ATLANTIDA - VE STÍNU TAJEMNA A ABSOLUTNÍHO NEVĚDOMÍ (3)

Za vším hledejme Atlantidu

V lednu 1914 známý novinář Michael Menšikov, otiskl v časopise - Nová Doba, článek o výpravě jednoho moskevského kupce do oblasti Středozemního moře. Výsledky cesty účastníky expedice ohromily. Na palubu lodi, vyzdvihli sarkofág. Když ho otevřeli našli v něm tělo ve stavu – ANABIÓZY (tj. skrytá forma života při přežívání nepříznivých podmínek), a rovněž několik předmětů včetně rukopisu, který se později podařilo, rozšifrovat. Bylo v něm uvedeno:  

„Já Hermés -  kněz a kněží potomek, zdravím vědoucího člověka, který si jednou přečte tyto řádky. Z vlastní vůle jsem se pohřbil, abych se znovu zrodil ve šťastnější době, mnozí jsme takto pohřbeni, až ožijeme, řekneme vám vše, o velikém dramatu Atlantidy.“

Pokračování této zprávy...

„Jestliže však něco selže a naše těla, se podají tlení rychleji než splníme naše poslání, vězte, že Atlantida nezahynula v jeden ráz. Tajemství nevyhnutelné zkázy bylo odhaleno našimi mudrci a hierofanty, už před sedmi tisíci lety za vlády Tombaryho. Když ale byla nalezena potvrzení, že se naše pevnina neodvratně hrouží do hlubin, a zkáza nesčetných národů je nevyhnutelná, bylo rozhodnuto tento rozsudek smrti před všemi živými utajit. Moudří se usnesli, že znalost pravdy vyvolá hrozbu válek za záchranu v jiných zemích, a tehdy zkáza začne ještě dlouho před katastrofou. Ale, takto pokoj pozemšťanů ničím nenarušíme jejich štěstí nic nezastíní dokud,  nenastane osudová chvíle.“

Tělo nalezené v sarkofágu zcela jasně na sobě neslo stopy experimentů, protože samotný sarkofág byl časový modul, v jehož dokonale uzavřeném prostoru čas jakoby se zastavil. Bylo evidentní, že šlo o velice vyspělou technologii, neboť s takovouto technikou se ani dnes nesetkáme! Ať už je zpráva o nalezení časového modulu (sarkofágu) pravdivá či ne, popřípadě šlo o dezinformaci po slávě lačnících lidí, tak nás obdobné indicie musí přivést k myšlenkovému posunu, který lidstvu umožňuje prolomit stávající klam, na jehož dně se naše existence nalézá. To, že Atlantida se neustále vkrádá lidem do mysli, nebude vyvoláno náhodou! Kolik různých vědců, archeologů a badatelů, všelijakých snílků, bez zjevných příčin  pátrá po smyslu a existenci bájné Atlantidy, která je z tohoto úhlu pohledu, víc než pouhou pohádkou!

A to ani nemluvím o lidech, co se ztotožnili s tím, že svůj původ odvozují od Platónovy Atlantidy. Napříč všemi národy a národnostmi, žije neutuchající nostalgie po rodné zemi, čili po Atlantidě, kterou lidské podvědomí nepřestává považovat za svůj primární (rajský) domov, kam se lidské myšlenky nezastavitelně ubírají, což vypovídá o značném entuziasmu, který si nelze vysvětlit jinak než tím, že existuje neměnná provázanost mezi naším a tímto mýtickým světem. Z toho jasně můžeme vyvodit, že Atlantida v nějakém nám neznámém módu stále funguje, aby nás svou spirituální gravitací k sobě přitahovala.

Vskutku, přetrvávající mýtus o Atlantidě koluje napříč věky, neboť se chová jako elektromagnet, jež svou energetickou silou v mysli člověka vyvolává magnetizující vzpomínky na bytí před velkou katastrofou, k níž v kolébce zrodu inteligentního života došlo.  Tuhle silnou přitažlivost můžeme vysvětlit tak, že ji máme přítomnou v genech, respektive v DNA, poněvadž to potvrzuje očividný záměr, abychom svým duchem natrvalo zůstali ve spojení s touto „zaniklou“ civilizací. Atlantida je inspirací a zdrojem přání k opětovnému návratu do srdce – normálního tepu života, čemuž nelze odolat.

 

Zaslaný vzkaz

Objasněme si některé pojmy vzkazu, který světu zanechal v časovém modulu nalezený Atlanťan. V jeho dešifrované zprávě se píše o tom, že mnozí Atlanťané jsou pohřbeni sofistikovaným způsobem, a to tak, aby ve správnou chvíli na správném místě, mohli znovu ožít, aby bylo dosaženo záměru jejich vzkříšení. Nešlo jen o jednoho Atlanťana, ale o téměř celý národ, jemuž se podařilo přežít. Až přijde správný čas, pak nastane velkolepé probuzení všech dosud spících Atlanťanů, kteří  jsou v jakémsi režimu hibernace, což můžeme připodobnit k uměle navozenému spánku. Po probuzení nás budou informovat o dramatu, jež stál za jejich úpadkem a nuceném úprku do hibernace, v němž museli po celé věky přetrvat, jinak by zemřeli.

Pakliže by plán na jejich vzkříšení nevyšel a jejich těla v hibernaci zetlela,  tak bychom se měli dozvědět něco víc o jejich světě a příčinách zániku, rovněž o záchranném projektu, z něhož vzešla evakuace a přesun do takzvaných puklin času, o nichž měli atlanští kněží potřebné znalosti a informace. Co se ve skutečnosti přihodilo, že Atlanťané skončili kdesi v neznámých puklinách času? Ze vzkazu, jenž nám zanechal kněz Hormés, je možné pochopit, že za tímto dramatem Atlantiďanů stála nějaká nečekaná událost či přírodní katastrofa, nejspíš šlo o kosmické kataklyzma, jehož příchod dokázali atlanští astronomové a mudrci předpovědět s naprostou přesností.

Když bylo ale potvrzeno, že se jejich pevnina potápí do hlubokých vod zániku, a zkáza nesčetných národů je nevyhnutelná, aby se předešlo masivní úzkosti, ale především panice, tak se rozhodlo, že tahle předpokládaná pohroma, se bude před všemi obyvateli zatajovat. Proto se moudří usnesli, respektive vládnoucí kasta, že pokoj a klid pozemšťanů nebude ničím narušen, dokud nenastane ona osudová smrtící chvíle. V souběhu s tímto vším vzešla záchranná idea, jak ochránit Atlanťany před touto předpovězenou apokalypsou, o což se nejvýznamnější hierofanti a mudrci v utajení pokusili.

Řešení se nakonec nalezlo díky poznatkům o časových puklinách, v jejichž časovém vakuu nepanují tytéž podmínky, zejména stejný tok času, což přesně znamená, že jsou tyto časové bubliny vůči všem kosmickým vlivům nedotknutelné. Takže pokud by v sousedství naší sluneční soustavy, vybuchla hvězda jako supernova, v tom případě by se nejbezpečnějším útočištěm před smrtelnými účinky gama záření, nepochybně stala časová puklina. Časovou puklinu nebo trhlinu si lze představit jako místo, kde nerovnoměrně plyne čas. Převládající fyzikální teorie říkají, že čas má konstantní rychlost a není možné, aby se zpomaloval nebo zrychloval. K takovéto situaci může dojít jen za předpokladu, pokud se v blízkosti časového toku nalézá černá díra. A tak nelze vyloučit, že tou časovou puklinou o níž mluví Atlanťané, je ve skutečnosti – ČERNÁ DÍRA!

Nebudeme-li přihlouple zastávat názor, že před dnešní civilizací nemohla existovat ještě vyspělejší a mnohem pokrokovější společnost, která dokázala imitovat ve vesmíru působící černou díru, jež zpomaluje chod a účinky času, pak není vůbec těžké si domyslet, že Atlanťanům se to podařilo, což je ochránilo před absolutní zkázou a zničením jejich civilizace. V tomto kontextu vyvstává otázka, jestli nejsme náhodou i my součástí výše uvedeného projektu záchrany, jež vznikl z popudu Atlantské civilizace.

Žijeme v časové puklině? Budeme se moct jednou vrátit domů, tedy domů do Atlantidy? Ovšem zrovna tak nelze ani vyloučit, že současná proměna světa, kdy čelíme neblahým klimatickým vlivům, např. suchům nebo  větrům s ničivými následky, anebo smrtícím pandemiím, jichž jsme dnes svědky, že všechny tyto negativní tendence slouží jedinému účelu, čímž je s nadsázkou řečeno - probuzení, které má tuhle civilizaci donutit k tomu, abychom si konečně ve svých genech vzpomněli na život před životem, jenž je ukotven a vymezen...ATLANTIDĚ. Ať už je tomu jakkoli, určitě bychom neměli shnít v této nastíněné puklině času, a nedržet se zuby nehty tohoto sloganu: „Co oči nevidí, to srdce nebolí!“ Možná je to ten důvod, kvůli kterému ani netušíme, co jsme my lidé zač, když neznáme svou minulost! 

"Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou". (George Orwell).

-konec-