LOVECRAFT & JUNG (6)

Černý muž

„Vyryl jsem toto do nitra hor a svou pomstu v prach do nitra skály.“^[59]

Protože nevědomí je přesně to, čeho si člověk není vědom, archetypy, jež obsahuje, budou přirozeně sestávat z oněch elementů psyché, jež nejsou součástí ega, naší vědomé představy o nás samotných. Úplně nejsnadněji se to dá pochopit ve vztahu k animě (ženský archetyp) a animovi (mužský archetyp). V rozsahu tohoto binárního pohledu na pohlaví Jung diskutoval o tom, jak důležitou a nezbytnou součástí procesu individuace a vývoje směrem k zúplnění psychické celosti pro člověka je setkat se s animou ve svém nevědomí a co nejúplněji ji integrovat do svého uvědomělého vědomí, a podobně tomu je u žen s animem.

Dalším z nejvýznamnějších archetypů, které Jung identifikoval, je archetyp stínu. Anima, animus a stín jsou tři archetypy, jež popsal jako „ty, jež mají nejčastější a nejrušivější vliv na ego“,^[60] a tvrdil, že „nejsnadnější je zakoušet“ stín, protože „na jeho povahu se dá z velké části usuzovat z obsahů individuálního nevědomí“. Jung věřil, že tyto aspekty lidské osobnosti, jež se setkávají s projevy nelibosti, zavržením a výtkami během socializace už v dětském věku, jsou vytěsněny do nevědomí za vzniku stínu individuálního nevědomí. Tento stín – podobně jako náš fyzický stín – není něco, čemu bychom mohli utéct. Je to naše část a jakákoliv snaha ji popírat a vytěsňovat ji vede jedině k tomu, že si ještě více uškodíme. Důležitým aspektem procesu individuace je přivést tento stín do vědomí a integrovat jej do své osobnosti. Neznamená to dopřávat si temnější či protispolečenské předměty touhy a tendence, nýbrž spíše je přijmout a být si vědom jejich existence, než se pokoušet je eliminovat.

V nevědomí se nachází nadosobní centrum skrytého vědomí a nejasných záměrů. Objev tohoto centra, jež Jung nazval bytostné Já, je jako setkání s mimozemskou inteligencí.^[61] Stín tedy představuje naše temnější části, jež si nepřejeme poznat a snažíme se je udržet vytěsněné v nevědomí. Asi bude třeba poznamenat, že oním „temnějším“ je zde míněno spíše to, co není na první pohled patrné a zůstává nepoznáno nežli něco skutečně negativního. Ve skutečnosti některé partikulární detaily stínu jednotlivce budou často zahrnovat pozitivní a prospěšné povahové rysy. Vynášení těchto aspektů stínu do vědomí v procesu individuace dovolí takové osobě zpřístupnit své pozitivní vlastnosti asertivity, a zároveň udržovat vědomou kontrolu, dává-li průchod svému hněvu, aby se zajistilo, že nedojde výrazu nepatřičným či neetickým způsobem.

Je tomu tak obzvláště tehdy, když nastane obtížný moment, který je nedílnou součástí procesu konfrontace se stínem, při jevu zvaném projekce. Dochází k tomu tam, kdy povahové rysy nebo osobní vlastnosti, jež ve skutečnosti existují uvnitř našeho já, ale jsou nevědomé či nepoznané, připisujeme jiným lidem. Vidíme-li někoho, jak si vesele nad pomyšlení dopřává, pak se dostaví přehnaný pocit nechuti vůči takové osobě právě proto, že její chování nám připomíná nás samotné a jde tak o část naší vlastní psyché, kterou se snažíme vytěsnit z našeho vědomí. Podobný je i přístup Yōzana Dirk W. Mosiga při rozpoznávání různorodých obrazů ve fabulovaném příběhu jakožto symbolů nevědomých archetypů – například krysy v titulu povídky "Krysy ve zdech"^[62] jsou identifikovány jako manifestace stínu.^[63]

Mosig uplatňuje obvyklý jungiánský přístup při identifikaci základních prvků příběhu jakožto symbolů psyché či aspektů, jež ji reprezentují. V "Přízraku temnoty"^[64] představuje „opuštěný kostel na Federal Hill“ individuální nevědomí, a onen přízrak je stín, „který existuje jen v temnotě (v nevědomí, poněvadž světlo představuje vědomí a rozum)“. Hned v úvodu se dovídáme o „návštěvě podivného starce“ (Psychopompos)^[65] „oddaného okultismu“ (vědění věcí skrytých), v kostele působí „nenáviděná sekta "Hvězdná moudrost“.

Mosig interpretuje Blakeovo fatální setkání s přízrakem následovně:

„Blake vidí přízrak, stín, a rozpoznává jej jako děs v sobě… a schází strachem a hrůzou neschopen přijmout sama sebe, jakým ve skutečnosti je, jeho vědomí je spalováno vědomím, že přichází o rozum. […] Triumf stínu je dokonán a Blake jest mrtev (nebo zešílel, jestliže tu smrt interpretujeme jako zánik ega). Lovecraft zde vyjadřuje neschopnost člověka dosáhnout sebeuskutečnění, integrovat vědomí a nevědomí a uniknout nepříčetnost.^[66] Nebo bychom v tom možná měli najít ještě hlubší význam, jde totiž o jedno z jeho posledních děl – někdy se za něj zařazuje ještě povídka Ve zdech Eryxu^[67] napsaná s Kennethem Sterlingem v lednu 1936 a povídka Noční oceán^[68] s R. H. Barlowem snad z podzimu téhož roku – dopsal jej v listopadu 1935, zemřel 15. března 1937. Došlo ke sjednocení vědomí a nevědomí, nastala úplná entropie a Blake shledá, že konečným účelem a cílem všeho života je smrt.^[69] Lovecraft, mechanistický filosof, podal svoji poslední výpověď o marnosti lidské existence.“^[70]

Stín, Temný nebo Černý muž z Peabodyho dědictví,^[71] příp. Increase Brown z nedokončené povídky "Strážci z hlubin času",^[72] má svůj předobraz ze "Snů v čarodějnickém domě"^[73] jako Ten černý z čarodějnického kultu a Nyarlathotep z Necronomiconu. Zjevuje se i jako okřídlená entita i v "Přízraku temnoty".^[74] Je to i Temný pán či Temný bůh Petera Levendy,^[75] pro nějž se takto stal spojovacím článkem mezi dílem H. P. Lovecrafta, Kennetha Granta a týfónskou tradicí v magii. Samotný Nyarlathotep se objevuje v dalších třech Lovecraftových povídkách: "Snové putování k neznámému Kadathu", "Sny v čarodějnickém domě" a "Přízrak temnoty". Očividně je nejoblíbenějším bohem mýtu Cthulhu a vyskytuje se i v dílech jeho pokračovatelů, např. Roberta E. Howarda, Augusta Derletha, Roberta Blocha či Lina Cartera, ale i v některých románech Stephena Kinga.

-pokračování-

-----------------------------------------------------------

PRAMENY:

[59] E. A. Poe: Dobrodružství Arthura Gordona Pyma.
[60] Srv. Carl Gustav Jung: Výbor z díla II. – Archetypy a nevědomí. Nakl. Tomáše Janečka, Brno 2003.
[61] Srv. Edward F. Edinger: Setkání s bytostným Já. Nakl. Tomáše Janečka, Brno 2003.
[62] Viz H. P. Lovecraft: Měsíční močál.
[63] Yōzan Dirk W. Mosig: Toward a Greater Appreciation of H.P. Lovecraft: The Analytical Approach, str. 38.
[64] Viz H. P. Lovecraft: Stín z času.
[65] Psychopompos, starořec. Ψυχοπομπός, je „průvodce duší“; bytosti, duchové, andělé nebo božstva objevující se v mnoha náboženstvích, jejich úkolem je doprovázet duše zesnulých do posmrtného života, zajistit jim bezpečný přechod do podsvětí. Často se objevují v pohřebním umění a v různých dobách a kulturách byli personifikováni v podobě koňů, lelků, krkavců a havranů, vran, psů, sov, vrabců, kukaček a jelenů.
[66] Mimochodem, „příčetnost“ původně značilo „přičísti (komu) za vinu (co)“.
[67] Viz H. P. Lovecraft: Hrůza v Dunwichi a jiné horrory. Zlatý kůň, Praha 1990; nebo H. P. Lovecraft: Smyčka medúzy a jiné příběhy. Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta. Svazek druhý. Argo, Praha 2020.
[68] Viz H. P. Lovecraft: Smyčka medúzy a jiné příběhy.
[69] Srv. Gabriele D’Annunzio: Triumf smrti. Romány o růži. B. Kočí, Praha 1908.
[70] Yōzan Dirk W. Mosig: Toward a Greater Appreciation of H.P. Lovecraft, str. 39-40.
[71] H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času.
[72] H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času.
[73] Viz H. P. Lovecraft: Stín z času.
[74] Viz H. P. Lovecraft: Stín z času.
[75] Peter Levenda: The Dark Lord. H. P. Lovecraft, Kenneth Grant and the Typhonian Tradition in Magic. Ibis Press, Lake Worth 2013.