Vzniklo-li toto universum z nějaké příčiny, pak je do jeho samotné existence zabudována racionální kauzalita. Všechno se děje kvůli specifickým racionálním příčinám (ontologické důvody); neexistují žádné účinky, jež by neměly své příčiny. Žádné magické procesy nejsou. Nejsou ani žádné náhodné procesy. Vše je možno vysvětlit racionálně. Toto Universum je ovládáno větou o dostatečném důvodu,[4] který je ontologickým zdrojem kauzality. Nežijeme v magickém universu ovládaném magickými bytostmi (bohy), žijeme v matematickém universu ovládaném matematickými zákony. Svět mythu – emocionálních náboženství, emocionálních politických a ekonomických systémů, emocionálních příběhů zkonstruovaných na základě toho, co nám naše smysly zjevují – nebo také ne – je světem magie, a je to veskrze falešný svět.

Na mythu není doslova ani zrnko pravdy, přestože 99.9 % lidstva se hlásí k jedné či druhé podobě mythu. Svět pravdy je světem nemagickým, nemytickým. Pravdivý svět jest světem Logu. Logos je pravda a mythus je lež. „Magie“ je podvod. Všechno je to o lži, pohádky, smyšlenky a faleš. Náboženští proroci – jako Mojžíš, Ježíš Kristus a Mohamed – jsou největšími mágy ze všech, kouzlem vyvolávají k „existenci“ nekonečné falešné světy, falešné bytosti a falešná přikázání. „Bůh“ nestvořil universum z ničeho. Mágové (proroci) nestvořili Boha z ničeho. Nebo ze své obrazotvornosti. Nebo ze své pomatenosti. Je na čase, aby lidstvo opustilo a posunulo se za magii mythu. Pravou „magií“ – jedinou magií, která opravdu funguje, je ve skutečnosti ta, která všechno vysvětluje – je ontologická matematika.

Kdybyste se vrátili zpět v čase o stovky let,
pak to, co dnes považujeme za samozřejmé,
by se jim jevilo jako magie – být schopen mluvit s jinými lidmi na velkou vzdálenost, přenášet obrazy, létat, mít přístup k obrovským množstvím údajů podobně jako orákulum.
Před stovkami let by tohle všechno považovali za magii.

– Elon Musk

Každá dostatečně rozvinutá technologie je prakticky nerozeznatelná od magie.
– Arthur C. Clarke

Za stovky let, až se lidstvo cele ponoří do ontologické matematiky a budeme na cestě stát se božským druhem, budeme rutinně dělat věci, jež by dnešní vědci považovali za magii, tzn. za nemožné. Ontologická matematika – předmět pravdy – jest o tom, kterak změnit nemožné na možné. Tato kniha[5] se chystá ukázat, že nemůžeme dosáhnout a vládnout světu „nemožného“, světu „magie“, dokud nepochopíme, že obýváme dva světy: veřejný a soukromý. Tento hmotný svět je světem veřejných těl a veřejných objektů, jež můžeme veřejně pozorovat. Mentální svět je světem nepozorovatelných soukromých duší, jež mohou privátně zakoušet qualia a jednat svobodně, bez ohledu na další věci. Veřejná věda nedokáže říct nic o soukromých qualia a o soukromé svobodě. Qualia a svobodná vůle jsou důkazem, že vědecký materialismus je lež. Kdybychom žili ve světě tvořeném výlučně z veřejných atomů a jejich veřejných zákonů, neměli bychom vůbec žádný soukromý svět soukromých myslí, soukromého vědomí, vlastní svobodné vůle a soukromých zážitků.

Kvantová pěna

Nelze mít soukromou realitu ve světě tvořeném toliko veřejnými věcmi. Taková je skutečnost. A je to dokonce ještě horší, měli byste iluzi soukromé reality, která jest tím, co věda tvrdí s ohledem na naši svobodnou vůli. Jak by veřejné atomy poslouchající veřejné zákony mohly vytvořit veřejná těla trpící mimořádným a nevyjádřitelným bludem, že jsou soukromá a svobodná? Čas a prostor jsou „veřejné“ dimenze. Soukromé zážitky můžete mít jen tehdy, pokud existuje privátní dimenze, která pro vás samotné znamená autonomní doménu, do níž nikdo jiný nemůže vniknout. Touto privátní doménou je samozřejmě vaše vlastní duše, která je matematickou singularitou, mimo čas a prostor, nezávislou na všech ostatních singularitách (duších).

Můžete zakoušet qualia, projevovat svobodnou vůli, výhradně a prostě proto, že nejste jen veřejný, hmotný objekt (tělo), nýbrž soukromá, mentální bytost (duše). Vaše tělo je veřejná, hmotná entita v časoprostoru, vaše mysl však nikoliv: ta je soukromou, nehmotnou entitou mimo čas a prostor. To vše reflektuje ontologická Fourierova matematika, v níž je hmotná časoprostorová doména a nehmotná frekvenční doména mimo čas a prostor vzájemně propojená. Není na tom nic bizarního, šíleného nebo okultního. Všechno je to matematika. Sny, qualia, pocity, touhy, svobodná vůle, vědomí… pro to všechno je tu jen jeden jediný důvod: jste privátní matematická singularita. Jste nesmrtelná, nezničitelná duše. A to je čirá magie, že?

 

Déjà vu

V knize "Jak žít bezpečně" ve sci-fi universu Charles Yu napsal:

„Vnímáme přítomnost, ale pamatujeme si minulost. Opačně to možné není. Samozřejmě nelze pamatovat si přítomnost. Nebo ano? Déjà vu. Čemu se tento pocit podobá? Je to ten nejpodivnější zážitek, jaký kdy člověk měl, obecně je popisován jako pocit jistoty, že člověk přesně tento zážitek už předtím zakoušel. Což je samo o sobě dost zvláštní, idea, že by člověk mohl mít identickou zkušenost, do posledního detailu, včetně niterných qualia, přesně tentýž niterný myšlenkový rámec, emoce a stav vědomí duplikovaný se zarážející přesností…“[6]

Ve filmu Matrix zažije Neo při odchodu z konstruktu Matrixu déjà vu, které je signálem chyby v něm, tedy že jsou nablízku jeho agenti.

 

Forma a obsah

Forma je kvantita, obsah je kvalita. Forma je racionální, obsah je empirický. Forma je inteligibilní, obsah je senzuální. Podněty jsou forma, qualia jsou obsah. Qualia jsou jaksi magická. Nemají smysl v rámci fyzikalistického modelu reality, přesto dodávají veškerou magickou barvu a živost, které pozvedávají realitu nad bezvýznamnost a šedivý strojový svět koncipovaný vědou. Když připojíte tento magický obsah k matematické kauzalitě, dostanete svět ovládaný opravdu velmi zvláštním druhem magie: holografickou a ontologickou Fourierovou matematiku, která poskytne vše, o co usiluje konvenční magie. Duch nad hmotou je magie. Je možná v ontologických Fourierových matematických pojmech, a nemožná podle fyzikalistů.

Věda je jaksi ad hoc, zmasakrovaná, neanalytická verze matematiky, která odmítá qualia, mysl, svobodnou vůli, nevědomí a vědomí, a označuje matematické funkce takovými popiskami jako „elektron“ a „proton“. Ve vědě je všechno o měřitelných kvantech (quantia) a nedokáže vyhovět neměřitelným kvalitám (qualia). Věda nebude nikdy schopna vyjít vstříc mysli, protože na to prostě nemá prostředky. Mysl se neobjeví zázračně tím, že se v rovnicích zabývajících se výlučně atomy a subatomárními částicemi něco popřehází. Vědci jsou bezradní. Říkají, že mysl tvoří hmota, nemají však pro svoje tvrzení vůbec žádný jiný základ než slepý dogmatismus. Mysl nebude, a nikdy ani nemůže hrát hlavní roli ve vědeckém materialismu. Věda má právě takovou schopnost vysvětlit vědomí jako islám nebo buddhismus, to znamená vůbec žádnou.

Ve skutečnosti, jak naše poznání narůstá, pochopíme, že problém fyzikalismu je pseudoproblémem, protože vlastně neexistují vůbec žádné fyzikální věci. Neurovědecká teorie samotná je naroveň ptolemaiovské teorii. Odkud přichází forma? Odkud přichází tvar? Odkud přichází řád, organizovanost a strukturovanost? Zřejmě nevychází z vědy. Věda je vůči formě a řádu tak nepřátelská, že prohlašuje, že realita náhodně vystupuje z neexistence a končí v naprostém chaosu (děje se tak podle druhého termodynamického zákona, který se zdá být pozoruhodně uspořádaným zákonem!), a všechen řád procházející jím v mezidobí je čistě náhodný! S ohledem na kvantovou mechaniku a teorii relativity neexistuje ve skutečnosti vůbec žádná koherentní definice „fyzikální hmoty“, tzn. dokonce v rámci svých vlastních parametrů není vědecký materialismus schopen vysvětlit, co hmota je. Věda je instrumentální a pragmatická, nikoliv ontologická a elementární. A přesně z tohoto důvodu je nemožné pochopit, jakých tvrzení se neurověda dopouští, když se pokouší vysvětlit qualia, nebo proč vlastně qualia údajně neexistují. Matematika, na druhé straně, je dokonalou definicí formy, řádu, organizovanosti a strukturovanosti.

Zombie revoluce: Max Brooks: Extinction Parade

„Kvalita uvažovaná jako nezávislý objekt.“Qualia nejsou nikdy nezávislé autonomní objekty. Qualia jsou vždy obsahem a vždy je doprovází forma. Vždy byly na druhé straně mince. Qualia jsou zprostředkovávány formou. Forma je inteligibilní a obsah senzuální. Chápeme formu a zakoušíme obsah. Problémem je samozřejmě to, že musíme být inteligentní, abychom pochopili formu, ale je mnohem pravděpodobnější, že to nepochopíme, a daleko pravděpodobnější, že si budeme představovat všechno možné, abychom vysvětlili spíše naše zkušenosti než jejich aktuální příčiny. Uvěříme třebas ve fyzikální „atomy“, nebo vůli Boží, duchy v éteru, nebo bohy na Olympu, víly, či spirituální energie, nebo nepoznatelné noumen, anebo prostě něco jiného. Jen ti největší géniové si uvědomili, že za vším je matematika. Abychom byli přesní, je to jednoduchá matematická rovnice – Boží rovnice – která je za vše odpovědná.

Obsah je smyslový, zkušenostní průvodní jev Boží rovnice, a její charakter se mění podle základních prvků matematických frekvencí a kombinace frekvencí, tedy změn. Qualia opravdu existují a vyžadují novou úroveň vysvětlení, jež v současné době vědecký materialismus není schopen nabídnout, jestliže se věda neopírá o formu a obsah, nýbrž jen o nahodilé, fyzikalistické spekulace (hypotézy). Podle vědy jsou qualia prostě nevysvětlené mozkové stavy či epifenomén mozkových stavů. Chyba! V každém ontologickém matematickém systému formy a obsahu jsou lidské zombie nemožné. Chalmersův myšlenkový experiment[7] by se rovnal formě oddělené od obsahu. Zombie by bylo formou bez obsahu, zatímco ne-zombie by bylo formou a obsahem. Androidi by byli zombie, protože nejsou spojeni s monadickými dušemi schopnými zakoušet obsah.

-pokračování-

-----------------------------------------------------------

 

PRAMENY:

[4] Angl. Principle of Sufficient Reason. Věta o dostatečném důvodu tvrdí, že vše musí mít svůj důvod nebo příčinu. Moderní formulace tohoto principu je obvykle připisována Gottfriedu Leibnizovi, ačkoliv tuto ideu koncipovali četní filosofové již před ním, Anaximandros, Parmenidés, Archimédés, Platón, Aristotelés, Cicero, Avicenna, Tomáš Akvinský a Spinoza. Někteří filosofové spojovali tuto větu o dostatečném důvodu s výrokem „ex nihilo nihil fit“. Arthur Schopenhauer považuje „větu o dostatečném důvodu“ za prazásadu veškerého poznání. ve svém spise o větě o dostatečném důvodu (Über die vierfache Wurzel des Satzes vom zureichenden Grunde) ukazuje, jak byly směšovány dva nejdůležitější významy věty o dostatečném důvodu, příčina a poznávací důvod. Viz Jitka Melzochová, Tomáš Vaverka: K Englišově kritice Schopenhauerovy filosofie poznání. E-Logos. Electronic Journal For Philosophy, č. 20/2012. Vysoká škola ekonomická v Praze, 2012, https://nb.vse.cz/kfil/elogos/history/melzochova-vaverka12.pdf.

[5] Mike Hockney: Magic, Matter and Qualia.

[6] Charles Yu: In How to Live Safely in a Science Fictional Universe. Pantheon 2010.

[7] David Chalmers uvádí, že dosavadní znalosti lidstva v oblasti přírodních věd naznačují, že existence filosofických zombie v přírodě je vyloučena. Pozornost se proto zaměřuje na otázku, která se jeví jako velmi banální, její důsledky jsou však dalekosáhlé. Jedná se o to, zda existence filosofických zombie je vůbec myslitelná. Není žádná možnost ověřit, že něco je nebo není logicky možné. Nejčastěji jsou lidé proto odkázání na pouhou intuici. A intuice tuto možnost nevylučuje, jelikož nebyla dosud vyvrácena. Dle Chalmerse proto to, co si lze představit, je myslitelné (a kdo si neumí představit filosofickou zombie, trpí nedostatkem imaginace). Zde se nachází jádro zombie argumentu a sice, že pouhá myslitelnost existence filosofických zombie vyvrací celou teorii fyzikalismu. Postaví-li se totiž vedle sebe člověk a jeho filosofická zombie, potom jediným rozdílem mezi nimi je ono vědomí, které však není stvořeno z toho samého, jako kamení nebo voda, ale z čehosi, co překračuje hranice fyzikalismu. Srv. https://cs.wikipedia.org/wiki/Zombie_argument.

Další díly