OPERACE "RATIONEM INTER RESILIUNT" (6)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

04.05.2021 Exkluzivně

Roswell

Roswell nebyl první incident tohoto typu. Dnes víme, že před červencem 1947 došlo ve Spojených státech nebo v jejich blízkosti k nejméně třem dalším haváriím mimozemských plavidel. Americké námořnictvo v roce 1941 získalo disk v Pacifiku západně od San Diega. Další havarovaný diskový objekt byl zkoumán, taktéž v roce 1941, ve státě Missouri. Známější byla velkolepá havárie z 31. května 1946 na pláních svatého Augustina, jihozápadně od Socorra v Novém Mexiku. Mimozemské plavidlo bylo převráceno a po příjezdu armády prý stále stále kouřilo. Na zemi byli identifikováni čtyři zjevně mimozemské entity – tři z nich byli ještě při životě.

Bob Shell, bývalý redaktor časopisu „Shutterbug“ a vojenský kameraman pověřený natáčením “místa činu“, uvedl, že všichni přeživší mimozemšťané vydávali ostré ječící zvuky. Sdělil, že vypadali jako „cirkusoví blázni“. Dva ze tří přeživších „ET“ byli zraněni a zemřeli během tří týdnů. Poté byl ten samý kameraman vyzván, aby natočil pitvu jednoho z tvorů ve Fort Worth v Texasu. Ta se později stala slavným „Santilliho filmovým dokumentem“. Jak je vidět ve filmu, zachyceni „ET“ vypadali téměř jako lidé, i když menší postavy. Na svých, jinak lidsky vypadajících, horních a dolních končetinách měli šest prstů.

Mimozemské plavidlo a těla byla nejkratší cestou převezena na leteckou základnu Wright-Patterson poblíž Daytonu ve státě Ohio. Americká armáda tedy s tímto typem události měla zkušenosti již před Roswellem. Vzhledem k této zkušenosti můžeme rozumně dojít k závěru, že armádní postupy pro řešení havarovaných mimozemských plavidel byly zavedeny již před Roswellem a že Pentagon zavedl politiku sofistikovaného utajování těchto událostí před veřejností, tedy i před tiskem. Toto konkrétní místo havárie bylo dost daleko od vojenských instalací, takže nutně nemuselo vzbudit podezření s ohledem na přítomnost mimozemských bytostí.

Jakákoli přítomnost mimozemšťanů v Novém Mexiku však byla podezřelá, protože celý tento stát byl a stále je samotným srdcem vojensko-průmyslového komplexu. Inkriminované plavidlo sestoupilo nedaleko místa zvaného „Trinity“ na severním konci vojenského regionu „White Sands“ (v polovině šedesátých let se původní název změnil na „White Sands Missile Range“), kde v té době američtí a němečtí vědci pracovali na výzkumu raketové techniky. Zde, 16. července 1945, byla také testována první atomová bomba. Dále na sever, poblíž Santa Fe, se nacházejí laboratoře Los Alamos, kde američtí jaderní vědci pokračovali ve vývoji vylepšených atomových bomb.

plukovník Philip J. Corso

Nedaleko v Albuquerque se nachází letecká základna „Kirtland“, kde byly vyvíjeny a testovány nosiče jaderných zbraní. A poblíž Albuquerque se také nachází divize „Z“ neboli základna „Sandia“, kde vědci a inženýři horečně pracovali na zbraních nadčasového charakteru. Protože tento incident setrval v režimu „Top secret“, můžeme předpokládat, že prezident Truman a Pentagon věřili, že to souvisí s “národní bezpečností“. (Machinace kolem datového toku mezi armádou a sdělovacími prostředky je všeobecně známá a nemyslím si, že bych tuto záležitost zde měl znovu rozebírat).

Nakonec se zdálo, že havarované exotické plavidlo špehovalo jednu z nejcitlivějších amerických vojenských instalaci – „509. bombardovací skupinu“ dislokovanou na „Roswell Army Air Field“ poblíž Roswellu v Novém Mexiku. Tato hypotéza by pak spíše dávala za pravdu hypotéze, kterou rozvijí dr. Joseph Farrell, tedy že havarované těleso mohl být produkt pocházející od přeživších nacistických komunitJižní Americe a Antarktidě za účasti spolupracujících negativních „ET“ ve spojitosti s počátkem tzv. „Tajných kosmických programů“. Osobně jsem přesvědčen, že po sedmdesátí letech pátrání se pomalu dostáváme k finálním odhalení toho, co se v blízkosti Roswellu vlastně stalo.

„Roswell Army Air Field“ byla domovská základna letky B-29, která v roce 1945 shodila atomové bomby na dvě japonská města a byla zodpovědná za veškeré budoucí mise zahrnující atomové zbraně. Tento typ sledování byl velmi podezřelý a odpovídal možné plánované invazi mimozemské civilizace na naši planetu. USA v té době byl jediný národ, vlastnil atomové zbraně Někde jsem četl, že k červenci 1947 měli Američané k dispozici ne méně jak 50 atomových bomb, přičemž existovaly plány rozšiřující stávající arzenál atomových zbraní na 150 kusů. Některé z nich mohly v té době být stále vyvíjeny v „Sandii“, ale většina z nich byla již s největší pravděpodobností dodána do vojenského zařízení “Roswell Army Air Field“ a zde byly připravené k nasazení.

Geografická orientace Roswellu v USA

Případ Roswell vyvolal ve vojenských kruzích velkou paniku. Američané se asi nebály žádné pozemské síly, ale nemohli se ubránit nepříteli, o kterém nic nevěděli. Strach ještě více zesílil, když se dozvěděli, že havarovaná mimozemská loď obsahovala lidská těla, nebo alespoň těla hodně se lidské fyziognomii blížící. Se zkušenostmi z nedávno ukončené II. světové války, byli americké ozbrojené složky přesvědčeny, že nyní čelí potenciálně katastrofické konfrontaci. Ve srovnání s tím, by se boj „Osy“ zdál jako dětská hra. USA mohly požádat o pomoc Sovětský svaz, ale v předehře „studené války“ něco takého z pohledu Američanů vůbec nepřicházelo do úvahy.

Místo toho Spojené státy vsadili na nábor špičkových vědeckých mozků, jež aktuálně přitékaly do USA v rámci „Projektu Paperclipe“. V úvodu ke knize „The Day After Roswell“ (Den po Roswellu), spoluautor Williama J. Birneseplukovník Philip J. Corso sděluje:

„V těch matoucích dnech záhy po objevení havarovaného objektu u Roswellu, armáda určila, že při absenci dalších informací musí být posádkou mimozemské bytosti“.

Skutečnost, že toto diskové plavidlo a další, které následovaly zjevně sledovaly americká obranná zařízení, způsobilo, že americká armáda předpokládala, že tato plavidla měla nepřátelské úmysly a mohla, když na to přišlo, dokonce i zasahovat do lidských události během II. světové války. Plukovník Corso dále píše:

„Nevěděli jsme, co obyvatelé těchto plavidel chtějí, ale museli jsme předpokládat z jejich chování, zejména jejich zásahů do životů lidí a hlášených mrzačení dobytka, že by mohli mít potenciálně nepřátelské úmysly. To znamenalo, že jsme čelili mnohem vyšší moci se zbraněmi, které by nás dokázaly vyhladit“.

V roce 1962 dostal plukovník Corso za úkol vést reverzní výzkum technologií, jež byly nalezeny v objektu nedaleko Roswellu. Tento úkol dostal od svého šéfa, generála Arthura Trudeaua. V tu chvíli samozřejmě nemohl vědět o událostech, které se objevily v průběhu následujících 15-ti let. Tyto informace byly natolik utajeny a “rozředěny“, že ani tehdejší americký prezident Eisenhower neznal celý příběh. Pouze „MJ-12“, supertajný poradní výbor, který ustanovil prezident Truman, znal všechny podrobnosti. Jediné, co Corso věděl, bylo, že zajímavé části vybavení zachycené na místě havárie zobrazovaly technologii velmi daleko před čímkoli, co bylo tehdy lidstvu známo. Jeho úkol spočíval v tichém předání potenciální „mimozemské technologie“ vědcům a společnostem, které byly nejlépe připraveny ji postupně pochopit a použít ji jako odrazový můstek k dalšímu rozvoji. V této roli byl Corso „osamělým střelcem“.

Letní prezidentské sídlo "Camp David" vypadá na první pohled nenápadně

Neměl povolení k tomu, aby pátral o tom, co se stalo od roku 1947 událo. Prostě musel převzít civilní aspekt a tyto objekty tiše vložit do amerického výzkumu a vývoje a poté zmizet. Není tedy divu, že když psal svou knihu v roce 1997, stále věřil, že druh mimozemských bytostí známých pod označením „Ebenové“, jsou nepřátelští a představují potenciální hrozbu jak pro Spojené státy, tak i pro celou naši planetu. Na pozadí se tak nachází neuvěřitelné svědectví o tom, jak účinně fungovala unikátní tajná mašinérie, že ani o 15 let později armádní generál a plukovník vůbec netušili, že v „Los Alamos Laboratories“ (Laboratořích Los Alamos) a „Area 51/S-4“, byl zkonstruován první prototyp diskového plavidla.

 

Reaganovy briefingy

Prezident Ronald Reagan byl informován o zkušenostech s havarovanými mimozemskými plavidly a mimozemskými bytostmi. Stalo se tak v období mezi 6. a 8. březnem 1981 a znovu mezi 9. a 12. říjnem 1981. Obě schůzky se konaly v prezidentské rezidenci „Camp David“ v Marylandu. Briefingy byly zaznamenány na 54 audiokazet. Pásky byly drženy ve vlastnictví „Obranné zpravodajské agentury“ (DIA) a to z toho důvodu, že některé informace pojednávaly o potenciálně nepřátelské mimozemské rase, která mohla představovat hrozbu pro americkou národní bezpečnost. V důsledku toho bylo vhodné, aby kazety zůstaly v izolaci "Ministerstva obrany". K odtajnění nahrávek došlo až v roce 2007 po skončení povinné pětadvacetileté čekací doby utajovaných vládních dokumentů a byly uvolněny pro veřejnost.

Přepis jedné z těchto relací zveřejnil na svém webu Victor Martinez pod názvem „Release 27 a“. Klíčové setkání bylo zorganizováno během briefingu v březnu 1981 někým, kdo vystupoval pod pseudonymem „Domovník“.  Dalšími účastníky brífinku byli William Casey, v té době ředitel CIA, a tři poradci, stejně jako přepisovatelka CIA. Na začátku byl ještě přítomen ministr obrany Caspar Weinberger a zaměstnanec prezidentské kanceláře Michael Deaver. Ti ale po úvodních formalitách odešli. Následující části tohoto materiálu uvedu tu část briefingu, která se týká incidentu v Roswellu. Měla by být považována za nejautoritativnější popis toho, co se v Roswellu stalo.

-pokračování-