LÉČIVÁ SÍLA MYSLI (1)

Soria Albert Amao

Soria Albert Amao

autor

03.06.2021 Esoterika

V minulosti docházelo k léčení ve svatyních, katedrálách, starých chrámech a na evangelických křížových výpravách (obrozující setkání ve stanech, léčebné tábory); uzdravení vírou, spontánní remise a nevysvětlitelná uzdravení byla považována za „zázraky“ nebo výjimečné události mimo vědecké vysvětlení. Často se tyto druhy léčení připisovaly světci nebo zásahu léčitele, hypnotizéra, kněze, šamana atd. Tito léčitelé měli obvykle pověst, že jsou charismatičtí a měli prestiž v náboženském světě i v uzdravování. Moje knihy měly za cíl najít racionální a vědecké vysvětlení těchto případů a vysvětlit mechanismus, který spustil uzdravení. Moje ústřední hypotéza je: Všechny metody duchovního uzdravování či uzdravování za pomoci mysli jsou samoléčby. Lidstvo má vnitřní schopnost uzdravovat se. Veškeré uzdravení bez léků je skutečně důsledkem samoléčby. Účinnost léčení pomocí léků je ve většině případů způsobena účinkem placeba. V ostatních případech léčebné a lékařské nástroje odstraňují překážky a umožňují, aby se tělo zotavilo samo.

------------------------------------------------

 

Historičtí předchůdci léčení za pomoci mysli

Fenomén mentálního uzdravování myslí začal v polovině 19. století v Severní Americe laikem, známým jako Phineas P. Quimby (1802–1866). Byl to nevzdělaný hodinář v Nové Anglii1, který poté, co se vyléčil bez léků, dospěl k závěru, že většinu lidských nemocí vytváří negativní přesvědčení. Quimbymu v té době lékaři diagnostikovali smrtelnou nemoc.  Podle diagnózy se mu rozpadaly ledviny a játra a také trpěl tuberkulózou. Zklamaný svým životem opustil své úspěšné podnikání a odešel na svou farmu, kde čekal na smrt.  Stručně řečeno, uzdravil se pomocí svého nevzdělaného pomocníka Luciuse Burkmara. Quimby objevil to, co se nazývá mentálním, duševním uzdravením. Následně začal léčit všechny druhy nemocí pouhou změnou nastavení mysli nemocného. Následně Quimby přišel s odvážnými principiálními koncepty:

a) Lidé si vytvářejí vlastní nemoc v mysli. Změňte své přesvědčení a vyléčíte nemoc

b) Nemoc je vynálezem člověka a v duchovní oblasti nemá žádnou oporu

c) Vaše víra a vaše přesvědčení obsahují nemoci atd.

Časem se Quimby stal známým jako otec "Hnutí nové myšlenky", což je hnutí, prosazující uzdravení duševními a duchovními prostředky. K podpoře své nauky se uchylují k Bibli a Ježíšově učení. Quimby věřil, že znovuobjevil metodu, kterou Ježíš používal k uzdravování lidí, a svobodně předával svou léčebnou techniku ​​každému, kdo se o to zajímal. Někteří lidé, které Quimby uzdravil, se stali jeho učedníky a také začali praktikovat léčení mysli. To byl začátek nového způsobu myšlení známého jako „Hnutí nové myšlenky“.

Phineas Parkhust Quimby (1802–1866)

Společnou charakteristikou význačných náboženských vůdců "Hnutí nového myšlení" je skutečnost, že byli původně nemocní; obnovili své zdraví duševními a duchovními prostředky z údajně „nevyléčitelných“ nemocí. Měli tedy zkušenost z první ruky. Na konci devatenáctého století a na počátku dvacátého století tak došlo k rozmachu kostelů "Nové myšlenky" s praktikujícími, které se rozšířily po celé Americe i v zahraničí. Věnovali se léčení bez léků na základě Quimbyho učení.  V současné době existují stovky takových organizací a církví, které prosperují po celém světě; kromě křesťanské vědy je to také Náboženská věda, Božská věda, Církev jednoty, Věda o mysli, Církev na památku Quimbyho a další odnože.

"Nová myšlenka" je nový způsob chápání světa a postavení lidí ve světě. Krása této filozofie spočívá v tom, že zmocňuje lidi jako tvůrce jejich vlastní reality a okolností života. Základní postulát "Nové myšlenky" spočívá v tom, že změna rozpoložení mysli jednotlivce může změnit jeho realitu. Ideologie "Nové myšlenky" byla původcem pozitivního myšlení a dalších programů zvyšování lidského potenciálu. Kromě toho se ukázalo, že aplikace těchto metafyzických principů jako inspiračních nástrojů má pro dosažení úspěchu ve všech oblastech života mimořádnou hodnotu. Významný přínos těchto vůdců a jejich organizací k blahu lidstva spočívá v tom, že miliony lidí po celém světě z toho měly užitek a obnovily své zdraví bez léků; v některých případech nebylo uzdravení ohraničeno pouze tělem, ale mělo to zásadní vliv na jejich duševní a duchovní pohodu. Kromě toho se ukázalo, že aplikace těchto principů jako motivačního prostředku je mimořádným podnětem k dosažení úspěchu ve všech oblastech života: v materiální prosperitě, vztazích a duševní pohodě.

 

Zákon přitažlivosti a uzdravení

Tento metafyzický koncept zákona přitažlivosti navrhlo hnutí "Nové myšlenky" od roku 1800 a v poslední době jej zpopularizovali nefyzičtí učitelé označovaní jako „Abraham“, což je skupina nefyzických mistrů, kteří  channelují prostřednictvím Esther Hicksové. Termín vytvořil William Walker Atkinson na počátku 20. století. Atkinson ho jako první použil k popisu fenoménu, že „myšlenky přitahují okolnosti“, ve své knize "Thought Vibration or the Law of Attraction in the Thought World" (Vibrace myšlenek anebo zákon přitažlivosti ve světě myšlenek), vydané v roce 1906. Zavedením tohoto konceptu Atkinson odhalil široké veřejnosti to, co bylo v té době považováno za okultní učení. Tvrdil, že myšlenky jsou věci z mentální oblasti a lidé přitahují lidi a okolnosti podle u nich převládajících myšlenek.

Zákon přitažlivosti také hraje významnou roli v oblasti léčení. Nebylo to však správně pochopeno, protože je mnohými považováno za zbožné přání, zatímco se jedná o víc než jenom o přání.  Předpokládám tedy, že jedinec přitahuje věci spíše podle svého „stavu bytí“, než podle toho, co chce. Myšlenky jsou rámcem a pocity jsou tím, co věci přitahuje. Navíc, zákon přitažlivosti v sobě nese svůj protějšek, odmítnutí (nebo odpor), která je v rovnici obvykle zanedbáváno. Teze, kterou zde postuluji je, že lidé přitahují nebo nevědomky odmítají spíše podle toho, v jakém stavu jsou, než podle toho, čeho chtějí dosáhnout nebo čemu chtějí zabránit. Pro objasnění: „stav bytí“ se liší od „Já“ nebo „Já jsem“. Stav bytí lze definovat jako bod vibraci a skládá se ze shrnutí základních přesvědčení člověka a jeho obvyklých stavů myšlení a cítění.

Ať už se tedy člověk soustavně zaměřuje na to, po čem touží, nebo čemu se chce vyhnout, zažije věci spíše podle toho, v jakém stavu je, než podle toho, co chce. Stav bytí je proto bodem přitažlivosti nebo odmítnutí, který je podobný „stavu vibrací“. Stav bytí je tedy bodem přitažlivosti par excellence. Jednotlivci si obvykle neuvědomují svá vnitřní přesvědčení, která spočívají v jejich podvědomé mysli. Například osoba, která má sklon posuzovat, být kritická a cynická, bude v sobě s největší pravděpodobností živit také pocity nejistoty, nedostatečnosti a nehodnosti. Z tohoto důvodu promítne své pocity na ostatní. To je v souladu se zákonem rovnováhy: „Jak uvnitř, tak venku.“ Když člověk předloží Vesmíru svou touhu po úspěchu, lásce a štěstí, bude vesmír reagovat spíše na jeho stav bytí než na tyto touhy. Musí proto existovat shoda nebo sladění mezi vnitřními touhami lidí a stavem jejich bytí.

Myšlenky a pocity, které jsou automatickým způsobem reakce na konkrétní situace, jsou skutečnými silami přitažlivosti nebo odmítnutí. Systémy přesvědčení však mohou hrát při svém fungování selektivní roli. Jednotlivci se rozhodují podle svého základního přesvědčení. Budou interpretovat své zkušenosti a pozorování způsoby, které tyto víry posilují. Zároveň budou automaticky bagatelizovat nebo ignorovat zkušenosti, které jsou s těmito přesvědčeními v rozporu. Události v životě člověka se budou odvíjet podle těchto převládajících přesvědčení, i když o tom člověk většinou nemusí vědět.

Je nezbytné dále rozpracovat zákon přitažlivosti, aby se odstranil oblak tajemství, který jej v minulosti obklopil. Je to zásluha podvědomí, že jedinec je schopen dosáhnout životních cílů, ať už hmotných nebo duchovních. Základním principem je, že astrální rovina je obývána vitalizovanými myšlenkovými formami a obrazy (pozitivními i negativními), vytvořenými kolektivním vědomím. Tento jev nazývám „egregor“. Egregor jsou myšlenkové formy nabité psychickou energií; vznášejí se na posvátných místech, v katedrálách, svatyních, starých kostelech a jedinečných místech, kde byly prováděny bohoslužby.2. Lidé přitahují myšlenkové formy, které rezonují s jejich specifickými zvláštnostmi.  Vznášejí se v astrální rovině a přitahují je lidé s podobnými sklony. Pozitivní představy, podporované emocemi, přitahují pozitivní události a lidi, zatímco negativní obrazy přitahují ty negativní. V některých případech lze nedostatkem emocionální rezonance zabránit tomu, aby se kýžený výsledek projevil.  

Zákon přitažlivosti má svůj základ v zákoně afinity. Myšlenka je, že jedinec je obklopen elektromagnetickým polem, které je magnetizováno jeho myšlenkami a emocemi. Toto pole přitahuje jednotlivé události a situace, které jsou podobné jeho převládajícím myšlenkám a stavu bytí. S vědomým uvědoměním si tohoto principu může jednotlivec mít kontrolu nad svými vnějšími okolnostmi prostřednictvím správného myšlení, správného cítění a správného jednání. Myšlenky a emoce člověka (vědomé i nevědomé) přilákají odpovídající pozitivní a negativní zkušenosti. Obecně platí, že zákon přitažlivosti říká, že to, na co člověk zaměřuje svou pozornost, se dříve či později projeví v jeho zážitku. Laicky řečeno lze tento zákon vyjádřit jako „Dostanete to, na co obvykle myslíte.“ Zdá se, že kvantoví fyzici souhlasí a říkají, že naše prostředí je projekcí naší mysli.

 

Síla víry/přesvědčení

Systém víry může hrát diskriminační nebo selektivní roli. Lidé se rozhodují podle svých převládajících přesvědčení a interpretují zkušenosti a pozorování způsoby, které jejich základní přesvědčení posilují. Automaticky zahodí ty, které jsou v rozporu s jejich převládajícími přesvědčeními (ať už skrytými nebo otevřenými). Jinými slovy, cokoli nepodporuje něčí „základní víru“, je systematicky upozaďováno nebo ignorováno; události v životě této osoby se budou odvíjet podle jejích převládajících přesvědčení, i když o tom většinu času nemusí vědět. Proto lze říci: „Ve svém životě si sami vytváříte svou vlastní realitu a okolnosti.“

V našich myslích jsou některá přesvědčení tak hluboce zakořeněna a racionalizována, že jsou součástí našeho „normálního“ pohledu na život. Tato skrytá přesvědčení většinu času řídí naše životy a vytvářejí naše vnější podmínky. Jak tvrdí Bible, člověk je výsledkem toho, „co si myslí ve svém srdci“ (Přísloví 23: 7, KJV). Slovo „srdce“ je třeba chápat jako podvědomí. Lidský charakter je souhrnem všech přesvědčení a postojů jednotlivce, ať vědomých nebo nevědomých. Někteří lidé chtějí zlepšit své podmínky, ale nechtějí upřímně prozkoumat základní přesvědčení, která spočívají hluboko v jejich podvědomí. Proto zůstávají vázáni těmito falešnými přesvědčeními a následně opakovaně udržují a replikují stejné okolnosti a situace.

Tato přesvědčení jsou v našich myslích tak hluboce zakořeněna a racionalizována, že představují „normální“ pohled na život. Charakter člověka je souhrnem všech našich myšlenek a postojů, ať už správných nebo nesprávných. Někteří z nás chtějí zlepšit své podmínky, ale nechtějí upřímně prozkoumat svá základní přesvědčení. Vzorec úspěchu Napoleona Hilla lze shrnout do jedné věty: Cokoli si vaše mysl dokáže představit a uvěřit tomu, může toho dosáhnout, bez ohledu na to, kolikrát se vám to v minulosti nepovedlo. Jinými slovy, převládající přesvědčení a myšlenky, které jsou ve vaší mysli, vědomě nebo nevědomě formují váš úspěch nebo neúspěch v životě. To je podstata zákona přitažlivosti.

-pokračování-