MANIFEST NOVÝCH MÁGŮ

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

18.11.2021 Různé

„Noví mágové [čarodějové] přicházejí se svým uměním a uskutečňují společenské převraty. Specializují se na geopolitiku, teorii mas a podmaňují si živly; krotí atlantického Leviatana a krmí kontinentálního Behemota.“
– Alexandr Dugin & Sergej Kurjochin-

--------------------------------------------

 

Alexandr Dugin a Sergej Kurjochin ve svém manifestu „nových mágů“ z roku 1995 předložili řadu provokativních prohlášení vedoucích k úplné mystické proměně společnosti. Když Alexandr Dugin v rozhovoru s Charliem Nashem zvažoval vliv "Manifestu nových mágů", vysvětlil, že v polovině 90. let „lidé kolem Kurjochina a mne samotného byli umělci, malíři, hudebníci a filmaři. Byli zcela protichůdnou menšinou… [vůči] hlavnímu liberálnímu proudu, který nás obklopoval“. Dodává, že „vliv [nových mágů] byl na jedné straně velmi omezený. Nicotný. Avšak na straně druhé jej četla i [společenská] elita, lidé ve vedení. Mnozí z nich byli zmateni.“

Ideu pro tento manifest lze nalézt v ruské avantgardě 20. let XX. století u umělců a spisovatelů, jakými byli Vasilij Vasiljevič Kandinskij, Kazimir Severinovič Malevič, Vladimir Vladimirovič Majakovskij, Andrej Bělyj a Sergej
Sergej Kurjochin,
poznamenal Dugin, byl vždy aktuální a „odmítal vládnoucí mravy, nepřijímal jako odpověď ani postmodernu. Pro něj to byla otázka. A ti, kdo stále, ať už v Rusku nebo mimo něj, zastávají stejný postoj, pro ty je Manifest nových mágů stále zdrojem inspirace“. „Protože nová magie, noví mágové,“ zdůraznil ruský profesor, „se netýká jen nějaké skupiny, která v Rusku existuje“, nýbrž zůstává přitažlivá „pro všechny, kdož sdílejí její hlavní principy.“

 

 Manifest nových mágů

  • Čelíme krizi v umění, nedostatku životní síly a nadvládě čisté mechaničnosti. Postmoderna – skutečný syndrom degenerace – je sama deformovaná. Zájem o umění je dnes buď taktizování (divadlo, kina a rockové koncerty), nebo das provozierte Leben (slovy Gottfrieda Benna „vyprovokovaný život“), tedy zaujetí úzkého a uzavřeného okruhu „upírských intelektuálů“, kteří naprosto ztratili veškerou orientaci, nepřestali však dychtit po jídle, společenském postavení a nepozbyli marnivosti.

  • Čelíme krizi politiky, nedostatku myšlenek a svěží ideologie, a od dob perestrojky i degeneraci politiky. Politika zcela ztratila veškerou logiku a život. Politika je dnes buď patologickou konjunkturou (v centru), nebo patologickou karikaturou (na periferii). Politika je vždy a všude stejně nezajímavá.

  • Do nejkritičtějších bodů dospěla degenerace umění a politiky souběžně a v jednu chvíli. Nebývá tomu tak nebývá vždy, ale nyní to tak je. Nejnižší body obou sinusoid se shodují.

  • V takových chvílích cyklu úpadku je třeba pro vývoj nového impulsu, který se zpravidla nachází mimo sféru samotného procesu. Někdy politika podněcuje umění a někdy je tomu naopak. Nyní jsou však v úpadku obě sféry. Impulsy je třeba hledat jinde.

  • Takovou novou říší jest magie. Magie nejsou události, věci a předměty, nýbrž příčiny; magie pouze nepopisuje, hlavně aktivně působí. Magie předchází umění a politice. Umění a politika dosáhly autonomie teprve poté, co se oddělily od svého magického zdroje. A tento zdroj nezmizel, pouze se dostal na periferii, odkud působí nepřímo. Tajné společnosti, lóže a řády řídily dějiny a inspirovaly umělce.

  • Nepřímý vliv nestačil, neboť politika a umění zapomněly na nutnost neustále se obracet k magii. Situaci může zachránit pouze přímé, úplné nahrazení umění a politiky magií.

  • Dnešní politici a umělci se přežili. Nic je nezachrání. Nejsou schopni nechat se prodchnout magií a živostí. Měli by být odepsáni a zavrženi. Jsou naprosto nezajímaví. Měl by je nahradit nový typus.

  • Tímto novým typem není politik nebo umělec zabývající se magií, nýbrž nový mág zabývající se politikou a uměním.

  • Všechny umělecké směry a politické ideologie mají své okultní paralely v magických aktech. Obrazy vznikly jako světská zobrazení bohů a symbolická znamení. Politické ideologie jsou sekulárním vyjádřením metafyzických a náboženských doktrín, např. kapitalismus je podle Maxe Webera sekularizovaný protestantismus, zatímco socialismus a fašismus jsou variacemi indoevropských, árijských tradic, v nichž podle Georgese Dumézila kasta obchodníků neexistuje. Zdroj se postupně vytrácel ze zřetele. U moderních politiků a umělců máme co do činění s nevyléčitelnými a zavilými idioty. Míra talentu a ideologického úspěchu dnes přímo závisí na stupni obeznámenosti s okultními naukami.

  • Tuto skutečnost je třeba uznat a přijmout jako nevyhnutelnou.

  • Namísto samostatného umění, samostatné politiky a samostatné magie by mělo dojít ke vzniku nového syntetického oboru, magie, na niž přímo navazuje její vlastní politika a umění. Nová hermeneutika spočívá v tom, že by mělo dojít k odvržení historického kontextu a estetické svébytnosti: vše se zredukuje na okultní paradigmata. Goethe a Breton, Lenin a Churchill, ty všechny lze převést na magická paradigmata (ať už zednářsko-okultistického anebo hermeticko-rosikruciánského směru), jež sami reprezentovali. Vše ostatní lze zavrhnout. Spolu s novým uměním a novou politikou přijde i nový přístup ke studiu umění a nové politologie.

  • Noví uměnovědci a noví politologové nebudou mezi lidmi rozlišovat nové umělce a nové politiky. Budou to jedny a tytéž osoby. A nebude jimi nikdo jiný než noví mágové.

  • Umění tak nebude imitací rituálu nebo napodobováním výroby fetišů, amuletů a bůžků, ale samotným rituálem, výrobou amuletů, fetišů a bůžků.

  • Politika se tak nestane zaznamenaným „remakem“ kolektivních orgií nebo realizací vágně a nepřímo vnímaných metafyzických projektů, nýbrž přímou mýtotvorbou a okultní architekturou mas.

  • To vše provádějí a koncipují noví mágové.

  • Magie je operativní věda. Vyžaduje reálné výsledky, reálné metamorfózy – předmětů, jevů i samotného operátora. Magie je experimentální věda, která nepřipouští „tmářství“ a demagogii. Cílem je výsledek, nikoli projekt. Bez konkrétní „eidetické realizace“[1] neexistuje magický akt. Pokud vše zůstane v podstatě tak, jak to bylo před magickým aktem, pak máme co do činění buď s neúspěchem, nebo se šarlatánstvím. Idioti a intelektuálové neprojdou.

  • Noví mágové jsou stvrzováni svým uměním a stojí za sociálními převraty. Specializují se na geopolitiku, rozsáhlou vědu a podmaňují si živly; krotí atlantického Leviatana a krmí kontinentálního Behemota. Minimálním společenským měřítkem nové magie je země, lid, stát nebo legie lidských mas. Asketici a pochodující bandy zdegenerovaných sekt nikoho nezajímají. Nová magie se zabývá fenoménem gigantického, gigantického a nového (à la Martin Heidegger).

  • Naše cíle budou zřejmé teprve tehdy, až se na jejich uskutečňování začnou podílet lidé, ať už aktivně nebo pasivně, jako subjekty či objekty. Magie řeší všechny gnoseologické problémy v praxi (podobně jako marxismus).

  • Zvenčí se může zdát, že krize umění a politiky je cosi objektivního. Nedělejte si však iluze, neboť byla zorganizována námi, aby uvolnila cestu nové rase, rase magických králů.

  • Pracujeme s propastmi. Neviditelné má pro nás svou vlastní geografii. Černá není jen nepřítomností světla, nýbrž má i obrovskou škálu odstínů, o které se pozemské optometrii ani nesní.

-------------------------------------------------------

 

PRAMENY:

1. Eidetické (řec. eidos, „obraz“) představy jsou živé představy, které se při vybavení blíží svou ostrostí a úplností předešlému vjemu.