RODÍME SE S DUŠÍ, COŽ Z NÁS DĚLÁ BYTOSTI, NADŘAZENÉ STROJŮM S UMĚLOU INTELIGENCÍ?

Nedávno jsem byl na semináři, během kterého byla položena otázka, jaký je nejvýraznější rozdíl mezi lidskou bytostí (homo sapiens sapiens) a transhumánní bytostí s umělou inteligenci. (UI)¹ Současná definice transhumanizmu na Wikipedii je následující:

"Transhumanizmus (zkráceně H+ nebo  h+) je mezinárodní filozofické hnutí, které prosazuje změnu stavu člověka za pomoci rozvoje a zpřístupnění široké veřejnosti sofistikovaných technologií, které by významně zvýšily lidský intelekt a fyziologii".²

Díky rychlému rozvoji nanotechnologií a dalších vědeckých průlomových objevů je pravděpodobné, že ve velmi blízké budoucnosti budeme svědky výroby a následně objevení se kombinace strojů a lidí. Švédsko již prosazuje implantaci mikročipů pod kůži rukou svých občanů. Čipy mají za účel urychlit každodenní rutinní úkony a učinit život pohodlnějším, když se lidé do svých domovů, úřadů či tělocvičen dostanou pouhým mávnutím ruky nad digitální čtečkou. Také je lze využít k uchování dat kvůli nouzovým situacím a nehodám, pro profily na sociálních sítích anebo ke koupi elektronických vstupenek na akce a cestování po Švédsku.³ V dlouhodobém (nebo možná až ne tak dlouhodobém) výhledu tento trend vylepšování lidí UI by mohl mít za následek rozšíření tzv. kyborgů a nakonec vést k existenci robotů, kteří jsou podobní lidem a říká se jim androidi. Napadne nás, že nadvláda takových „bytosti“ (pokud jim tak budeme říkat) by se mohla podobat převzetí rozhodovacích pravomocí, jak jsme to viděli v případě Hala, superpočítače, který převzal ovládání vesmírné lodi ve filmu Stanley Kubricka a Arthura C. Clarkea 2001: Vesmírná odysea z roku 1968.

Není mým úmyslem diskutovat zde o přínosech a negativech či namítat něco proti výhodám a nebezpečím tohoto trendu smíchat lidi a stroje, ale myslím, že je životně důležité podívat se na základní vlastnosti, odlišující organickou lidskou bytost od hybridů, nebo transhumánní, neorganické entity. Na zmíněném semináři následná diskuse dospěla k závěru, že lidé, jak je dnes známe, mají od přírody cosi, co nazýváme duší. Bylo dosaženo shody v tom, že stroj s UI nikdy nemůže mít duši a proto bude vždy podřazený člověku, neboť nikdy nebude duchovní bytostí. Také nebude nikdy projevovat takové city, jako skutečná nepodmíněná láska a soucit. Jinými slovy, nemůže, již svou podstatou, mít skutečné svědomí a proto ani vědomí jako takové. Pro případ, že bychom si pletli lásku, soucit, svědomí a vědomí s duší, je naší povinností jasněji si definovat, co chápeme pod slovem “duše”.

Dle Starého zákona máme věřit, že Adam a Eva (lidstvo) byli v ráji milostí shůry původně obdařeni duší, ale že tyto duše byly nějak pokřivené, oslabené či zcela odebrány prvnímu páru poté, co snědli zakázané ovoce (někdo říká, že se jednalo o jablko) ze Stromu poznání dobra a zla, které jim nabídl lstivý had. Podle všeobecně přijímaného judejsko-křesťanského náboženského učení to byl původní „hřích“. Když se Bůh dověděl, že Adam a Eva neuposlechli jeho příkazy, vypověděl je z rajské zahrady a vystavil je životu v bolesti, odříkání a brzké smrti. Toto je obecně známé jako „pád člověka“. Nyní se podívejme na toto učení z pohledu ezoterického učení některého z největších mudrců. Co podle těchto učení znamená pád, tedy ztráta milosrdenství božího?

V rajské zahradě bylo lidstvo Bohu blízko a  bylo vytvořeno “dle jeho obrazu“,  když si bralo trochu ovoce (potravy) ze Stromu života (světa přírody), t.j.  bralo si výživu v podobě běžné stravy, v podobě vzduchu k dýchání, a v podobě vjemů, o kterých se říká, že to byly nezaujaté a neposuzující vjemy, (kromě těch, které jsou zapotřebí pro základní přežití), jaké má většina zvířat. Ale když lidstvo snědlo potravu ze Stromu poznání dobra a zla, správného a nesprávného, protikladů duality, propadlo se dolů a přestalo být odrazem podoby Boha. Ztratilo svou duši. Pak bylo vlastně odsouzeno k životu, založeném na   podmíněných hodnotách - na odměně a trestu a na „něco za něco“. Spolu s tím  se v lidech objevil pocit, že mají právo na štěstí a že takové štěstí lze získat pouze, když člověk bude v klidu a nerušen a bude vždy hledat pouze potěšení a bude se vyhýbat bolesti.⁴  Opravdu, není to snad současný stav většiny lidských bytostí dneška?

Když si sami klademe takovou otázku, vede nás to k možnosti, že existuje jiný způsob života, způsob, pro který jsme byli původně určeni. V průběhu našich dějin nám to někdy a nějak bylo odebráno. Původní náboženství nám však nedává takový hluboký smysl, ale to, co nám říkají mudrci a mystikové, je správná interpretace příběhu Adama a Evy.  Když se podíváme na definici slova „hřích“ v řečtině, je to  termín z lučištnictví a znamená „netrefit značku“. Jinými slovy, lidstvo nežije podle svých zamýšlených schopností a proto je „nahé“, nedokonalé a není celistvé. Podívejme se dále na to, co nám o této ošemetné situaci říkají mystikové. Především  mluví o tom, že „dokonalá“ lidská bytost měla mnoho operačních energetických center v mozku a také v páteři. Praví mudrcové a jasnovidci tato energetická centra vidí. V mnoha východních a západních tradicích jsou tato centra nazývána různě - v sanskrtu čakry či kruhy barevných světel. 

Také je každá čakra spojována se svým vlastním vytvořeným tělem, ve své vlastní dimenzi reality. Někdo říká, že vidí minimálně 3 taková centra a těla, někdo říká, že vidí 5 či 7 a někdo až 13. Každopádně nám ti, co vidí, říkají, že původní fyzické tělo je ve vibraci největší - v porovnání s dalšími těly, která vibrují na výrazně vyšších a jemnějších energetických úrovních.   A říkají, že každá čakra vykazuje svoji vlastní barvu a má přesnou polohu, která z větší části odpovídá konkrétní žláze s vnitřní sekrecí fyzického těla. Těla, vytvářena čakrami, mají různé velikosti, v závislosti na úrovni vývoje. Těla jsou v mnoha tradicích pojmenována ve vzestupném pořadí dle jemnosti a vibračních nuancí, kdy nejpevnější tělo je tělo fyzické a pak to stoupá nahoru k éterickému tělu (tepelnému tělu), astrálnímu tělu (emočnímu), mentálnímu, kauzálnímu, k duši a ještě dál. Mystikové říkají, že se jedná o skutečná, nikoli imaginární těla, a že každé má svůj vlastní účel.

Dále nám mystikové říkají, že existují speciální ezoterní školy, které se zaměřují na podporu a zdokonalování specifického růstu a funkčnosti jednoho či více těchto jemně hmotných těl (v některých tradicích se tomu říká krystalizace, či oblékání vyšších těl). Tyto školy nás učí, že máme potenciál rozvinout si více těl, ale že musíme tvrdě pracovat, abychom si je správně vytvořili. Nejsou nám všechna dána od narození. Říkají, že cílem každého, kdo hledá „osvícení“, by mělo být rozvinout si za pomoci dalších, jemných těl zářivější a jasnější „světlo.“ Některé školy učí, že vyšší energetická centra a těla lze získat pouze, pokud děláme na sobě určitou, časem prověřenou „práci“. Z historického hlediska jsme alchymii  vždy definovali jako Velké dílo. S odkazem na to vidíme odezvu tohoto učení v hermetických textech, ve védské literatuře, v židovské Kabale a v textech egyptských pyramid, ve starořeckém myšlení a také v pověstech, jako je ta o Osírovi a o Svatém grálu.  

G.I. Gurdjieff, mystik minulého století, nám říká, že naše vyšší centra s potenciálem vyvinout vyšší těla byla od lidstva odříznuta zavedením zvláštního orgánu, nazvaného tlumič kundalíni. Hovoří o nějaké brzdě, která blokuje proud energie kundalíni, (jak se tomu říká na Východě), která by se měla pohybovat v páteři a aktivovat vyšší energetická centra v hlavě. Bez ohledu na to, jakým způsobem nám bylo zabráněno dosáhnout dokončení našeho duchovního vývoje, skutečností zůstává, že velká světová učení nám říkají, že tomu tak je.  Většina náboženství nám to neříká. Ta jenom ve svých doktrínách tvrdí, že se rodíme s vyššími těly, k nimž patří také duše. Ale, jak víme, dnešní náboženství jsou, obecně řečeno, dokola se opakující průmysl. Sám sebe udržuje tím, že se snaží sehnat stále víc peněz, aby mohl pokračovat ve svých operacích. Instaluje do funkcí kněze, aby dělali práci pro něj a aby působili jako prostředníci mezi pozemským světem a světem božským. Na druhou stranu, ezoterní učení nám říkají, že sami máme přístup k božskému, pokud skutečně na sobě pracujeme.

Když se spokojíme s tím, že se budeme udržovat ve stavu, aby nás nic nerušilo a budeme vždy vyhledávat potěšení a vyhýbat se bolesti, nikdy nebudeme dělat práci, kterou musíme udělat, abychom si vyvinuli vyšší těla, včetně těla duše. Nenechte se mýlit, je to těžká práce. O metodách, jak na sobě pracovat, bylo toho napsáno a vyučováno mnoho. Ale udělat se to musí. Pokud to neuděláme, zůstaneme v nevědomosti o tom, co je naším oprávněným dědictvím. Zůstaneme spát a neuvidíme naši původní božskou povahu a budeme pokračovat, jak někdo říká, ve službě mamonu.

Ti z nás, kdo nesouhlasí s transhumanistickými trendy, že bychom se měli stát hybridy s implantáty, což by nakonec vedlo k androidním bytostem či dokonce k robotům si musí uvědomit, že nejsme kompletní jako duchovní bytosti, které měly vyspělé vlastnosti, kterými jsme byli původně obdařeni, předtím, než došlo k Pádu. Většina z nás má nižší úroveň vědomí a prokazuje málo skutečného svědomí, bezpodmínečné lásky a soucitu pro své bližní. Pokud máme vyhrát nad přicházejícím světem strojů, musíme si přiznat nedostatky a snažit se zdokonalovat a získat svá duchovní těla, abychom se opět stali hodnými označení LIDSKÁ BYTOST.

Pro vážné studenty, kteří mají skutečný zájem kráčet po této cestě, doporučuji tento studijní materiál:   

Robert E. Cox, Creating a Soul Body: The Sacred Science of Immortality from Vedic, Egyptian, Hebraic, and Pythagorean Traditions, Inner Traditions, 2008

J.G. Bennett, Making a Soul: Human Destiny and the Debt of Our Existence, Bennett Books, 1995

Ocke De Boer, Higher Being Bodies: A Non-Dualistic Approach to the Fourth Way, with Hope, Beech Hill Publishing Company, 2014

E.J. Gold, The Seven Bodies of Man, Gateway/ IDHHB, Inc., 1989

Ron & Claire Levitan, Growing a Soul on the Planet Earth, Arete Communications, 2018

Robert Masters, The Goddess Sekhmet:Psycho-Spiritual Exercises of the Fifth Way (Originally published as The Way of the Five Bodies), Llewellyn Publications, 1990

Plotinus, ENNEAD IV.8: On the Descent of the Soul into Bodies. Various publishers.

----------------------------------------------

PRAMENY:

1.  www.williamhenry.net

2. Nick Bostrom (2005), "A history of transhumanist thought" (PDF), Journal of Evolution and Technology

3. www.npr.org/2018/10/22/658808705/thousands-of-swedes-are-insertingmicrochips-under-their-skin

4. Práce Dr Roberta “Rhondella” Gibsona