MYTOLOGICKO-OKULTNÍ ANALÝZA POHÁDEK: JANEK JEŽEK (1)

Německá pohádka Janek Ježek^[1] se nachází ve sbírce "Pohádky bratří Grimmů". Finský folklorista Antti Aarne sestavil a v roce 1910 publikoval první verzi katalogu pohádkových bytostí a lidových pověstí pod názvem "Katalog typů pohádek" (Verzeichnis der Märchentypen), tzv. "Aarneho-Thompsonův katalog". Jeho úkolem bylo na základě porovnání textů jednotlivých pověstí určit jejich původ, vznik a šíření a podle použitých motivů je klasifikovat. Hlavní hrdina, pohádková bytost Janek Ježek, je v něm uveden jako pohádkový typ^[2] pod č. ATU 441 a rovněž s alternativním názvem pohádky "Jinoch s ježčí kůží", doslova: s bodlinami.^[3] Jeho dílo posléze doplnil a rozšířil německý literární vědec Hans-Jörg Uther, jehož práce vyšla v roce 2004 přeložená do angličtiny pod názvem "The Types of International Folktales: Animal Tales, Tales Of Magic, Religious Tales, and Realistic Tales".^[4]

V Číně a Japonsku je ježek obrazem bohatství, moudrosti, majetku, obranyschopnosti, neochvějnosti, cti, ale také prudkých záchvatů hněvu a agresivity, pasivní obrany a vyčkávání. V Evropě byl ve středověku symbolem zlého ducha odnímajícího dobré plody srdce. Fysiologus uvádí tento obraz: ježek šplhá na vinnou révu až tam, kde se nachází hrozen, shodí na zem bobule a pak se po nich převaluje a nabodává si je na ostny. Poté je odnáší svým mláďatům a révu zanechává holou. Je třeba se držet správné duchovní cesty (vinná réva, Spasitel) a nedopustit, aby ji ježek (zlý duch) očesal o všechno dobré. Ježčí kůži si dávaly za ňadra kojící ženy, když chtěly sající nemluvně odstaviti.

V úvodu pohádky jsme seznámeni s osobami a pozadím příběhu.

Byl jednou jeden sedlák a ten měl peněz i majetku dost, ale i když byl tak bohatý, něco mu přece jen ke štěstí chybělo: neměl se svou ženou žádné děti.

Sedlák, člověk pracující s přírodou, „měl peněz i majetku dost“, jenže jak už to často v pohádkách bývá, nenavštívil je Bůh, a tak „neměl se svou ženou žádné děti“. Jejich manželský svazek nebyl naplněn, Dílo nebylo korunováno úspěchem, „něco mu přece jen ke štěstí chybělo“, a tedy dosud nenalezl "Kamene" (lapis).

Často, když chodíval do města s ostatními sedláky, druzí se mu posmívali a ptali se, proč že nemá žádné děti. Až ho to konečně rozzlobilo, a když se jednou vrátil domů, řekl: „Chci mít dítě, i kdyby to byl třebas ježek.“

Evokace myšlenky konečně přitakávající protikladu, archetypálnímu obrazu ne-já, takto temné a nevědomé části já, které je nutno vynést do vědomí a spojit v jednotě protikladů. Takový úkon je možný toliko za extrémních podmínek – fúze se zdaří jen za velmi vysoké teploty, které se těžko dosahuje, a ještě hůře udržuje po delší dobu.

Tu se jeho ženě opravdu narodilo děťátko a byl to napůl ježek a napůl chlapec.

Franz Kafka popisuje v povídce "Proměna" , v němž se probudí jako jakýsi hmyz. Teriomorfismus znamená zobrazování boha či uctívání božstev ve zvířecí podobě. "Veles" či "Volos", chimérická bytost mající hadí tělo a medvědí hlavu, byl bůh skotu a lesů srovnatelný s "Panem" a "Faunem"; vládce podsvětí, kde je louka, na níž se pasou duše lidí a skotu, je to strážce předělu mezi světem živých a mrtvých, bůh zvířat a přeměňování se v ně. Ručitel smluv trestající jejich nedodržení, proto archetyp strážce řádu, práva a plynutí času. Patron lovu a pastvy, představoval bohatství – volstъ, voldyka a velijъ,^[5] tj. „jmění náležející celému společenství“; etymologicky wel- značí „vidění, průzračnost, prozření“.

V pohádkách jsme se seznámili s postavami majícími způli zvířecí rysy: Janek Ježek, Kráska a Zvíře, Zlatohlav – totiž had se zlatou korunkou na hlavě. Ježek, archaicky jež, ukr. ežys, lit. ezis, bělorus. ježýna, ožýna, moravsky paježiť znamená „nafukovati se“. Jehla (Hans mein Igel), igla, ihla, panslov. jьgъla, odvozeno jьgo, „jho n. jařmo“ (ujařmený), srv. dále Jihlava, Jugoslávie, Jihoslávie. Jih je tam, kde píchá sluníčko. Jugulum je „hrdlo“, jugula, iugulae jsou tři hvězdy tvořící pás Orionův, „přepásati koho“. Ježčí tvar se promítá i do architektury, viz echinos, střední část sloupové hlavice bochníkového tvaru. Ježovka, oursin – kterou staří Řekové nazývali εχίνος, echinos, tedy slovem velmi blízkým výrazu echeneis – je „malá ryba“, „kterou tolik lidí urozených i neurozených až dodnes hledá s takovými náklady a úsilím“. Na své symbolické plavbě „od arktického k antarktickému pólu“ ji hledal i sám Kosmopolita, jak uvádí ve filosofické hádance, kterou připojil na konec svého díla.^[6]

Lid vycházeje z podobnosti jmen léčí nemoc zvanou  "jehlica" – dobytčí nemoc motolice způsobovaná parazitem motolicí jaterní – rostlinou zvanou jehlice trnitá.^[7] „Mít motolici“ znamená mít motání hlavy a závratě jako při uřknutí. Takového uřknutí se dočkali i ti dva, když převelice zatoužili mít potomka, dítě v jesličkách (Ježíšek). Pro C. G. Junga jáství nelze omezit na obrazy světla nebo ho odloučit od jeho stínu. Jáství, archaicky úsobí, je „transcendentální koncept, který vyjadřuje sumu vědomých a nevědomých obsahů“ a jako takové „může býti popsáno jenom prostřednictvím protikladů“. Z tohoto důvodu je proces individuace mysterium coniunctionis [mystérium konjunkce protikladů], při němž je toto bytostné já zakoušeno při snoubení protikladných polovin. Zjevení osoby Krista ztělesňuje potřebu dosáhnout tohoto spojení, přesto však u Junga tato postava nesplňuje očekávání ohledně cíle.

Jung se ve svém posledním díle "Mysterium Coniunctionis: Studie o rozdělování a spojování duševních protikladů v alchymii"^[8] věnoval složitému úkolu popsat svoji představu mystické jednoty. Sjednocení protikladů je nesmírně přitažlivou ideou, neboť jest v ní obsažena psychologická celost, jenže onen obrovský zápas – skrývající se v jakémkoliv utkání se a snoubení s jinakostí a temnotou nevědomí – se vytratil s tím, jak byly Jungovy teorie vstřebány a začaly být považovány za samozřejmost. Tento názor zastává i jungiánský analytik Neil Micklem, který zdůrazňuje význam paradoxu, upřednostňuje jej před jednotou a poznamenává, že paradox se obvykle začne vykládat nesprávně a nabírat klamné zdání, jakmile se naše pozornost začne přesouvat směrem k mnohem přitažlivější myšlence sjednocení protikladů.^[9]

------------------------------------------------------------

PRAMENY:

[1] Hans mein Igel (KHM 108) se nachází v rozsáhlé sbírce pohádek bratří Grimmů Kinder-und Hausmärchen, která postupně vyšla v letech 1812-15, 1822 a 1857.
[2] Märchentyp.
[3] Jüngling mit Stachelhaut.
[4] Academia Scientiarum Fennica, 2004.
[5] Srv. „vladyka, vladař“.
[6] Viz San: Arktos, https://www.okultura.cz/WordPress/arktos/.
[7] Ononis arvensis L. subsp. spinosa (L.).
[8] Carl Gustav Jung: Mysterium Coniunctionis I.-III. Studie o rozdělování a spojování duševních protikladů v alchymii. Malvern, Praha 2019, 2020, 2021.
[9] Neil Micklem: Jung’s Concept of the Self: Its Revelance Today.