PO STOPÁCH ZAKÁZANÉ ARCHEOLOGIE (3)

Znovu navštívené „potopené město“ na Kubě

V roce 2000 Paulina Zelitsky a její manžel Paul Weinzweig, kteří v Kanadě vlastnili a provozovali společnost Advanced Digital Communications (ADC), prováděli pro kubánskou vládu výzkum ve vodách Mexického zálivu u západního cípu Kuby (poloostrov Guanahacabibes). Pomocí sonaru hledali na dně oceánu vraky starých španělských lodí, které by mohly být zdrojem pokladů, ale našli něco ještě zajímavějšího - zjevné pozůstatky potopeného města. Zpravodajský server BBC News 7. prosince 2001 uvedl:

„Průzkumníci poprvé spatřili podmořské město loni, když skenovací zařízení začalo vytvářet snímky symetricky uspořádaných kamenných struktur připomínajících městskou zástavbu.“

V červenci 2001 se badatelé na místo vrátili s geologem Manuelem Iturradem z Přírodovědného muzea Kuby. Tentokrát použil k natáčení struktur dálkově řízené ponorné vozidlo vybavené kamerou. Ve zprávě BBC News se uvádí

„Snímky, které robot přivezl, potvrdily přítomnost obrovských hladkých bloků se vzhledem broušené žuly. Některé z bloků byly postaveny ve tvaru pyramidy, jiné byly kruhové, uvedli vědci. Domnívají se, že tyto útvary mohly být postaveny před více než 6 000 lety, což je datum, které předchází velké egyptské pyramidy o 1 500 let. 'Je to opravdu nádherná struktura, která skutečně vypadá, že mohla být velkým městským centrem,' řekla výzkumnice ADC Paulina Zelitsky tiskové agentuře Reuters.“

Připustila však, že k potvrzení je zapotřebí dalšího výzkumu. Podle zprávy zveřejněné v National Geographic News (28. května 2002) Iturralde řekl:

„Jsou to nesmírně zvláštní struktury a zaujaly naši představivost. Ale kdybych to měl vysvětlit geologicky, měl bych s tím problém.“

Jinými slovy, s největší pravděpodobností se nejednalo o přirozený geologický útvar. Struktury byly nalezeny v hloubce 650 metrů. Zelitsky navrhl, že jde možná o ruiny města, které existovalo na pevninském mostě, jenž se nacházel mezi Kubou a mexickým poloostrovem Yucatán v poslední době ledové. Základní myšlenka spočívá v tom, že během doby ledové se obrovské množství vody ze zemských oceánů ukládalo do ledových příkrovů, které pokrývaly rozsáhlé části Severní Ameriky a Eurasie.

To způsobilo pokles mořské hladiny, čímž se obnažily oblasti pevniny, které jsou nyní pod vodou, například pevninský most mezi Kubou a Yucatánem. Manuel Iturralde, kubánský geolog, se nad tím zamyslel. National Geographic News řekl:

„Iturralde poznamenal, že přesvědčivý důkaz o existenci člověkem vytvořených struktur na tomto místě by mohl posílit některé ústní tradice Mayů a původních Yucateků. Tito lidé stále vyprávějí dávné příběhy o ostrově obývaném jejich předky, který zmizel pod hladinou vln.“

V roce 2012 Keith Fitzpatrick-Matthews, který provozuje skeptickou webovou stránku Bad Archaeology, ve své zprávě o tomto případu uvedl, že hloubka údajných kubánských potopených pozůstatků je velkým problémem. Poukázal na to, že během doby ledové klesla hladina moře maximálně o 100 metrů. Ve zprávě zveřejněné na webu ancient-origins.net 26. února 2016 ("The Exceptional Underwater City of Cuba: A New Theory on its Origins - Part I") předložil badatel Brad Yoon návrh, který nezávisí pouze na stoupající a klesající hladině moře. Možná, že půda, na níž bylo město původně postaveno, se sama potopila o 650 metrů v důsledku obrovských tektonických posunů. Yoon však prohlásil:

„V tomto případě se jedná o velmi složitý problém. Hypotéza, že město bylo původně postaveno ve vyšší nadmořské výšce a následně se tektonickou činností propadlo do současné hloubky, neobstála při zkoumání odborníků. Grenville Draper z Floridské mezinárodní univerzity považuje za velmi nepravděpodobné, že by k takové události mohlo dojít. Nic tak velkolepého nebylo zaznamenáno“.

Yoon předložil ještě jeden návrh:

„Mohlo být Karibské moře suchou pánví a mohlo jí být i v době existence anatomicky moderního člověka? Po vyčerpávajícím pátrání na toto téma jsem v alternativní literatuře nenašel jediný zdroj, natož recenzovanou vědeckou práci, která by takovou hypotézu předkládala. Jakkoli je tato hypotéza nepravděpodobná, pokud by byla pravdivá, poskytovala by jednoduché a elegantní řešení diskutovaného problému, totiž otázky, jak mohlo být postaveno město v hloubce téměř 700 metrů pod dnešní hladinou moře, resp. 580 metrů pod hladinou moře i v době maximálního poklesu světového oceánu. Pokud Karibské moře v lidské minulosti po delší dobu prostě neexistovalo, mohla přiměřeně vyspělá civilizace obývající tuto oblast postavit města na suché zemi tisíce metrů pod hladinou moře, dokonce i více než 10 000 metrů pod hladinou moře.“

Yoonova myšlenka je zajímavá, ale ve svých úvahách byl omezen svou představou, že Karibik včetně Mexického zálivu musel být suchou pánví „v době existence anatomicky moderního člověka“. Většina vědců se dnes domnívá, že anatomicky moderní člověk se objevil před méně než 200 000 lety. Neexistuje tedy žádný důkaz, že Karibik/Mexický záliv byl v tomto období suchou pánví. Nesouhlasím však s tím, že se nám podobní lidé objevili před méně než 200 000 lety. Jak jsem doložil ve své knize "Zakázaná archeologie", existují důkazy, které ukazují, že lidé jako my existovali již před stovkami milionů let. A v recenzované vědecké literatuře můžeme najít důkazy o tom, že oblast Mexického zálivu/Karibiku byla na počátku jury (před 145-201 miliony let) suchou pánví, než se ve střední juře zaplnila mořskou vodou.

Tyto důkazy shrnul oceánograf R. M. Darnell v roce 2015 ve své knize "The American Sea: A Natural History of the Gulf of Mexico", kterou vydalo nakladatelství Texas A & M University Press. Darnell  uvedl, že asi před 176 miliony let začala voda z Pacifiku proudit do suché pánve kanálem, který se otevřel přes střední Mexiko. Pánev byla s přestávkami vyplňována mělkou vodou. Ke konci jury začala podle Darnella do pánve proudit voda z Atlantiku. Toto proudění vyplnilo pánev trvale a hluboko a vytvořilo Mexický záliv a Karibské moře. Je tedy možné, že tyto struktury mohly být vybudovány na dně vyschlé pánve lidmi během rané jury, tedy před více než 174 miliony let.

Podle purán - historických spisů starověké Indie, lidé existovali již v této době. Pojetí času v puránách je cyklické. Základní jednotkou puránského času je kalpa neboli Brahmův den. Trvá 4,32 miliardy let. Jedna kalpa následuje po druhé. Kalpa se dělí na 14 dílčích cyklů zvaných manvantary, z nichž každý trvá něco přes 300 milionů let. Podle puránského kalendáře se nyní nacházíme uprostřed 7. manvantary současného dne Brahmy. Sedmá manvantara začala přibližně před 120 miliony let. Doba, kdy se pánev Mexického zálivu začala plnit vodou (před 174 miliony let), je součástí 6. manvantary, která trvala zhruba od doby před 120 miliony let do doby před přibližně 430 miliony let. Purány obsahují příběhy osob, které v té době žily. A existují i archeologické důkazy, které s tím souhlasí.

V roce 1862 vyšla ve vědeckém časopise The Geologist zajímavá zpráva:

„V okrese Macoupin ve státě Illinois byly nedávno nalezeny kosti člověka v uhelné sloji pokryté 60 cm břidlicové horniny v hloubce 30 metrů pod povrchem země“.

Podle geologa z Illinoiské státní geologické služby je stáří útvaru, v němž byly lidské kosti nalezeny, 286 až 320 milionů let. V roce 1938 geolog W. G. Burroughs informoval o nálezu otisků lidských nohou v horninách zhruba stejného stáří v okrese Rockcastle v Kentucky („Humanlike footprints“, The Berea Alumnus, listopad 1938). Burroughs uvedl:

„Stopy jsou zapuštěny do vodorovného povrchu výchozu tvrdého, masivního šedého pískovce na farmě O. Finnella. Jsou zde tři páry stop, které ukazují levý a pravý otisk. . . . Každá stopa má pět prstů a výraznou klenbu. Prsty jsou roztažené od sebe jako u člověka, který nikdy nenosil boty.“

Burroughs uvedl další podrobnosti:

„Délka chodidla od paty po konec nejdelšího prstu je asi devět a půl palce, i když se tato délka u různých stop mírně liší. Šířka přes plosku nohy je 4,1 palce.“

Poznamenal, že „chodidlo je zakřivené dozadu jako lidské chodidlo až k patě, která vypadá jako lidská.“ Ještě před vznikem kubánských struktur se tedy vyskytovali lidé. Je tedy možné, že mohli postavit struktury, které byly později překryty 650 metrů mořské vody.

-pokračování-