MYSL SVĚTLA: OPTICKÉ SÍTĚ V MOZKU A OKOLÍ (1)

Moderní výzkum mozku je prováděn za poměrně arbitrárního předpokladu, že původní vznik vědomí byl pravděpodobně šťastnou náhodou, nahodilým vedlejším produktem neuronové aktivity v mozku během tisíciletí interakcí s náročným vnějším prostředím. Na základě tohoto počátečního předpokladu byly vynaloženy obrovské částky z finančních prostředků na výzkum v celosvětovém úsilí po zmapování složitých nervových drah propojujících v mozku miliardy neuronů. V posledních letech je však tento přístup „kudy asi vedou dráty ke zvonku“ zpochybňován, protože nás nové informace nabádají, abychom začali pátrat radikálně novým směrem a zjistili, jak v lidském těle vědomí skutečně funguje. Rostoucí počet vědců dnes věří, že jsme vědomí hledali na špatném místě, že jsme byli tak jednostranně zacíleni na elektrické impulsy probíhající po nervových vláknech, že jsme opomněli zvážit možnost, že by vědomí mohlo být shledáno spíše aktivitou trojrozměrného elektromagnetického toku v mozkové dutině než aktivitou nervových impulsů protékajících neuronovými drahami.

Nový důkaz podporuje představu, že vědomí může fungovat prostřednictvím optického síťového systému využívajícího biofotony, světelné „pakety“ vyzařované živými buňkami. Tento jev byl poprvé objeven v roce 1923.¹ Nedávno Sergej Majburov v "Lebeděvově fyzikálním institutu" v Moskvě prováděl měření toků biofotonických emisí v živých jikrách. Tyto toky sestávaly z krátkých kvaziperiodických dávek, u nichž se ukázalo, že jsou pozoruhodně podobné těm, které se používaly k odesílání binárních dat přes zašuměný kanál.² V našich tělech by taková síť biofotonických informačních paketů mohla velmi dobře fungovat způsobem podobným naší současné globální informační síti, která je primárně propojena paprsky světla proudícími skrze optické kabely. Taková možnost by samozřejmě nebyla novinkou pro ty z vysoce zkušených mystiků, světců a uživatelů ayahuascy, kteří popsali prožívání „mysli světla“.³

Další podporu této myšlenky lze nalézt v mnoha n