O SVĚTLE ENTIT NEZNÁMÝCH A NEPOZNANÝCH

Některá mystéria si zasluhují větší pozornost než ostatní, zejména pokud se vymykají jakékoliv logice. Záhady našeho světa jsou totiž vstupní branou do nadpřirozené reality, kam lze proniknout buď s pomocí zasvěcení nebo obyčejné fantazie. Ačkoliv jsou to dva zcela odlišné přístupy, jak dojít do cíle a nenechat se rozhodit. Posuďte prosím sami...

A tak, vydejme se vstříc do lůna tajemna s přispěním nezkalené životní síly a svobodné představivosti, která dokáže proniknout až k nejniternějším záhadám, kde neplatí pozemské fyzikální zákony, na jejichž základech byla postavena naše civilizace. 

Vskutku, mystéria a tajemno nás obklopují od nepaměti, přímo či nepřímo se dotýkají naší přítomnosti, o tom není sporu, a to proto, abychom nikdy nezapomněli na Tvůrce pozemského života, Jehož skrytá existence se všemu lidu neustále připomíná. Tyto Jeho projevy považujme za koření života! S tímto vším uvedeným rezonuje výrok o záhadách, který prohlásil Albert Einstein: „Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno.

To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.“ V tomto příspěvku budete mít možnost seznámit se s jednou záhadou, o které si lze myslet leccos, ještě navíc když se vyskytuje ve všech možných pohádkách, jež jsou přemítáním lidové obrazotvornosti. Otázkou ovšem zůstává, co je to lidová představivost, pakliže nejde o jiný způsob popisované skutečnosti? Jde o to, že nic není takové, jak se zdá být!

Pohádky a skutečnost

Dost často narážíme v pohádkách na hrůzné bytosti, to jsou například čerti, vodníci a hejkalové. Tyto pohádkové postavy se však nemusely zrodit z bujaré fantazie a povídek lidových vypravěčů, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale naopak mohly vzejít z tajuplných jevů, které si středověká společnost nedokázala vysvětlit.

Kdo svým dětem předčítá pohádkové příběhy z českých luhů a hájů, nemůže tvrdit, že nikdy nic nečetl o bludičkách, o nichž se z tohoto literárního zdroje dozvídáme cenné informace. Především jednu věc, tedy to, že bludičky jsou proměnlivá světýlka, která lze spatřit nejčastěji u rybníků a bažin.

A protože jsou bludičky ze všech pohádkových postav nejzáhadnější, rozhodl jsem se, že se jim budu v tomto článku podrobně věnovat, což se vyplatilo, jak se níže v tomto pojednání ještě dozvíte. O těchto mysteriózních bludičkách je dobré vědět, že se nevyskytují pouze v pohádkách! Máme k dispozici velké množství svědectví o tomto tajemném úkazu, proto jsou ve starých letopisech četné záznamy o tomto jevu, kde se to těmito bludičkami jen hemží.

Co o nich ale vlastně víme, pokud nebudeme zastávat názor, že bludičky jsou výplodem lidské fantazie, jež obohatila svět pohádek? Na bludičky můžeme ve světě narazit takřka kdekoliv, kupříkladu v Polsku se jim říká Błędnik či Swietlik, v Rusku jde o Ogoněk, a ve Slovinsku jsou známé jako Vedunec. Také u protinožců se mezi Aboriginci zjevují záhadná světla, která můžeme považovat za bludičky. V těchto končinách jsou považovaná za Min Min light, a dodnes jsou vídána v okolí města Brewarriny.

I když byly odhaleny také v Thajsku a Norsku, USA nevyjímaje, tak vědci jen bezmocně nad touto záhadou krčí rameny. Je pravda, že někteří badatelé došli k závěru, že existenci bludiček může vyvolat hořící metan, zvlášť když levitující plamínky se nejhojněji objevují v oblastech rašelinišť a vodních ploch, kde se mohou tyto hořlavé plyny skutečně vyskytovat.

Nicméně očití svědkové tvrdí, že pozorované zářící koule jsou chladného charakteru, což vyvrací předchozí hypotézu s hořícím metanem. Jiné teorie zas přičítají existenci bludiček světélkujícímu hmyzu, houbám, bakteriím či mechu, což jsou přirozené přírodní zdroje studeného světla, které lze mnohdy zaměnit za bludičky.

Plazmatická inteligence

Jakmile budeme podrobněji analyzovat bludičky, možná pochopíme, že se tyto fluorescenční světélka chovají kupodivu inteligentně, čímž jsou domněnky o tlejícím dřevu či světélkujícím hmyzu, mimo jakoukoliv diskusi. Co se o nich můžeme dočíst, kupříkladu ve starých spisech? BLUDIČKY, jejich název lze odvodit od bloudivého pohybu při zemi. Pověsti je popisují jako cosi záludného, co v noci svádí pocestné z cesty, ve většině případů do bažin a hlubokých propadlin, odkud už není návratu.

Tu a tam mohou však ukázat vlídnější tvář. Občas se totiž přihodilo, alespoň z různých dochovaných lidových příběhů, že tam, kde byly viděny bludičky, pouze ten, kdo je spatřil, nalezl na tomto místě poklad. Z výše uvedeného vyplývá, že je nelze hodnotit ani kladně, ani záporně.

Jestliže mohou lidem škodit a v jiných případech zas pomáhat, tak to svědčí o tom, že nemáme co do činění s přírodním úkazem, ale se šokujícím odhalením, které bludičky usvědčuje z toho, že to jsou anomálně inteligentní stvoření, navíc nehmotného původu. Jelikož dosud nebylo nikým potvrzeno, že by bludičky někoho popálily, můžeme se doopravdy přiklonit k názoru, že jde o jakýsi druh neznámé plazmy, z jejíž chemické struktury se bludičky nejspíš zrodily.

Každého jistě napadne otázka, jak by se z ionizovaného plynu mohla zrodit inteligentní stvoření, že? Jde o to, že bludičky možná nepocházejí odtud, neboť jsou to mimozemští vetřelci působící na neuhlíkové bázi. Samozřejmě mohou představovat něco úplně jiného, co se vymyká běžnému lidskému chápání, jak bude podrobněji rozvedeno níže.

Na bludičkách je pozoruhodné zvlášť to, že jsou spjaty s bažinatým prostředím, a to jsou takové oblasti, kam se běžný smrtelník jen tak nedostane. Spatřit je můžeme pouze v nočních hodinách, přesto existují takzvané „ne-bahenní“ bludičky, s nimiž se lze setkat přes den, o tom ale později. V návaznosti na výše uvedené již nyní víme, že mohou ublížit, ale proti všemu očekávání i pomáhat, a to o nich prozrazuje, že to není jen inteligentní forma života, ale navíc inteligence se smyslem pro empatii.

Co z toho všeho lze usoudit? Dokáží nás rozlišovat, vnímat naše pocity, popřípadě i myšlenky, takže se právem musíme ptát: z jakého důvodu jsou asi tady? Ze všech dostupných záznamů, kronik a spisů, lidových vyprávění, lze jedině vytušit, že pouze s někým vejdou do styku, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Jako perličku bych uvedl i to, že nemají rády, když na ně někdo píská či pokřikuje!

V této oblasti nadpřirozena se můžeme tváří v tvář střetnout s mnohými podivnostmi, které nás mohou připravit o klid prožívaného života, zvlášť když jsme s touto planetou a vesmírem v nepomíjející koexistenci.

To, že se bludičky nejčastěji zjevují na geologicky prehistorických lokalitách, vypovídá o tom, že to mohly být primární nositelky pozemského života. Čemu bychom měli věřit? Povstal život na této překrásné planetě z náhody, jak o tom hovoří soudobá věda, nebo za ním stojí bludičky? V tomto kontextu lze tu otázku o bludičkách postavit i takhle!

Pravda, to si zasluhuje obšírnější analýzu, protože pohádkové bludičky nás mohou v tomto směru, obohatit o poznání, případně dovést až do neproniknutelných kosmických oblastí, kde lze odhalit skutečnou historii o lidském druhu a jeho směřování v tomto prostoru nekonečna a absurdit. Jestliže to byly bludičky, kdo sem vnesl zázrak života, tak to znamená, že máme co do činění s Bohem Stvořitelem, poněvadž On je tím světlem veškerého života, tady i jinde ve vesmíru. A bludičky jsou přeci světlem v temnotě!

Ať tak či tak, jak v tomto světě ubývá nedotčených míst postižených moderní civilizací, tak se s bludičkami setkáváme už jen sporadicky, a to na místech, která jsou daleko od hřmotu současné doby a civilizace. Ještě jednou si vzpomeňte, co jsem o nich psal výše. NEMAJÍ RÁDY HLUK! K těm lokalitám, kde je možné ještě zpozorovat bludičky, patří stále - ŠUMAVA. Jejich domnělý úbytek však neznamená, že tu s námi nejsou!

Předpokládám, že tyto tajemné nositelky života, nad tímto upadajícím světem neustále bdí, nepozorovaně nás tak mohou sledovat. V Čechách byly dříve bludičky považovány za světlonoše, trochu s tímto pojmenováním koresponduje vize o hmotě. Jde o to, že všeobklopující hmota, byla podle mého názoru stvořena ze světla. A bludičky jsou přeci také světlem.

Dva druhy světel

Je zapotřebí, abychom nejprve pochopili, že světlo má mnoho různých barev a specifických vlastností, kterým nedokážeme rozumět. S největší pravděpodobností budou na tomto světě existovat i jiné bludičky, s nimiž se už normálně u bažin a močálů nesejdeme. Domnívám se, pokud jsou bludičky stvořitelé pozemského života, tak jedna z těchto plazmatických linií stála za zrodem země, kdežto ta druhá, za vším, co s atmosférou a dýchatelným vzduchem na této planetě souvisí.

Proto jsem „nebahenní“ bludičky pojmenoval jako „NEBESKÉ BLUDIČKY“. Nebeské jsou hlavně z toho důvodu, že k nám přicházejí společně se silnými bouřkami, s nimiž jsou nejčastěji na nebesích viděny. Ačkoliv se o nebeských bludičkách nikde nedočteme, tak jsou v úzkém spojení s jiným jevem, který je odbornou veřejností mylně považován za - KULOVÝ BLESK! Kvůli tomu, že tyto dva úkazy nedokážeme od sebe odlišit a pojmenovat pravým jménem, nejsme schopni potom kulový blesk přijmout za bludičku, tedy za nebeskou bludičku, která s atmosférickým bleskem nemá vůbec nic společného!

Analogie bahenních bludiček a kulových blesků není náhodná, protože tyto dva fyzikální úkazy jsou si podobné jako vejce vejci. Jediný rozdíl mezi nimi je v tom, že se objevují či vyskytují za jiných okolností, a to ještě v odlišných místech jejich působišť. Tudíž bychom neměli kulový blesk zaměňovat za atmosférický úkaz, poněvadž tyto ohnivé koule (kulové blesky) mají skutečně blíže k fenoménu bludiček, než k jakýmkoliv jiným přírodním dějům.

Jestliže tuhle hypotézu neshodíme ihned ze stolu, kvůli nedostatku fantazie, čili, že kulové blesky jsou v podstatě éterické bytosti světelného charakteru, jako je tomu i u bahenních bludiček, mohli bychom díky tomuto výstižnému závěru otevřít nový horizont víry a poznání, neboť s tímto viděním bezprostředně souvisí koncept vesmírného tvoření, za jehož úsilím stojí bezpočet nepozemských světů obydlených.

Možná se nám tímto odkrývá tajemství záhadných bludiček, jejichž účelem je skryté bdění nad tímto světem, z jejichž světelných impulsů vzešel srdeční tlukot planety Země!Koneckonců, samotná existence kulových blesků dokazuje, že máme co do činění s mystériem, které jedna hlava nebere. Kulové blesky můžeme z jiného úhlu pohledu považovat za živoucí světlo entit neznámých a nepoznaných, což jsou v tomto pojednání bludičky, jež se staly třináctou komnatou současné vědy, v první řadě kvůli tomu, že porušuji veškeré fyzikální zákony našeho i jiných světů.

Svědkové, kteří se s kulovým bleskem z očí do očí setkali, zažili něco nového a dosud nepoznaného, co se vymyká zdravému rozumu. Posuďte sami tuto bizarní abnormalitu, která nezapadá do dnešní reality námi chápaného světa.

Různá svědectví popisují kulové blesky právě takto... Za bouřky pronikla do domu jasně zářící, někdy bílá, jindy oranžová nebo modrá koule, o něco menší než míč, a chaoticky se po něm pohybovala. Když prolétla vším možným, včetně elektrických zásuvek, vydala se do komína a odtud zmizela neznámo kam, aniž by cokoliv zničila. Jindy však kulové blesky způsobily neuvěřitelný rámus a exploze připomínající výbuch ručního granátu, a ještě přitom napáchaly mnoho škod!

Například v obci Morkovice - Slížany na Kroměřížsku, zde se podle místních obyvatel prohnal kulový blesk, který tady doslova zdevastoval patnáct domů. Mohou se ale také zjevit za jasného počasí, takže je očividné, že nejsou závislé na bouřkových atmosférických událostech. V minulosti byly již zaznamenány případy, kdy kulové blesky člověka vážně poranily či usmrtily. O těchto ohnivých koulích z nebes už víme, že mohou ničit a zabíjet, ale někdy mohou být úplně neškodné, ba přímo mírumilovné.

Chování kulových blesků je podle vědců velice nevyzpytatelné. V tomto chaotickém projevu lze však odkrýt skrytou inteligenci, což znamená, že nebeské bludičky asi jako bahenní, přemýšlejí nad svými činy! Jako perličku bych dodal, že ten, kdo se modlil, když se před ním kulový blesk z čista jasna zjevil, nic zlého kromě leknutí se mu nepřihodilo!

O čem jejich původ vypovídá?

Zdali jsou bludičky skutečně entitou světla, o tom můžeme jen uvažovat, nicméně některé indicie nasvědčují tomu, že jsou tahle stvoření autonomní povahy, pokud se rozhodují o čemkoli pokaždé jinak. Nelze je detekovat, natož odchytit, neboť jsou stvořeny z plazmatických plynů, nebo tomu něco podobného. Nemáme o nich potřebné informace, čeho všeho jsou schopny, pakliže by nás chtěly zničit, nikdo by jim v tom nezabránil!

Můžeme jen kroutit hlavou nad jejich faktickým posláním, nicméně za jejich účelem a pozemskou existencí, může stát leccos? Ať to bude cokoli, jedno vím určitě, za vším stojí: NADPŘIROZENO! Říká se, že náš osud leží na miskách vah, ale kdo ví, jestli naše bytí či nebytí, není právě spjato se světlem bludiček, které nás nepozorovaně po generace sledují. Odkud tedy pocházejí? Kdysi jsem se věnoval tématu o nehmotném životu, respektive o nehmotných bytostech ve vesmíru, jejichž planetárním domovem jsou hvězdy, čímž je také naše hvězda života, čili SLUNCE!

(V tomto článku se můžete dozvědět vše potřebné, co souvisí s tímto příspěvkem: ZÁHADNÝ ŽIVOT NA SLUNCI.)

Jsem skálopevně přesvědčen, že všechny hvězdy v naší galaxii, jsou vzájemně spojené pomyslným mezihvězdným kabelem, který byl stvořen neznámou inteligencí, o níž se můžeme zmiňovat jako o VELKÉM ARCHITEKTU VŠEHOMÍRA! V tomto kosmickém projektu nejsou propojené pouze hvězdy, ale také jednotlivé galaxie, kterých je v universu bezpočet.

I když vše výše uvedené vyznívá dost nepravděpodobně, ani tak nelze vyloučit, že se bludičky na Zemi dostaly ze Slunce. Kdyby bludičky doopravdy pocházely z naší domovské hvězdy, mohli bychom je zcela bez nadsázky považovat za prodlouženou ruku samotného Stvořitele. Z tohoto úhlu pohledu jde o zakotvené zárodky života, z nichž se nejprve vytvořila matérie, a pak zázrak zázraků, což je život v jeho nynější podobě.

Aby vesmír spolehlivě fungoval, jsou veškeré jeho hvězdy v nekonečném prostoru prázdnoty, energeticky a duchovně sjednocené v jeden homogenní celek. Pohlédneme-li blíže na tuto představu, potom pochopíme, že tímto mezihvězdným propojením se vytvořilo: jedno jediné imaginární Slunce, které osvětluje převládající temnotu universa. Představme si hvězdné soustavy jako datová úložiště, mezi sebou vzájemně komunikujících serverů. Na tomto podobném schématu je vybudována taktéž internetová síť zde na zemi!

V tomto sloučeném systému jednotlivé servery mohou ztvárňovat jednotlivé hvězdy či galaxie. Jakmile dojde k výpadku u jednoho „serveru“, pak může nastat hromadný kolaps u všech datových zařízení napojených do této soustavy. Kdyby nedej pánbůh vypadlo 50 procent všech světových serverů, co by nastalo? Podle všeho selhání celosvětového internetu, to dá rozum! Celý systém je ovládán globálním správcem sítě, nicméně jednotlivá datová zařízení potřebují občas údržbu, kterou musí provést někdo mimo hlavní ústředí. V tomto ohledu se vesmír chová identicky, tj. jako internet, akorát na daleko rozvinutějších systémových principech.

Bludičky na tomto základě představují jakéhosi „technika“, vykonávajícího údržbu ve prospěch centrály, z něhož je řízen kosmický organismus. Chápu, že tahle úvaha o bludičkách může vyvolat u kdekoho rozpaky, protože zde zaznělo poměrně dost kontroverzních teorií a nepodložených hypotéz, ale světla připomínající pozemské bludičky, zachycené vesmírnou agenturou NASA, byly zpozorovány na mnoha planetách v této sluneční soustavě. Kromě Marsu a Venuše, dokonce i na našem Měsíci!

Kdo chce, tak může v těchto světelných entitách spatřit andělské bytosti, sloužící Pánu Bohu. Položme si proto například tuto otázku: „Co je příčinou toho, že bludičky nebo kulové blesky, neubližují výhradně lidem, kteří si přímo před nimi, modlitbou vzpomněli na STVOŘITELE VŠEHOMÍRA?“ 

„Jednoho dne odhalí spojení našich dosud oddělených znalostí tak hrozivá zákoutí reality, a děsivou pozici lidstva v ní, že z toho odhalení buď všichni zešílíme, nebo utečeme od tohoto děsivého světla poznání do klidu a bezpečí nového věku temnoty...“. (Howard Phillips Lovecraft)