POZORUHODNÉ PŘÍPADY "UFO" V SOVĚTSKÉM SVAZU: SOVĚTSKÁ ARMÁDA A FENOMÉN "UFO", část šestá (23)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

12.07.2021 Ufo

Směrnice

Informace o směrnicích pro sovětské ozbrojené síly pocházejí z mnoha zdrojů (Jurij Stroganov, Anatolij Listratov – oba významní ruští ufologové – a jejich kolegové). O generálplukovníkovi A. Maximovi již již bylo hovořeno.. Směrnice budeme analyzovat v ještě na mnoha místech tohoto materiálu a odhalíme další zdroje a informace o tomto tématu. Stačí říci, že Vladimír Ažaža poskytl přesný obsah této agendy. Podle mnoha zdrojů to byl on, který ve napsal pro sovětské ozbrojené síly rozsáhlý manuál. Výrazný nárůst aktivity UFO v roce 1978 přiměl příslušná oddělení Sovětské akademie věd, aby se dohodla na programu výzkumu anomálních atmosférických jevů. Kódové označení tohoto programu bylo "SETKA-AN" ("Akademie Nauk Set' -AS-NET" – nebo "Síť Akademie věd"). Prvním aktem "SETKA-AN" bylo oficiální schválení "anomálních atmosférických jevů" jako popisného termínu namísto zakázaného slova "UFO".  (V podstatě přesně stejným termínem nyní operují i anerické vojenské zdroje). Až v roce 1989 se podařilo odstranit cenzurní okovy z problematiky "UFO".

"Ministerstvo obrany" realizovalo podobný program s názvem "SETKA-MO" (Ministerstva Oboroni Set'). Úkoly obou programů, naplánované do nejmenších detailů, měly až děsivě účinný dopad. Akademická komise se snažila dokázat, že UFO neexistují a že jde pouze o chyby při pozorování startů raket nebo v lepším případě o kulové blesky. "SETKA-AN" fungovala jako mocná zástěrka, protože sloužila k odvedení pozornosti od práce "Ministerstva obrany"; "SETKA-MO" – spadající pod "Ministerstvo obrany" – prý byla nebo je ve svém vyšetřování serióznější než akademická skupina (více o pohovořím později). Navzdory nezájmu programů "SETKA" se vyskytly případy, kdy údajné anomální jevy vedly k neoprávněnému odpálení mobilních raket, a v jiných případech výskyt "UFO" během vojenských cvičení způsobil poruchu rádiového spojení a selhání zařízení. Objevily se také zprávy od vojenského personálu, včetně vysokých důstojníků, o podivném chování UFO nad sovětskými raketovými základnami a kosmodromy. Listratovovy vojenské prameny podávají barvitější obraz o zjevně nechtěných kontaktech, vytrvalých návštěvách a občasných projevech bojovnosti ze strany těchto jevů.

Vědecké argumenty o povaze UFO byly pro vojenské vyšetřovatele tím nejmenším, co je zajímalo; věnovali však velkou pozornost hypotéze, že UFO jsou projevy mimozemské civilizace. Obzvláště se obávali dopadu UFO na vojenskou techniku a personál, protože tento dopad by mohl být nepředvídatelný. Ruské centrum pro ufologický výzkum získalo několik výňatků ze systematických pokynů "Ministerstva obrany" týkajících se UFO, které byly zavedeny v roce 1980. Směrnice pro sovětské námořnictvo byly datovány 7. března 1980 a podepsal je zástupce velitele hlavního štábu námořnictva viceadmirál Sakjan. Stroganov tvrdí, že činnost SETKY byla úspěšná, a tyto pokyny jsou toho potvrzením. Na jedné straně tyto vzorce představují poněkud podrobnější statistickou analýzu dříve získaných údajů, na druhé straně je lze považovat za krok k rozšíření sítě informátorů prostřednictvím získání služeb všech vojenských složek v zemi. Každý voják, který pozoroval UFO, měl tyto informace okamžitě předat pověřeným důstojníkům. Tento konkrétní krok vedl k výraznému nárůstu hlášení o pozorování z řad vojáků. Úspěch tohoto úsilí se ukázal jako nakažlivý.

O čtyři roky později, v roce 1984, se stát pokusil zvýšit počet informátorů vytvořením takzvaných komisí pro anomální jevy. Podle Stroganova se komise ukázaly jako další úspěšná snaha získat informace od různých vrstev obyvatelstva. Vzhledem k dřívějším snahám "Akademie věd" vyvrátit vše, co souvisí s fenoménem UFO, nebyli očití svědci příliš ochotni kontaktovat zástupce jakékoli státní organizace. Na nově vytvořené komise pro anomální jevy však pohlíželi jako na nezávislé organizace, což vzbuzovalo určitou důvěru. Ačkoli většina lidí věřila, že jsou nezávislé, ve skutečnosti byly tyto komise zástěrkou silného zájmu vlády o shromažďování informací a vyšetřování UFO. Stroganov tyto zakázky spojuje se "SETKA-MO". Komise se poprvé objevily pět let předtím, než v Sovětském svazu přestaly být informace o UFO zakázány. I když existovaly, podle jejich členů byly informace, které shromažďovaly, uloženy v počítačích. Kam se informace dostaly později, není známo. Obecně si ruští ufologové nejsou jisti, co vlastně "SETKA-MO" objevila. Stroganov se domnívá, že je to proto, že žádná z ufologických organizací v bývalém Sovětském svazu neudělala nic, co by vyvolalo odtajnění alespoň části výsledků výzkumu tohoto programu.

Instrukce podepsané Sakjanem zmiňují dvě vojenské jednotky, kam měly být neprodleně telegrafovány nejzávažnější údaje o UFO: "jednotka 67947" (město Mytišči v Moskevské oblasti) a "jednotka 62728" (Leningrad). Termín "závažné údaje" se týkal následujících věcí: fyzických stop anomálních jevů, úmrtí vojenského personálu v důsledku kontaktu s anomálními jevy a jimi způsobených poruch techniky. Od konce roku 1988 do března 1989 všechny sovětské vojenské jednotky, včetně té v Jeisku, zničily pokyny "Ministerstva obrany" Sovětského svazu týkající se fenoménu UFO. Stupeň utajení jednotek "67947" a "62728" byl zvýšen. Přestože Sověty stále ještě uchvacovala glasnosť, vojenský sběr dat o UFO byl zahalen stalinským tajemstvím. Později je zmíněn vojenský ústav oprávněný ke studiu těchto údajů.

 

Laboratoř

Koroljov a Termen, o nichž jsme již mluvili dříve, se zmínili o výzkumné laboratoři létajících talířů. Ani v letech perestrojky se ji nepodařilo lokalizovat, ale ruští badatelé UFO o její existenci věděli. Pátrání je nakonec zavedlo do města Achtubinsk (nezaměňovat s Aktjubinskem). Výzkumná laboratoř talířů spadala pod územní správu zkušebního polygonu a kosmodromu Kapustin Jar. Přestože umístění laboratoře bylo státním tajemstvím, UFO se sovětské utajení netýkalo: totiž ihned po jejím vzniku byly nad laboratoří pozorovány tyto objekty. Stroganovovi a jeho kolegům se podařilo shromáždit zajímavé a relevantní informace o této laboratoři. Hlavní výzkum byl soustředěn na problematiku antigravitace a pohonu pomocí elektrických a magnetických polí. Mnozí ředitelé sovětských výzkumných ústavů by byli překvapeni, kdyby se dozvěděli, že tyto projekty, financované a řízené vojensko-průmyslovým komplexem, byly ve skutečnosti součástí výzkumu záhady létajících talířů. V. Pupkov, podplukovník ve výslužbě, přidal další informace o Achtubinsku. V roce 1995 vyšel v novinách "Četvertoje Izmerenije i NLO" (Čtvrtý rozměr a UFO), jeho článek potvrzující existenci laboratoře ve městě. V Achtubinsku se nachází také slavný "Ústav V. P. Čkalova" a "Ústav zkušebního centra letectva".

Mezi nejlepšími piloty Ruska je centrum známější jako "Vladimirovka". "Vladimirovka" je místem, kde se testují nejmodernější ruské stíhačky a další letadla, a je také domovem výcvikového střediska pilotů a navigátorů. "Vladimirovka" by se dala přirovnat k americké "Area 51". Místo nevadské pouště oddělují "Vladimirovku" od zbytku světa nekonečné pouště "Kalmycké republiky" a "Kazachstánu". Několik desítek kilometrů od tohoto centra se nachází ruský kosmodrom a raketový zkušební polygon Kapustin Jar. V roce 1978 byl Nikolaj Semirek po absolvování "Tambovské vojenské letecké technické univerzity" vyslán do tohoto střediska. Na jaře 1979 - ještě předtím, než výcvik vstoupil v platnost – si při obsluze radaru všiml několika cílů pohybujících se nemožnou rychlostí: za 50 sekund uletěly 350 kilometrů. Celkem se té noci po obloze pohybovaly stovky UFO stejnou rychlostí. Semirek ani služební důstojník nechtěli incident nahlásit velícímu důstojníkovi (časopis "NLO", číslo 46, 1997).

 

Co se stalo v roce 1982?

V pasáži věnované spisům KGB a UFO uvádíme některé podrobnosti o tomto pozoruhodném a mrazivém případu. Zde bych chtěů uvést další fakta o této události v souvislosti s bývalým plukovníkem Sokolovem. Podle zpráv z Ruska vyšetřoval případ sovětský plukovník Boris Sokolov a 5. října 1982 byl vyslán na Ukrajinu. Sokolov toho o UFO věděl poměrně dost, protože se podílel na sběru a analýze dat v rámci "Směrnice". Důvodem jeho povolání na sovětskou Ukrajinu bylo naléhavé hlášení, které obdržel náčelník generálního štábu ze základny mezikontinentálních balistických raket.

Dne 4. října 1982 bylo v oblasti pozorováno UFO, které tam zůstalo asi čtyři hodiny. Velitelská rada však uvedla, že byl vydán rozkaz připravit se na odpálení raket ze základny. Na přístrojové desce se rozsvítila světla a aktivovaly se kódy pro odpálení raket. Mnoho policistů bylo svědky incidentu, který mohl rozpoutat jadernou válku. Tým Borise Sokolova zřejmě dospěl k závěru, že za aktivaci sovětských raket bylo zodpovědné UFO. V roce 2000 Sokolov změnil názor – možná pod přímým nátlakem – a vystoupil proti hypotéze UFO v tomto i dalších případech. Tuto skutečnost budu také analyzovat v dalších pasážích tohoto materiálu.

 

Sovětská Asie 

Kdysi došlo k velmi zajímavému setkání ufologů s civilními profesory a příslušníky sovětské armády. Setkání se uskutečnilo v roce 1990 v sovětském Kyrgyzstánu ve městě Temga. Profesoři byli ze "SAKKUFONu", organizace zabývající se studiem UFO. Mezi přítomnými byli i pacienti z vojenské nemocnice Temga. Obec se nachází ve strategické oblasti. Ne všichni důstojníci tam věděli o tzv. "Instrukci Ministerstva obrany Sovětského svazu", což zřejmě potvrzuje Stroganovovo tvrzení. Ne všichni sovětští vojáci umístění v asijských republikách (nyní suverénních státech) však byli neinformovaní. Oblastí zvláštního zájmu "SAKKUFONu" byla bývalá čínsko-sovětská hranice přes pohoří Tian Shan. Jak již bylo zmíněno, v této oblasti na hranicích s Čínou bylo pozorováno mnoho UFO a "SAKKUFON" shromáždil údaje o několika z nich. Jejich výprav do hor se účastnila sovětská armáda a příslušníci KGB.

Jedna ze zpráv přišla od studentů významné "Univerzity vojenského velení všech divizí" v Alma-Atě. Zpráva uvádí, že mezi 15. a 18. květnem 1990 kadeti druhého ročníku prováděli vojenská taktická cvičení na střelnici Avoku. Podplukovník Černov a jeho asistent se vydali autem do určené oblasti. Po příjezdu na místo policista náhle spatřil velký vřetenovitý objekt, který vydával světelný paprsek. UFO se pak rozdělilo na čtyři části, které letěly různými směry. O deset minut později stejné části vytvořily kouli, která vstoupila do mateřské lodi umístěné poblíž. Incident viděli všichni studenti na cvičení i jejich nadřízení. To vše se odehrálo 48 kilometrů severně od Alma-Aty.

 

Podivný vrtulník 

Dne 25. března 1990 přinesly noviny "Izvestija" zajímavou zprávu o pozorování UFO. Letoví dispečeři v Nalčiku pozorovali na svých obrazovkách neidentifikovaný létající objekt po dobu třiadvaceti minut. Stejné UFO viděl i člen posádky vrtulníku Mi-2. Velitel oddílu, stejně jako v článku zmíněný řídící letového provozu, jednoznačně prohlásili, že objekt, který jeho radar zaznamenal, nebyl meteorologické povahy. Rychlost objektu se pohybovala mezi sto a dvěma sty kilometry za hodinu a byl v malé výšce. Z tohoto důvodu se původně dospělo k závěru, že zaznamenaný objekt je vrtulník. Jejich pátrání však ukázalo, že v oblasti se žádný vrtulník nenacházel.

Vyjímkou byl pouze vrtulník Mi-2, jež se nacházel na cvičném letu. Člen posádky viděl dotyčné UFO. Obrazovky radarů ukazovaly, že se Mi-2 blíží k UFO. Když vzdálenost mezi nimi dosáhla šesti kilometrů, oba objekty na osmnáct až dvacet sekund zmizely z obrazovky. Komunikace mezi vrtulníkem a řídícími letového provozu však nebyla přerušena. Když se oba objekty znovu objevily, pozemní kontrola zjistila, že UFO letí rovnoběžně s Mi-2. O něco později objekt změnil směr a zamířil k vrtulníku. Mi-2 okamžitě změnil kurz a zamířil k základně. Stejný objekt na obloze viděly i místní jednotky protivzdušné obrany.

Podle velitele vrtulníku Mi-2 piloti spatřili jasně osvětlený objekt a letěli k němu. Svítilo slunce a objekt letěl pod Mi-2 v mlze. Když UFO zamířilo k vrtulníku, zároveň se prudce zvětšilo, jako by na něj chtělo zaútočit, sovětští piloti si všimli, že mělo průměr asi tři metry a kulovitý tvar. Aby se posádka vyhnula nárazu, rozhodla se vrátit zpět. Byl to zvláštní případ, protože UFO se zpravidla na obrazovkách radarů neobjevovalo. A. Kazichanov, novinář listu "Izvestija", později zaznamenal několik rozhovorů s posádkou.

 

Ruská armáda a "ET" 

Díky svým vojenským kontaktům získal Jurij Stroganov informace o mobilních skupinách pro výzkum UFO se schopností rychlé reakce. Příklad: 15. března 1994 ve 14.00 hodin na raketové základně ruských sil protivzdušné obrany. Velitelství jednotky dostalo hlášení, že před hlavní budovou přistálo něco, co připomínalo létající talíř. O pět minut později všichni, kdo nebyli v bojové službě, obklíčili esplanádu před budovou a mířili samopaly na to tajemné cosi. Objekt se nacházel uprostřed prostranství a spočíval na třech podpěrách. Oznamovatelé uvedli, že objekt pozorovali ze vzdálenosti 100 až 150 metrů.

Měla tvar disku s kopulí na vrcholu, třemi polokoulemi na základně a třemi přistávacími podpěrami. Podle zprávy měl mohl mít objekt v průměru 23 až 24 metrů, přičemž kopule měřila 6 až 7 metrů a polokoule 4 až 5 metrů. Měl stříbrnou barvu s namodralým nádechem a jeho povrch vytvářel zrcadlový efekt. Ve 14.10 hodin v souladu s instrukcemi z roku 1980 ohlásil službu konající důstojník vojenské jednotky UFO svým nadřízeným, kteří mu nařídili, aby se k němu nepřibližoval a zastavil všechny činnosti, které by mohly vyvolat jakoukoli reakci objektu. Rozkaz také nařizoval, aby se základna připravila na přijetí vojenského letounu se skupinou patnácti vojenských specialistů na palubě.

Přiletěli v 15.20. Po natočení objektu, jak se blíží k hale, se rozdělili do tří stejných skupin. Specialisté byli oblečeni do hermeticky uzavřených lesklých obleků a měli u sebe několik přístrojů. Přiblížili se k UFO, a když byli od něj 6 metrů, objekt – nebo vzduch kolem něj – začal vibrovat. Ozvalo se praskání a země se trochu zatřásla. UFO začalo pomalu stoupat a zároveň přitahovalo asfalt pod sebou od okrajů směrem ke středu prostranství. Když dosáhlo výšky patnácti metrů, UFO se zastavilo a podpěry zmizely. Udělal spirálovitou otočku a zmizel v záblesku jasného světla. Odborníci zůstali v oblasti ještě jeden den.

Kdo má v Rusku na starosti vojenský výzkum UFO? Podle rozhovorů z roku 1994 byl vedoucím vojenského programu výzkumu UFO generálmajor A. Savin, velitel jedné z jednotek "Generálního štábu ruských ozbrojených sil". Ruští ufologové se snažili potvrdit, že armáda má v držení ukořistěná UFO nebo jejich části. German Kolčin a jeho kolegové provedli v roce 1992 šetření. Kotenkov, zástupce vedoucího právního oddělení ruského prezidenta, který měl na starosti otázky obrany a bezpečnosti, odpověděl neurčitě: on osobně neslyšel o tom, že by někde byly uchovávány nějaké předměty pro výzkum a studium.

Plukovník Sokolov, který v roce 1993 odhalil různé aspekty sovětského a ruského vojenského výzkumu americkým novinářům, prohlásil, že nikdy neměl žádné materiální stopy, které by dokazovaly existenci UFO. Podle Kolčina (časopis NLO, 2000) se však Sokolov zmínil, že tři sovětské stíhačky havarovaly, když se pokoušely pronásledovat UFO, a jeden pilot zahynul. Listratov potvrdil, že Sověti zachytili trosky UFO v oblasti Omska a použili je v rámci svého programu "Hvězdné války". A. Anfalov, který shromáždil zajímavé údaje o údajných haváriích UFO, potvrdil další zprávy. Velmi zajímavé jsou jeho informace o výbuchu UFO v roce 1981 v zakázané zóně poloostrova Kola.

Tato oblast si rozhodně zaslouží větší pozornost. Sovětští vojenští odborníci sbírali úlomky objektu. Anfalovova zpráva vyšla v novinách "Četvertoje Izmerenije i NLO" (Čtvrtý rozměr a UFO, číslo 8, 1996) a vyvolala rozruch. Anfalov uvedl název vojenské základny, odkud byl objekt převezen: letecká základna ve Vesčevu. Prozradil také datum omského incidentu: 13. října 1987. UFO explodovalo a sovětská armáda posbírala jeho kusy. Ruský list "Pravda" však ve svém vydání z 18. července 2003 odhalil, že záhada omského UFO byla konečně odhalena.

Podle novin se nejednalo o nic jiného než o raketu "Molnija-M" a vypuštění vojenské družice do Vesmíru z kosmodromu Pleseck. Druhý stupeň nosné rakety se oddělil a spadl na zem. "K oddělení druhého stupně dochází tisíce kilometrů od kosmodromu. Něco takového je možné spatřit pouze ve večerních nebo předjitřních hodinách, kdy je nad Zemí noc, ale sluneční světlo osvětluje plynový ohon rakety. V Rusku jsou takové události k vidění pouze v Omsku a na okraji tohoto města," uvedla novinářka Jevgenija Lifantěvová. To pravděpodobně vysvětluje i omský incident, o němž se zmiňují Listratov a Anfalov.

Sovětská vláda zadala úkol vytvořit své "hvězdné války" společnosti "NPO Energy" a skupině podniků vojensko-průmyslového komplexu. Dne 24. srpna 1996 oslavila ruská společnost "RSC Energia" (současný název společnosti) 50. výročí svého průkopnického postavení v oblasti kosmických technologií. Legendární intelektuál Sergej P. Koroljov založil dnes soukromou ruskou společnost. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se společnost "Energia" podílela na složitých projektech souvisejících se strategií kosmického boje a vyvinula dvě bojové kosmické lodě stejné konstrukce, které však byly vybaveny různými typy palubních zbraňových komplexů: laserovými a raketovými systémy.

Počátkem 90. let 20. století ruské síly projekty raketové kosmické obrany obnovily. Generálplukovník Viktor Smirnov, který je za to zodpovědný, zmínil několik subjektů, které se na projektech podílejí: Vympel JSC, Kometa R&P Associates, Výzkumný ústav elektronických zařízení a Výzkumný ústav radiokomunikačních systémů dlouhého dosahu ("Space Missile Defense Forces: Yesterday, Today, Tomorrow", 1997). Samozřejmě existují i další – například záhadné "Iževské elektromechanické závody" - o kterých se nikdy nezmínil.

Otázku, zda technologie, kterou pro své projekty použili, je mimozemského původu, se v nejbližší době nepodaří zodpovědět. Prezident Jelcin podepsal v červenci 1997 dekret, kterým nařídil, aby se "Vojska kosmické raketové obrany", "Ruská kosmická vojska" a "Raketová vojska strategického určení" reformovala do jednoho centralizovaného vojenského útvaru. Měla se jmenovat "Strategická raketová vojska" a skládat se z raketových sil, vojenských jednotek a zařízení pro vypouštění a řízení kosmických lodí. To mělo být uskutečněno do 1. ledna 1998. V srpnu 2000 se svět dozvěděl, že Rusko hodlá snížit počet svých jaderných raket a sloučit své ozbrojené síly. Tato restrukturalizace ruských ozbrojených sil měla začít v roce 2001 a skončit tím, že místo čtyř druhů vojsk budou v armádě pouze tři – pozemní, námořní a letectvo – včetně strategických raketových sil. Prezident Vladimir Putin chtěl zrušit některé pozemní základny jaderných raket a sloučil strategické raketové síly s letectvem.

Dočkáme se někdy neocenitelných spisů sovětské námořní rozvědky o paranormálních jevech? Dozvíme se někdy, co skutečně shromažďovaly sovětské ozbrojené síly v letech 1980-1989, kdy se paranormální jevy staly předmětem rozsáhlého komplexního vyšetřování? S tím, jak se v dnešním Rusku dostává k moci stále více bývalých důstojníků KGB, nejsou odpovědi na naše otázky o nic jasnější. Prezident Putin však ve svých projevech dává najevo, že demokracii v Rusku podporuje. Mezitím Rusko a Írán začaly společně zkoumat UFO, které bylo pozorováno nad Íránem v roce 2005.

V Rusku kolují zajímavé zvěsti, že Putin odtajní některé spisy o UFO, ale situace není zdaleka jasná. Ruský list "Novaja gazeta" již 26. října 1998 uvedl, že na "Ministerstvu obrany" působí skupina odborníků, kteří se zabývají studiem paranormálních jevů, jako jsou UFO a okultní praktiky. Podle listu ji údajně založil koncem 80. let na příkaz bývalého náčelníka generálního štábu generála Michajla Mojsejeva generálmajor Alexej Savin. Jednotka údajně provádí pokusy na lidech, konkrétně na vojenských kadetech. Údajně získala podporu z nejvyšších pater "Ministerstva obrany", když někteří její členové předpověděli povýšení Anatolije Kvašnina na Mojsejevovu pozici.

-pokračování-