JOHN FITZGERALD KENNEDY - ASPEKTY A SOUVISLOSTI, KTERÉ ZŮSTÁVAJÍ SKRYTÉ (9)

Lebka a hnáty a „Tajné Německo“

Avšak německé a nacistické pozadí u atentátu na JFK a domnělé skupiny Majic-12 není jen historickou záležitostí relativně vzdálené minulosti. Je to v každém směru současné i trvající dědictví moci, vlivu a korupce. Jen co nejstručněji vyšlo najevo na veřejnosti, a poté to bylo opět „pohřbeno“ za fasádou daleko významnějších „otázek“, že v amerických prezidentských volbách v roce 2004 poprvé k čemusi došlo, neboť kandidáti obou hlavních politických stran měli cosi společného, a to velmi neobvyklého. Totiž jak úřadující republikánský prezident George Walker „Dubya“ Bush, tak i massachusettský demokratický senátor John Kerry byli během svých studentských let na univerzitě v Yale zasvěceni do téže tajné společnosti, společnosti "Skull and Bones".

Z jednoho úhlu pohledu pak tedy byly volby v roce 2004 opravdu „jistotou“, poněvadž vůbec nezáleželo na tom, jaký bude výsledek - v každém případě měl v Bílém domě zasednout bonesman. Ovšem, jistěže nezáleží na tom, zda byl Bush i Kerry členem téhož nevinného a žertovného kolejního bratrstva. Nezáleželo by, kdyby "Skull and Bones" bylo pouhé „kolejní bratrstvo“. Potíž je v tom, že není, a ani jeho členové a absolventi nejsou obyčejnými „všedními“ lidmi. Považte například, že otec prezidenta Bushe, někdejší prezident George Herbert Walker Bush, byl rovněž jeho členem, jako i jeho otec, tehdy senátor Prescott Bush, jako i bývalý předseda Nejvyššího soudu William Howard Taft… a tak dále a tak dále, seznam by mohl pokračovat a objevili by se v něm prominentní duchovní církví a náboženských institucí, podnikatelé, právníci a úředníci vlády.

I když zde není místo na nějakou vyčerpávající historii společnosti "Skull and Bones", bude pro naše účely důležité všimnout si, že samotná společnost, založená na Yale v roce 1832, má německé kořeny a byla první a pravděpodobně ne jedinou pobočkou nějaké velice tajné společnosti, jež existovala v té době v Německu, společnosti, jejíž jméno, jak se zdá, posud nikdo nezná. (Ohledně vyčerpávající historie a zkoumání společnosti "Skull and Bones" viz studii Anthonyho Suttona "America’s Secret Establishment". Současnější je hodnotný článek o tradici společnosti "Skull and Bones" ve sbírce esejů uspořádaných editorem Krisem Milleganem, jež vyšla pod názvem "Fleshing Out Skuli and Bones: Investigations into America ’s Most Powerful Secret Society".) Ale vzhledem k tomu, že členové "Skull and Bones" se silně profilovali v náboženství, právech, peněžnictví a politice, může člověk hádat jenom n jedinou německou tajnou společnost s podobnými zájmy, iniciačními metodami a cíli: Bavorské ilumináty Adama Weishaupta. Už jsme poukázali na to, že Bormann učinil svým legálním sídlem rezidenci poblíž Ingolstadtu.

Je třeba připomenout, že velkou část rodinného jmění Bushů vytvořil Prescott Bush právě zužitkováním svých „německých konexí“ - obchodoval s nacistickým Německem. Ve skutečnosti byly obchodní zájmy Prescotta Bushe s Německem považovány za tak rozsáhlé, že jeho obchody spadaly pod „zákon o obchodování s nepřítelem“. Syn George H. W. Bush v této linii samozřejmě pokračoval, když se stal texaským naftařem a založil společnost "Zapata Oil", a později ředitelem CIA a viceprezidentem Ronalda Reagana. A jak během Reaganovy první prezidentské volební kampaně coby republikánského kandidáta v roce 1980, tak opět během kampaně George H. W. Bushe v roce 1988 měl "Republikánský národní výbor" (RNC) poněkud neobvyklé a mocné politické spojence: východoevropské emigrantské skupiny, jejichž vůdcové pěstovali veřejně bezúhonnou fasádu, jež halila jejich fašistickou a nacistickou minulost.

(Ohledně historie emigrantských skupin a jejich role v politice Republikánské strany během let, v nichž vládl Reagan a Bush, viz. Russ Bellant: Old Nazis, the New Right, and the Republican Party). Gehlenova emigrantská fronta nejen že nepřestala existovat a vedli ji i nadále bývalí nacisté, nýbrž také pomáhala zvolit Ronalda Reagana a George H. W. Bushe! Vrhá to úplně nové světlo na řeč G. H. W. Bushe o „Novém světovém řádu“ a Reaganovu poznámku: „Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď!“ Podobné konexe na exilovou anebo emigrantskou komunitu existují i v pozadí bývalého (západoněmeckého) kancléře Helmuta Kohla, jehož podporovala "Společnost slezských vyhnanců" (srv. Rechte Machen Kassen a The New Reich).

Tajné Německo

Že existují dlouhodobá a tajná spojení a kontakty mezi Spojenými státy a Německem, je zřejmé na příkladu společnosti "Skull and Bones", jež byla založena jako pobočka nějaké obdobné lóže v Německu, tak také prostřednictvím osobních i rodinných konexí představovaných Bushovou rodinou a dalšími, kteří jsou členy této společnosti. Tyto konexe a styky hrály význačnou roli v americké politice, tak jak je to zřejmé z vedlejších důsledků operace "Paperclip", v atentátu na Kennedyho, a v menší míře dokonce ještě i během volební kampaně prezidenta Reagana a G. H. W. Bushe. Může tu však jít o daleko starší styky, mnohem starší historický původ datující se až německým císařům z rodu Hohenštaufů a jejich globálně imperialistickým ambicím. V roce 1943, právě když běsnila druhá světová válka, publikoval jeden americký autor málo známou a dlouho zapomenutou knihu "Tisíciletá konspirace: Tajné Německo" v masce. Autorem byl Paul Winkler a snažil se vysvětlit to nejpodstatnější tajemství druhé světové války - a vskutku, v jistém smyslu právě tak i první světové války - a to, co se u všech všudy stalo těm Němcům?

Němci, a Winkler je velice opatrný, když to zdůrazňuje, nebyli nějak více či méně válkychtiví než ostatní lidé. Německo mělo hluboký kulturní vliv na formování „západního étosu“: inženýři a hudebníci a fyzici a biologové, ti všichni studovali před válkou němčinu a usilovali o to dát se tu zapsat na univerzitu. Mozart, Bach, Beethoven, Schumann, Schubert, Brahms, Durer, Luther, Einstein, Planck a tak dále a tak dále, seznam by mohl pokračovat donekonečna, všichni ti slavní Němci hluboce obohatili lidské zkušenosti. Přesto - a to je to tajemství, třebaže nejsou jako lidé více či méně válkychtiví než kdokoliv jiný - když šli do války, udělali to… a zvládli to dobře. A za nacismu to mnohým připadalo, jako by něco v géniu německého lidu úplně zešílelo, že se nějaká „etnická charakterová vada“ projevila tak patologicky, že mnozí pak po válce vyžadovali sterilizaci a vyhubení Němců. Opravdu, ve Spojených státech byly vypracovány seriózní plány - takzvaný „Morgenthauův plán“ -, které měly okleštit veškerý průmysl v Německu a celou zemi redukovat na servilní agrární stát vylidněný o desítky milionů lidí.

Pro Winklera však nebyl nacismus a dobře známá schopnost Němců vést válku „produktem nějaké »spontánní generace«, která vykrystalizovala prostřednictvím Hitlerova zlého génia“, ani to nebyla „jednoduše reakce na příliš tvrdé podmínky Versailleské smlouvy“ ani se neodvozovala „z nějakého základního povahového rysu německého charakteru“. Pro Winklera byl nacismus manifestací něčeho daleko staršího a mnohem zlověstnějšího. Šlo o manifestaci tisíce let dlouhé konspirace. Byla to zkrátka a dobře „tajná společnost, která vystoupila na veřejnost“. V roce 1921… během jednoho zasedání bavorského „Landtagu“ (parlamentu) učinil poslanec Gareis, ruce plné dokumentů, k ostatním poslancům prohlášení, jemuž nikdo z nich - jak se zdálo - nebyl schopen porozumět: „Mám zde důkaz o tisícileté konspiraci - důkaz, který vám brzo předložím.“

O několik dní později byl Gareis zavražděn. Zločinec unikl potrestání a incident byl prakticky zapomenut. Důkaz, o němž Gareis mluvil, nebyl nikdy nalezen. Tento incident však natolik podnítil Winklera, aby pátral a rekonstruoval to, co chtěl poslanec Gareis vynést na světlo. To, co chtěl Gareis odkrýt, nebyl nějaký defekt v Německu, ale spíše defekt, který Německo ovládnul: Prusko a „prušáctví“. Winkler to komentuje následovně: Pro nás „prušáctví“ sahá až k samému počátku třináctého století a dodnes je živé. Je to dědictví celosvětových ambicí dynastie Karlovců a „svátých římských“ imperátorů - ale zároveň jde i o to, co se během těch staletí stalo v zatuchlém a nevolnost působícím skleníku Východního Pruska. Zásadní události v Německu mezi dvěma světovými válkami, důvody, jež přivedly Hitlera k moci, a události, které následovaly poté, lze pochopit jen po důkladném prozkoumání prusko-teutonických a fémových spolků.

Tyto fémové spolky se vztahují ke svaté fémě (Heilige Vehme), což byl tajný imperiální soud ustavený německými císaři Svaté říše římské a jejich stoupenci v různých knížectvích a hrabstvích, v prvé řadě ve Vestfálsku, který vynášel rozsudky a vykonával trest smrti nad každým, kdo byl usvědčen z velezrady proti říši V jistém smyslu to byly rovněž tajné společnosti, protože členství bylo možno nabýt toliko pozváním k zasvěcení. V každém případě však Winkler ukazuje prstem na cosi velmi význačného, co historie nacismu obvykle zcela ignoruje, dokonce i ti, již mají sklon vidět nacismus v prvé řadě jako okultní nebo esoterní fenomén. To cosi je u nacismu hluboké spojení typu tajné společnosti ke starým teutonským rytířům, jejichž řád založili středověcí němečtí císaři, aby podporoval jejich imperialistické ambice.

-pokračování-