BASKICKO - ATLANTSKÉ SPOJENÍ: ZÁHADNÝ PŮVOD VELMI STARÉHO NÁRODA

Stoecker William B.

Stoecker William B.

autor

12.08.2017 Společnost

Přestože teď žijí všude na světě a mnozí z nich na západě USA, známá domovina lidu zvaného Baskové je v západní části Pyrenejí v jihozápadní Francii a severozápadním Španělsku. Po fyzické stránce vypadají jako Evropané z jihu, podobně jak Sicilané nebo Řekové, většinou mají poměrně tmavou pokožku, oči i vlasy. Mají jednu fyzickou zvláštnost, která není na první pohled patrná:  mají totiž v krvi negativní RH faktor, což je většinou ve světě rarita.  Jejch nejpodivnějším kulturním rysem, je jazyk – Euskara.

Není to indoevropský jazyk jako španělština, francouzština,  ruština nebo většina jiných evropských jazyků. Ve skutečnosti zatím nikdo neprokázal žádnou spojitost mezi Euskarou a nějakým jiným živým jazykem na Zemi. I když to není jediný jazyk na světě, který je samostatný. Vypadá to, že se vyvinul z akvitánštiny v jihozápadní Francii a je příbuzný s původní iberštinou ze Španělska a Portugalska, ale oba tyto jazyky již zanikly. Lingvisté teoretizují, že Euskara a akvitánština jsou vasonické jazyky - jedná se o hypotetickou skupinu příbuzných evropských jazyků, které asi existovaly předím, než přišli Indoevropané, tj. asi přibližne před 5 000 lety, možná dokonce dřív. Baskové, jakožto izolovaní lidé z hor, si svůj původní jazyk zachovali.

Nadšenci spekulují, zda by Baskové nemohli být potomci atlantských kolonistů, kteří přišli do jihozápadní Evropy poté, co byl jejich domov zatopen. Možná je to tak, ale důkazy naznačují,  že Baskové jsou nejpravděpodobněji potomky prehistorických Evropanů. Euskara má slova, která naznačují spojitost s dobou kamennou, což by znamenalo, že je to jeden z nejstarších jazyků na Zemi. Baskické slovo pro kámen je “haitz” a nůž “aizto.” Sekyra je “aizkora” a podkova je “aitzur.” Ale, jak uvidíme, možná že Baskové přece jenom mají  alespoň nepřímé spojení s Atlantidou.

Zhruba před 43 000 lety ve východní Evropě a v období před 40 000 - 36 000 lety trochu západněji byla musterijská (neandertálská) kultura nahrazena  Aurignaciány s pazourkovými a kostěnými zbraněmi a nástroji, kamennými soškami, kostěnými píšťalkami, vrhači oštěpů a slavnými nástěnnými malbami. Přestože byla aurignaciánská kultura technologicky vyspělejší než musterjská, musíme vzít v úvahu, že neexistuje žádný důkaz toho, že by Neandertálci byli  nějakým od nás odděleným druhem.

Je pravděpodobné, že to byla jednoduše pouze jiná rasa Homo sapiens sapiens. Antropologové již nepoužívají výraz “Kromaňonec“, ale takto byli kdysi označováni první aurignacijští lidé. Jejich muži měli v průměru 175 cm (stejně jako  moderní američtí, francouzští, britští, kanadští a australští muži). Robustní a velmi svalnatí, Kromaňonci měli mozek v průměru cca 1 600 cm3 - tedy větší než my. Zrekonstruovaná DNA naznačuje, že měli poměrně tmavší pokožku, jako dnešní jihoevropští lidé a Baskové. Jejich kultura byla postupně nahrazena ravettiánskou před cca. 29 000 – 22 000 lety a pak solutreánskou před 22 000 až 17 000 lety a magdalénskou před cca 17 000 -12 000 lety.

Menhir v Etenetě, hora Branch v Gipuzkoa, Baskicko
(foto Ekinez Sortu)

Podle genetických výzkumů lidských ostatků v jeskyni El Portalon na archeologickém nalezišti Atapuerca v severním Španělsku přišla před cca. 5 500 lety na iberijský poloostrov populace raných zemědělců, z nichž někteří evidentně pocházeli ze severní Afriky a smíchali se s lovci, kteří tam žili  a zdá se, že dnešní Baskové jsou potomky této promíchané skupiny.

Ale, jak uvidíme, toto není jediné možné spojení mezi Basky a severní Afrikou. Pokud jde o jazyk, nikdy se nedovíme, zda je jeho původ ze severní Afriky nebo z rané Evropy, anebo,  co je nejpravděpodobnější, smícháním těch dvou.

Někteří archeologové teoretizují, že Solutreáni (nebo blízce příbuzný národ z pobřeží, který žil na dnes potopeném kontinentálním šelfu západní Evropy) byli možná mořeplavci a někteří  se doplavili až do Ameriky. Solutreánské kamenné hroty oštěpů jsou podobné prehistorickým hrotům, nalezeným na místech jako je Cactus Hill ve Virginii a ty jsou naopak podobné hrotům pozdně cloviské kultury, nalezeným na většině území severní Ameriky.

Ale mezi hroty  posledních Solutreánů a hroty z Cactus Point je časový odstup. Také mnoho antropologů tvrdí,  že v původních Američanech není evropská DNA. Další experti nicméně mají jiný názor a celá debata byla pokřivena politickou korektností, která stále víc narušuje moderní vědu. Také, pokud se Solutreánci dostali do Ameriky, možná že všichni zahynuli při události, k níž došlo v mladším dryasu a těch pár přeživších se mohlo přidat ke kmenům Američanů z Asie, kteří technologii hrotů oštěpů přizpůsobili svým potřebám. Je nutno počítat s tím, že tato kontroverze bude pokračovat. Ale ať se Solutreánci (kteří jsou zřejmě spřízněni s novodobými Basky) dostali přes Atlantik nebo ne, existuje spousta dalších důkazů o prehistorickém mořeplavectví.

Pokud skutečně existovala nějaká atlantská říše nebo kultura, mohla to být kultura mořeplavců, žijících na kontinentálních mělčinách kolem Atlantiku. V průběhu poslední doby ledové, když bylo v obrovských ledových krách zadržováno tolik vody, byly tyto oblasti většinou pevninou. Hladina moře byla v té době až o 120 m níž než je dnes. Pobřeží Španělska, Francie a Portugalska a také pobřeží severní Afriky sahalo víc na západ. Florida byl mnohem větší než je teď a celá oblast dnešních USA kolem Mexického zálivu dosahovala více na jih. Bahamy měly mnohem větší pevninu, stejně jako jiné ostrovy v Karibiku a Atlantiku - jako Azory a Kanárské ostrovy.

Nějakých  400 km jihozápadně od Portugalska se nachází řetězec podmořských hor ve tvaru podkovy, včetně v současné době potopené hory Ampere. Ale v průběhu poslední doby ledové byla hora Ampere nad vodní hladinou. Podmořské kopce, skládající se z vyhaslých sopek, vytvořily Středoatlantický hřeben. Na konci doby ledové a pak po jejím rychlém zmizení v podobě stoupající hladiny moří se tyto hory postupně potopily ještě hlouběji, jak je tektonika zemských desek odtlačovala od hřebenu, zatímco se v mezidobí mořské dno potopilo ještě víc pod vahou roztálé vody z ledovců. Opravdu, kolem Atlantiku a Karibiku existovalo mnohem více realit v podobě (dnes zatopené) půdy a není nutné  představit si potopení celého kontinentu , abychom  vysvětlili pověst o Atlantidě.

Kanárské ostrovy se nacházejí nějakých 100 km západně od jižního Maroka. Když Kastilci ze Španělska na začátku r. 1402 ostrovy dobyli, byly tyto obydleny zdánlivě spíše primitivími lidmi, Guančami. Ti mluvili jazykem, příbuzným severoafrické berberštině, afroazijskému jazyku a existuje domněnka, že přišli na ostrovy  před cca 3 000 lety, nebo dříve. Berbeři, kteří sou mixem několika ras, mají jednotnou kulturu a jazyk a ti, kteří žijí v horách severního Atlasu - v  části, která je nejblíže Kanárským ostrovům, mají v krvi vysoké procento negativního RH faktoru, podobně jako současní obyvatelé Kanárských ostrovů, kteří částečně pocházejí z Guančů. Možná jsou tedy etnicky (nikoliv lingvisticky) spojeni s Basky a Ibery. Přestože se Guančové zdáli být primitivní a nepoužívali kov, existuje na ostrovech mnoho malých, stupňovitých pyramid, které zřejmě vybudovali Guančové nebo nějaký, dnes již neexistující dávný národ. A samozřejmě, oni či jiní pravděpodobní dávní obyvatelé museli být zdatnými mořeplavci, kteří byli schopni podnikat alespon kratší plavby po moři.

Berberové

Jak bylo zmíněno dříve, původní obyvatelé Španělska a Portugalska - Iberové, byli dle všeho úzce spřízněni s Basky. Dávné národy jako Féničané, obchovali se Tartessem, městským státem, který se nachází  na území dnešního Španělska, již před 3 000 lety. Španělsko mělo zásoby cínu (potřebného pro výrobu bronzu) a stříbra a lidé z oblasti také obchodovali s jinými obyvateli Středomoří a s Kelty ze severu, žijícími podél atlantského pobřeží. U řeky Guadalquivir v jihozápadním Španělsku ,byly vykopány ruiny, které mohly být městem Tartessos a Féničané měli poblíž svoji kolonii - v místech, kde je dnes město Cádiz.

Tartessos byl zřejmě pohřben pod záplavami řeky a bahna. Také existují dávné ruiny kolem dnešnho města Huelva a přímo v něm a nějaké ruiny podél řeky  Tinto a další v národním parku Doñana. Někteří teoretici jsou přesvědčeni, že tyto ruiny možná patří Atlantidě, ale Platon datoval její potopení do doby před 11 600 lety, což odpovídá období rychlého tání ledovců. (Předtím bylo pobřeží protaženo víc na jihozápad, spolu se všemi hlavními přístavy).

Civilizace, která se vyvinula na v současné době potopených kontinentálních mělčinách mohla být v postavení, že by mohla ovládat a kontrolovat obchod mezi Středomořím a Atlantikem, a mezi Evropou a severní Afrikou a pravdepodobně by se stala bohatou a mocnou. Ti lidé by kolonizovali ostrovy v Atlantiku, včetně hory Ampere a možná i Bahamy a další místa v Karibiku. A raní američtí Indiáni možná také kolonizovali tyto více západně položené oblasti.

Nikdy nebudeme znát podrobnosti, ale je možné, že buď američtí Indiáni pravděpodobně zvítězili nad ranými evropskými kolonisty anebo opačně a jedna či druhá skupina Atlantik ovládla anebo vytvořili partnerství anebo mohly existovat dvě či více říší nebo městských států. Hlavní město Platonovy Atlantidy mohlo ležet  poblíž jihovýchodního Španělska anebo to město mohlo být vystavěno na jednom z ostrovů na západě a mohlo získat nadvládu. Atlanťané mohli být zapojení do obchodu s mědí,  provozovanén na Velkých jezerech, spolu s americkými Indiáni, kteří meď rozváželi dolů po Mississippi.

Přestože se nikdy nedovíme všechna fakta, jistě dojde k novým objevům, zejména za pomoci nových technologií (ponorné - některé bez posádky, a také radary a sonary  pronikající zemí). Mějte na paměti, že v té době mohly existovat jiné civilizace, jak mořeplavců tak i jiné, vnitrozemské a že obrovská území dnešní Indie, Indonézie a Číny, která jsou dnes pod vodou,  byla za doby ledové suchou pevninou. Nevíme, nakolik byly tyto kultury technologicky vyspělé, ale mohly mt technologie zcela odlišné od našich a zařízení (jako  některé pyramidy), vládnoucí silám, které jsou moderní vědě neznámé. Mohlo se jednat o zařízení, která moderní člověk není schopen jako takové rozpoznat, přestože ho má před nosem.

Zatímco blízkost posledního velkého zalednění a následné katastrofické zvednutí hladiny moří doslova zničilo mnoho těch kultur, nemohl zničit všechny vědomosti, které byly shromážděny. Některé přežily  a vznikly nové civiliace. Mnoho oblastí, které jsou dnes pouští, jako je Sahara, většina Arábie a asijská poušť Gobi, byly  v období teplého vlhkého vrcholného holocénu hodně zelené a měly dostatek vody a možná existují ruiny, které čekají na své objevení a snad i staré písemnosti, ktere jednoho dne rozluštíme.

Existuje ještě další záhada, spojena s Basky. Mnoho výzumníků zkoumalo lidi, kteří jsou přesvědčeni, že byli uneseni UFO – ať to znamená cokoliv. Výzkumnící zjistili, že mnoho unesených má  zelené nebo oříškově hnědé oči, ale také mnozí mají v krvi negativní RH faktor -  jako mnozí Baskové. Baskové jsou jistě tajemní lidé, ale to jsme všichni. Sotva rozumíme přítomnosti a dávno jsme zapoměli na naši traumatickou minulost; možná nás ale ještě čeká hořká sklizeň setby z dávných dob.

 

Dávná DNA spojuje rané zemědělce s Basky

V září 2015 oznámil mezinárodní tým, vedený výzkumníky  z unverzity v Uppsale (Finsko) nález DNA u osmi iberijských zemědělců z doby kamenné. Následná analýza  naznačuje, že iberští zemědělci byli zřejmě blízkými předky dnešních Basků. Tento názor je v rozporu s dalšími hypotézami, spojujícími Basky s ranějšími skupinami z doby před - zemědělské.

Tým prohlásil, že může prokázat, že farmaření do Ibérie přinesly stejné či podobné skupiny, které migrovaly do severní a střední Evropy a že příchozí zemědělci se propojili s místními iberijskými skupinami lovců – sběračů. Byl to proces, trvající minimálně dva tisíce let.

Studie je zveřejněna ve vědeckém časopise "Proceedings of the National Academy of Sciences" (PNAS).

Většina předchozích studií o přechodu od malých a mobilních skupin lovců - sběračů k velkým a usedlým farmařícím populacím se soustředila na střední a severní Evropu, nicméně mnohem méně je známo o tom, jak se tento významný proces odehrával v Ibérii. Tentokrát tým výzkumníků zkoumal osm koster,  pocházejících z archeologických pozůstatků zemědělských kultur v jeskyni  El Portalon z velmi dobře známého antropologického naleziště Atapuerca v severním Španělsku.

“Prokazujeme, že v průběhu tisíciletí genetická složka lovců - sběračů roste, což znamená, že pozdější zemědělci byli genetickyy víc podobní lovcům - sběračům, než jejich předci, kteří přinesli zemědělství do Evropy“ říká Dr. Torsten Günther z unverzity v Uppsale a  jeden z vůdčích autorů. (Uppsala University. https://www.sciencedaily.com/releases/2015/09/150907190628.htm)

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.