ROSWELLSKÝ INCIDENT S OTAZNÍKY KOLEM PLUKOVNÍKA CORSA (7)

5. Porézní kov majora Marcela

Poslední vlastností roswellských trosek zmíněnou majorem Jessem Marcelem st. bylo, že skrze některý kov bylo podle všeho možné fouknout. A zde je hluboká a silná spojitost s technologií nacistického Německa, ostatně stejně jako spojitost s britským výzkumem.

Slavný spisovatel a výzkumník v oblasti létajících talířů W. A. Harbinson, nejznámější pro svůj bestseller "Genesis", který líčí úsilí poválečného nacistického talířového projektu pod velením fanatického amerického inženýra jménem „Wilson“ o ovládnutí světa, v tomto románu zmiňuje, že neobvyklé detaily obsažené v tomto románu se vlastně zakládaly na skutečném výzkumu a dokumentaci. Tuto dokumentaci Harbinson později publikoval v knize s názvem "Projekt Saucer", která byla nedávno opětovně vydaná jako titul "Projekt UFO". Harbinson se přímo zaměřuje na otázku nasátí mezní vrstvy – což je ten samý problém, kterým generál Schulgen v jeho „memorandu o shromáždění zpravodajských informací“ chtěl, aby se jeho agenti zabývali – a její souvislost s takovým porézním kovem: 

"Přetrvával takový názor, že aby bylo možné zbavit se zcela mezní vrstvy – a využít „mrtvý“ vzduch nejen pro akceleraci, ale také pro manévrování – bylo pro letoun zapotřebí obejít se bez všech překážejících výčnělků jako jsou křídla, směrová kormidla a dokonce i obvyklé nasávání vzduchu, a aby nevyžadoval velký, těžký motor. Jinak řečeno, tento revoluční nový letoun by měl být dokonalým „létajícím křídlem“, které nabízí nejmenší možný odpor, nasává „mrtvý“ vzduch mezní vrstvy a poté ten samý vzduch využije a vypudí ho velkou silou, aby zvýšilo rychlost. Muselo by se tím pádem jednat o kruhové „křídlo“, které je v jistém smyslu ovinuté kolem svého nasávacího čerpadla, přičemž čerpadlo by bylo součástí motoru: stroj mající tvar jako talíř."

V tuto chvíli je dobré připomenout si poznámky generála Schulgena v jeho „memorandu o shromáždění zpravodajských informací“:

a. Metoda kontroly mezní vrstvy sáním, foukáním nebo kombinací obojího.

b. Zvláštní způsoby ovládání pro účinnou manévrovatelnost ve velmi nízkých rychlostech nebo mimořádně velkých výškách.

c. Otvory na horní a spodní straně náběžné hrany, které jsou užity především k dosažení kontroly mezní vrstvy nebo za účelem redukce indukovaného odporu. Jakékoli otvory v náběžné hraně by měly být hlášeny a popsány co se týče tvaru, velikosti, atd. Toto vyšetřování je významné pro zdůvodnění konfigurace tvaru disku pro použití na dlouhý dosah.

Vzpomeňte si i na tyto poznámky ke konci stejného dokumentu:

"Pohonná jednotka by nejspíš byla zabudovanou součástí letounu a možná by nebyla viditelná jako prvek oddělený od letounu. Pokud by byl využit tryskový pohon, měla by být patrná funkce práce se vzduchem charakterizovaná velkým přívodem vzduchu a velkými výfukovými tryskami. Bylo by zajímavé znát velikost vstupních a výstupních oblastí. Je možné, že hnací tryska je řízena nebo ovlivňována kvůli ovládání letounu. Měla by být sledována přítomnost lopatek nebo ovládacích prvků ve výfuku nebo metody změny směru objektu".

Touto dobou by mělo být vydatnou měrou jasné, s čím si americké letectvo myslelo, že se potýká, tedy s plavidlem poháněným tryskovou turbínou majícím tvar talíře, jehož mimořádný výkon a manévrovatelnost se zakládaly na odsátí mezní vrstvy a na schopnosti směrovat tah výfuku kvůli manévrování a stabilitě.

V tomto kontextu jsou Harbinsonova další odhalení nanejvýš ohromující:

"Dále: kdyby takové plavidlo mohlo být zkonstruováno s „porézním“ kovem, který by se choval jako houba a zcela by odstranil potřebu nasávání vzduchu, výsledkem by bylo „hladké proudění vzduchu“ během letu".

Při své řeči na 34. přednášce na památku Wilbura Wrighta, konané 30. května 1946 v "Královské aeronautické společnosti" v Londýně, uvedl známý britský odborník přes aerodynamiku, profesor E. F. Relf, že:

„Národní fyzikální laboratoře se nedávno zabývaly dalším systémem regulování mezní vrstvy pomocí odsátí nepatrnými otvory hustě rozmístěnými po povrchu. Na konferenci konané v prosince stejného roku ohledně budoucnosti britské aeronautiky hovořil o podobných možnostech sir Ben Lockspeiser, podle kterého by takové letadlo „klouzalo vzduchem stejným způsobem, jako mokré mýdlo klouže mezi prsty“.

Rychlost a manévrovací schopnosti takového plavidla by byly prakticky neomezené. Třebaže myšlenka „porézního“ kovu zní jako něco ze science fiction, ve skutečnosti byl vyvíjen v nacistickém Německu stejně jako v Británii. Mezi mnoha dalšími pokročilými experimenty prováděnými v aerodynamickém tunelu v Zeppelinových závodech ve Friedrichshafenu byly ty, které se týkaly neobvyklých „porézních“ kovů, neboli „vzduch propouštějících povrchů“, vyvíjených vědci z Göttingenu, Aachenu a Volkenrode – šlo o různé směsi hořčíku a hliníku, sintrované a prostoupené mikroskopickými otvory. Říkalo se tomu Luftschwamm, respektive „vzdušná houba“.

Jinými slovy, vzpomínky majora Marcela, že bylo možné skrze některý tento materiál fouknout, a že byl tím pádem porézní, nejenže mají základ v nacistickém výzkumu jen pár let před roswellským incidentem, ale jeho postřehy ukazují přímo na nacistické Německo. Řečeno bez obalu: hlavní svědek mimořádné povahy roswellských trosek, major Jesse Marcel st., poskytuje velmi významnou stopu, že to, co havarovalo, se skutečně zakládalo na nacistické technologii a aerodynamických principech.

Od těchto poznámek a odhalení ještě neodcházíme. Žádají si další bližší analýzu, protože kdyby měl někdo zkonstruovat takový letoun z takového kovu, potom aby zachoval integritu letounu, „skořápka“ plavidla by buď musela být poněkud tlustší, než ta na běžném letounu, aby vykompenzovala oslabení v kovu způsobené tolika mikrootvory, nebo by tento kov musel být vyroben takovým způsobem, aby byl učiněn lehčím i pevnějším, a proto by člověk očekával, že v metalurgické vědě nacistického Německa nalezne výzkum různých metod, jak toho dosáhnout. A právě to jsme našli!

Jak Harbinson podotýká – na základě výzkumu italského výzkumníka a spisovatele Renata Vesca – materiál Luftschwamm byl údajně schopný „odolat enormním tlakům a teplotě 1000°C...“ Jako takový by odpovídal materiálu, který nebylo možné spálit zapalovačem, jak uvedl major Marcel, až na jednu stránku věci, že nejspíš nevypadal jako plast nebo balsové dřevo. Krom toho, Luftschwamm byl, podle Harbinsona, slitinou hořčíku a hliníku. Harbinson však není spokojen s tím, že by se zabýval jen érou II. světové války, a informuje o novějším a překvapujícím vývoji:

"Co se týče „magických kovů“ a „neviditelných“ kovových povrchů, podle týdeníku "Der Spiegel" v roce 2002 vyvinuly laboratoře zabývající se výzkumem keramiky v Drážďanech v Německu hliník, který byl třikrát pevnější než tvrzená ocel o stejné tloušťce – a transparentní. S tím souvisí výzkum „studeného plazmatu“ prováděný v současné době výzkumnými skupinami na Stanfordu, Princetonu, ve státě Ohio, Wisconsinu a v newyorském "Polytechnickém institutu", který má za cíl skrýt satelity a „jiná vesmírná plavidla“ tím, že je učiní neviditelné pro radary...".

Dne 19. srpna 2007 psal novinář Peter Stothard v "Sunday Times" o „zázračném materiálu pro 21. století“. Tímto novým materiálem je Aerogel. I když je popisován jako „jedna z nejlehčích pevných látek na světě“ (je vlastně tak lehká, že se jí přezdívá „zmražený dým“), Aerogel je schopen ustát výbuchy dynamitu a ochránit před horkem vyšším než 1 300°C. Není pak překvapením, že je již testován pro bombám odolné kryty a pancéřování armádních vozidel. A překvapením není ani to, že NASA ho již využívá při vývoji izolovaných skafandrů pro první lidskou misi na Mars... Jelikož byl Aerogel vědci popisován také jako „dokonalá houba“, s miliony drobounkých pórů na svém povrchu, jeho podobnost s materiálem Luftschwamm by ho činila ještě hodnotnějším jako materiál pro budoucí letouny sestávající z černé technologie.

Pokud jde o myšlenkový přenos, "Institut lékařské psychologie" v Tübingenu, poblíž Stuttgartu v Německu, se koncem 90. let zabýval experimenty, které dokázaly, že lidské bytosti byly schopné svými myšlenkami přimět obrazy na obrazovce pohybovat se směrem, který zvolily. Tyto experimenty byly součástí programu, jehož účelem bylo dát lidem, možná s pomocí implantace mikročipů, schopnost ovládat stroje prostřednictvím pouhé myšlenky. Armádní a komerční využití zahrnovalo například to, že by pilotům byla poskytnuta schopnost létat s letounem a odpalovat střely „elektronickou telepatií“, byla by tudíž odbourána nutnost manuálního ovládání.

Toto všechno vede k jistým poměrně překvapivým závěrům. Když uvážíme původní seznam detailů a charakteristik roswellských trosek, jak je popsali svědci, kteří je viděli a zkoumali je, většina z nich je vysvětlitelná na čistě pozemských základech a na základě výzkumu, který prováděla Třetí říše, nebo co se týče „paměťového kovu“ lze tvrdit, že jeho vývoj byl v té době předmětem zájmu německých metalurgů. U hieroglyfů jsme viděli, že se značně podobají ne nějakému „neznámému a nerozluštitelnému mimozemskému jazyku“, ale poněkud exotickým pojmům v čistě pozemské fyzice. V případě nezničitelného monofilamentového vlákna jsme dlouhou analýzu ponechali na část o troskách a technologii, která byla podle plukovníka Corsa získána na základě roswellské události. Pouze pokud jde o materiál podobný balsovému dřevu, do kterého nešlo říznout nebo ho spálit, nebylo možné nalézt žádné nacistické předchůdce.

-pokračování-