ČELJABINSKÝ METEORIT - PŘICHÁZÍ DALŠÍ VELMI ZAJÍMAVÉ INFORMACE (35)

Na první pohled se myšlenka vybudovat tunel z Čukotky na Aljašku pod vodní hladinou Beringovy úžiny může zdát naprosto směšná – jde ale jen o první dojem. Z poměrně běžně přístupných zdrojů lze snadno zjistit, že myšlenka sjednocení Eurasie a Severní Ameriky prostřednictvím železničního tunelu pod Beringovým průlivem je stará nejméně 100 let.

Tunel v Beringově úžině a nový geopolitický obraz světa

Článek věnovaný tunelu pod Beringovým průlivem lze například dohledat v ruské verzi internetové encyklopedie „Wikipedia“. Velmi dobře, stručně a výstižně popisuje historii této problematiky a její současný stav.

Stručně řečeno, můžeme říci, že hlavním argumentem ve prospěch výstavby takového tunelu jsou především ekonomické analýzy. V šedesátých letech 20. stol. američtí inženýři vyjádřili myšlenky o možnosti kombinovat energetické systémy SSSR a USA tunelem pod Beringovým průlivem. Realizace tohoto projektu byla označena jako „multi-dopravní koridor“. A ten by podle amerických odborníků mohl poskytnout významné úspory energetickým systémům SSSR a USA ve výši až 20 miliard dolarů ročně.

Myšlenka vybudování tunelu pod Beringovým průlivem se vrátila již v 90-tých letech. V roce 1991 byla ve Spojených státech dokonce zaregistrována mezinárodní nezisková společnost „Interhemispheric Bering Strait Tunnel and Railroad Group“ (IBSTRG). Přirozeně by stavba tunelu měla smysl pouze tehdy, kdyby byly železniční tratě vedeny do krajních bodů poloostrova Chukchi (z ruské strany) a Aljašky (z americké strany). Je zajímavé, že tento druh projektu (tzv. Transpolární dálnice) se již začal realizovat v době, kdy Sovětskému svazu šéfoval Joseph Stalin.

V letech 1943-1953 pokračovala výstavba železniční tratě z Vorkuty do Anadyru (na mapě níže jsou tyto krajní body Transpolární linky označeny červeně). Předpokládá se, že bylo položeno celkem asi 1700 kilometrů tratí, ale po Stalinově smrti byl projek