HYPERDIMENSIONÁLNÍ FYZIKA: JAK MĚNÍ VŠE TÝKAJÍCÍ SE VÝVOJE, PSI A PŘEŽITÍ (1)

Hardy Chris

Hardy Chris

autor

09.09.2020 Věda & technologie

Fyzika i psychologie nyní dosahují hranic materialistického paradigmatu, které dokáže přijmout pouze vesmír vyrobený z hmoty, založený na kauzalitě nebo náhodnosti. Pro badatele v oblasti vědomí a PSI (psychického fenoménu) i pro systémového vědce, byl naprostý zánik psychologie – když je konfrontována s PSI a duchovními jevy, které jsou v rozporu se starou dobrou fyzikou teorie relativity a časoprostoru (i když některé lze vysvětlit kvantovou fyzikou) – trýznivou zkušeností. Několik výzkumníků v oblasti PSI předpokládalo, že funguje podobným způsobem jako propojení kvantových částic. Dvě spárované částice si téměř okamžitě vyměňují informace rychlostí, která překonává rychlost světla – ale Einsteinova teorie relativity stanoví absolutní limit pro všechny částice a vlny v časoprostoru, a tento limit je obecně přijímaný současnými teoriemi kvantové fyziky.

Dalším problémem byl základní predikát (Kodaňské) kvantové mechaniky (QM), že kvantové události jsou v zásadě nedeterministické, což znamená, že jsou náhodné – vrcholí nedávnými teoriemi multivesmíru, v nichž je šance na vznik vesmíru, který by byl stejně jako náš plný vyvíjejících se galaxií a dařilo by se v něm životu i inteligenci, naprosto minimální, a to 10500. Není třeba dodávat, že smysl a inteligence, jsou naprostým opakem náhodnosti, a kultury vykazují nárůst informací i řádu. Teorie vysvětlující vesmír, ve kterém existuje alespoň jedna inteligentní civilizace (naše), tedy nemůže být založena na náhodnosti. Kreativita, představivost, vynalézavost, pocity atd., nemohou být založeny na přísně kauzálních zákonech hmoty a elektromagnetických polí.

V roce 1952 Carl Jung (který byl jedním ze zakladatelů hlubinné psychologie) pracoval na dvou stěžejních dílech, "Synchronicity a Response to Job" (Odpověď na Jóba), mezitím co diskutoval o těchto tématech ve svých Correspondence s kvantovým fyzikem a nositelem Nobelovy ceny Wolfgangem Paulim. Jung definoval synchronicitu jako smysluplné spojení, nekauzální,

Připojte se mezi
předplatitele a čtěte dál

Celý článek je dostupný pro předplatitele magazínu Matrix 2001. Podpořte tento projekt, připojte se mezi nás a získejte přístup k více než 800 hodinám videa a 11.000 článků. Více informací o registraci a předplatném získáte po kliknutí zde.

Další díly