HYPOSTÁZE ARCHONTŮ A DALŠÍ FENOMÉNY (3)

Když se ptáme, jaký druh rizik může být spojen s mimozemskou nanotechnologií a zda se vyskytují i u fenoménu UFO, pokud by se zjistilo, že jde o pozemská plavidla, či dokonce něco jako interdimenzionální fenomén, tak jednoho z rizik se dotýká jisté části transhumanistického názoru týkajícího se myšlenky autoreplikačních nanorobotů, kteří by se tu mohli objevit už v blízké budoucnosti, možná někdy kolem roku 2030 nebo 2040. Najdou využití v lékařství, výrobě, a dokonce i ve válce. Cloud nanobotů by mohl vytvořit to, čemu říkáme „chytrá hmota“, a to s jakoukoliv myslitelnou podobou či funkcí. Mimozemská civilizace by samozřejmě mohla vyvinout nanoboty dávno předtím, než by začala cestovat k jiným hvězdným systémům.

Mohli bychom se proto ptát, zda jsme schopni nalézt mimozemskou nanotechnologii někde v naší sluneční soustavě, a pokud zní odpověď ano, pak jak by mohla vypadat a jak by se asi chovala? Individuální nanoboti mohou být velmi malí, a i kdyby jich například byla spousta v jednom jediném pokoji, nebyl bych schopen je najít bez použití podobné nanotechnologie. Jestliže se však sloučí do podoby „chytré hmoty“, mohli by pak mít doslova jakoukoliv podobu – a tady je na místě se zeptat, zda ony zdánlivě neustále se měnící formy UFO nejsou třebas nějaké cloudy mimozemských nanorobotů? Prozatím jde jen o ideu a nelze tak vysvětlit veškeré projevy fenoménu UFO.

Když to vezmeme z jiného úhlu, je-li UFO nějakým druhem tajné vojenské technologie, pak by se dalo využít jako nosič jaderných zbraní nebo jiných bojových prostředků, a svět by tak byl s takovou nepředvídatelnou a potenciálně nebezpečnou technologií ještě méně stabilní, což jsou rizika, jež může takový scénář představovat. A konečně když mluvíme o interdimenzionálním fenoménu, měli bychom rozlišovat mezi hmotnými „vzdušnými plavidly“ z jiného trojrozměrného světa podobného tomu našemu, a potenciální existencí „multidimenzionálních bytostí“. V prvním případě by takové bytosti mohly být podobně jako my nositeli škodlivých baktérií z jiného světa, které by mohly zničit celou naši biosféru. V případě druhém by se multidimenzionální bytosti mohly chovat ve vztahu k nám jako rozmarní a nevypočitatelní bozi, nebo jako dítě hrající si na pasece s mravenci; zpočátku by jim neubližovalo, ale nakonec by mohlo klidně šlápnout do mraveniště, kdyby ho kousl byť jen jediný mravenec.

Mysteriosní nové technologie

Vývoj nových nástrojů schopných „vidět“ v měřítku nanometrů je výzkumné pole samo o sobě. Na obrázku pořízeném mikroskopií atomárních sil (atomic force microscope, AFM), což je mikroskopická technika používaná k trojrozměrnému zobrazování povrchů, vidíme platinovou elektrodu o rozměru jedné setiny nanometru umístěnou na špičku pyramidy mRastrovacím elektronovým mikroskopem (scanning electron microscope, SEM) pořízený obraz prohlubně velikosti mikronu (10x20x14 µm) ve vícenásobné vrstvě Cu/SiO2/Si byla vytvořena frézováním za pomocí fokusovaného svazku iontů (FIB milling). Precisnost této techniky dovoluje vizualizaci ultratenkých vrstev (v desetinách nanometrů).^[7] (viz. foto níže)

Umístění např. datových nanokrystalů do takovýchto tajných mikroschránek nebo funkčních nanozařízení se vymyká rozlišovacím schopnostem každé civilizace, která zatím nedosáhla na nanotechnologie – potažmo tedy i jejich detekci a neutralizaci. Nanotechnologie byla podle některých nalezena u osob unesených mimozemšťany a patří mezi důkazní materiál. Existuje dokumentární film s názvem "Pacient č. 17" (Patient Seventeen), který ukazuje dr. Rogera Leira během sedmnácté operace při odstraňování mimozemských implantátů. Více než polovina populace na tomto světě věří, že existují mimozemšťané a dr. Roger Leir tak není se svým přesvědčením osamocen. K této zprávě dospěl poté, co objevil a studoval exempláře nalezené u unesených osob. Za poslední dvě desetiletí vědci prověřovali názor, že tato setkání mohou ve skutečnosti být pravdivá.

V tomto dokumentu doktor Leir zjistil, že mimozemský implantát nacházející se v tělesných částech pacienta byl vytvořen z celkem 36-ti prvků, což je daleko víc než jakákoliv současná průmyslová podoba artiklu. Podělil se i o úvahu, že izotopické poměry zinku 64 a zinku 66 by mohly naznačovat, že nebylo možné je připravit z prvků nacházejících se na této planetě. V komunitě věřících působí řada rozmanitých sociálních vlivů, které přispívají k nárůstu přesvědčení, obzvláště v posledních pár letech. Média mají obrovský vliv v podobě filmů, TV show a všeho ostatního, kde se o mimozemšťanech mluví. Dokonce i tehdy, když se nenaznačuje, zda jsou skuteční či nikoliv, pořád visí tato myšlenka ve vzduchu. Psychologické vysvětlení takového hodnotového systému je takové, že to nelze vysvětlit žádným jiným zdůvodněním než tím, jež předložil Dr. Roger Leir. Prvky nacházející se v těchto předmětech upozorňují na jedno ze zásadních psychologických vysvětlení tohoto přesvědčení. Pokud tu není jiného vysvětlení oné kombinace prvků a komplexity celku, pak je snadnější uvěřit něčemu jinému.^[8]

Nanotechnologie & popkultura

Nikolaj Semjonovič Leskov napsal v roce 1881 povídku "Сказ о тульском косом Левше и о стальной блохе", která vyšla česky roku 1912 pod názvem "Levák" a v roce 1951 jako "Blecha", v níž se objevil koncept textu, který lze číst jen pod mikroskopem při pětimilionnásobném zvětšení. Arthur C. Clarke v povídce "Příští nájemníci" (The Next Tenants) z roku 1956 popisuje drobné stroje, které operují v měřítku mikrometrů, ačkoliv nikoliv striktně nanometrů, a jde o první fiktivní příklad konceptů spojovaných nyní s nanotechnologií.

Stanislaw Lem napsal v roce 1964 novelu "Nepřemožitelný" zmiňující objev umělého ekosystému z drobných robotů a o dvacet let později pak novelu "Mír na Zemi", kde vypráví o nanorobotech velikosti baktérie vypadajících jako normální prach a vyvinutých umělou inteligencí umístěnou na Měsíc v éře studené války, které se posléze dostali na Zem a tam se replikují, ničí všechny zbraně, moderní technologii a software, a nedotčené nechávají toliko živé organismy. Greg Bear popisuje v novele "Blood Music" z roku 1985 genetickým inženýrstvím pozměněné bílé krvinky, jež se dokážou naučit manipulovat s hmotou na atomární úrovni. Jedna z prvních zmínek v televizi se objevila při hlášení školního rozhlasu ke studentům v epizodě "Academy" ze seriálu "Max Headroom" roku 1987, a to že, „výsledky testu z nanotechnologie jsou vystaveny k náhledu v submikronové laboratoři.“

Film "Terminátor 2: Den zúčtování" zpracovaný roku 1991 jako román Randallem Frakesem rozpracovává původní příběh o novém modelu terminátora T-1000 vřazením prologu odehrávajícího se v budoucnosti. Vysvětluje se v něm, že T-1000 je „nanomorfní“ a byl vytvořen Skynetem pomocí programovatelné nanotechnologie. Film "Terminátor Genisys" ukazuje vůdce lidského odporu Johna Connora poté, co je nakažen terminátorem T-5000 vytvořeným z hmoty na bázi stroje (nanoboti), kterou drží pohromadě magnetické pole, a Johna transformuje v terminátora T-3000. Protože má celou konstrukci výlučně z nanocytů, má T-3000 podobně jako T-1000 a T-X terminátoři schopnost měnit při replikaci tvar. Tato jednotka smrtící nanocytové struktury poskytuje T-3000 jedinečnou schopnost neustále se rozptylovat do částic a pak se rychle opět reformovat, aby se vyhnul škodlivému účinku, a stejně tak se okamžitě opravit.

Science-fiction novela novela "Assemblers of Infinity" autorů Kevina J. Andersona a Douga Beasona z roku 1992 stojí na zápletce výslovně zmiňující roboty kompletujících se a opět rozebírajících na úrovni nanometrů, společně s výstrahou týkající se nebezpečí, jež mohou tyto stroje velikosti baktérií představovat. V universu Star Treku se od série "The Next Generation" dál objevují Borgové užívající nanostroje, o nichž se tu mluví jako o nanosondách, jimiž asimilují jednotlivce do svého kolektivu.

-pokračování-

------------------------------------------------------------------------

ODKAZY:

[7] Blow-up: The startling landscapes of nanotechnology. Nanowerk Spotlight, Dec 29, 2006. Viz https://www.nanowerk.com/spotlight/spotid=1456.php. Foto: C. Menozzi, G.C. Gazzadi, S3 (INFM-CNR), Modena. Artwork: Lucia Covi.

[8] Julia Strand: Alien Nanotechnology. The Ohio State University, College of Arts and Sciences, March 8, 2018. Viz https://u.osu.edu/vanzandt/2018/03/08/alien-nanotechnology/.