DECHBEROUCÍ RAGNARÖK III. - LOKIHO POMSTA II. (3)

Poe byl prvním americkým profesionálním spisovatelem a mistrem sebepropagace – pózoval totiž na jedné z prvních daguerrotypií na světě. Ten obrázek nese název „Ultima Thule“…

Fantomová pozorování pevniny pokračovala v Jižním oceánu už od šestnáctého století, kdy se tudy člověk plavil poprvé. Morrell byl kupodivu vybrán, aby byl historiky nemilosrdně pranýřován za svoji zprávu a označili jej za „největšího lháře v Jižním oceánu“. Jeho líčení však zní pravdivě mnohým, kteří si projdou namáhavou duševní gymnastikou, aby se to pokusili vysvětlit. V argumentech se zdánlivě ztrácí fakt, že nenapadnutelný a legendární britský námořní badatel James Clark Ross v roce 1843 rovněž oznámil potenciální pevninu na zeměpisné poloze blízko té Morrellově. Kapitán Johnson tento svůj příběh už nikdy nevyprávěl. Zmizel totiž i se svou lodí a celou posádkou v roce 1826 někde v okolí moře, jež mělo býti pojmenováno po Rossovi.

První předem určené pátrání po Novém Jižním Grónsku představovala Filchnerova tříčlenná výprava na saních v roce 1912. Není překvapující, že sotva rok po první světové válce oznámili světu, že nic nenašli, jen se tři týdny vláčeli po ledu, a že Morrell snad musel vidět nějaké zrcadlení… Další německá expedice zaznamenaná pro budoucí generace se konala od konce roku 1938 do začátku roku 1939, téměř tři dekády po té Filchnerově a jen pár měsíců před začátkem saské občanské války, která vyvřela ve druhou světovou válku. Podle kartézské soustavy souřadnic a online map "National Geographic" by Němci bývali mohli oznámit pevninu jen pár set kilometrů po vplutí do míst, kde Rossovo moře přechází v moře Wendellovo; pevnina pod Falklandskými ostrovy je obrácena směrem k atlanticko-indické oceánské pánvi.^[16] Tato oblast má být v budoucnu známa jako Neuschwabenland či Nové Švábsko.

Podle akademického vysvětlení na sklonku jejich života a ve smrtelném zápase s říší, o němž věděli, že je nevyhnutelný, se Němci vydali k jižnímu pólu a přeletěli přes stovky tisíc čtverečních kilometrů a pořídili více než 16 000 leteckých snímků, z nichž jen pár bylo kdy publikováno. Na led odhodili spousty vlajek a provedli rozsáhlý průzkum ve snaze najít „dokonalé“ místo k založení velrybářské stanice. Třiatřicet vědců této expedice pak udělalo jednoduše čelem vzad a odplulo zpět do otevřené náruče milovaného Führera… Z vyprávění velrybářů je známo, že na zpáteční cestě se „třetí německá expedice“ zastavila, aby prozkoumala Bouvetův ostrov. Tento ostrov je proslulý změnami svých souřadnic,^[17] na nichž byl naposledy podle map spatřen a zdánlivě je schopen přes noc změnit svoji topografii. Zeměpisná poloha jeho přízračného sesterského ostrova známého jako Thompsonův ostrov nebyla na mapách nikdy přesně určena, přestože tam byl až do roku 1943 a byl mnohokrát pozorován.

Asi 2575 kilometrů jihojihozápadně od pobřeží Jižní Afriky a přibližně 1770 kilometrů severně od Antarktidy je Bouvetův ostrov tím nejnehostinnějším místem na zemi. „Můžete narýsovat kruh o poloměru 1600 kilometrů (dostanete tak oblast o cca 5 062 996 čtverečních kilometrech, což je téměř tolik, kolik má Evropa), v němž nenajdete vůbec žádný ostrov. Žádná jiná oblast na zeměkouli neoplývá touto nezvyklou vlastností.“^[18] Celé Morrellovo líčení Nového Jižního Grónska bylo zpochybněno, protože se nikde nezmiňuje o tom, že by byl Bouvetův ostrov pokryt ledem a neměl vůbec žádný problém jej najít. „Ani velice osvědčený James Ross – už v roce 1843 a pak znovu 1845 – nedokázal určit polohu Bouvetova ostrova za hodně mizerného počasí, k němuž se dá počítat téměř neustálý příkrov husté mořské mlhy a bouře tři sta dnů v roce. Ostrov nebyl na námořních mapách přesně určen až do roku 1898,“^[19] německou průzkumnou lodí Valdivia…

Bouvetův ostrov je neobydlený a přistání u něj je docela zřídkavé kvůli neuvěřitelným obtížím. Jedním z mnoha tajemství ostrova byl v roce 1964 objev zatopeného šestimetrového člunu nalezeného v malé zátoce na náhorní plošině nazvané Nyrøysa, která se zjevně utvořila na ostrově někdy mezi rokem 1955, kdy tam ještě nebyla, a rokem 1958, když byl ostrov znovu navštíven.

Podle líčení očitého svědka jihoafrické expedice z roku 1964 vyslané na průzkum Nyrøysy a která našla tuto loď:

„Na skaliscích zhruba sto metrů odtamtud se nacházel dvousetlitrový barel a pár vesel, kousky dřeva a měděný plovák či vzduchová komora, z nějakého důvodu otevřená. Mysleli jsme, že tam přistáli nějací trosečníci, proto jsme podnikli krátké ohledání místa, ale žádné lidské ostatky jsme nenašli.“^[20]

Neexistuje žádné přijatelné vysvětlení pro to, jak se tam loď dostala nebo odkud se vzala. Třeba to ale bylo vše, co zůstalo po Arthuru Gordonu Pymovi z Nantucketu… Roku 1956 si jedenáct národů naporcovalo Antarktidu do tří tuctů monitorovacích stanic v očekávání „Mezinárodního geofyzikálního roku,“ který trval od roku 1957 do roku 1958. "Americká komise pro atomovou energii" a "Národní bezpečnostní rada" spolu se CIA tam začali plánovat rozmístění jaderných zbraní. Ve světovém tisku se objevila neopodstatněná tvrzení, že „Sovětský svaz využíval oblasti v Antarktidě jako testovací místa pro jaderné zbraně a řízené střely“^[21] spolu s monology velebící strategický význam jižního pólu, a že podlí Rusové se chystají obsadit panamský průplav.

Sovětský svaz ze své strany projevoval kromobyčejný zájem o Antarktidu už od konce druhé světové války a plánoval oslavit geofyzikální rok ještě větší expedicí než Amerika. Patřily k ní i dva ledoborce a půl tuctu lodí „vybavených nejmodernějšími mikrobiologickými, hydrologickými, geologickými a meteorologickými laboratořemi.“^[22] Miguel Serrano, velký čilský lobbista, který ukončil toto polární šílenství v podstatě úplně sám, chápal třetí německou expedici do Antarktidy úplně jinak než dnešní akademičtí nádeníci, kteří žijí a dýchají jen výpary intelektuálního nadýmání, jež je postihlo.

„Polární expedice hledající tajemství skryté v polární pevnosti jsou v Německu starým tématem. Georg von Neumayer byl moudrý Němec, který zemřel roku 1909 a učinil řadu významných objevů v hydrologii, meteorologii a geofyzice. Zorganizoval několik expedicí k jižnímu pólu. Jeho knihu "Auf zum Südpol" (K jižnímu pólu) využil kapitán Ritscher při své polární expedici v letech 1938-1939. Ta prozkoumala oblast o 600 000 čtverečních kilometrů v Zemi královny Maud, sousedící s Weddellovým mořem, a pokřtila ji Neuschwabenland, Nové Švábsko. V rámci této výpravy objevili ony mysteriosní oázy s jezery s teplou vodou. Vysoké horské pohoří pojmenovali Neumayerovo na památku tohoto moudrého německého vědce. Na severu tohoto horského hřebene objevili jezera nezamrzající po celý ledový rok, obklopená vnitrozemskou pevninou, na některých místech i s rostlinstvem a lesy. Třetí říše pak pokračovala v těchto průzkumech po dobu války s neochvějným klidem a pracovala na převzetí těchto obrovských polárních teritorií…“^[23]

Serrano, patrně nejtalentovanější muž té doby, byl jediný, kdo sám navštívil Antarktidu, aby ji prozkoumal, říká: „....že se jak na severním, tak i jižním pólu zvyšuje intenzita světla ve stejnou roční dobu a že polární dny tam nesouvisí s úhlem slunce. V Antarktidě je skryto veliké tajemství, výhradně související s teorií „duté země…“^[24] A jak thébský básník jménem Pindaros už dávno napsal: „Hyperboreu nenajdete ani po moři ani po souši…“ Aby člověk našel Ultima Thule, musí být ve správný čas na správném místě zrovna jako kapitán Johnson a kapitán Morrell, nebo třeba Arthur Gordon Pym z Nantucketu…

-pokračování-

----------------------------------------------------------------------

PRAMENY:

[16] Atlanticko-indická oceánská pánev je obrovská podmořská pánev.

[17] Bouvetův ostrov se nachází na rozhraní tektonických desek a bylo zaznamenáno několik velkých zemětřesení s epicentry poblíž ostrova.

[18] Rupert Gould: The Auroras, and Other Doubtful Islands. In Oddities: A Book of Unexplained Facts. Geoffrey Bles, Londýn 1944.

[19] Mike Dash: An abandoned lifeboat at world’s end. A Blast From The Past. 13. únor 2011. Viz https://mikedashhistory.com/2011/02/13/an-abandoned-lifeboat-at-worlds-end/.

[20] Ibid.

[21] EXPEDITION / ANTARCTICA. Der Spiegel. Březen 1956 SPIEGEL ONLINE. Viz http://www.microsofttranslator.com/bv.aspx?to=en&refd=www.bing.com&r=true&a=http%3A%2F%2Fwww.spiegel.de%2Fspiegel%2Fprint%2Fd-31587268.html.

[22] Ibid.

[23] Adolf Hitler the Ultimate Avatar, str. 498.

[24] Ibid.