KONEC KALI JUGY V ROCE 2025: Rozpletení tajemství cyklů (2)

Trvají Yugy stejně dlouho?

Vzhledem k tomu, že se do doktríny ohledně cyklů jug dostalo tak mnoho nepřesností, jak na to poukazují Yukteswar a Tilak, musíme také zkoumat přesnost trvání jednotlivých jug, zmíněných v sanskrtských textech. Přestože je cyklus  jug zmiňován v pověstech a vyprávěních přibližně třiceti starých kultur, jak uvádí Giorgio de Santillana, profesor dějin vědy na "Massachussetském technologickém institutu" v knize "Hamlet’s Mill/Hamletův mlýn" (1969), nacházíme jenom velmi málo informací týkajících se doby trvání jednotlivých věků v rámci tohoto cyklu. V několika zprávách, kde je upřesněno trvání jug zjišťujeme, že každý věk v rámci cyklu jug  trvá stejně dlouho.

Například Zoroastristé věřili, že svět trvá 12 000 let a je rozdělen do stejně dlouhých věků, z nichž každý trvá 3 000 let. Mexický zdroj známý jako "Codex Rios" (také je zmiňován jako Codex 3738 a Codex Vaticanus A) tvrdí, že jednotlivé věky trvají takto: 4 008 let, 4 010 let, 4 801 let a 5 042 let, celkem tedy 17 861 let. Tady vidíme, že jednotlivé věky trvají přibližně stejně dlouho.

Doba trvání čtyř jug, zmiňovaných v sanskrtských textech (t.j. 4 800, 3 600, 2 400  a  1 200 let ) se tudíž odchyluje od  normy. Tady každá juga trvá o 1 200 let méně než ta předchozí. Jedná se o  aritmetický úkaz, který jenom velmi vzácně, pokud vůbec, najdeme v přirozených cyklech. Bylo by možné, že by trvání jednotlivých jug bylo kdysi úmyslně pozměněno, aby vznikl dojem, že doba trvání každé jugy  klesá společně s poklesem kvalit od  jedné jugy ke druhé?

Tady je nejvic zarážející fakt, že dva nejslavnější astronomové starověké Indie, Aryabhatta a Paulisa byli přesvědčeni, že  cyklus jug se skládá z jug, které jsou stejně dlouhé! V 11. století středověký učenec Al-Beruni sestavil rozsáhlý komentář o indické filozofii, vědách a kultuřě, nazvaný Alberuniho Indie, v němž zmiňuje, že doktrína o cyklech jug vychází z výpočtů indického astronoma Brahmagupty, který zase získal své vědomosti ze sanskrtského textu "Smriti texts". V tomto ohledu učinil zajímavou poznámku:

"Dále Brahmagupta říká, že “Aryabhatta považuje čtyři jugy za čtyři rovnocenné části caturyugya (cyklů jug). Tedy se liší od doktríny knihy Smriti, kterou jsme zrovna zmínili, a on, který se od nás odlišuje, je oponentem.”11 Skutečnost, že Aryabhatta věřil, že čtyři jugy trvají stejně dlouho, je mimořádně relevantní! Al-Beruni o tom mluví zcela jednoznačně: “Proto, podle něj,  má Kalijuga 3 000 divya let...vždy dvě jugy mají 6 000 divya let …každé tři roky trvají 9 000 divya let.”

Proč by Aryabhatta něčemu takovému věřil? Měl snad přístup k informačním zdrojům, které jsou dnes pro nás ztraceny?

Souhvězdí Velké medvědice (Ursa Major) je během celého roku jasně viditelné na severní obloze. Sedm výrazných hvězd představuje Sedm mudrců (Saptarshi), každý je zde zobrazen. Paulisa, další oslavovaný astronom staré Indie, se také hlásil k myšlence stejné doby trvání jug. Alberuni říká, že když Paulisa předkládal výpočty ohledně doby trvání kalp, nevyměnil caturyjugy za přesné jugy, ale jednoduše je vyměnil za čtyři části a tyto čtyři části vynásobil počtem let jedné, čtvrté části.12

Takže dva nejváženější astronomové staré Indie, Aryabhatta a Paulisa, veřili v cyklus jug, které pozůstávaly ze čtyř stejně dlouhých jug, každá v trvání 3 000 božských let. Nicméně, jejich názor byl zastíněn opačným názorem Brahmagupty. Ten útočil na Aryabhattu a na další astronomy s jinými názory a dokonce je urážel. Al-Beruni o Brahmaguptovi říká:

"Je tak nezdvořilý, že srovnává Aryabhattu s červem, který, zatímco požírá dřevo, náhodně popisuje jisté věci v něm, aniž by jim rozuměl a aniž by měl v úmyslu jim porozumět. Nicméně on, který ty věci zná zevrubně, stojí v opozici proti Aryabhattovi, Srišenovi a Višnučandrovi jako lev proti gazelám. Nemohou mu dovolit, aby viděl jejich tvář.”

Takto útočí na Aryabhattu a uráží ho.13

Nyní chápeme, proč nakonec převážil Brahmaguptův názor nad názory ostatních  astronomů jeho doby a jistě to nemělo nic společného se spolehlivostí jeho logiky ani s pravostí jeho zdrojů. Nastal čas, abychom přestali být v opozici proti Aryabhattovi, Paulisovi, Srišenovi, Višnučandrovi a dalším, jako “lev proti gazelám” a namísto toho vzali na vědomí velmi reálnou možnost, že jugy v cyklu jug trvají stejně dlouho a že sekvence jug v poměru 4:3:2:1, je možná matematická manipulace, která se dostala do doktríny jug někdy před rokem 500 n.l.. Možná byla tato manipulace zavedena proto, že lidé měli sklon věřit, že by se doba trvání jugy měla zmenšovat od jedné jugy ke druhé spolu se zmenšováním se ctností a zkracování lidské dlouhověkosti.

Byla vymyšlena hezká formulace, ve které  byla celková doba trvání jug stanovena na 12 000 let. Nicméně byl zde jeden problém. Pokud Kalijuga trvá 1 200 let, měla již dávno skončit – když vezmeme v potaz, že měla začít v r. 3 102 př.n.l. Aby se tato prekérní situce vyřešila, byla zavedena další komplikovanost. Kažý “rok” cyklu jugy se stal “božským rokem”, v němž je vždy obsaženo 360 lidských let. Cyklus jugy se zvětšil  na 4 320 000 let (12 000 x 360) a  Kalijuga začala představovat období 432 000 let (1 200x360).

Lidstvo bylo vrženo do nekonečně  dlouhé doby temna.

Původní cyklus Yug zakódovaný do kalendáe "Saptarši"

Původní doktrína jug byla, zdá se, jednoduchá: jeden cyklus jug trvá 12 000 let a v něm trvá každá juga 3 000 let.  Tento cyklus je zakódován v kalendáři Saptarši, který je v Indii používán po tisíce let. Hodně byl používán v období Maurya ve 4. století př.n.l. a v některých částech Indie je používán dodnes. Označení Saptarši se vztahuje k sedmi ríšíům, nebo sedmi mudrcům, kteří představují sedm hvězd v souhvězdí Velké medvědice (Ursa Major). Jsou považování za osvícené ríšíe, kteří se objeví na začátku každé jugy, aby šířili principy civilizace. Kalendář Saptarši, používaný v Indii, měl cykly trvajcí 2 700 let a říká se, že souhvězdí Velké medvědice stojí vždy 100 let v každé z 27 Nakšatras (měsíčních asterismů), což tvoří cyklus 2 700 let.14  O cyklu trvajícím 2 700 se mluví jako o éře  Saptarši nebo Saptarši juze.

Když 2 700 let trvající cyklus kalendáře Saptarši představuje skutečnou délku trvání jugy, pak zbývajících 300 let, které jsou mimo  3 000 - letou jugu, představuje automaticky „přechodné období“, než se naplno manifestují kvality následující jugy. Celková doba trvání cyklu jugy, včetně přechodových období, je 10 800 let, t.j jedná se o stejnou dobu, jak dlouho trvá Velký Héraklitův rok v helénské tradici! To znamená, že základem cyklů světových věků v Indii i v Řecku je 2 700 let trvající cyklus Saptarši.

Historici se shodují v tom, že kalendář Saptarši, který byl používán v období Maurya ve 4. století, započal v r. 6 676 př.n.l.. V knize "Traditions  of the Seven Rsis" (Tradice sedmi ríšíů), Dr. J.E. Mitchiner potvrzuje toto: 

„Můžeme učinit závěr, že starší a původní verze Éry sedmi ríšíů začala se sedmi ríšii v Krttika v r.  6 676 př.n.l.... Tato verze byla používána v Indii od minimálně 4. století př.n.l.. Jak lze vidět ze svědectví řeckých a římských spisovatelů, byla to verze, kterou používal Vrddha Garga přibližne v období počátku křesťanské éry.“15

Jak zdokumentovali řečtí a římští historikové Plínius a Arrianus, zaznamenaná chronologie indických králů sahá dál než do roku 6 67 př.n.l.. Plínius konstatuje, že „od otce Libera  (římský Bacchus či řecký Dionýsos)  až po Alexandra Velkého (zemř.  323 př.n.l.), zaznamenali Indové 154 králů a čas počítají jako 6 451 let a 3 měsíce.“16 Arrianus uvádí mezi Dionýsem a Sandrokottem (Chandragupta Maurya), k jehož dvoru byl vyslán k řeckému velvyslanectví  v r. 314. př.n.l.,  153 králů a 6 462 let.17 Oba údaje se blíží datu přibližně 6 776 př.n.l., což je o 100 let dříve, než je začátek kalendáře Saptarši v r. 6 676 př.n.l.

Ze zpráv Plínia a Arriana je zřejmé, že v seznamu indických králů museli identifikovat jistého krále, který byl totožný s řeckým Dionýsem či římským Bakchem a jehož vláda skončila někdy kolem r. 6  776 př.n.l..

Kdo to mohl být?

Podle renomovaného učence a orientalisty sira Williama Jonese, nebyl Dionýsos či Bakchus nikdo jiný než indický vládce Ráma. V eseji “O bozích Řecka, Itálie a Indie” (1784), sir William Jones považuje Rámu  za totožného s řeckým  Dionýsem, o němž se říká, že dobyl Indii s armádou satyrů, které velel Pan; a Ráma byl také mocným dobyvatelem a měl armádu velkých opic či satyrů, jimž velel Maruty (Hanuman), syn Pavana. Zdá se, že se Ráma v dalších ohledech podobá indickému  Bakchovi.18

Sir William Jones také poukazuje na to, že dle Řeků je  Meros hora v Indii, na které se narodil  Dionýsos a že Meru je také hora poblíž města Naishada, či Nysa, které řečtí zeměpisci nazvali  Dionysopolis, a které je celkově oslavováno v sanskrtských básních.19

Ztotožnění Dionýsa s Rámou nám přináší nové perspektivy. Podle indické tradice žil Ráma na konci Treta jugy (Stříbrného věku)  a Dwapara juga (Bronzový věk) začala brzy poté, co jeho vláda skončila. To naznačuje, že datum 6 676 př.n.l. pro začátek kalendáře Saptarši, který nastal 100 let po Dionýsovi, tj. Rámovi, označuje začátek Dwapara jugy v sestupném cyklu..

Pozdější kalendář Saptarši, který je v Indii stále používán, začal v r. 3 076 př.n.l.. Ale, jak poukazuje dr. Subhaš Kak, “nové počítání, které sahá až do r. 3 076 př.n.l., začalo později, aby bylo co nejblíže k začátku éry Kali jugy, jak je to jen možné“. 20  V knize "Traditions of the Seven Rsis" (Tradice sedmi ríšíů), říká Dr. Mitchiner, že kalendář Saptarši pro Kali jugu (kašmírsky Laukika Abda) začal, když byli Saptaršiové v Rohini. Vzhledem k tomu, že Saptaršiové byli v Rohini v  r. 3 676 př.n.l., vychází z toho, že cyklus Kali jugy musel začít v r. 3 676 př.n.l..

-pokračování-

 

Reference:

11. Alberuni’s India (AD 1030), trans. Dr. Edward C. Sachau, London, 1910, kapitola XLII 373-374

12. dtto, 375

13. dtto, 376

14. Subhash Kak, “On the Chronological Framework for Indian Culture”, Indian Council of Philosophical Research (2000), 1-24

15. J.E. Mitchiner, Traditions of the Seven Rishis, Motilal B, 1982, 163

16. Pliny, Naturalis Historia, 6.59-60

17. Arrian, Indica 9.9

18. Encyclopaedia Londinensis Vol 21 (1826) 677

19. Sir William Jones, “On the Gods of Greece, Italy and India”, Asiatic Researches díl. 1 (1788), 221-75

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly