PROČ JE VĚDA TAK ŠPATNÁ (1)

Pye Lloyd

Pye Lloyd

autor

02.12.2019 Věda & technologie

Odborník dlouhodobě zkoumající UFO Lloyd Pye se zamýšlí nad tématem „stvoření“ jako takového a klade několik zajímavých otázek o tom, jak jsme se sem všichni dostali.

---------------------------------------------------

Michael Crichton jednou řekl: „Věda nám nakonec nabízí jedinou cestu ven z politiky. A pokud dovolíme, aby se věda stala zpolitizovanou, pak jsme ztraceni. Vstoupíme do internetové verze temného středověku, do období měnících se strachů a divokých předsudků přenášených na lidi, kteří neznají nic lepšího. To pro lidskou rasu není dobrá budoucnost. Jde o naši minulost.“ Bohužel už dávno předtím, než byla tato slova napsána, byla věda zpolitizována do bodu, kdy není o nic lepší než náboženství, které kdysi nahradila jako arbitra „oficiální“ moudrosti a znalostí. Pro ty, kteří nevědí, jak se věda stala tím, čím je dnes, je tu krátká lekce historie.

V zaznamenané historii všech světových kultur dominovalo veškerému myšlení náboženství. V podstatě všichni věřili tomu, co jim jejich náboženští vůdci řekli, aby vyznávali, protože výjimeční jednotlivci, kteří se odvážili pochybovat, byli brzy mrtví nebo litovali, že mrtví nejsou. Poté se v polovině 15. století objevily tiskařské lisy. Během 200 let se rozšířila epidemie gramotnosti. Za dalších 200 let, v 19. století, byla dost rozšířená, aby kterýkoli vzpurný člověk psal a publikoval „kacířské“ myšlenky o jakýchkoli aspektech života nebo „poznání“. Tito časní kacíři představovali „vědce“ své doby. Země nebyla plochá. Nebyla středem sluneční soustavy. Byla nesmírně stará. Její pevniny se posouvaly. Všichni známe postupný proces od hluboké nevědomosti k určitému stupni poznání. Kacířští vědci pomalu a metodicky začali otřásat pozicemi, na kterých bylo náboženství bezpečně usazeno. Ale nic je nemohlo vyvrátit až do roku 1859, kdy Charles Darwin (níže) publikoval O původu druhů. To byla páka, kterou potřebovali k sesazení náboženství z jeho trůnu, aby si věda mohla zasloužit své místo.

Za 150 let po Darwinovi se věda stala stejně zakořeněná jako kdysi náboženství, a stejně tak agresivní a pomstychtivá vůči každému, kdo se odváží zpochybnit její právo na absolutní správnost ve všem, co vyslovuje nebo prohlašuje. Nyní však vynález internetu představuje obrovskou výzvu pro vědu, co se týče její autority a autonomie, shodnou s tou, kterou věda představovala pro náboženství po vynálezu knihtisku. Věda potřebovala několik století, aby postupně vybudovala dostatečnou sílu rozumu k vytlačení náboženství. Náboženství mělo dost času, aby se na tento konec připravilo. Ne tak věda.

Internet je natolik všudypřítomný, rychlý a používaný, že věda bude mimo své pozice už za života mnoha lidí, kteří byli svědky zrození internetu v roce 1980. Za pouhých 30 let se věda třese strachy. Musí zoufale pořádat vzdělávací semináře, aby byli vyškoleni „skeptici“, kteří nemilosrdně „brání víru“ proti lidem, jako jsem já, kteří ji zpochybňují. Určitě by nás všechny popravili, jak to dělalo náboženství, kdyby věděli, že jim to může projít. Ale nemohou, takže se s námi musí vypořádat, jak nejlépe umí, což znamená zesměšňovat, urážet, propouštět, ignorovat… funguje to tak už dlouho. Ale jejich den zúčtování se blíží a oni to vědí.

Proces vymývání mozků, který prostupuje vzděláváním po celém světě, je stále řízen vědou a to bude platit i v budoucnosti. Nicméně internet v příštím desetiletí sníží dopad vědy na pouhý zlomek a v následujícím desetiletí na naprosté minimum. Studenti se budou stále učit ve škole nesmysly a budou se muset naučit vybírat spolehlivé pravdy z výkřiků zveřejněných na internetu. Skutečně to bude svět Michaela Crichtona, hovořícího o „přesouvání strachů a divokých předsudků“. Ale uprostřed všeho toho braku a nesmyslů se najdou perly moudrosti a pravdy podobné těm, jež vyplynuly z dohadů raných vědců, kteří věděli, že náboženství bylo chybné, ale nebyli si zcela jisti, které nové nápady jsou správné.

Ve všem chaosu a zmatku rané vědecké práce se objevily určité myšlenky, které byly považovány za pravdy. Galileo postavil Slunce do středu pevné a neměnné sluneční soustavy na počátku 17. století, což byla idea, která potřebovala čas, aby se ujala. Newtonova gravitace se stala přijímanou skutečností v 18. století. Evoluce byla vrcholnou teorií, díky níž se i ty nejdivočejší spekulace vědců zdají být tolerovatelné, nebo dokonce rozumné. Einstein tedy mohl úspěšně představit relativitu, která vydláždila cestu bizarnímu světu kvantové fyziky. Od Darwina a Einsteina se většina lidí dívá na vědu jako na všemocnou a vševědoucí, schopnou vyřešit jakýkoli hlavolam, pokud bude mít dostatek času a tolerance pro své odborníky, aby mohli dospět k odpovědím.

Potíž se všemi těmito „pravdami“ spočívá v tom, že jsou zásadně chybné. Galileo… úplně mimo. Newton… nerad to říkám. Mikroevoluce, která byla doopravdy zdokumentována, ano – ale makroevoluce… druhy měnící se v jiné druhy... směšné na první pohled. Dokonce i Darwin pochyboval, že se to dá prokázat, ale neviděl žádnou jinou životaschopnou alternativu. A Einstein zkreslil vědu natolik, že bude možná potřebovat desetiletí, než se vrátí zpátky. To všechno je chybné. Potíž se všemi těmito „pravdami“ spočívá v tom, že jsou zásadně chybné. Galileova pevná a neměnná sluneční soustava dostala tvrdý zásah v roce 1950, kdy psychiatr a psychoanalytik jménem Immanuel Velikovsky navrhl, že sluneční soustava nebyla vždy taková, jaká je nyní a že Mars a Venuše jsou v ní relativně nedávnými přírůstky. „Hlásil homerun“ jako Joe Namath a Babe Ruth, když předpovídal, že povrch Venuše bude mimořádně horký, dokonce i poté, co její jasné albedo přesvědčilo rané mainstreamové vědce, že Večernice je zmrzlá kulička.

Velikovského „pobuřující“ předpověď se ukázala jako pravdivá, stejně jako několik dalších, které učinil, ale žádný jeho úspěch, který zaznamenal, ho nemohl rehabilitovat v očích kritiků z hlavního proudu. Když bylo oznámeno téma jeho knihy, "Worlds in Collision", vědci naléhali na jejího vydavatele, aby vynutili její pozastavení. Později byla vydána jinou společností a stala se bestsellerem. Ještě o šedesát let později ho nenávidí a hanobí kosmologové a další vědci, co si pamatují monokl, který jim uštědřil, stejně jako byl Galileo hanoben náboženstvím jeho éry, navzdory tomu, že stále více a více důkazů naznačuje, že Velikovsky měl pravdu.

Toto není „zakázané“ poznání v tom smyslu, v jakém bylo, když náboženství sedělo na hřadu, ale práce vyděšeného mainstreamu potlačujícího každou informaci, která by jakýmkoli způsobem mohla vážně zpochybnit jedno z jeho základních přesvědčení. Když se potýká s takovou výzvou, hromadí na ni co nejvíce opovržení, pak ji pečlivě ignoruje, odmítá o tom diskutovat a říká, že „všechno již bylo na správném místě“. Přesto by právě tato témata měla být důkladně ověřována. Vezměte Velikovského důkaz o nestabilitě ve sluneční soustavě, a že k planetární katastrofě může dojít kdykoli.

Tato myšlenka je hrozivá zejména pro vědce, kteří jsou neústupně přesvědčeni o tom, že sluneční soustava zůstane v takové podobě, v jaké je dnes, protože vznikla z prvotního oblaku prachu a plynu. Pokud by vědci z hlavního proudu museli připustit jakoukoli míru chyby ohledně takového základního aspektu svých znalostí, vážně by to zpochybnilo i jejich znalosti o všem ostatním. Bojují proto zuby nehty proti každému, kdo naznačuje, že by se mohli mýlit v čemkoliv, úplně v čemkoliv, aby všem zabránili pochybovat o tom, co musí být absolutně správně: rozhodující zápas, kde se náboženství stále připravuje k výzvě – stvoření.

Stvoření přichází ve dvou variantách:

1. stvoření všeho

2. stvoření lidí

Všichni známe diametrální pozice. Náboženství říká „Bůh to všechno udělal“, věda trvá na tom, že „příroda to všechno udělala“. Z obou hledisek není možná nějaká střední cesta, ale tento úhel pohledu je špatný. Uprostřed je prostor, kde já vedu většinu svého výzkumu a prací, které jsou snadno dostupné na YouTube, v Google videích a v mnoha spisech. Není třeba o tom dále diskutovat. Zaměřme se na Newtona a jeho zákony gravitace. Z mnoha hluboce hloupých myšlenek, o kterých mainstreamová věda prohlašuje, že jsou skutečné a pravdivé, je možná nejhloupější představa, že gravitace je hnací a vazebnou silou v celém vesmíru. Gravitace by měla být tím, co na prvním místě všechno spojilo, a tím, co vše drží pohromadě v magickém „tanci koulí“, ke kterému dochází na tak nepředstavitelné vzdálenosti, že k jejich popisu žádná slova nestačí. Gravitace však nyní nemá, a ani nikdy neměla fyzikální sílu k tomu, aby to dokázala. Kromě toho věda stále ještě zcela nerozumí gravitaci ani tomu, jak funguje.

Newton věděl, že jako vazební síla v přírodě je gravitace velmi slabá. V roce 1692 ve svém třetím dopise Bentleyovi napsal: „Že jedno těleso může na dálku působit ve vakuu na druhé bez prostředníka nebo čehokoliv jiného, co by jejich sílu a vzájemné působení mohlo předat, je pro mě tak absurdní, že se domnívám, že žádný člověk, který má ve filozofických záležitostech kompetentní schopnost myšlení, by tomu neuvěřil.“ Nebeská tělesa byla na svých místech, jejich obrovské hmotnosti na sebe působily gravitačními účinky, jak popsal Newton, ale říci, že gravitace byla tím, co je na prvním místě spojilo dohromady... to byl nesmysl. Navzdory Newtonovým znalostem, gravitace nemůže být vazebnou silou přírody, dnes vědci šíří světem zdánlivou představu o tom, že nekonečně malé částice hmoty unášené vakuem se v prostoru spojují do stále větších celků. To se nikdy nestalo. Kosmologové se přesto rozhodli podpořit absurditu, že to tak v dávné minulosti mohlo být. Tak proč? Proč vědci hlavního proudu nechtějí zvážit, že by se mohli v gravitaci mýlit a hledat jinou, hodnověrnější odpověď? Protože se nechtějí vzdát základů kosmologie položených Newtonem a Einsteinem!

Kosmologie měla být přebudována už před desítkami let, ale to by znamenalo zrušit vše, co dnes věda tvrdí, že ví. Nemohou to udělat, protože pouze „outsideři“, kteří podporují teorii Elektrického vesmíru, znají pravdu. (viz. www. Thunderbolts.info). Vědci nenávidí připisování zásluh outsiderům, dokonce i těm, kteří mají kvalifikaci stejnou, jako je jejich vlastní, a takoví se v zástupu zastánců Elektrického vesmíru najdou. Nicméně, mnozí ji nemají, a to je problematický bod. Outsiderům s nedostatečnou kvalifikací nelze přiznat, že mají pravdu. To by pak zesměšnilo celý jejich exkluzivní systém. Kosmologie měla být přebudována před deseti lety a zrušit všechna vědecká tvrzení. Podívejme se na některé základy Elektrického vesmíru: v částici prachu vznášejícího se ve vesmírném vakuu gravitace neexistuje. Aby získala i nekonečně malou úroveň přitažlivé síly, potřebuje elektrický náboj v plazmě, který proniká vším kolem Země, a jak můžeme říci, je v celém vesmíru naprosto všudypřítomný. A co tedy nabitá plazma? Může mít podíl na tom, že všechno drží pohromadě? Ano, může! Ve skutečnosti je nabitá plazma vazebnou silou ve vesmíru mnohem spíše než gravitace.

-pokračování-

Další díly