PROBUZENÍ V PÁTÉ DIMENZI

Co je to vědomí? Je to sebeuvědomění, vědomí si sebe sama, které nám umožňuje mít myšlenky a myslet? Je vědomí lokální, jak chtějí někteří neurovědci, abychom věřili? Nebo je to kombinace prvků, které synergicky/součinně spolupracují? Jsme produkty našeho prostředí? Pochází vědomí z nás, nebo ho ovlivňuje naše životní prostředí? Můžeme změnit naše prostředí? Můžeme změnit naše vědomí? Vědci i mystici spojují své síly¹, aby prozkoumali, co je možné a co je pravděpodobné. Vynořuje se představa, ve které se věda spojuje s filozofií a spiritualitou. Budíčkem pro nás je to, že jsme hluboce propojeni s naším vědomím a že naše věda, příroda a filozofie se slučují do nového způsobu bytí, do probuzení v páté dimenzi. Je to změna paradigmatu, posunů paradigmatu.

Role vědy

Konečně vidíme slučování vědy a spirituality/duchovnosti. Podívejte se na vědce, kteří nyní vyučují spiritualitu: Deepak Chopra, v pozdějším věku Wayne Dyer a Gregg Braden. Ti všichni si mohou připsat významné zásluhy za propojení vědy a ducha. Média hlavního proudu a recenzované materiály se shodují na tom, že vědomí je propojeno a že proto je život spojen s veškerým životem. V roce 1998 byl zahájen "Projekt globálního vědomí", kterého se účastnilo více než 70 výzkumných pracovníků z celého světa.

Ve snaze prostudovat kolektivní odezvu lidstva jako celku, připouštějí výzkumníci velmi reálnou možnost, že v určité chvíli byla zaznamenána specifická intenzivní reakce. Jejich poslání (část poslání) dle jejich webových stránek zní: "Projekt globální vědomí" (The Global Consciousness Project - GCP) je mezinárodní snahou výzkumných pracovníků z několika institucí a zemí, navrhnout a prozkoumat, zda koncept vzájemně propojeného vědomí může být vědecky ověřeno objektivním měřením.²

Já vidím tři aspekty vědomí. Prvním je uvědomění si sebe sama jakožto odděleného a individuálního. Druhým je objev světů za viditelným a hmatatelným, jak je popisuje literatura odhalující použití halucinogenů jako je DMT (dimethyltryptamin) a dalších drog rozšiřujících vědomí, a o nichž také píší věrohodní autoři jako je Graham Hancock. A třetím aspektem je schopnost reagovat kognitivním způsobem a reagovat na přítomnost nových informací, které umožňují změnu a objev.

Co je vědomí?

Vědomí je přítomnost božské jiskry uvnitř nás. Jak jinak bychom si mohli vzpomenout na traumata z minulosti, která nás nyní ovlivňují? Ve své první knize Dr. Shakuntala Modi podrobně popisuje pozoruhodná sdělení, která v hypnóze pronášeli její pacienti a kde tvrdili, že jejich choroby souvisí s minulými životy. Tato sdělení byla řešením duševních a fyzických zdravotních problémů, které byly dosud neřešitelné.³ Ona sama tomu nevěřila a přestože se narodila v Indii, tak o reinkarnaci do té doby nikdy neslyšela.

Poté, co při terapeutickém hypnotickém sezení požádala svého klienta, aby se vrátil k události, která stála na počátku jeho problému, tak se klient nečekaně zmínil o minulém životě, což bylo poprvé, co Dr. Modi o něčem takovém slyšela. Jako terapeutka až do této doby považovala hypnoterapii, při které svého klienta vracela k dřívějším událostem v jeho životě, za nejrychlejší a nejúčinnější léčebnou metodu pro více než 40% svých klientů. Byla to její "příkazová volba" pro terapii. A přesto pro ni bylo vysvětlení minulými životy úplně něčím cizím. Začala to zkoumat a byla ohromená tím, kolik rozsáhlé literatury je na toto téma k dispozici a která se na lékařských školách neprobírá.

Na podporu tohoto pojetí píše Graham Hancock:

"Nic v současném stavu neurovědy tuto možnost nevylučuje (míní tím jeho teorii, že mozek je jako televizní přijímač). Je pravda, že pokud poškodíte určité oblasti v mozku, ohrozí/oslabí to i určité oblasti vědomí, což však nedokazuje, že tyto oblasti mozku vytvářejí příslušné oblasti vědomí".

Hancock se odkazuje na vědce, kteří dlouhou dobu spojovali vědomí s funkcí mozku, a to tak, že považovali vědomí za jeho produkt, a dokonce i lokalizovali určité funkce s určitými typy aktivit. Nicméně objev Francouze, který měl jen 10% neporušeného mozku, může být pro tuto teorii výzvou. Jako dítě měl ve svém mozku zavedený stent (P.p.: Stent je zdravotnický prostředek trubicového tvaru umístěný v těle tak, aby udržel průchodnost trubicové struktury, která je zúžena, nebo uzavřena. Zdroj: Wikipedie), aby se uvolnila přebytečná tekutina, která se tam vytvořila díky onemocnění známému jako hydrocefalus. Tato vědecká zpráva byla publikována v roce 2007 v časopise "The Lancet".⁴

Výzkumníci v ní podrobně popisují příběh francouzského státního úředníka, který má skromné, ale funkční IQ a kterému zůstala jen desetina mozku (jen 10% mozku). Stěžoval si, že má v noze nějaké mírné znecitlivění a rentgen ukázal, že 90% jeho hlavy je vyplněno tekutinou, přičemž je přítomno pouze 10% z jeho mozku. Tak bylo alespoň v jednom výjimečném případě, který zkoumala lékařská vědecká komunita, prokázáno, že určitá část mozku nemůže být jediným umístěním různých forem vědomí.

V roce 2008, neurolog Giulio Tononi z the "University of Wisconsin Center for Sleep Consciousness", vyvinul svou teorii, že vědomí sjednocuje informace. Jeho ústředním tvrzením je, že aby vědomí existovalo, musí mít vůči sobě sílu příčiny a následku. Tato teorie je v současné době uznávána jako jedno z nejpřesvědčivějších vysvětlení vědomí. To nás vede k představě o radostném nebo blaženém vědomí. Ve své vlastní práci s rozvíjením vědomí (prostřednictvím meditace a duchovních praktik, bez drog) jsem zjistila, že když někdo vibruje ve třetí dimenzi (nebo nižší), pak se výše dimenzionální akce neukáže.

Tyto zkušenosti mě dovedly k pochopení povahy rozšiřujícího se vědomí a jeho projevům ve vyšších dimenzích. Tisíce studentů uvádělo jednoduchou zkušenost, která se týkala osob, které si něco položily nebo vložily do zásuvky (sluneční brýle, šperky), a později, když se na to stejné místo vrátily, tak tam ty věci nemohly najít. A to i přesto, že neuběhlo dost času na to, aby mohly zapomenout, kam si ty věci odložily. A později, když je "nehledaly" (byly v poklidném stavu), otevřely zásuvku a chybějící předmět objevily!

V dimenzích uvnitř našeho současného polaritního uvědomění (tj. třetí dimenze a nižší) se předmět jeví jako neviditelný, ale v rozšířenějším stavu je chybějící předmět viditelný. Je to proto, že jsme jej položili v chvíli, když jsme byli v rozšířeném stavu, který není viditelný pro nižší vědomí (třetí dimenzi). To naznačuje, že když je člověk v nižších dimenzích, tak to, co není možno vidět (kvůli stresu z pohledu polarity třetí dimenze), může být snadno vidět, když se je v rozšířených stavech páté dimenze blaženosti nebo v uvolněných stavech. Vidím, jak se lidstvo pohybuje z vědomí, kde lidstvo čelí polarizovaným názorům do univerzálního vědomí, které umožňuje spojení vědomí nás samých se sebou nebo mezi sebou. Znamená to, že s vyššími stavy vědomí dojde ke ztrátě naší sebe identity? Ne, rozšíří se naše vědomí sama sebe.

-------------------------------------

ODKAZY:

1. Poslední vědecká konference Věda o vědomí na University of Arizona, která se každoročně koná od roku 1994, představila vynikající vědce a duchovnost, holistické/alternativní zdraví, odborníky na astrofyziku a matematiku a zúčastnili se jí i Deepak Chopra, Stuart Hameroff a Sir Roger Penrose.

2. http://noosphere.princeton.edu/gcpintro.html

3. Dr Shakuntala Modi, Remarkable Healings: A Psychiatrist Discovers Unsuspected Roots of Mental and Physical Illness, Hampton Roads 1998

4. www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140- 6736(07)61127-1/fulltext