Být temný
Dalším příkladem weird realismu je Lovecraftova obsáhlá novela "V horách šílenství" napsaná v průběhu února a března roku 1931. Téhož roku ji odmítl editor "Weird Tales Farnsworth Wright" právě kvůli její délce. Povídku nakonec otiskli v "Astounding Stories" o pět let později, v roce 1936. Zápletka se týká událostí kolem expedice do Antarktidy, která fatálně selhala. Vypravěč odhaluje detaily těchto událostí a zvolna vysvětluje, co se pokazilo. Příběh je opět vyprávěn v první osobě a jde o doktora Williama Dyera, jenž na dění tam vzpomíná. Jako u povídky "Dagon" využívá Lovecraft stavby příběhu k zesílení pocitu beznaděje, že není útěku před hrůzou, která tam číhá. Uniknou-li lidé hrůze z fyzického střetnutí, pak určitě neuniknou hrůzám duševním; až do konce dnů je budou pronásledovat obrazy, záblesky minulosti a vzpomínky:
„Jsem nucen promluvit, protože vědci se odmítají řídit mou radou, když nevědí proč. Jen zcela proti své vůli sděluji důvody, proč se stavím proti tomuto plánovanému vpádu do Antarktidy a tomu velikému honu na zkameněliny a rozsáhlému navrtávání a rozpouštění prastarých polárních ledovců. A zdráhám se tím víc, že má výstraha možná bude marná. Skutečnosti, jež musím odhalit, neodvratně vyvolají pochybnosti; kdybych však zamlčel to, co se bude zdát výstřední a neuvěřitelné, nebylo by co vyprávět. Dosud utajované fotografické snímky, včetně leteckých, budou mluvit v můj prospěch, neboť jsou proklatě živé a názorné. Přesto budou zpochybňovány, protože je známo, jak daleko může jít chytrý podvod. Nalezeným, inkoustem provedeným kresbám se samozřejmě každý vysměje jako jasnému podvrhu, i přes zvláštnost techniky, jíž by si měli znalci umění povšimnout a podivit se jí.“[27]
Orientální moudrost praví: „Nešlapej tygrovi na ocas.“ Ve světě, jak jej vidí Lovecraft, je zhola nemožné nešlápnout něčemu na ocas nebo něco jiného. Jsou to mocnosti takové krutosti či zlovolnosti, jako bozi, které najdete u Sofokla nebo Shakespeara. Jsou tu ještě další bytosti, monstra, ghúlové a démoni všeho druhu, připravení každého, kdo je natolik bezstarostný či pošetilý, že je jakkoliv vyruší. Zemi, dávno předtím než se lidský rod, který známe, „vyšoural z opičí říše“,[28] jak to Lovecraft podává "V horách šílenství", obývaly rasy z hlubokého vesmíru, jejichž moc se zcela vymykala představám každého člověka. Vystavěly takové megalopole jako Valusia, R’lyeh, Ib v zemi Mnar a Bezejmenné město uprostřed Arabské pouště. Pozůstatky těchto měst podle Lovecrafta stále ještě existují v neprobádaných koutech Antarktidy, Austrálie a Himalájí. Tyto mimozemské rasy uctívaly podivné a kruté bohy. Pantheon, který vznikl díky Lovecraftově plodné představivosti, zevrubně studoval August Derleth.[29] Například v "Šepotu v temnotách" se hlavní postava obrací ke čtenáři se slovy:
„Předpokládám, že znáte ty strašidelné mýty o době, kdy ještě nebyl na Zemi člověk – cykly o Yog-Sothothovi a Cthulhu – o kterých se zmiňuje Necronomicon.“[30]
Lovecraft uvádí, že některé z mimozemských vetřelců, kteří kdysi obývali zemi, mohou stále ještě přežívat v podzemí, pod mořem, nebo v odlehlých oblastech, srv. Pahorek se Zealií Bishopovou,[31] Měsíční močál,[32] Dagon, Stín nad Innsmouthem[33] a Šepot v temnotách. Někteří mohou být dokonce i mezi námi čekaje na chvíli, až budou připraveni převzít vládu nad zemí (Temné bratrstvo).[34] Lovecraft v novele "V horách šílenství" vysvětluje, jak badatelé nedávno objevili v jeskynních komplexech – připomínající ty, jež popisoval Poe v novele "Příběhy Arthura Gordona Pyma"[35] – poblíž jižního pólu podivné mrtvoly podobající se hvězdicím.[36]
Po zemi se kradou ještě mnohá další mimozemská stvoření připravená zahubit každého, kdo pro ně představuje hrozbu: nadpřirozený ohař v povídce "Slídič/Pes",[37] stvoření v podobě strašlivých zvířat či první nástin shoggotha v povídce "Nepojmenovatelné",[38] hrajícího pak v novele "V horách šílenství" ústřední roli mezi „tvory z hlubin“; kanibalistické stvoření, napůl lidské napůl žabí v povídce "Zabedněný pokoj", „posmrtná spolupráce“ Augusta Derletha s Lovecraftem, která je jakýmsi doslovem k "Hrůze v Dunwichi"; obrovská krysa s lidskou hlavou strašící v povídce "Sny v čarodějnickém domě"[39] – Hnědý Jenkin, rouhavý zakrslý kříženec mající tvar krysy a pokrytý chlupy, se zubatým, vousatým a zlověstně lidským obličejíkem a tlapkami jako malinkými lidskými ručičkami, jenž se stal předlohou "Harata z lidu Bada" ve zlověstném příběhu "Sherlock Holmes a Obří krysa ze Sumatry"[40]; ghúlové, jejichž obraz zachytil na filmový pás nešťastný Pickman, umělecký fotograf zajímající se o věci okultní v povídce "Pickmanův model".[41]
Pickman se ještě jednou objevuje ve Snovém putování k neznámému Kadathu, tentokrát už plně v podobě ghúla, a stává se jedním z pomocníků Randolpha Cartera během jeho odyseovského putování. Dále je to succubus v podobě mladé ženy z povídky "Stín v podkroví",[42] opět „posmrtná spolupráce“ Derletha s Lovecraftem; noční můry, monstrózní stvoření všeho druhu a noční zebouni v novele "Snové putování k neznámému Kadathu";[43] oživlé sochy stvoření vytvořených neznámými starověkými egyptskými umělci: lidé s hlavou šakala či krokodýla, nebo obrovské a ošklivost budící abnormality, jež původně znázorňovala Sfinga, jak o nich čteme v povídce "Uvězněn s faraony".[44]
Úpadek americké civilizace, která podle Lovecrafta dosáhla svého vrcholu v osmnáctém století před válkou za nezávislost, je připisován industrializaci, komercionalizaci života a bezmeznému přílivu imigrantů z jiných zemí než anglosaských. Lovecraft ve svých příbězích naznačuje lék na všechny sociální neduhy: zničit urbanismus v jeho základu – ulice i její obyvatele. V příběhu je tato destrukce způsobena hurikánem. Kdyby nebylo oné bouře, již seslala snad sama prozřetelnost, byl by jediným řešením vojenský zásah. Těžko říci, zda Lovecraft inklinoval k fašismu jako prostředku k obnovení či udržení práva a pořádku:
„A proslýchalo se, že snědí muži, již se shromažďují v chátrajících domech na Ulici, jsou mozkem strašné revoluce a že na jejich povel vystrčí své špinavé drápy miliony sprosté nevzdělané holoty ukryté v brlozích tisíců měst a povstanou, aby pálili, mordovali a ničili, takže země dávných otců zůstane pouhou vzpomínkou.“[45]
Znovu se Lovecraft k tomuto obrazu vrátil v novele "Volání Cthulhu":
„Bude snadné poznat, kdy nastane ten čas, protože lidstvo si bude počínat stejně jako Velcí Starci; svobodní a divocí, mimo dobro a zlo, zákony a mravnost budou zavrženy, lidé budou křičet a zabíjet se a radostně hýřit. Tehdy je osvobození Velcí Starci naučí novým způsobům, jak křičet a zabíjet a hýřit a radovat se, a celá země vzplane zkázou opojení a svobody.“[46]
Staří z Lovecraftovy novely "V horách šílenství"[47] jsou podle Dyerovy historické degrese identifikováni s lidskými bytostmi, specificky s ohledem na sociální a ekonomickou organizaci Starých. V mnohém ohledu představují utopii, k níž by lidstvo mohlo dle Lovecrafta směřovat. Věta „Vládní systém byl složitý a společnost stála pravděpodobně na socialistickém základě,“ prokazuje, že on sám tou dobou konvertoval k umírněnému socialismu. Ovšem civilizace Starých stojí na jistém druhu otroctví, a vyskytují se tam náznaky, že podmínky shoggotů alespoň částečně připomínaly podmínky amerických černochů. Vyčerpávající líčení Starých na této planetě, od jejich vzestupu až po pád, naznačuje, že autor vstřebal Zánik Západu Oswalda Spenglera vzhledem k podobnému důrazu na neúprosný vzestup a pád následných civilizací. Předmětem dopisování mezi Robertem E. Howardem a Lovecraftem se stala rozsáhlá diskuse na časté téma Howardovy fikce: barbarství versus civilizace. Howard zastával názor, že civilizace je od samých základů prohnilá a křehká. Tento postoj shrnul ve své slavné větě v povídce "Za Černou řekou":
„Barbarství je přirozeným stavem lidstva. Civilizace je nepřirozená. Jde o vrtoch náhody. A barbarství nakonec vždy triumfuje.“[48]
Lovecraft měl tehdy kupodivu opačný názor, že civilizace je vrcholem lidského snažení a jedinou cestou vpřed. Ke strachu z nadpřirozených entit, biologického úpadku a rozpadu sociálních vztahů je třeba přidat i ohrožení fyzické a psychické integrity člověka. Lovecraftova fikce tuto dvojí hrůzu zřetelně manifestuje. Jeho protagonisté se cítí být ohroženi zmrzačením, roztrháním nebo dokonce úplnou ztrátou vlastního těla či úplným odcizením své osobnosti.[49]
-pokračování-
-------------------------------------------------------
PRAMENY:
[27] H. P. Lovecraft: V horách šílenství, str. 5.
[28] dtto., str. 19.
[29] August Derleth: The Cthulhu Mythos in Tales of the Cthulhu Mythos. Ballantine Books, New York 1971, díl. I, str. X-XII.
[30] Viz. H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2. Příběhy a novely z let 1927-1930. Sebrané spisy svazek III. Plus, Praha 2012.
[31] Viz. H. P. Lovecraft: Hemživý chaos a jiné příběhy. Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta. Svazek první. Argo, Praha 2020.
[32] Viz. H. P. Lovecraft: Měsíční močál. Příběhy a sny z let 1921-1925. Spisy 2. Plus, Praha 2011.
[33] Viz. H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937. Sebrané spisy svazek IV. Plus, Praha 2013.
[34] Viz. H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času. Edice Bibliotheca Cthulhiana sv. 0. Volvox Globator, Praha 2016.
[35] E. A. Poe: Dobrodružství Arthura Gordona Pyma. Hugo Kosterka, Praha 1902.
[36] René Galand: The Wounded Ego of Howard Phillips Lovecraft. French Faculty Scholarship. str. 12, 1999.
[37] Viz. např. vydání Howard Phillips Lovecraft: Bezejmenné město a jiné povídky. Aurora, Praha 1998.
[38] Viz. H. P. Lovecraft: Měsíční močál.
[39] Viz. H. P. Lovecraft: Stín z času.
[40] Alan Vanneman: Sherlock Holmes a Obří krysa ze Sumatry. Jota, Brno 2002.
[41] Viz. H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu. Příběhy a novely z let 1926-1927. Sebrané spisy svazek III. Plus, Praha 2012.
[42] Viz. H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času
[43] Viz. H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu.
[44] Viz. H. P. Lovecraft: Měsíční močál.
[45] Ulice in H. P. Lovecraft: Hrobka.
[46] Srv. H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu. Zlatý kůň, Praha 1990, str. 27-28.
[47] H. P. Lovecraft: V horách šílenství.
[48] Robert E. Howard: Beyond the Black River. Prvně ve Weird Tales, květen-červen 1935.
[49] Viz René Galand: The Wounded Ego of Howard Phillips Lovecraft.
partner Matrix 2001
