KATAŘI A REINKARNACE: PODIVNÁ ODHALENÍ ARTHURA GUIRDHAMA

Katáři zůstávají záhadou. Ačkoli šlo o asketickou sektu, která se zříkala světa, byli přesto spojováni s pozoruhodným kulturním rozkvětem v jižní Francii ve 12. a na počátku 13. století. V oblastech, které je podporovaly, byli milováni a lidově se jim říkalo bonshommes, „dobří lidé“. Katariáni, označovaní katolíky za „velkou herezi“, byli tak silným soupeřem, že církev zřídila inkvizici, aby je rozdrtila.

Kdo byli katáři a odkud pocházeli? Název pochází z řeckého katharós, což znamená „čistý“ nebo „neposkvrněný“. Jejich původ je nejasný, ale zdá se, že mají určitou souvislost se sektami, které sahají přinejmenším do doby Krista, s exotickými jmény jako bogomilové, pauliciáni, massalijci a nejznámější manichejci. Nemohu zde tuto historii nastínit (pokusil jsem se o to ve své knize Zakázaná víra: Tajná historie gnosticismu), ale lze pravděpodobně s jistotou říci, že všechny tyto skupiny, které se rozprostírají přes první tisíciletí našeho letopočtu, spojuje nějaká souvislá linie.

Hlavním rysem, který všechny tyto sekty sdílely, byl dualismus. Toto slovo má mnoho významů. Zde znamená víru v kosmos, který se skládá ze dvou protichůdných a víceméně rovnocenných sil: dobra a zla, světla a tmy. Tato polarita je kosmická: začala s vesmírem a skončí teprve tehdy, až vesmír skončí. Náš svět, svět hmoty, je stvořením temných sil; světlo je zde uvězněno a cizí. Všimněte si, jak se to liší od konvenčního křesťanství, které učí, že svět, včetně světa hmoty, je v zásadě dobrý. Jeho zlo vychází z pádu člověka v rajské zahradě, k němuž ho podnítil ten starý had, ďábel. Podle starého katolického axiomu natura vulnerata, non deleta – „příroda byla pádem zraněna, ale nezničena“.

Rozdíly však nejsou tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Mainstreamové křesťanství – čímž mám na mysli prakticky všechny církve, které se nazývají katolickými, pravoslavnými nebo protestantskými – má svůj vlastní proud pesimismu a popírání světa. Jedním z očivid