NEVÝSLOVNÉ KULTY (8)

John William Waterhouse:
"Křišťálová koule", 1902,
olej na plátně

John Dee (1527-1608), astrolog a mág ve službách královny Alžběty I., se narodil v Mortlake a na Cambridge se přihlásil ve věku 15-ti let. Brzy si získal reputaci jako astrolog, byl uvězněn královnou Marií I. Tudorovnou za to, že ukázal její horoskop uvězněné sestře Alžbětě. Když Alžběta roku 1558 usedla na trůn, Dee se velice těšil její přízni, třebaže si dávala pozor, aby ji s ním příliš nespojovali. Co se týče jeho úlohy, má se zato, že Dee působil jako královnin vyzvědač a ona využívala jeho náklonnosti k okultním vědám a kryptografii, aby utajila jeho skutečné poslání. V roce 1581 začal experimentovat s jasnozřením krystalů. Poněvadž sám médiem nebyl, pořídil si seznam věštců a divinátorů pracujících s křišťálovou koulí, až nakonec dospěl k osobě jménem Edward Kelley.

S jeho přispěním byl schopen vejít do styku s „anděly“, kteří mu nadiktovali svůj henochiánský jazyk.[77] Kelley Deeho doprovázel na cestách po Evropě v letech 1583-89. Roku 1586 dorazili oba do Prahy, a tady Dee poprvé narazil na "Necronomicon". Řadu let měl strávit překládáním této knihy do angličtiny. Deeho svazek s Kelleym poněkud zhořkl roku 1587 poté, co evokovaný „anděl“ nařídil, aby navzájem sdíleli své manželky. Dee se vrátil do Anglie roku 1589, aby shledal, že mu dav vyplenil dům i knihovnu. Královna Alžběta jej jmenovala správcem "Christ’s College" v Manchesteru, Dee však s tímto místem spokojen nebyl, a nakonec se vrátil do svého domova v Mortlake, kde také zemřel. Frank Belknap Long cituje hned v úvodu povídky "Vesmírní žrouti"[78] z "Necronomiconu" v překladu Johna Dee:

„Kříž není jen nějaký ochranný prostředek. Čistému srdci je štítem a v průběhu našich sabatů se nad námi často zjevoval ve vzduchu, mátl a rozptyloval mocnosti Temnot.“

Příběh vypráví chlápek jménem Frank [Belknap Long], jehož nejlepším přítelem jest Howard [Phillips Lovecraft], spisovatel weird fiction. Ona děsivá věc na obloze se zpočátku manifestuje ve vědomí velice neurčitě a nezřetelně. Pak, když se uchytí, začínáte si jí být vědomi čím dál více, a po čase, když už je pozdě, si vybavíte, co ta věc je a učiníte ji viditelnou… to ale už pronikla do vaší mysli a začala vám překopávat mozek. Lidé, kteří se pokoušejí vybavit si první moment, kdy ji spatřili, ji popisují jako obrovitou bílou ruku útlou jako šňůra visící dolů z hvězd a sahající po nich. Pročež s kým to došlo tak daleko, že tu věc už vnímá, je s ním amen a nelze ho spasit. „To nemá žádnou formu! Neměli bychom – nesmíme se na to dívat! Je to náš mozeček, jenž tomu dává formu. Když to vstoupí do našeho mozku, odívá se formou. A vstoupí-li to do našich mozků, jsme ztraceni.“

Cthulhu

Celou dobu se jim do vědomí vkrádá představa, že onen tvar nad korunami stromů se podobá obrovskému černému netopýrovi se žlutými křídly, který se začíná zhmotňovat, i když na sebe pokřikují, že nevidí vůbec nic…
Existují dvě verze této legendy týkající se Deeova objevu "Necronomiconu" v Praze. První tvrdí, že Dee nalezl exemplář al-Kindího[79] Kniha o podstatě duše v knihovně císaře Rudolfa II. a pořídil z něj opis. "Liber Logaeath", manuskript uchovávaný v Britském muzeu, jest zřejmě tímto opisem. Dalším případem je podání od Edwarda Kelleyho, lotrovského společníka Johna Dee, který prý zakoupil knihu od věhlasného kabalisty Jákoba Eliezera.
Dee podle všeho vlastnil tento manuskript v době, kdy se jeho a Kelleyho cesty roku 1589 rozdělily, a přeložil jej, když byl správcem "Christ’s College" v Manchesteru. Kdyby býval John Dee pořídil svůj překlad z knihy nalezené v knihovně císaře Rudolfa II., pak by tam toto dílo pořád ještě muselo být.[80]

 

Die geheimnisvollen Wurme

"De Vermis Mysteriis" (také Mystéria červa nebo Grimoár) napsal Ludwig Prinn kolem roku 1542. Třebaže se rovněž objevuje datum 1484, prve udané vročení je historicky pravděpodobnější. Těsně před svou smrtí z rukou inkvizice nějací neznámí lidé propašovali tento svazek z jeho cely. Rok po jeho smrti byla v Kolíně nad Rýnem vydána latinská edice "De Vermis Mysteriis". Je považována za jediný spolehlivý tisk tohoto manuskriptu. Když církev zjistila, o co jde v případě této knihy, považovali ji za tak nebezpečnou, že ji roku 1569 papež Pius V. uvrhl do klatby. Roku 1587 byl v Dusseldorfu pořízen německý překlad vysázený gotickým písmem; toto vydání však učencům mnoho užitku nepřineslo, neboť značná část obsahu nacházejícího se v latinském vydání byla zcenzurována. Další (snad latinské?) vydání bylo pořízeno v Praze roku 1809, třebaže se o tomto nákladu nedochovala žádná zmínka.

François Baranger: Volání Cthulhu

V průběhu staletí byla pořízena řada anglických překladů "Vermis Mysteriis". Ten první, který pochází od proslulého okultisty a mága Edwarda Kelleyho, byl vydán v Londýně roku 1573. V roce jej 1670 přeložil Johann Lindenmuth z Norimberku do němčiny s titulem "Die geheimnisvollen Wurme"; tiskem nikdy nevyšel a místo, kde se manuskript nachází, je neznámé. V 19. století vydal někdo s pseudonymem „Kněz X“ silně cenzurovaný anglický pamflet líčící obsah nejslavnější kapitoly této knihy, „Saracénské rituály“, avšak kvůli jistým místům, jež vynechal, je pro učence takměř bez užitku. Jakýsi pan Charles Leggett přeložil do angličtiny německou verzi knihy z roku 1821 a ve velmi omezeném nákladu s ilustracemi podle dřevorytů z latinského originálu ji vydal. Avšak ani tato kniha není považována za tak hodnotnou jako latinské vydání. Další náklad z roku 1895 vydaný nakladatelstvím "Hvězdná moudrost"[81] se dosud nepodařilo dohledat.

Exempláře "De Vermis Mysteriis" se nacházejí v "Huntingdon Library" v Kalifornii, u církve "Hvězdné moudrosti" v Providence a jeden má rovněž "Miskatonická univerzita". Britské muzeum vlastní kompletní německé vydání stejně jako polovinu latinského originálu, ačkoliv ten je v opravdu prachbídném stavu. Exemplář, který měla knihovna univerzity v Brichesteru, shořel v šedesátých letech. Jeden latinský výtisk byl jednu dobu v držení nyní už opuštěného města "Jerusalem‘s Lot" (někdy zkracováno na Salem‘s Lot či jen Lot) v Massachusetts, ten ale pravděpodobně zmizel spolu s obyvateli města v roce 1789. Podstatná část tohoto exempláře byla napsána znaky připomínajícími keltskou runovou abecedou.

Městečko, jež se mělo posléze stát Jerusalem‘s Lot, bylo založeno roku 1710 kazatelem Jamesem Boonem, vůdcem kultu odpadlických puritánů. Kult se v těchto končinách proslavil svým otevřeným přijímáním čarodějnictví a amorálními sexuálními praktikami včetně incestního smilnění. Jerusalem‘s Lot jako město vznikl v roce 1765 spojením řady usedlostí, byl však opuštěn roku 1789 poté, co Boon a jeho následovníci za mysteriózních okolností zmizeli. K masovému zmizení došlo nedlouho poté, co Philip Boone, bohatý jedinec a neznámý potomek Jamese Boona, získal okultní knihu známou jako "De Vermis Mysteriis". Philip Boone zmizel spolu se zbytkem vesničanů.

Luis Nessi: Byatis

Je možné, že Prinn našel exemplář o druidských rituálech, které uchovali římští písaři a zasadil ho do svého rukopisu, nebo je možné, že „runy“ jsou částí šifry používané ke skrytí významnějších záležitostí. "De Vermis Mysteriis" se dělí do šestnácti kapitol, každá se zabývá jiným tématem, jako např. divinace, familiárové, nekromancie, elementálové a upíři. Nejslavnější kapitola pojednává o rituálech Saracénů, jež se Prinn naučil od „syrských čarodějů a divotvůrců“ během svého zajetí po deváté křížové výpravě roku 1271 (viz. Saracénské rituály).

Tato kniha obsahuje zaříkávání ku vzývání neviditelných monster z nebes, včetně příběhů o prastaré entitě Byatis – jež položily základ příběhu o hradě v Berkeley a monstrózní ropuše[82] a posléze i činnosti tajné skupiny zvané "Ropuší muži" – a červích čarodějích z Iremu,[83] o pravé podstatě egyptského krokodýlího boha Sebeka, o složení drogy známé jako Liao, a o řadě úkonů určených k urychlení transformace hybrida člověka a toho z hlubin. Ti, co ji pozřou, by se měli mít na pozoru – nápoj lásky zde popsaný měl nečekané následky a rituál zahrnující oměj, rulík, svíce z mrtvolného tuku, kruh narýsovaný modrou křídou a nějakou zvířecí oběť, mohl mágovi přinést jen efemérní úspěch.

-pokračovaní-

 

PRAMENY:

[77] Srv. San: Vznešenost neviditelné moci, https://www.okultura.cz/WordPress/vznesenost-neviditelne-moci/
[78] Frank Belknap Long: The Space-Eaters. Weird Tales, červenec 1928.
[79] Alkindus (801-873), Abú Jusúf Jakúb ibn Isák al-Kindí, byl arabský astrolog, astronom, filosof, matematik a lékař, významný komentátor Aristotelových spisů a jeden z otců novoplatonismu v arabském světě, významný představitel arabské astrologické tradice dochované v devatenácti astrologických spisech přeložených ve 12. století do latiny. Byl učitelem nejslavnějšího arabského astrologa Albumasara, ve svých astrologických dílech vycházel z myšlenek o příčinné souvislosti a podporoval myšlenku poznání vesmíru přes jeho pozemské projevy.
[80] Je třeba uvést, že Dee byl ve skutečnosti tou dobou v Praze, srv. George Hay, Colin Wilson: The Necronomicon: The Book of Dead Names. Skoob Books 1992.
[81] Starry Wisdom Press.
[82] Srv. http://hypnogoria.blogspot.com/2015/05/folklore-on-friday-berkeley-toad.html.
[83] The Delirium of a Worm-Wizard. Viz Joseph S. Pulver, Sr.: SIN & Ashes. Hippocampus Press 1999.