JAK SE ŠÉF GRU STAL SUPERAGENTEM CIA: VYSOCE POSTAVENÝ ZPRAVODAJSKÝ DŮSTOJNÍK PO DOBU 25 LET PŘEDÁVAL AMERIČANŮM PŘÍSNĚ TAJNÉ INFORMACE

Ideje zradí jednou

Mezi všemi zrádci, kteří kdy kontaktovali zahraniční zpravodajské služby, zaujímá důstojník GRU Dmitrij Poljakov zvláštní místo. Vojenští psychologové a specialisté na „práci s kádry“ si uvědomují, že lidé jako Poljakov jsou páteří jakékoli zvláštní služby. Poljakov nejen že bojovaj na frontách Velké vlastenecké války a získal několik řádů a medailí, ale také se mu dostalo vynikajícího vzdělání. Po skončení války absolvoval Vojenskou akademii M. V. Frunze, poté však nebyl poslán pracovat do archivu, jak tomu často u absolventů bývalo, ale přímo do frontové linie studené války - do Hlavní správy rozvědky.

V roce 1951 byl mladý špion poprvé nasazen, a to hned do New Yorku - sídla potenciálního nepřítele v budoucí válce. Pět let tu vojenský zpravodajský důstojník pracoval pod diplomatickým krytím a výsledky jeho práce byly pro nadřízené působivé. Po tříleté přestávce a křížových kontrolách kontrarozvědky se Poljakov v roce 1959 do práce ve Spojených státech vrátil, ale tentokrát již v hodnosti plukovníka a zástupce rezidenta pro nelegální práci. Jeho hlavním úkolem byla koordinace akcí nelegálních přistěhovalců, kteří měli zvlášť důležité informace o stavu amerických ozbrojených sil ve všech koutech světa. Poljakovova kariéra rychle stoupala a o rok později se předpokládalo, že se stane hlavou rezidentury.

Pozdě večer 30. října 1961 však Poljakov zavolal jednomu z důstojníků amerických ozbrojených sil, plukovníku Faheyovi, a protože si byl vědom toho, že tento aktivně pracuje se zpravodajskými a kontrarozvědnými agenturami, požádal ho o setkání s představiteli amerických vojenských zpravodajských služeb, kteří působí utajeni v OSN. Nic nezamlčoval: Poljakov se představil svým jménem, přezdívkou, hodností a funkcí. Zmatený Fahey okamžitě zavolal vedoucího sovětského kontrarozvědného oddělení FBI, Jamese Nolana. Tomu se, po bezesné noci, do rána 1. listopadu 1961 v hlavě zrodil jedinečný plán na využití důstojníka jedné z nejuzavřenějších vojenských struktur na světě.

„Máme únik"

O týden později agenti FBI uspořádali s Poljakovem osobní setkání. Historik zvláštních služeb, bývalý zaměstnanec 8. hlavního ředitelství KGB SSSR, Nikolai Kondraťjev, k tomu poznamenává, že Poljakov se však z několika důvodů rozhodl všechny známé informace o ruských agentech nesdělovat. První věcí, kterou chtěl udělat, bylo prokázat svou hodnotu pro FBI. Druhý důvod - Poljakov disponoval takovým množstvím údajů, že se rozhodl nezpůsobit americkým agentů psychický kolaps. Podle mého odhadu mohl do roku 1961 jmenovat asi 200 jmen a pozic. Bylo mu však jasné, že pro tyto lidi si mohli přijít během pár hodin, a tak se rozhodl je neodhalit.

Jednou z těch, koho spolu s dalšími zaměstnanci GRU Poljakov udal hned při prvním setkání s FBI, byla jeho svěřenkyně Maria Dobrová. Sovětská zpravodajkyně pracovala jako nelegál v New Yorku pod falešným jménem a zcela vymyšlenou legendou a vlastnila kosmetický salon, kam chodily manželky diplomatů a vyšších úředníků OSN. Poté, co si pro ni v prosinci 1961 přišli agenti FBI, Dobrova okamžitě vyhodnotila situaci: rozhodla se nevzdávat a vyskočila z okna. Poljakov pak zaslal do centra dezinformaci, že Dobrova byla naverbována FBI a její smrt byla nainscenována, aby odvrátila pozornost.

„Popojedeme"

Hned první rok Poljakovovy práce pro americkou kontrarozvědku byl velmi úspěšný. Kromě Marie Dobrové dal Poljakov FBI další tři agenty-nelegály s fiktivní biografií, kterým se podařilo infiltrovat do amerických ozbrojených sil, a to ne jen tak kamkoliv, ale přímo na námořní základny. Kromě toho se Poljakov jako bonus podělil s FBI o údaje o nejlepších sovětských šifrovačích, kteří pracovali na ambasádách. Navzdory skutečnosti, že informace poskytnuté Poljakovem byly Američany používány velmi pečlivě, mnoho selhání rezidencí GRU přinutilo ruskou kontrarozvědku hledat únik. Výsledkem této aktivní práce bylo zastřelení hlavního (jak se tehdy zdálo) špiona a zrádce Olega Pěnkovského, na jehož odhalení se soustředilo několik oddělení kontrarozvědky.

Poljakovovi se dařilo. Ukázalo se, že je chytřejší než jeho kolegové a nikdy nebyl ani v nejmenším podezírán. Bývalí zaměstnanci zvláštních služeb poznamenávají, že si za svou práci stanovil velmi skromný plat - pouze tři tisíce dolarů ročně. Vysvětlení je jednoduché. Jeho výdaje nesměly vyvolat podezření. Každý zpravodajský důstojník, který pracoval v zahraničí, byl sledován pod mikroskopem. Obzvláště se dívali na všechno, co se týkalo peněz. Místo peněz však Poljakov tiše získával informace od CIA a FBI o bezvýznamných agentech, které pak mohl udat centru v Moskvě, aby poskytl důvody pro své povýšení. Kariéra byla jeho jediným pochopitelným cílem, takže penězům obvykle nevěnoval pozornost.

Nejúspěšnější v CIA

V roce 1965 získal Poljakov pověření vést rezidenturu v Barmě a byl vyslán, aby osobně sledoval situaci na místě. Měl k dispozici nejen manuály a svodky, které GRU vytvářela pro své agenty, ale také nasměřování na velmi specifické oblasti, ve kterých má pracovat: vojensko-technická spolupráce, politická situace v řadách ozbrojených sil a mnoho dalšího. Všechny informace, které měl k dispozici, okamžitě putovaly do rukou styčného partnera CIA v jihovýchodní Asii. Spolu s cennými oficiálními informacemi Poljakov vyzradil CIA i své kolegy, rezidenty v zemích Asie a předal téměř kompletní seznam agentů najatých SSSR.

Většina z těchto agentů pak čelila vyzrazení a zatčení během příštích čtyř let Bourbonovy práce (toto byla přezdívka Poljakova, kterou obdržel v CIA), ale některé zvláště cenné sovětské kádry jednoduše zmizely beze stopy spolu se stovkami tajných dokumentů. Aby Poljakovova práce vypadala úspěšně, dostal další „přebytečné“ americké agenty, kteří přesto disponovali přísně tajnými informacemi. Jejich odhalení a nábor vylepšily Poljakovovu dobrou pověst v Moskvě a tak po návratu do  vlasti byl tento agent CIA jmenován do nové funkce v KGB - byl pověřen vedením centra pro školení rezidentů GRU pro práci v ČLR. V této pozici získal Poljakov informace, které byly zcela jedinečné: zápisy ze schůzí sovětských a čínských ministerstev zahraničí, které zaznamenaly obtíže ve vztazích mezi SSSR a ČLR. Na jejich základě pak americký ministr zahraničí Kissinger aMoc děkujint Nixon zničili sovětsko-čínské vztahy a mohli aktivně navazovat přátelství s předsedou Mao.

Žádné podezření

Dokonce i relativně nedávno vysloužilí agenti kontrarozvědky nazývají Poljakova „geniem zpravodajské práce“ a „jedinečným parchantem“. Podle bývalých bezpečnostních důstojníků byl schopen nejen organizovat práci několika rezidentur sovětské vojenské zpravodajské služby, ale úspěšně vést i své kurátory v CIA. Dostalo se to až do absurdnosti: Poljakov přísně instruoval agenty, kteří s ním pracovali v Moskvě, na téma kde, jak a kdy je nejlepší vytvářet záložky, psal pokyny pro americké spolupracovníky k odhalení sledování sovětskými zpravodajskými důstojníky, a vůbec - udělal spoustu užitečných věcí pro úspěšnou práci americké rozvědky v SSSR.

Při své pracovitosti však Poljakov nezapomínal ani na sebe: za svou úspěšnou mnohaletou práci byl v roce 1973 jmenován vedoucím rezidentury GRU v Indii. Po roce práce v Indii získal hodnost generálmajora, ale v roce 1975 byla díky jeho údajům odhalena skutečnost, že do Indie byla v roce 1971, těsně před čtvrtou válkou s Pákistánem, dovezena velká zásoba zbraní. Vypukl velký mezinárodní skandál, jehož výsledkem bylo ochlazení vztahů mezi SSSR a několika státy najednou. Po návratu z Indie však Poljakov nebyl ze svého postu odvolán, ale naopak: v roce 1976 byl jmenován vedoucím oddělení v „kovárně kádrů pro GRU“ - Vojenské diplomatické akademii ministerstva obrany. Jak poznamenávají historici a bývalí zpravodajští důstojníci, právě zde Poljakov zasadil sovětským zpravodajským službám svou hlavní ránu.

Když se mě ptají, jaké peněžní škody způsobil Poljakov naší zemi, nedokážu odpovědět. Pochopte jednu věc: téměř sto agentů najatých za 25 let, zejména z řad špičkových velitelů amerických ozbrojených sil a NATO, to nejsou ani miliardy, ani desítky miliard. Taková čísla prostě neexistují! Práce GRU za tři desetiletí byla prakticky odepsána téměř úplně! A vůbec si nejsem jistý, jestli jsou už dnes všechny tyto mezery zaplněny. Svůj největší diamant Poljakov daroval CIA, když sloužil v akademii. Tento ruský generálmajor a zároveň agent CIA měl k dispozici nejen seznamy všech posluchačů a potenciálních vojenských zpravodajských důstojníků, ale také data s podrobnými charakteristikami nejúspěšnějších absolventů. Podle bývalých důstojníků kontrarozvědky byla všechna tato data až do okamžiku, kdy byl v roce 1986 Poljakov odhalen, „předávána CIA v celých bednách“.

Úplný seznam toho, čeho se Poljakovovi podařilo dosáhnout za více než 25 let práce, je svým rozsahem ohromující:

– Předal CIA seznam nelegálů, kteří pracovali v řadách americké armády (včetně velitelství) v letech 1963 – 1977.

– Pomohl odhalit nejméně 50 naverbovaných spolupracovníků na ambasádách v zemích NATO a jihovýchodní Asie.

– Pomohl zrušit v roce 1980 významnou smlouvu o zbraních mezi Indií a SSSR.

– Odhalil adresy zabezpečených bytů ve 25 městech Spojených států, včetně těch poblíž objektů, jako je Livermore National Laboratory E. Lawrence (americké jaderné centrum).

– Předal CIA údaje o 45 nejperspektivnějších kandidátech na pozici zástupce rezidenta GRU pod diplomatickým krytím.

– Poskytl CIA údaje o 14 kolezích rezidentů GRU, z nichž někteří shromažďovali informace o stavu jaderných zbraní ve Spojených státech.

– Odhalil CIA šifry, kódy a struktury systému předávání informací od nelegálů do rezidentur.

– Předal CIA údaje o programu náborů agentů orgány vnější rozvědky KGB SSSR.

Poljakov byl, stejně jako mnoho zrádců, odhalen docela náhodou. V roce 1980 jeden z nejlepších špionů GRU a současně nejproduktivnější zrádce v hodnosti generálmajora odešel do důchodu. Jeho kurátoři z CIA mu několikrát nabízeli, aby odešel do zahraničí, ale Poljakov trval na tom, že nechce opustit zemi a chce pokojně dožít v Moskvě. Rozsah jeho zrady nebyl znám okamžitě. Informace o Poljakovovi předal KGB šéf kontrarozvědky CIA, Aldrich Ames, který byl sovětskými úřady naverbován v roce 1985. V jeho držení byly materiály se jmény a údaji lidí, se kterými se agenti FBI kontaktovali. Mezi nimi byl i Poljakov. Tato data stačila k tomu, aby sovětské bezpečnostní síly odhalily celé pozadí činnosti vydařeného generálmajora za pouhý rok.

V roce 1986 byl nic netušící Poljakov zatčen a o dva roky později byl po vynesení rozsudku popraven za zradu Vlasti. O jeho vydání byl požádán i tehdejší vůdce SSSR Gorbačov, kterého o to osobně prosil americký prezident Ronald Reagan, ale Gorbačov odpověděl: „Omlouvám se, ale to není možné.“ O důvodech, proč Poljakov pracoval po čtvrt století pro potenciálního nepřítele, bylo řečeno mnohé. Podle jedné verze se talentovaný zpravodajský důstojník svou prací pomstil vedení země za smrt svého syna, kterému centrum nepomohlo zajistit složitou operaci, jež stála pouhých 300 dolarů. Podle jiné verze byl Poljakov po válce rozčarován ideály SSSR a rozhodl se pomoci s „dodáním demokracie“ do země socialismu. Ať už však byl důvod jakýkoli, kvůli úspěchu ve své zpravodajské činnosti bez lítosti zničil mezistátní vztahy a obětoval své kolegy, kteří byli buď uvězněni, nebo zabiti během zadržení.