POMALÉ NIČENÍ JULIANA ASSANGEA

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

publikováno: 31.01.2019 kategorie: Nový Světový Pořádek

Julian Assange vypadá hrozně. Toto bylo naposledy, co se zakladatel Wikileaks ukázal na veřejnosti předtím, než ho jeho poslední sponzor a (bývalý) zachránce, ekvádorské velvyslanectví, odstřihlo od veškerých kontaktů s vnějším světem. Politické ovzduší se mění a Assange, jemuž byl udělen azyl na malém a těsném londýnském velvyslanectví jihoamerické země, a který žije v male místnosti bez oken, což se rovná sice slušné, ale nepůvabné samotce, se brzy ocitne v kritické situaci. Pokožku má bledou jako hibernující plaz, jeho přivřené oči, které se bojí světla,  a jeho poddajné chování nahlodává odvahu, s jakou čelí hlubokému traumatu.  Je to sedm let, co Julian Assange naposledy dýchal čerstvý vzduch, cítil sluneční paprsky, chodil po lese, po trávě, či měl nějaké normální lidské vztahy.

Když se v březnu 2018 objevil na Světovém fóru etického sdílení dat v Barceloně (za pomoci zelené obrazovky a videolinku z jeho malého a dusného londýnského doupěte), vypadal jako zničený, zlomeny muž. Mnozí jeho domnělí ideologičtí spojenci se ho straní, je stále cílem pravidelných útočných výpadů ze strany orgánů řízené opozice, jako je  The Guardian a The New York Times, zneuctěn poskokem Tajného státu, filmařkou Laurou Poitras a opuštěn svou bezpáteřní australskou vládou a nevděčným americkým prezidentem; Assange je pomalým způsobem zabíjen. Wikileaaks byl vždy nebezpečný projekt.

Je nebezpečný pro moc, protože moc existuje a roste v utajení.  Leviatan Tajného státu, spolu s mnoha svými různými vládními, byrokratickými a mediálními chapadly,  smrtelně se obávající odhalení, musí operovat v temnotě, protože kdyby naivní a většinou důvěřivá veřejnost věděla, s kým má  tu čest… Informátoři a jejich příběhy, záznamy a dokumenty, když se jim dostane široké publicity, jsou hrdinským opozitem korporátnímu a vládnímu jedu Tajného státu:   sentimentální  dřímotě, která důvěřivé masy jemně ukolébává do spánku. Pro Pravdu je to nebezpečné, protože konsenzus o realitě, kterou složky pro vztah s veřejností a mediální průmysl představují jako neotřesitelnou, je křehká fasáda.  Hnusný puch našich korporátních pánů a jejich sluhové v médiích, akademické obci a byrokratickém aparátu, kteří to umožňují, jsou dokonale odhalování za pomoci jejich interních dokumentů a komunikací, jejich programů a korupce, které jsou před bezelstnou veřejností skryty v horách tajných spisů a dat.

Je ironií, že samotná interní architektura Wikileaks jakoby anonymního “práskání” je také náchylná k tomu, aby byla manipulována herci Tajného státu a zpravodajských agentur, k selektivnímu vypouštění předpojatých tajemství či dokonce falešných informací a pochybných příběhů. Navíc, počáteční partnerství Wikileaks s pochybnými mediálními baštami „pravdy“,  jako The Guardian, zavedlo nakonec v rámci mazané práce tohoto média s veřejností Loď pravdy do vod, zamořených žraloky. Lidem nebezpečná prezidentská kandidátka, Hillary Clintonová, byla  označena za zapálenou nositelku pochodně politické třídy a mediální elity a byla  v r. 2016 určena pro prezidentský trůn, kdy všichni experti na volby a názory veřejnosti  prohlašovali, že je její osud jasný. V rituálním okultním divadle, které probíhá kolem našich voleb, se odehrálo velké drama. Wikileaks vypustily obrovskou várku interních mailů mezi Clintonovou, šéfem jejího volebního štábu Johnem Podestou a různými podřízenými.

Obsah těch mailů byl ze strany médií hlavního proudu a bulváru poslušně a svědomitě  ignorován, maily ale odhalily labyrint  arogance, obchodu se smrtí a zvláštní kódovaný jazyk (a z toho později vznikla aféra Pizzagate). Tyto průsaky pravděpodobně pocházely od nespokojeného a později zavražděného informátora z Demokratické strany, Setha Riche; jeho smutný osud byl za pomoci triků ze strany médií transformován do problematiky zasahování ze strany Ruska a předán fascinované veřejnosti. Nicméně, skandální informace prosákly hlubinami internetu a přispěly ke konečné porážce kandidátky Clintonové v tom jediném hlasování, které bylo zásadní. Ať byl Assange zpočátku ze strany stínové zpravodajské Kabaly považován za užitečnou šachovou figurku nebo byl jednoduše Rytířem pravdy, musí za to, že zabil zlou čarodějnici, draze zaplatit.

Zatímco se na portálu Pied Pipers šeptá o prezidentské milosti, o plánech na útěk či o pochybných plánech na jeho zavraždění, nic z toho se neuskutečňuje. Julian Assange si skutečně začal se základními přírodními silami. V síni zrcadel, v pralese dezinformací a špatných informací, které se dnes dostávají do veřejné diskuse, je Assange většinou zapomenut. Chřadne fyzicky, mentálně i emocionálně.  Opovrhují ním ti, kdo mu kdysi fandili, opustili ho jeho bývalí sponzoři a on ocitl se v hadím hnízdě složeném z australské vlády a médií. I když se vznešeně obětoval, Assange, jako představitel období, které nepřineslo úrodu, je ponechán osudu a pomalu se klátí ve větru. Jako prázdný strašák a odstrašující příklad, aby to všichni viděli.

Pravda je nebezpečná.

--------------------------------------------------------------

 

Zakladatel a autor Wikileaks, Julian Assange, jehož pobyt na ekvádorském velvyslanectví v Londýně vstupuje do sedmého roku,  je izolován. Žije stále víc izolovaný život; byl mu odepřen přístup k telefonům, počítačům a výhody návštěv poté, co se dostal do konfliktu s vládou téhož státu, který mu poskytl azyl. Jeho přátelé a spojenci se bojí o jeho zdravotní stav a bezpečnost. Předtím, než bylo jeho spojení se světem ze strany jeho ekvádorského hostitele přerušeno, poskytl Assange rozhovor o tom, jak technologický pokrok mění lidstvo. Řekl, že brzy nebude vůbec možné uniknout před celosvětovým sledováním. Rozhovor byl pořízen organizátory Světového fóra pro etické sdílení dat v Barceloně pro zpravodajskou stanici RT.  Assange vyobrazil pochmurné vyhlídky toho, kam lidstvo spěje. Říká, že brzy nebude pro žádnou lidskou bytost možné vyhnout se globálním databázím, sbíraným vládami a podobnými entitami.

“Tato generace, která se teď rodí—je poslední svobodná generace. Narodíte se a skoro okamžitě, nebo, řekněme, do jednoho roku, se stanete známými na celém světě. Vaše identita se tak či onak stane známá všem hlavním světovým mocnostem - ať již v důsledku toho, že vaši hloupí rodiče vyvěšují vaše jméno a fotky na Facebook  anebo v důsledku žádosti o pojištění či o cestovní pas.“

“V jistém smyslu musí každé malé dítě řešit svůj vztah k hlavním světovým mocnostem…Dostává nás to do zcela jiného postavení. Jenom velmi málo technicky schopných lidí dokáže žít mimo, mohou si zvolit, že budou žít mimo, zvolit si, že půjdou svou vlastní cestou“, dodal. „Určitým způsobem to trochu to zavání totalitou“.

Schopnost sbírat a zpracovávat informace o lidech exponenciálně vzrostla a stále velmi rychle roste, konstatoval. S pokrokem při použití "Umělé inteligence" (UI) při zpracování dat přijde další, logický krok.

„Podívejte se na to, co dělají Google a Baidu a Tencent a Amazon a Facebook. V zásadě zcela otevřeně sbírají o lidech informace, tak jak je vypouštíme, když vzájemně komunikujeme…Ten klasický model, který lidé v akademické obci nazývají „kapitalizmem sledování“, se teď změnil. „Je to skutečně velmi důležitá a významná ekonomická změna.  To znamená, že vezmete model kapitalizmu sledování a transformujete ho na model, který ještě nemá název, na „model UI“. Což znamená, že použijete tuto obrovskou zásobárnu, abyste cvičili různé umělé inteligence. Nejenom že to nahradí zprostředkovatelské sektory, protože většina věcí, které děláte na internetu, v určitém smyslu představuje účinné zprostředkování,  ale převezme sektor dopravy a vytvoří zcela nové sektory“.

Assange také předpověděl, že rozsah nepřátelských aktivit v kyberprostoru dosáhne velkého rozmachu, jakmile bude UI dostatečně vycvičena k automatickému provádění hackerských útoků. “Online neexistují žádné hranice.  Z New Yorku do Nairobi je to 220 milisekund. Proč by při takovém scénáři měl někdy nastat mír?“, řekl. „Entity vytvářejí online své vlastní hranice tím, že používají kryptografii. A je těžké odhadnout rozsah útoku, který by byl proveden vůči nějaké docela velké organizaci, nebo počtu lidí či různým typům softwaru či hardwaru.  “Opravdu si nemyslím, že by bylo možné vytvořit hranice, které by byly dostatečně předvídatelné a stabilní na to, aby šlo předcházet konfliktům. Proto bude konfliktů víc“, předpověděl.

Na celý rozhovor se můžete podívat zde: www.rt.com/news/438968-assange-lastinterview-blackout/