BLAVATSKÁ A SPIRITISMUS

Seance, média, zjevení a podvody. Několik věcí, které nám vstoupí na mysl, když přijde na přetřes spiritismus. Jako tolik otázek ve světě okultismu, ukazuje i spiritismus dvojí tvář, tajemství a klam. V minutě, kdy člověk začíná věřit, narazí na doklad ukazující, že jde o podvod. Ovšem v okamžiku, kdy už vše pokládáte za humbuk, důkazy nasvědčují, že by na celé věci v posledku mohlo cosi být. Tak se téma muselo jevit i v průběhu rozkvětu spiritismu v polovině devatenáctého století. Toto bláznění začalo ve Spojených státech, když v březnu 1848 dvě sestry, Margaret a Kate Foxovy, začaly v domě pozorovat podivné klepání, které připisovaly duchům. Brzy si dokázaly vypracovat druh morseovky, jejíž pomocí si mohly s návštěvníky z jiného světa vyměňovat otázky a odpovědi.

Přestože byla výpověd sester posléze zpochybňována – Margaret Foxová později přiznala, že celá věc byla jen podfuk, ačkoli zpětně toto tvrzení odvolala – spiritismus se stal jedním z nějvětších koníčků své doby. K úvaze je dokonce i fakt, že Abraham Lincoln navštívil v dubnu 1863 seanci v Bílém domě. Další postava spojovaná se spiritismem měla k hnutí poněkud nejednoznačný vztah. Helena Petrovna Blavatská, ruská šlechtična, která se stala spirituální dobrodružkou, se na počátku přihlásila ke spiritismu, jen aby jej později odsoudila.

Příběh Blavatské je obklopen spoustou vlastních stínů a mlh. Dle její osobní zprávy v roce 1849 opustila ve věku osmnácti let svého staršího manžela, za něhož byla provdána sotva tři týdny, a začala po celém světě hledat duchovní pravdy. Tyto snahy ji zavedly daleko do Anglie, Itálie, Egypta, Indie a snad i do Tibetu. Okolo roku 1851 prý potkala indického mistra, který souhlasil, že jí poskytne výcvik v okultismu, jestliže přijme úkol rozšiřovat po světě učení univerzálního bratrstva.

Velkou část následujících dvaceti let života Blavatské je těžké dokumentovat. V jejím vlastním podání i ve zprávách jejích následovníků se fakta neoddělitelně mísí s legendami. Jedním z nejranějších míst, kde se dá prokázat její pobyt, je však Káhira, v níž se ocitla v roce 1871 po ztroskotání.  Zde založila „Société Spirite" (,Spiritistickou společnost‘), sdružení „pro výzkum médií a fenoménů“. Nepovedená organizace založená ve dvou týdnech, v níž se média opíjela a podváděla. Jednou dovnitř vpadl nějaký šílenec a proces přerušil. I když disponujeme doklady, že se společnost reorganizovala a existovala ještě nejméně v následujícím roce, Blavatská již nebyla její součástí: cestovala dál, nejprve do Oděsy v rodném Rusku, poté do Paříže a naposled do New Yorku, kam přijela v červenci 1873 a kde učinila velký dojem na společnost, lačnou duchovních zážitků.

Jedno z nejvýznamnějších setkání v životě Blavatské se uskutečnilo samozřejmě v rámci spiritismu. V nepravděpodobném prostředí vzdálené farmy ve Vermontu spiritistické médium jménem William Eddy údajně materializovalo druh duchů, který se objevoval v dobových kostýmech. Eddy seděl v malé šatně v domě se závěsem přes dveře. Krátce poté, co vstoupil do šatny, se závěs rozhrnul a zjevil se prchavý obraz zesnulé osoby, jenž brzy nato zmizel, někdy za plné pozornosti diváků.

Blavatskou, jež se na Eddyho farmu dostavila na podzim roku 1874, navštívil Henry Steel Olcott, dopisovatel newyorských novin, který přišel pořídit reportáž o fenoménu. Olcott později vyprávěl, že večer, kdy přijela Blavatská, se zjevil v Eddyho šatně stín gruzínského sluhy z Kavkazu, muslimský kupec z Tiflisu, ruská venkovská dívka a další… Příchod těchto postav do pokoje chudých, téměř negramotných vermontských farmářů, kteří neměli peníze na nákup divadelních rekvizit ani zkušenosti v zacházení s nimi a kteří postrádali úložný prostor, odkud by jim byly přístupné, poskytla každému očitému svědku důkaz, že jde o pravá zjevení.

Co si o těchto fenoménech myslela Blavatská? Její nejasný postoj ke spiritismu nejlépe ilustruje výstřižek v jejím obrázkovém albu. Jde o kopii článku, jejž napsala v roce 1875, nazvaného „Věda magie“.  V otištěné verzi textu uvádí „jsem spiritistka“, ale na výstřižku sdělení opravuje na „nejsem spiritistka“. Tyto protimluvy nejsou nezbytně výsledkem schizofrenního myšlení ani nepoctivosti. Blavatská věřila, že Eddyho zjevení byla skutečnými okultními fenomény – ale nikoli duchy zemřelých.  Dle Olcotta řekla, že Eddyho fenomény byly pravé: „...musí jít o éterného dvojníka média, unikajícího z jeho těla a odívajícího se podobou jiných zjevů“.

V dopise z roku 1872 Blavatská vysvětluje svůj postoj: „Duchové (spiritistů) nejsou duchy, ale strašidly – útržky podobnými hadí kůži osobnosti, jíž se mrtví zbavují v astrálním světle a ponechávají ji na zemi, aniž přetrvává další spojení mezi nimi a jejich předchozím šatem.“ V případě Williama Eddyho byly tyto astrální skořápky pravděpodobně využívány Eddyho éterným tělem coby druh jemnohmotné látky pro manifestace. Teosofie zastává názor, že se astrální tělo v jistém okamžiku po smrti rozpadá. Obvykle se jednoduše rozloží podobně jako to fyzické, ale za jistých podmínek může být osídleno shluky jemné energie, které je mohou pod maskou zesnulého učinit pozorovatelné lidskému zraku.

Podobný, ale nikoli totožný fenomén byl předveden samotnou Blavatskou. V listopadu 1874 ji Olcott navštívil v New Yorku, kde, jak uvedl, mu předvedla nějaké seance se spiritistickým stolkem a klepáním hláskujícím různé druhy poselství, převážně od inteligence zvané „John King“. Pravděpodobně šlo o stín slavného bukanýra Henryho Morgana, „...mělo to podivný rukopis a používalo zvláštní staré anglické výrazy“. Ale Olcott nakonec nabyl přesvědčení, že „John King“ není duchem dlouho mrtvého Morgana. Později napsal: „Když jsem viděl, co H.P.B. provádí při produkování iluzí máji (to znamená hypnotických iluzí) a při ovládání elementálů, jsem přesvědčen, že ,John King‘ byl falešným elementálem, jehož vytvořila na způsob loutky a použila k mé výuce. Rozumějme, fenomény byly skutečné, ale nebyly vytvořeny lidskými dušemi bez těl.“ (důraz dle originálu)

Elementálové jsou z pohledu teosofie přírodní duchové obývající astrální a mentální pláň. Tyto entity jsou centry síly; nemají ani formu, ani samostatné postavení. Proto mohou být tvarovány a ovládány lidskou myslí, vycházet vstříc představám vnímajících ať individuálně, či v kolektivu. Takzvaný duch „Johna Kinga“ mohl být elementálem, jehož Blavatská vytvořila vlastní vůlí a koncentrací – podobně jako to možná udělala na Eddyho farmě. Důsledky této myšlenky jsou zajímavé a bylo by obtížné rozvést je v článku tohoto rozsahu. Ale teorie ukazuje podobným směrem: někdy, například v Eddyho případě, může zbloudilá astrální skořápka dočasně osídlit éterné tělo média a učinit tak svou přítomnost vnímatelnou fyzickými smysly. V jiných případech, jako u fenoménu Blavatské, může vůle okultisty zformovat jemnou látku „astrálního světla“ do požadovaného tvaru.

Dle mého soudu by nebylo rozumné nebrat tyto úvahy v potaz. Na druhou stranu, ověření by dost možná vyžadovalo intenzivní esoterickou praxi, kterou nelze snadno získat. Pro naše účely je však základní stanovisko jasné. Jde o zaujetí střední pozice mezi skeptickým obviňováním, že všechny spiritistické fenomény jsou jednoduše podvodem, a vírou přesvědčených, kteří je považují za hotový fakt. Přestože byla některá média usvědčena z podvodu, bylo by ukvapené zavrhnout veškeré spiritistické jevy jako podvrh. V závěru se některé z fenoménů spiritismu zdají být hrou sil astrálního světa, říše myšlenek a představ, které jsou stejně tvárné jako fragmenty naší imaginace, k níž samozřejmě náleží.

---------------------------------------------------------

ODKAZY

1. H.P. Blavatsky, Collected Writings, vol. 1: 1874-78, Edited by Boris de Zirkoff, Adyar, India: Theosophical Publishing House, 1966.

2. H.P. Blavatsky, The Letters of H.P. Blavatsky, vol. 1: 1861–79, John Algeo, ed, Wheaton, Ill.: Quest, 2003.

3. Vicente Hao Chin, Jr., Theosophical Encyclopedia, Manila: Theosophical Publishing House, 2006.

4. Joscelyn Godwin, The Theosophical Enlightenment, Albany, N.Y.: State University of New York Press, 1994.

5. Mitch Horowitz, Occult America: The Secret History of How Mysticism Shaped Our Nation, New York: Bantam, 2009.

6. Henry Steel Olcott, Old Diary Leaves, vol. 1, Adyar, India: Theosophical Publishing House, 1974.