpovídal výše naznačenému pátrání po flexibilním, světlo přenášejícím médiu, a zapadal by do širšího vzorce výzkumu ve Třetí říši majícího za cíl exotické materiály s neobvyklými vlastnostmi superodolnosti a tak dále. V tomto ohledu je zajímavé, že polský výzkumník Igor Witkowski představuje následující snímek testu voděodolnosti u syntetické látky vyrobené I. G. Farben:      

3. Noční vidění

Corsova tvrzení o vývoji technologie vylepšení obrazu a nočního vidění jsou snadno vyvrácena několika snímky; netřeba komentáře:

4. Lasery a částicové urychlovače

Pro Corsova tvrzení ohledně laserů je však zapotřebí obsáhlejšího komentáře. Podivným historickým faktem o laserech je, že ačkoli výraz „laser“ – znamenající „light amplification by stimulated emission of radiation“, tedy zesilování světla stimulovanou emisí záření – nebyl vymyšlen až do skutečného prvního veřejně známého vynálezu tohoto zařízení zkraje 60. let, fyzika pro takové zařízení již existovala v rámci kvantové mechaniky 30. let. Mnoho historiků zabývajících se vědou si vlastně vždy lámalo hlavu na tím, proč trvalo tak dlouho, než bylo toto zařízení vynalezeno.

Skutečný důvod může spočívat ne ve skutečnosti, že někdo neměl tento nápad až do poměrně pozdní doby, a v souvislosti s celkem neškodným uplatněním při vyřezávání žiletek pomocí červených paprsků světla, ale spíše ve skutečnosti, že někdo na něj pomyslel poměrně brzy, a to ve spojení s příšerným praktickým využitím, a oboje navíc ve Třetí říši. První veřejná zmínka o nacistickém výzkumu v oblasti laserů se objevila v knize britského novináře Toma Agostona: "Blunder!: How the U.S. Gave Away Nazi Supersecrets to Russia". Agostonova kniha jako první odhalila existenci ultra přísně tajné „expertní skupiny pro černé projekty“ generála SS Hanse Kammlera v inženýrské divizi Škodových muničních závodů v Plzni v Československu. Agoston zmínil značný rozsah výzkumu Kammlerovy skupiny následovně:

"Jejím účelem bylo připravit podmínky pro postavení letounu s jaderným pohonem, pracovali na využití jaderné energie pro pohánění střel a letounů, laserových paprscích, tenkrát ještě zmiňovaných jako „paprsky smrti“; různých naváděných raketách; a prohledávali další možné oblasti kvůli významnému technologickému průlomu. Jinými slovy, téměř každý exotický výzkumný projekt prováděný ve Třetí říši byl nějak spojený s Kammlerovou skupinou, jejímž hlavním cílem bylo vytvořit exotickou aeronautickou technologii".

-pokračování-