BEN HANSEN VYPRÁVÍ O NEZNÁMÉM

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

05.11.2026 Rozhovory

Co se stane, když se důslednost vyšetřování setká s nejkontroverznějšími záhadami? Bývalý agent FBI nás provází na cestě na hranice poznání.

-----------------------------------------------------

 

Ben Hansen

V současném kontextu výzkumu anomálních jevů představuje Ben Hansen poměrně atypickou postavu. Než se stal jednou z nejznámějších tváří televizních pořadů věnovaných UFO a paranormálním jevům, získal totiž zkušenosti v oblasti kriminálního vyšetřování, spolupracoval s americkými bezpečnostními složkami a působil jako agent FBI. Tato profesní dráha přispěla k utváření jeho přístupu, který se vyznačuje analýzou faktů, ověřováním svědectví a hledáním objektivních důkazů. Poté, co opustil vyšetřovací činnost, se Hansen rozhodl věnovat se na plný úvazek studiu nevysvětlitelných jevů a svou pracovní metodu uplatnil v mnoha úspěšných televizních pořadech, mezi nimiž jsou například Fact or Faked: Paranormal Files (v Itálii dostupný na Prime Video) a UFO Witness (na Prime Video a Discovery+).

Prostřednictvím terénních průzkumů, rozhovorů, analýzy dokumentů a experimentálních rekonstrukcí se zabýval některými z nejdiskutovanějších případů v oblasti ufologie a paranormálních jevů, přičemž se vždy snažil rozlišit to, co lze vysvětlit, od toho, co i nadále uniká definitivnímu výkladu. Souběžně s televizní činností vydal Hansen také několik knih, v nichž se podrobněji věnuje svým vyšetřovacím zkušenostem a zamýšlí se nad kulturními a vědeckými implikacemi fenoménu UFO, čímž přispívá k rozvíjení debaty, která v posledních letech nabývá na významu i v institucionálních a akademických kruzích. Právě toto propojení vyšetřovacích zkušeností, popularizace a terénního výzkumu činí jeho pohled obzvláště zajímavým.

V tomto rozhovoru nás Ben Hansen provází některými z nejdiskutovanějších témat současné ufologie a nabízí pohled člověka, který strávil roky nasloucháním svědkům, analýzou důkazů a zkoumáním případů, které i nadále vzdorují konvenčním vysvětlením.

♦ ♦ ♦ ♦

Jak vznikl váš zájem o témata jako UFO a paranormální jevy? Existuje nějaká pravda, která vás děsí?

Můj zájem o paranormální jevy a UFO pravděpodobně začal, když mi bylo asi pět let. Vzpomínám si, že jsem viděl film „E.T. – Mimozemšťan“ od Stevena Spielberga a pořád jsem si říkal: jaké by to bylo potkat mimozemšťana? A kdybych byl Elliott, chtěl bych ho chránit, nebo schovat? Byl bych zvědavý, ale bál bych se? Poté, co jsem ten film viděl, začal jsem sbírat knihy o UFO a novinové výstřižky týkající se každého pozorování, které se mi podařilo najít. Vše jsem si uchovával v malém albu. Trochu jsem se styděl, když ke mně přišli kamarádi a viděli ty knihy, takže jsem je schovával, jak jen to šlo. Paranormální jevy, tedy lov duchů a kryptozoologie, přišly až později. Popravdě řečeno, zpočátku jsem nevěřil, že by duchové mohli nějaké místo „strašit“.

Věřil jsem v posmrtný život, ale nemyslel jsem si, že by duchové prostě tak jen tak pobývali na určitých místech. Teprve když jsem začal nahrávat EVP a shromažďovat důkazy, otevřela se moje mysl možnosti, že jsme neustále obklopeni, možná duchy nebo jinými bytostmi, které s námi sdílejí stejný fyzický prostor. Je v tom nějaká pravda, která mi připadá znepokojující? Nejpodivnější na tom je, že bych se rád zeptal svého pětiletého já, zda bych jako dospělý věřil více či méně těm věcem, o nichž nás jako děti učí, že neexistují.

Protože dnes, jako dospělý, se ohlížím zpět a myslím si, že je větší pravděpodobnost, že některé věci, o nichž lidé vyprávějí, mají skutečně jádro pravdy. Nevím přesně, jaká je ta pravda, ale už nedokážu odbýt ani příběhy o vílách nebo skřítcích, protože jsem vyslechl tolik věrohodných vyprávění, legend a historických tradic z různých kultur, že si myslím, že za tím vším musí něco být. Jako dítě jsem se těchto věcí velmi bál, a tak mě částečně znepokojují i dnes.

 

Jaké obavy podle vás ospravedlňovaly utajování informací o UFO?

To je ta velká otázka za milion dolarů. Když jsem studoval na Georgetownské univerzitě, získal jsem magisterský titul v oboru řízení mimořádných událostí a katastrof. Moje diplomová práce se zabývala tím, co jsem nazýval „události ohrožující realitu“. Domnívám se, že počátky postoje vlády Spojených států k transparentnosti ohledně UFO sahají do doby rozhlasového vysílání „Války světů“ na konci 30. let. Jednalo se o fiktivní vysílání v podání divadelních herců, kteří simulovali přistání UFO v New Jersey. Během pořadu bylo jasně uvedeno, že se jedná o inscenaci, ale mnoho lidí, kteří v tu chvíli poslouchali, uvěřilo, že je to skutečné.

Podle novin propadla spousta lidí panice a domnívala se, že jde o skutečnou mimozemskou invazi. Později se zjistilo, že paniku možná zveličila média, ale z této události vzešly vládní studie, jejichž cílem bylo posoudit hypotetický scénář kontaktu s mimozemšťany. Závěry byly takové, že pokud by k takové události skutečně došlo, vláda by ji musela před veřejností utajit, aby zabránila kolapsu společnosti. Tak vznikla politika zesměšňování a vyvracení těchto tvrzení prostřednictvím agentur, jako je americké letectvo (US Air Force) s projektem Blue Book.

Můj výzkum analyzoval, jak tato politika utajování vznikla a jak americká vláda nikdy skutečně nepřezkoumala ty původní prognózy. Domnívám se, že stejná politika pokračovala po celá desetiletí. Nyní, více než sedmdesát let poté, jsou v tom příliš zapleteni, než aby mohli jednoduše říci: „Omlouváme se, celou tu dobu jsme vám lhali.“ Navíc by z odhalení těchto technologických či vědeckých tajemství neměli žádný prospěch. Riskovali by pouze ztrátu moci vůči svým pozemským protivníkům. Právě to činí zveřejnění informací tak obtížným: domnívám se, že je zapotřebí dostatečně silný společenský tlak, který donutí vládu jednat.

Myslím si však, že se věci vyvíjejí správným směrem. Mnoho lidí chce, abych zaujal jasný postoj ve prospěch okamžitého a úplného odhalení, ale na základě mého výzkumu se domnívám, že postupné a kontrolované odhalování je nejrozumnější volbou.

 

Nedávno se bývalý prezident Spojených států Barack Obama vyjádřil k tématu UFO a Donald Trump k tomu poznamenal, že to neměl dělat. Může Trumpova reakce naznačovat, že existují určité meze toho, co lze zveřejnit?

I když to nemohu dokázat, mám pocit, že každý americký prezident je o této záležitosti pravděpodobně informován natolik, že nechce vědět víc. Tento dojem mám při sledování rozhovorů, které poskytli Obama a Clintonovi. V případě Trumpa si myslím, že má o toto téma skutečný zájem. Trump však Obamovy komentáře vnímal jako soutěž. Pochopil jsem, že se Trump chystal podniknout kroky k zveřejnění informací, ale Obama ho předběhl. Proto Trump řekl, že Obama udělal chybu, když hovořil o utajovaných informacích.

Část ufologické komunity připisuje UFO mimozemský původ. Co kdyby však tyto entity pocházely spíše z paralelních světů? Mohla by kvantová fyzika nabídnout vysvětlení?

Jsem opravdu unavený z některých vědců, které často vídáme v televizi nebo v médiích a kteří opakují stále ty samé otřepané vysvětlení, proč je pro mimozemšťany nemožné navštívit Zemi. Vždycky říkají věci jako: „Vzdálenost mezi galaxiemi je tak obrovská. Cesta sem by trvala desítky světelných let, nemohli by mít kosmickou loď s dostatečným množstvím paliva a nepřežili by cestu tam a zpět“, atd. Myslím, že je velmi arogantní domnívat se, že víme vše, co je třeba vědět o fyzice a cestování vesmírem. Z toho, co se dozvídáme o kvantové fyzice, se zdá, že nám poskytuje možné odpovědi na některá z těchto tajemství.

S některými z těchto teorií jsme se seznámili díky populárním televizním seriálům, jako je Star Trek, ale nepřekvapilo by mě, kdyby nebyly tak daleko od reality. Existuje možnost, že nehumánní inteligence může cestovat skrz červí díry nebo jinými mezidimenzionálními prostředky. Existuje také možnost, že tento mezidimenzionální prostor již sdílíme s jinými mezi námi tady na Zemi. Když tedy slyším vědce mluvit, jako by jejich znalostní základna byla jediným přesným pohledem na věc, málem se musím smát. Ve skutečnosti neznáme ani zlomek toho, co si myslíme, že víme.

 

Proč prezident Spojených států a další světoví lídři stále nezaujímají oficiální stanovisko k UFO? A z vyšetřovacího hlediska, jakou hodnotu přikládáte svědectvím, která nejsou podložena objektivními a vědecky ověřitelnými důkazy?

Vrátím-li se ke své tezi, jedním z velkých problémů, kterým dnes čelíme, je to, že průzkumy ukazují, že nikdy předtím veřejnost nedůvěřovala vládě více než dnes. Během pandemie COVID-19 jsme utrpěli vážné rány v oblasti veřejné důvěry. Po celém světě bylo lidem řečeno, aby se řídili vědou. Museli jsme dodržovat určitá pravidla, ale o dva týdny později se tato pravidla změnila. Lidé nesměli činit vlastní rozhodnutí a museli jsme prostě věřit tomu, co nám úřady nařídily. Nyní si představte téma, o kterém víme málo nebo vůbec nic, protože jsme se mu oficiálně dlouho nevěnovali. Pandemie studujeme již po staletí a měli jsme na přípravu desítky let. U tématu UFO/mimozemšťanů tomu tak není. Veřejnost pravděpodobně nepřijme, že máme kompetenci interpretovat význam toho všeho nebo že máme říkat, abychom zachovali klid.

To je také mimořádně složitý problém, protože mnoho lidí nebude o pravdě přesvědčeno, pokud nebude podložena autoritativním potvrzením jejich vlády a světových vůdců. Pokud však zveřejnění nebude správně zvládnuto, světové vlády ztratí legitimitu. Hlavním smyslem existence vlád je zajistit společnosti stabilitu a bezpečnost. Pokud samy vlády budou muset přiznat, že nemají žádnou kontrolu nad tím, co se chystá, proč bychom měli dodržovat pravidla nebo věřit tomu, co nám v krizi říkají, abychom dělali?

Takže ano, je to pravděpodobně nejzávažnější hrozba, které budeme v blízké budoucnosti čelit. Vůbec se neobávám toho, co by návštěvníci mohli chtít nebo dělat, ale spíše hrozby, kterou představuje samotné lidstvo a to, jak tímto procesem projdeme. Pokud jde o očitá svědectví, považuji za skutečnou tragédii, že byla tak zlehčována. Ano, svědci nejsou neomylní a mohou poskytovat nepřesné popisy a vzpomínky. Celkově by však kumulativní účinek tisíců či milionů lidí popisujících stejný jev měl mít určitou váhu. Problémem je, že očekáváme, že za nás bude svědčit technologie. A jakkoli dobré jsou fotoaparáty v našich mobilních telefonech, stejně nezaznamenávají skvělá videa, když je namíříme na noční oblohu.

Opravdu si nemyslím, že budeme mít to video nebo ten fotografický důkaz, který bude tím „kouřícím revolverem“ a přesvědčí většinu lidí. Žijeme také ve světě počítačové grafiky (CGI) a umělé inteligence, které dokážou snadno replikovat a falšovat mediální snímky. Nemyslím si, že většina lidí takové důkazy jednoduše přijme za pravdivé. Jinými slovy, technologie může pomoci a potřebujeme ověření fyzických důkazů, ale domnívám se, že očitá výpověď bude tím rozhodujícím faktorem, který přesvědčí většinu lidí.

Mnozí UFO a paranormální jevy odmítají jako pouhé podvrhy, ale kdyby tomu tak bylo, proč by zpravodajské agentury nadále investovaly čas, zdroje a odborné znalosti do studia těchto jevů?

Hlavním posláním zpravodajské komunity je chránit vlastní občany a vlastní zemi, a to prostřednictvím vyhodnocování rizik a hrozeb. Příliš často jsme podcenili hrozby, které jsme měli brát vážněji, a myslím, že se konečně začínáme poučit ze svých chyb. Ať už se podíváme na útoky z 11. září ve Spojených státech nebo na COVID-19 po celém světě, šlo o události typu „černá labuť“, a přesto jsme již měli značné množství znalostí o tom, jak zmírnit hrozby tohoto druhu.

Co mě opravdu znepokojuje, je „faktor X“, který by s sebou přineslo odhalení mimozemšťanů, protože zahrnuje „neznámé neznámé“ – neznámé neznámé. Nevíme ani to, co nevíme. Pokud vím, existuje několik think tanků ve Spojených státech, které se zabývají otázkami sociálních a psychologických dopadů. V těchto oblastech provádím výzkum již několik let, takže znám smutnou pravdu: dosud neexistuje žádný oficiální plán. Neexistují žádné formální plány integrované do agentur, jako je FEMA, které by v takové ontologické krizi hrály důležitou roli. Jsme pozadu a opravdu vybízím světové vůdce, aby dohnali zpoždění a začali to brát vážně.

 

Často jste ke studiu paranormálních jevů přistupoval analyticky a technicky a hledal jste především racionální vysvětlení. Když však hraje rozhodující roli psychologický prvek svědka, jak rozlišujete mezi autentickým zážitkem a nevědomou konstrukcí? Domníváte se, že badatelé v oblasti paranormálních jevů mají etickou odpovědnost za to, aby neposilovali potenciálně iluzorní víry, i když případ zůstává nevysvětlený?

To pro mě vždy bylo velmi obtížné, protože si zachovávám otevřenou mysl vůči jakémukoli druhu zážitku, kterému nerozumíme. Oblast výzkumu UFO a mimozemšťanů však přitahuje vyšší procento lidí s duševními problémy. Jsou zde i lidé zcela zdraví, kteří však prožívají svou realitu jedinečným způsobem. Jinými slovy, někteří mohou vyprávět o mimozemském únosu, ačkoli neexistuje žádný důkaz, že by byli někam odvezeni. Snaží se popsat takzvané „únosy duše“, při nichž tělo zůstává na místě, ale vědomí či duch je vynesen z těla do čekajícího UFO. Někteří popisují, že byli mučeni nebo uneseni, avšak ne ve svém fyzickém těle. Právě v těchto případech opravdu nevím, co si mám myslet. Pro ty, kdo je prožili, byla tato událost velmi reálná, ale já chci hmatatelné důkazy, které by alespoň naznačovaly, že se to odehrálo ve fyzickém světě.

V opačném případě to má jako důkaz pro fyzikální vědy malou hodnotu. Samozřejmě, kdokoli může mít lucidní sen, spánkovou paralýzu nebo si takový příběh vymyslet, a my bychom to nedokázali rozeznat. Takže ano, tyto případy se vyšetřují obtížně. Další výzvou, s níž se setkávám poměrně často, je, že mi lidé přinášejí fotografie nebo videa a ptají se mě, zda zachytili mimozemskou kosmickou loď. Upozorňuji je, že jim sdělím svůj upřímný názor, a proto se mě nemají ptát, pokud to opravdu nechtějí slyšet. Pak se ale až příliš často stává, že když zjistím, že existuje prozaické vysvětlení, jako je čínský sondážní balón nebo satelit, rozzlobí se. Myslím si, že mnoho osamělých lidí za mnou přišlo jen proto, aby získalo potvrzení.

Pokud se dokážou přesvědčit, že byli vyvoleni nebo že mají zvláštní poslání, protože ty objekty viděli nebo byli uneseni, pak mají větší sklon k nesprávné interpretaci událostí, které lze vysvětlit. Jak se s tím ale mám vypořádat? Pokud nemohu prokázat, že se jedná o úmyslný podvod, nemyslím si, že je mým úkolem lidem říkat, že se jejich zážitek nestal. Mohu nabídnout alternativní vysvětlení, ale nemyslím si, že je mým úkolem je přesvědčovat, pokud se to již stalo důležitou součástí jejich identity.

 

V mnoha případech strašení, poltergeistů nebo zjevení se zdá, že se tento jev projevuje spíše ve vztahu ke konkrétním jedincům než k místům. Po letech výzkumu, skláníte se spíše k názoru, že se jedná o jevy vnějšího a autonomního původu, nebo o dosud neznámou interakci mezi lidským vědomím a okolním prostředím? Věříte, že paranormální jevy existují „tam venku“, nebo že jsou to vlastnosti vyvstávající z lidské mysli?

Myslím, že jsem viděl důkazy pro obojí. Určitě existují „horká místa“, jako jsou staré budovy nebo lodě, kde si myslím, že se energie zadržuje nebo že podmínky prostředí napomáhají projevům těchto jevů. Vím to, protože jsem navštívil místa, kde se téměř vždy vyskytuje nějaký druh aktivity. Naopak si myslím, že existují jedinci, kteří jsou více otevření pro prožívání určitých jevů, a to bez ohledu na to, kde se nacházejí. Nemyslím si nutně, že si je vytvářejí ve svém vědomí. Spíše je vnímám jako duchovní dary, které někteří lidé (jako jasnovidci nebo autentická média) mohou mít. Nezdá se, že by místo, kde se nacházejí, mělo velký význam, pokud se jim i tak daří účastnit se té interakce s oním světem.

Ben Hansen a investigativní novinářka Melissa Tittle,
členové hereckého obsazení pořadu „UFO Witness“

Odhalil jste řadu podvodů. V současné situaci, kde dominují virální videa a obsah šířený na sociálních sítích, do jaké míry se domníváte, že senzacechtivost škodí výzkumu? Existuje „trh se strachem“, který živí vymyšlené nebo zmanipulované jevy?

Moderoval jsem mnoho televizních pořadů o paranormálních jevech. Není žádným tajemstvím, že primárním cílem televizní show je „bavit“. Když lidé sledují tyto pořady s tímto vědomím, myslím, že jsou méně zklamaní. Televizní pořady však mají tu zásluhu, že zvyšují povědomí a podněcují diskuse o daném jevu. Odhalím ty, kteří šíří falešné příběhy v médiích nebo na sociálních sítích, pokud mohu s jistotou říci, že se jednalo o podvod. Zastavit tyto praktiky je však velmi obtížný úkol. Jinými slovy, jedna věc je zkrášlovat a senzacionalizovat příběh tím, že se soustředíme na negativní aspekty a strach, a druhá věc je považovat někoho za odpovědného za úplné zinscenování události.

Vlastně teď, když je americká vláda oficiálně zapojena do vyšetřování případů UFO, si myslím, že by měla existovat legislativa, která by úmyslné vymýšlení určitých typů pozorování kriminalizovala. Vezměte si například takzvané „nálety dronů“, ke kterým došlo v New Jersey, ve státech na severovýchodě a na Středozápadě. Ty vyvolávají oprávněné obavy o národní bezpečnost, protože zatím nevíme, zda tyto bezpilotní letouny pocházejí od zahraničních protivníků, teroristů nebo odjinud.

Když tedy lidé se zlými úmysly pomocí umělé inteligence vytvářejí videa s objekty, které létají nad leteckými základnami nebo kritickou infrastrukturou, vynakládá se na vyšetřování těchto případů mnoho cenných zdrojů. Stává se to trochu jako křičet „hoří!“ v divadle plném lidí. Vzhledem k tomu, že je to nezákonné, proč nepřisoudíme odpovědnost těm, kdo šíří nepravdivé informace o otázkách národní bezpečnosti? Představa, že lze vymýšlet nebo manipulovat s obsahem čistě pro zábavu, aniž by za to někdo nesl následky, vážně poškozuje i vědecký výzkum. Tím se zředí skutečné případy a když se objeví něco opravdu přesvědčivého, je stále těžší určit, zda je to pravda, nebo ne.

 

Setkal jste se někdy s případem, kdy se tradiční vyšetřovací metody ukázaly jako nedostatečné? Zažila jste někdy něco, co vás donutilo přehodnotit hranice mezi tím, co jste považovala za možné, a tím, co jste považovala za nepravděpodobné?

Ve Velké Británii jsme v rámci našeho televizního pořadu „Fact or Faked: Paranormal Files“ rozhovorovali s ženou, která věřila, že ji v noci někdo unáší. Její manžel proto nainstaloval bezpečnostní kameru, aby ji natáčel, zatímco spí. Jednoho rána se probudila s podivným pocitem, jako by se něco stalo, a tak si znovu prohlédla záznam z kamery. Je tam část trvající asi 13 minut, během níž se její postava pod prostěradlem zdá, že se rozpouští. Vypadá to doslova, jako by v posteli zmizela, a asi 13 minut tam není. Potom se přikrývky pomalu znovu zformují, ona se otočí a je zase v posteli.

Pravděpodobnost, že by skutečně zmizela, je téměř nulová, ale když jsme nechali video analyzovat odborníky z JPL při NASA, řekli, že se nezdá, že by bylo jakkoli zmanipulováno. Na základě mých dojmů ohledně věrohodnosti svědků se domnívám, že existují pouze dvě možnosti:

1) Jednalo se o nejpodivnější optický klam, jaký jste kdy viděli. Možná se její postava pohnula tak, že to jen vypadalo, jako by se prostěradla uhladila.

2) Opravdu zmizela.


Je to hypotéza, kterou jen těžko přijímám, stejně jako jen těžko přijímám fenomén spontánního zmizení člověka (Spontaneous Human Disappearance) - představu, že se člověk může před kamerou rozplynout, na určitou dobu zmizet a pak se vrátit.

 

Kdybyste měl naznačit budoucí směr výzkumu paranormálních jevů, kterou cestu byste považoval za nejslibnější: vývoj pokročilých technologií, interdisciplinární studium parapsychologie, nebo návrat k přísným experimentálním protokolům podle modelu klasické parapsychologie? Domníváte se, že jsme dnes blíže k vysvětlení, nebo si prostě více uvědomujeme svou nevědomost?

Velmi mě nadchází představa možností, které nabízejí nové technologie a které by mohly vyplynout ze zveřejnění informací o UFO. Pokud vlády světa již tyto technologie vlastní díky reverznímu inženýrství, záchraně havarovaných letounů a dalším podobným činnostem, představte si, jaké mimořádné pokroky bychom již mohli mít k dispozici: antigravitační technologie, prakticky neomezená energie nebo dokonce možnost okamžitě se dostat do jiných světů. Pokud existují návštěvníci z jiných planet, mohli by navíc komunikovat telepaticky a naučit nás, jak posílit naši inteligenci, což by nám umožnilo využít schopnosti mozku, které zřejmě dosud nevyužíváme. Je to perspektiva, která je zároveň vzrušující i frustrující. Čím více si myslíme, že známe vědu, tím více se zdá, že velkou část našich jistot bude třeba přepsat.

Snad nejproblematičtější aspektem toho všeho je riziko hluboké ontologické krize. Kdyby se tolik věcí změnilo v tak krátké době, společnost i jednotlivci by mohli začít zpochybňovat své vlastní vnímání reality. Bylo by to jako kráčet po pohyblivém písku - nedokázali by již rozlišit, co je pevné a skutečné, od toho, co není. Takový proces by mohl vyvolat obrovskou úzkost. Věřím, že mnoho lidí by se nakonec znovu přiblížilo k náboženství a spiritualitě, protože nabízejí útěchu a zprostředkovávají myšlenku, že nakonec bude všechno v pořádku. Jakmile se vědě podaří tyto jevy pochopit, myslím, že nakonec bude kráčet ruku v ruce s duchovnem, protože začneme objevovat nové zákony, které řídí tuto novou realitu.