PO STOPÁCH ZAKÁZANÉ ARCHEOLOGIE (6)

V roce 1842 publikoval německý chemik Karl Moritz Kersten zprávu o lidské lebce vytvořené z hnědého uhlí (Archiv für Mineralogie, Geognosie, Bergbau und Hüttenkunde, sv. 16, str. 372-375). Podle Kerstena získal důlní inženýr Leschner předmět ve tvaru lebky z pozůstalosti lékárníka, který zemřel v roce 1813 ve Freibergu v Německu. Leschner lebku vystavil na schůzi místního hornického spolku. Kersten provedl chemickou analýzu a zjistil, že hmota předmětu se skládá z poloviny z hnědého uhlí (lignitu) a z poloviny z hnědé železné rudy. Pod zvětšením však nezjistil žádné známky kostní hmoty. To ho vedlo k závěru, že lebka původně ležela v měkkých uhelných usazeninách, které vyplnily vnitřek lebky, a později se kostní hmota lebky rozpustila.

V roce 1859 katalog Královské báňské akademie ve Freibergu zařadil lebku do své sbírky fosilních živočišných pozůstatků a uvedl tuto poznámku:

"Vnitřní výplň lidské lebky je tvořena hmotou uhlí, pravděpodobně z Čech".

V roce 2007 geolog V. Teodoridis uvedl, že zdejší ložiska hnědého uhlí pocházejí z raného miocénu. Podle Mezinárodní chronostratigrafické mapy (2018) zasahuje raný miocén do období před 15,97 až 23,3 miliony let.

V roce 1923 Otto Stutzer, významný německý geolog, ve své učebnici geologie (Kohle: Allgemeine Kohlengeologie) krátce německy informoval o freiberském objektu. V roce 1940 byla kniha vydána v angličtině. Příslušná pasáž v anglickém vydání říká:

"Zbytky živočichů v uhelných slojích jsou velmi vzácné. Zvířata, která kdysi obývala velké uhelné bažiny, byla suchozemskými formami, jejichž těla se po smrti rozkládala stejně rychle jako těla zvířat žijících ve stávajících primitivních lesích a vřesovištích. Ve sbírce uhlí Hornické akademie ve Freibergu se nachází záhadná lidská lebka složená z hnědého uhlí a manganičitého a fosfatického limonitu, jejíž zdroj však není znám" (Stutzer, 1940, s. 274; Frair 1969, s. 133).

Limonit je druh železné rudy.

Ačkoli v roce