MÉNĚ ZNÁMÉ TAJNÉ SPOLEČNOSTI NA PŘELOMU XIX. a XX. STOLETÍ (2)

San

San

autor

04.01.2021 Tajné společnosti

Ruská vojska obsadila Mandžusko, a tím ohrožovala zájmy Japonska v Koreji. Zejména ruské carství odmítlo vrátit obsazené části regionu zpět Číně, šlo o hranice mezi ruským územím na severu Koreje, a především rostoucí imperialistické ambice směrem na jih. Nejednalo se však o žádnou oficiální politiku ruské vlády, která by zasahovala do územní celistvosti samotné Koreje, nýbrž o činnost skupiny vedené Alexandrem Michajlovičem Bezobrazovem (1855 - 1931), ruského podnikatele a politického dobrodruha, která se snažila získat řadu ústupků pro těžbu dřeva v severně od Korejského poloostrova, což vyvolalo dojem, že jen válka může zabránit tomu, aby tamní zájmy Japonska utrpěly narůstajícím ruským vlivem, a to vše vedlo k vypuknutí rusko-japonské války v únoru 1904.[21]

Alexandr Michajlovič Bezobrazov (1855 - 1931)

Bezobrazov se narodil dobře situované šlechtické rodiny. Vstoupil do ruské imperátorské armády, dosáhl hodnosti kapitána u jezdeckého pluku. Po zavraždění cara Alexandra II. v roce 1881 se stal členem tajné kontrarevoluční organizace známé jako „Svatá milice“.[22]

Ryōhei Uchida
zakladatel  "Společnosti Černého draka"

Vzhledem k událostem kolem roku 1900 považoval Ryōhei Uchida za nejnebezpečnějšího nepřítele expanzivních snah Japonska Rusko; již v roce 1894 byl vyslán do Koreje se skupinou japonských sabotérů, aby vyprovokovali válku s Čínou.[23] Ten’yūkyō, sabotážní jednotka, která vznikla v roce 1894, měla 17 členů včetně Uchidy, a do Koreje byla vyslána, aby tam způsobila co největší rozruch. Ruský Dálný východ sám procestoval už koncem 19. století.[24] V roce 1901 proto založil "Amurskou společnost", aby připravil své kolegy i japonskou společnost na válku proti carskému Rusku. Založení společnosti bylo důsledkem vývoje od roku 1895 a jejím smyslem bylo reagovat na ruskou hrozbu.

Tripartitní intervence,[25] stejně jako čínský pronájem Port Arthur Rusku[26] a okupace Mandžuska ukázaly, že vojenská konfrontace s ruskou říší je nevyhnutelná. Uchida se tak cítil nucen připravit se na válku. V následujících třech letech se on a další členové "Amurské společnosti" podíleli na přípravě války, která vypukla v roce 1904. Ukázalo se, že malá tajná společnost měla vcelku zásadní vliv na celkový vývoj směřující k vypuknutí války včetně její role na bojišti během tohoto konfliktu, který vyústil v japonské vítězství.

 

Gen’yōsha

Původním jménem Koyōsha, společnost, kterou založil Hiraoka Kotarō (1851 – 1906), bohatý bývalý samuraj a vlastník dolu, který se zajímal o těžbu v Mandžusku, dále Tōyama Mitsuru a další bývalí samurajovéknížectví Fukuoka; agitovali za návrat starých japonských feudálních pořádků se zvláštními privilegii a vládními důchody, jimž se těšila třída samurajů. Koyōsha se účastnila četných povstání bývalých samurajů v Kjúšú proti vládě Meidži, avšak po potlačení rebelie v Sacumě v roce 1877 se vzdala svých původních cílů, spojila se s prodemokratickým hnutím za svobodu a lidská práva a vytvořila politickou organizaci dělající propagandu národnímu parlamentu.

Oni, Toyama, Uchida

Roku 1881 Koyōsha opět změnila pole svého působení. Tentokráte Gen’yōsha vyhlásila jako svůj cíl „dělat čest císařské rodině, mít v úctě říši a chránit práva lidu“. Její skutečnou agendou však bylo dělat propagandu japonské vojenské expanzi a podrobit si asijský kontinent. Tento cíl se promítl i do nového názvu Gen’yōsha, který převzala ze zeměpisného označení úžiny Genkainada, která odděluje Japonsko od Koreje. Taktika, s níž se Gen’yōsha připravovala na dosažení svých cílů, byla mírumilovnosti na hony vzdálena. Začala jako teroristická organizace, a třebaže neustále rekrutovala vzbouřené bývalé samuraje, přitahovala rovněž osobnosti zapojené do organizovaného zločinu a začlenila do svých kampaní i agitace násilí a atentáty na cizince a liberální politiky.

V roce 1889 Gen’yōsha ostře kritizovala revidovaný plán týkající se „nerovných smluv“ vypracovaný ministrem zahraničí Okumou Shigenobu. Člen společnosti Gen’yōsha na něj hodil bombu, která ho vážně zranila. Ve volbách v roce 1892 zahájila Gen’yōsha zastrašovací kampaň zahrnující i násilí s tichou podporou vlády prince Matsukaty, aby ovlivnila jejich výsledek. Jedním z hlavních cílů společnosti Gen’yōsha byla řada čínských tajných společností, z nichž některé byly vůči Japonsku velmi nepřátelské. Čínské tajné společnosti a Gen’yosha však měly společný cíl, a to svržení dynastie Čching. V roce 1881 vyslal Mitsuru Tōyama do Číny více než 100 mužů, aby shromažďovali informace a infiltrovali se do těchto tajných společností. Jednu z prvních a nejpodrobnějších historií tajných společností napsal Hiraya Amane, člen společnosti Gen’yōsha, který pomáhal při zřízení čínského ústředí společnosti Gen’yōsha v Chang-čou.

Princ Matsukata Masayoshi (1835 - 1924)

Gen’yōsha poskytla tajným společnostem nejen finanční prostředky a zbraně, ale v Japonsku také zajistila útočiště pro ty vůdce, na něž se zaměřila vláda Čching. Gen’yōsha založila po celé Číně širokou síť nevěstinců (a později po celé jihovýchodní Asii) poskytující místa setkání a také sběru informací. Kromě toho, že nevěstince byly výnosným vedlejším obchodem, poskytovaly i příležitost ke shromažďování užitečných informací pro pozdější vydírání nebo korupci sponzorů. Přestože se k vydírání a úplatkům uchylovala velmi často, informace častěji získávala zaměstnáváním prostitutek vysoce kvalifikovaných v získávání informací od svých klientů. Gen’yōsha dokonce založila výcvikovou školu pro tyto agentky v Sapporu na ostrově Hokkaidó.

-pokračování-

 

PRAMENY:

[21] Kritickou diskusi o rusko odpovědnosti za tento japonský útok viz Haruki Wada: Nichiro sensō: Kigen to kaisen, 2 sv., Iwanami Shoten, Tokio 2009-2010.
[22] Ke kořenům ideálů „Svaté milice“ se vrací „Svatá Rus“, Свята́я Русь, Ivana Otrakovského. Vsevolod Čaplin, vysoký představitel Ruské pravoslavné církve v rozhovoru pro moskevskou redakci BBC řekl: „Doufám, že se nyní nalézáme na správné cestě v procesu formulování dostatečně tvrdých norem chování, které budou přijatelné pro naši společnost a které se budou lišit jak od západních pravidel, tak od pravidel, přijatých v islámském světě.“ Právě „Svatá Rus“ je iniciátorem vzniku „pravoslavných hlídek“, jejichž úkolem bude bránit, především po setmění, kněze a chrámy před útoky výtržníků. O militantnosti víry však svědčí vyjádření Otrakovského: „Nastal čas připomenout všem apostatům a teomachistům, že naše zem i my vystupujeme proti rouhavým a odporným skutkům a prohlášením proti pravoslaví a našemu lidu. Pravoslavný věřící v Boha je velice umírněný a tichý. Nemáme žádné osobní nepřátele, jen nepřátele víry.“
[23] O jejích aktivitách se dočtete v knize Ryūhei Hatsuse: Dentōteki uyoku, cit., str. 42.
[24] Uchida později vydal své paměti, srv. Ryōhei Uchida: Kamuchakka Saharin: Fu ohōtsuku engan. Kokuryūkai, Tokio 1904.
[25] Tripartitní intervence nebo trojitá intervence byla diplomatická intervence ze strany Ruska, Německa a Francie dne 23. dubna 1895 za podmínek Šimonosecké mírové smlouvy podepsané mezi Japonskem a Čínou z dynastie Čching, která ukončila první čínsko-japonskou válku. Cílem bylo zastavit japonskou expanzi v Číně.
[26] Na Západě a v Rusku byl od druhé poloviny 19. století přístav označován jako Port Arthur na počest kapitána britského královského námořnictva Williama C. Arthura, který v srpnu 1860, během druhé opiové války, připlul do tehdy rybářské vesnice Lü-šun se svou poškozenou fregatou na opravy. Strategický význam přístavu si uvědomila čchingská vláda v 80. letech 19. století a vybudovala zde vojenskou základnu. V listopadu 1894, během první čínsko-japonské války, přístav i město dobyly japonské síly a podle Šimonosecké mírové smlouvy z dubna 1895 přešel k Japonsku. Pod nátlakem velmocí (Ruska, Francie a Německa – takzvaná Intervence Tří) však Japonci o měsíc později museli Port Arthur vrátit Čchingům. Roku 1898 Čína pod tlakem Ruska souhlasila s pronájmem Port Arthuru na 25 let. V ruském držení však zůstal jen krátce. Ještě před vyhlášením rusko-japonské války podniklo 8. února 1904 japonské námořnictvo útok na přístav. V srpnu dospěla k přístavu i japonská pozemní vojska, která začala 7. srpna přístav ostřelovat a zahájila obléhání. Obrana obléhané pevnosti, vedená generálem Romanem Kondratěnkem, trvala do 2. ledna 1905, kdy ruská vojska kapitulovala.