Patomský kráter aneb záhada "Hnízda Ohnivého Orla" --- Lokalizace: 59°17'4.16"S 116°35'22.34"V (5) + videoreportáž z expedice "2008"

Veškeré podklady, ať již sesbírané fyzicky přímo na místě nebo naměřené či jiným způsobem zjištěné, byly okamžitě odesílány k dalším analýzám do výzkumných pracovišť v Irkutsku a v Moskvě. Velmi brzy bylo možno vyvodit již první závěry. Jde především o tyto informace:

  • a) Stejná anomálie, jako je „Patomský kráter“, podle dosavadních zjištění neexistuje nikde jinde na světě.

  • b) „Patomský kráter“ je starý s největší pravděpodobností asi 250 let. I když jsme z počátku o tomto údaji nepochybovali, nyní si zcela jisti nejsme. Jde především o možné mutační faktory dřevin, které se v blízkosti kráteru vyskytly a které ve velké míře mohly ovlivnit i určování stáří dřevin. Na tomto bodu se ještě stále intenzivně pracuje.

  • c) „Hnizdo Ohnivého Orla“ není prokazatelně radioaktivní (naopak radioaktivita zde klesá na tak nízkou úroveň, která se nevyskytuje nikde jinde na světě ani v přirozeném prostředí). Nicméně na místě byla zjištěna extrémně silná magnetická anomálie, která nemá žádné logické opodstatnění, ale bude s největší pravděpodobností souviset s velkým kovovým objektem, který se nachází v hloubce asi 100 – 150 metrů pod kráterem. Další výzkum tímto směrem je velmi žádoucí.

  • d) Kráter je jakoby stále živý. Neustále se pohybuje (zvětšuje a zmenšuje), mění svou formu a posouvá se i do prostoru. Tento jev nebyl doposud spolehlivě vysvětlen, ale zatím se domníváme, že může souviset s významným množství podzemní vody, která je shromážděná hluboko pod zemí uvnitř kráteru.


Vedoucí naší geologické expedice profesor Viktor Antipin je přesvědčen, že anomálních projevů nějak souvisejících s „Patomským kráterem“ je podstatně více. Za dobu trvání naší expedice na místě přístroje zaznamenaly minimálně tři jakési podzemní výbuchy nebo něco tomu podobného. Příčina těchto otřesů zůstala nevysvětlená, ale podle zaznamenané charakteristiky křivky nešlo v žádném případě o klasické seismické otřesy.

I když se většina vědců z naší skupiny stále drží „teorie meteoru“, je každému jasné, že v tomto případě by nemohlo jít o klasický druh meteoru. Jeho fyzikální charakteristika by byla velmi neobvyklá. Pravdou ovšem je, že k jistým podobným precedentům v lidské historii již několikrát došlo, takže proč by k tomu nemohlo dojít i v případě „Patomského kráteru“.

Na toto téma bych rád sdělil ještě několik zajímavých informací.


Neobvyklý podzim roku 1993

Všechna zemětřesení na naší planetě, jejichž příčinou jsou poruchy v zemské kůře, mají zcela typickou seismickou křivku, kterou každý seismolog zná prakticky nazpaměť. V případě, že dochází k seismickým otřesům v důsledku nárazu tělesa meteoru, má tato křivka zcela jiný charakter.

Nicméně dne 22. října 1993 seismické stanice v Austrálii, Bolívii a Turecku zaznamenaly velmi neobvyklé zemětřesení o síle čtyř stupňů. V tomto případě se však zemětřesné vlny nešířily do stran v podobě klasického kruhového charakteru, ale ke zděšení všech veškerá měření vykazovala několik přímých (paprskových linií), které prostupovaly skrz na skrz celou planetou. Během pouhých 26 vteřin jedna z těchto přímých linií vlnění dorazila do Indie. Epicentrum tohoto záhadného úkazu se nacházelo na jednom z ostrovů u pobřeží Antarktidy.

O měsíc později dne 24. listopadu nastal zcela analogický jev s epicentrem na stejném místě, ale nyní nejsilnější paprsek zemětřesných vln prostoupil planetou, aby se vynořil na blíže neuvedeném místě v Austrálii. O celé záležitosti bylo zakázáno hovořit směrem k veřejnosti a proto se informace o této události nedostaly ani do veřejně dostupných sdělovacích prostředků.

Nicméně vědci jsou velmi nejistě přesvědčeni o tom, že v těchto případech mohlo jít o mikrometeority tzv. „quarkového charakteru“. Takový meteorit je velikosti smítka, ale váhy dosahující hmotnosti osobního automobilu a při rychlosti několika set kilometrů za sekundu se může takový objekt zavrtat hluboko do nitra naší planety.

Teorie je to sice pěkná, ale nijak nevysvětluje tzv. „příčnou“ paprskovitou charakteristiku vlnění a hlavně, jak mohlo dojít k epicentru tohoto jevu minimálně ve dvou případech na jednom a tom samém místě.

O výše uvedené teorii „quarkových meteoritů“, které by se za jistých okolností mohly srazit se Zemí, referoval již v roce 1984 americký fyzik a laureát Nobelovy ceny Sheldon Lee Glashow. Toto jméno v souvislosti s „Patomským kráterem“ zmiňuje i vědecký koordinátor expedice „Patomský kráter – 2006“, Sergej Jazov. (Foto vlevo: Během tří expedic k "Patomskému kráteru" v letech 2005, 2006 a 2008 se vystřidalo několik desítek špičkových vědců ze šesti univerzitních institutů).

I když na jedné straně vědecká sekce této expedice připouští výše uvedenou teorii v souvislosti s „Patomským kráterem“, na straně druhé jsou všichni rozpačití, jelikož je evidentní, že v hloubce asi 150 metrů pod povrchem uvnitř „Patomského kráteru“ se nachází jakési kovové těleso cylindrického či válcovitého charakteru o minimální délce deseti metrů.

Problém spočívá v tom, že případný „quarkový meteorit“ o takovém rozměru s největší pravděpodobností neexistuje a i kdyby náhodou existoval, pak by jeho kontakt s naší planetou znamenal globální katastrofu. Takže je evidentní, že ani teorie Sheldona Lee Glashowa záhadu „Hnízda Ohnivého Orla“ prakticky nijak neřeší.



Tajemný válec

V této chvíli do hry vstupují specialisté „Metropolitního Ústavu Mechanických Anomálií“ (IPM) při Moskevské Akademii Věd. Je možné, že právě tato skupina vědců se k objasnění záhady „Patomského kráteru“ přiblížila nejvíce.

V sérii speciálně připravených experimentů se ukázalo, že příčinou „Patomské anomálie“ muselo být pevné těleso, které se jakoby doslova z  „nebe“ vnořilo do země. Pozor, ale jak tato skupina vědců upozorňuje, toto těleso nemohlo být v žádném případě meteorit.

Tento objekt musí mít zároveň extrémně velkou fyzikální hustotu, a to o takové charakteristice, která u nás na Zemi zatím nikde nebyla objevena. V případě, že nejde o meteorit a v případě takové impozantní hustoty látky přichází do úvahy jedině nějaká umělá metalurgie či technologie.

V důsledku těchto zjištění bylo jen logické, že jsme se zatajeným dechem čekali na další výsledky. A ty na sebe nenechaly dlouho čekat.

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.