KRISTOVA KREV: ZAHAL SE DO SMUTKU - HEMORAGICKÁ HOREČKA, POSTRADATELNÍ A ZKROCENÁ BAKTERIE (5)

Heart Jack

Heart Jack

autor

10.06.2019 Zajímavosti

Spizizen prováděl experimenty na „popud“ Yanofskyho a podle jeho „rad“. Financovala je AEC pod vedením katedry biologie a lékařství. V experimentech byla demonstrována buněčná transformace sporulujících kmenů zmutované [baktérie] Bacillus subtilis. Téhož roku (1958) uveřejnil Spizizen přelomový článek dokazující, že i jiná baktérie než Streptococcus pneumoniae, prvotní příčina pneumonie, o níž se už od roku 1928 vědělo, že se podílí na buněčné transformaci, dokáže svou buněčnou stěnou absorbovat a asimilovat enzymy.[46]

Nosferatu

Pro lehkost, s jakou se kmen 168 transformoval zpět do svého původního stavu, v němž se nacházel předtím, než došlo k oné mutaci na Yale, se stal předmětem nekonečných následných experimentů. Ve skutečnosti se tato milostná akademická aférka s kmenem 168 stala základem „klasických genetických metod“. Kvůli své sporulaci se tato modla později stala základním kamenem „rekombinace a genomových technologií“.[47] Může být ergonomicky poněkud zvláštní, že o více než dva roky později Spizizens pokračoval v této práci s kmenem 168 směrem, jejž nazval „vegetativním stádiem růstu“, o němž se vyjádřil v tak, že je snadnější s ním pracovat v této podobě než s klíčícími sporami „vyžadujícími složité podmínky“.[48]

Existují neshody týkající se toho, co kmen Marburg vlastně představuje. Srovná-li se s původním „divokým“ kmenem Marburgu uloženým ve sbírce tkáňových a buněčných kultur (American Type Culture Collection, ATCC) od roku 1930, prodělal kmen Marburg zaevidovaný Burkholderem a Gilesem přinejmenším dva nezdokumentované domestikační procesy, než došlo k opublikování experimentů na Yale, které započaly už v sedmačtyřicátém roce. V důsledku toho má kmen 168 a každý další kmen vzešlý z těchto experimentů neznámý genetický původ. Ty, kdož milují záhady, jistě potěší šťastná souhra okolností, při níž Yale ztratil téměř celou „kolekci B. subtilis, čítaje v to i rodičovský divoký druh“,[49] s nímž pracoval Burkholder a Giles.

 

Vraždy vědců?

Frank Olson zemřel následkem svého pádu v roce 1953, zatímco pracoval na americkém programu biologických zbraní… Jenom ti nejlepší umírají mladí… V důsledku neuvěřitelně nezodpovědné skartaci záznamů ve Fort Detrick a nehody hlavního bakteriologa Franka Olsena, který „vykonal let“ nad New York City, zůstane navždy tajemstvím, jak konkrétně se armáda dostala ke svému „rudému kmenu“, alias B. atrophaeus, B. globigii nebo B. subtilis var. niger. „V průměru je genom B. atrophaeus na úrovni nukleotidů přibližně z 86 % identický B. subtilis.“[50] Nukleotidy jsou základní stavební bloky jak RNA, tak i DNA. Taková podobnost by nebyla možná, kdyby nešlo o stejný druh.

Někdy počátkem šedesátých let začal dr. Curtis Thorne rozdávat nový kmen B. subtilis nazvaný W-23-Sr. Příjemci jej označili jako „prototrofní[51] derivát kmenu 23 vyžadující treonin, který je resistentní vůči streptomycinu.“[52] Prototrofní prostě znamená, že Thorneovy vzorky byly nutričně nezávislé a nikoliv auxotrofní[53] jako kmeny pocházející z Yale. Streptomycin je podle seznamu základních léčiv, vydávaného "Světovou zdravotnickou organizací" (WHO), nejdůležitější antibiotikum. Zmiňovaní příjemci tohoto zbrusu nového „mutantu rezistentního vůči streptomycinu byli bakteriologové zaměstnaní na kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA), která se stala členem AAU v roce 1974.

Thorne dostal vzorky od dr. Maurice Foxe z Rockefellerovy univerzity[54] V té době byl Fox považován za jednoho z nejpřednějších expertů na transformaci na světě. Pak se na "Massachusettském technologickém institutu" stal emeritním profesorem biologie, kde předsedal komisi radiologické ochrany. MIT byla členem AAU od roku 1934. Roku 1961 Thorne pracoval ve Fort Detrick na izolaci transdukčních fágů pro B. subtilis, aby tak umožnil transdukci. Fág, známý rovněž jako bakteriofág, je virus, který infikuje baktérii.

Ztvárnění bakteriofága T4

Bakteriofág dokáže hrát roli biologické schránky pro doručení genetického materiálu do baktérie, kterou infikuje. To se nazývá transdukce a jde o další způsob, jak může baktérie zabudovat cizí DNA. Poněvadž to nevyžaduje fyzický kontakt mezi buňkou, která je donátorem DNA, a buňkou, která ji přijímá a je rezistentní vůči deoxyribonukleáze, která někdy interferuje s transformací, transdukce je nyní preferovaným nástrojem na implantaci stabilního cizího genu do genomu hostitelské buňky.

Transdukce se objevuje buď v lytickém cyklu nebo lyzogenním cyklu.[55] Buněčná lýza (lysis), objevující se v lytickém cyklu, narušuje buněčnou membránu a uvolňuje na vrcholu fágové částice. V lyzogenním cyklu je fágový chromosom integrován do bakteriálního chromosomu, kde dokáže setrvat v dormanci po tisíce generací. Thorne úspěšně indukoval ono druhé stádium. Samolibě poznamenává v abstraktu k experimentům, že po zahřátí na 149° po dobu jedné hodiny „si spory podržely svoji lyzogenní povahu a byly schopny infikovat médium, jež přidali včetně bakteriofága.[56]

Následujícího roku, 1962, se dal Thorne dohromady s dr. Marthou J. Taylorovou a tajemným Francisem A. Beallem z chemických jednotek armády (Army Chemical Corps) z Fort Detrick, a zosobňují tak vědce lehkomyslně extrahující toxin z [baktérie] Bacillus anthracis, kterým dokážou účinněji zabíjet potkany.[57] Beall už nikdy žádný další článek nenapsal, avšak stále eklektičtější Thorne a jeho vysokoškolský parťák Taylor provedl ve Fort Detrick šedesát tři neúspěšných experimentů ve snaze dosáhnout transdukce u Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis. Ve svém článku, aniž by byli zdeptáni, poznamenávají, že jejich neúspěch dosáhnout zkřížené transdukce není překvapující, protože se „oba druhy liší s ohledem na základní skladbu jejich deoxyribonukleové kyseliny“.[58]

V tomto bodě je těžké uvěřit, že by se CIA byla zajímala o něco jiného než proměnu B. subtilis ve zbraň a vložit nezničitelný časovaný pekelný stroj soudného dne do rukou impéria, které úplně zešílelo. Endospory B. subtilis dokážou přenést třeba pokyny, jež promění hybrid B. anthracis a B. subtilis, který je rezistentní vůči antibiotikům, na mutaci pančovanou třebas Yersinia pestis nebo Legionella pneumophila, což je baktérie způsobující tzv. legionářskou nemoc neboli legionelózu.[59]

-pokračování-

---------------------------------------------------------------

 

ODKAZY

[46] John Spizizen: Transformation Of Biochemically Deficient Strains Of Bacillus Subtilis By Deoxyribonucleate. National Center for Biotechnology Information. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 1958 Oct 15; 44(10), str. 1072–1078, 15 Oct. 1958. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC528696/?page=1.

[47] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2580678/.

[48] John Spizizen a C. Anagnostopoulos: Requirements For Transformation In Bacillus Subtilis. Department of Microbiology. School of Medicine, Western Reserve University, Cleveland, Ohio, 9 Nov. 1960. http://europepmc.org/backend/ptpmcrender.fcgi?accid=PMC279084&blobtype=pdf.

[49] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains.

[50] Henry Gibbons: Genomic Signatures of Strain Selection and Enhancement in Bacillus atrophaeus var. globigii, a Historical Biowarfare Simulant. Bioinformatic analysis of sequence data.

[51] Prototrofie, definovaná jako schopnost syntetizovat sloučeniny, které dokáže syntetizovat rodičovský organismus, je opakem auxotrofie.

[52] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2580678/.

[53] Auxotrofie je nejčastěji definována jako neschopnost nějakého organismu syntetizovat určitý metabolit potřebný pro jeho růst. Pokud je v genetice nějaký kmen označován za auxotrofní, nese mutaci znemožňující syntetizovat esenciální sloučeninu. Například mutant kvasinky s inaktivovanou dráhou syntézy uracilu je uracilový auxotrof. Takový kmen je neschopný syntézy uracilu a je schopný růst pouze v případě, že má možnost získávat uracil z prostředí (například pokud je pěstován na médiu s přídavkem uracilu). Je to opak uracilového prototrofa (či v tomto případě kmene divokého typu), který je schopný růst i v nepřítomnosti uracilu.

[54] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains.

[55] Viz https://www.technologynetworks.com/immunology/articles/lytic-vs-lysogenic-understanding-bacteriophage-life-cycles-308094, příp. https://www.wikiskripta.eu/w/Reprodukce_DNA_vir%C5%AF#Lytick.C3.BD_program_.28permisivn.C3.AD_bu.C5.88ky.29.

[56] Curtis B. Thorne: Transduction in Bacillus Subtilis. Journal of Bacteriology, 1962 Jan; 83, str. 106-11. National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine, 1962. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/13921030/.

[57] Francis A. Beall, Martha J. Taylor a Curtis B. Thorne: Rapid Lethal Effect In Rats Of A Third Component Found Upon Fractionating The Toxin Of Bacillus Anthracis. Journal of Bacteriology. American Society for Microbiology, 1962. Viz http://jb.asm.org/content/83/6/1274.short.

[58] Martha J. Taylor a Curtis B. Thorne: Transduction Of Bacillus Licheniformis And Bacillus Subtilis By Each Of Two Phages. Journal of Bacteriology, 1963 Sep; 86, 3, str. 452–461. National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine, 1 Sept. 1963. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC278456/.

[59] Onemocnění bylo poprvé popsáno u členů Americké legie, kteří se v červenci roku 1976 sjeli na třídenní konvent do filadelfského hotelu Bellevue-Stratford. Bakterie byla následně prokázána v lednu roku 1977. K jejímu pomnožení došlo v okruhu chladící vody ventilačního systému hotelu, jehož prostřednictvím se rozšířila po budově. Retrospektivní výzkumy později zjistily případy legionářské nemoci již v roce 1943.

Další díly