ZÁBLESK MEZI DIMENZEMI - TAJEMSTVÍ ANTARKTIDY ODHALENO (59)

Harold Puthoff se narodil 20. července 1936 v Chicagu. Magisterský titul získal na "University of Florida" a poté se stal zpravodajským důstojníkem amerického námořnictva, jedné z divizí americké "Národní bezpečnostní agentury" (NSA). Po odchodu z námořnictva vstoupil do státních služeb, opět pod hlavičkou "NSA" a v roce 1967 na půdě "University of Stanford" (Kalifornie) získal titul doktora filozofie.

Brzy poté, co v roce 1972 odešel do důchodu, připojil se k pracovníkům známé "Stanford Research Institute" (SRI) s tím, že začal pracovat v pobočce, která se specializovala na utajený výzkum pro  obranný průmysl a zpravodajské služeby. V této době byl stěžejním bodem Puthoffova vědeckého zájmu - laser.

V době, kdy Puthoff ve "Stanford Research Institute" pracoval pro "Defense Intelligence Agency" (DIA) a pro "CIA", poměrně velké množství času věnoval studiu tzv. "Dálkového mentálního snímání". Experimentace tohoto typu v ústavu probíhaly především v letech 1972 - 1985. Přechod z laserového výzkumu pod experimenty "Dálkového mentálního snímání" proběhl v roce 1970. V té době byli skupiny fyziků pracující pod hlavičkou "SRI"souběžně zapojeni do pátrání po "tachyonech" - částicích, které by se teoreticky mohly pohybovat rychleji jak světlo.

Někdy ve stejné době si Puthoff přečetl knihu "Psychotronické výzkumy za železnou oponou". V tomto materiálu, se mimo jiné uvádělo, že vědci v tehdejším Sovětském svazu aktivně hledali důkazy ohledně existence mimosmyslových schopností rostlin.

Tehdejší experimenty v Sovětském svazu, byly postaveny na principy snímání a analýzy jemného elektromagnetického vyzařování, které se měnilo v závislosti na aktuálním psychickém a mentálním stavu dané rostliny, nebo kolektivu rostlin. Jistou zajímavostí byl fakt, že rostliny evidentně dokázaly mezi sebou komunikovat i na velkou vzdálenost. Přesněji řečeno, vzdálenost zde prakticky nehrála vůbec žádnou roli.

V tomto ohledu se Puthoff pokoušel spojit jedna a jedna dohromady. Vědci se domnívali, že jednou z vlastností tachyonových částic spočívá v překonání jakéhokoliv hmotného objektu. Puthoff, se domýšlel, že by mohlo být rozumné, aby se hledání tachyonů do budoucna soustředilo na živé systémy organického charakteru. Za pomocí známého amerického psychického média Ingo Swanna, bylo provedeno množství experimentů, během kterých Swan podrobně popsal zcela neznámé položky, které se uvnitř organické hmoty nacházely.

Krátce na to Puthoff obdržel nabídku z prostředí "CIA" k účasti na tajném a velmi specializovaném výzkumu, jehož cíl spočíval ve zjištění, zda je možné prakticky využít jasnovidné schopnosti ve zpravodajské činnosti namířené proti tehdejšímu SSSR. Jedním z důvodů takového zájmu "CIA", byly zprávy, které již nějakou dobu zachytávaly američtí zpravodajci a které nasvědčovaly tomu, že Sověti, se snaží o něco podobného.

Ovšem důstojníci amerických zpravodajských složek odmítali uvěřit, že případná jasnovidná schopnost, by mohla mít takový potenciál. Poté, co "CIA" prostudovala analytickou zprávu vypracovanou Puthoffem na toto téma, byl jmenovaný dosazen na post ředitele amerického programu "mentálního dálkového skenovaní". Program obdržel krycí název "Scanate" přičemž u konce jeho existence byl přejmenován na "Stargate".

Výsledky výše uvedeného projektu výzkumník Nick Cook popisuje takto:

"Pro dalších 15 let, zaplavili američtí špioni - mentální zvědi tehdejší SSSR. Za použití své vlastní mentální síly (získané po náležitém výcviku a tréninku), se tito jedinci dokázali svým vědomím dostat do prostředí i těch nejtajenějších zařízení. Unikátní na celé této věci, je fakt, že vědomí operatérů, se dokázalo pohybovat nejen ve třech prostorových dimenzí, ale i v čase. Tato schopnost se projevila až o mnoho let později. Ovšem schopnost vnímat nejpravděpodobnější průběh událostí s poměrně významným časovým předstihem byl bez vší pochybností potvrzen.

Puthoff mi ukázal obrázek nakreslený jedním z médií/operatérů. Poměrně detailní kresba měla představovat vnější i vnitřní profil sovětského přísně střeženého zařízení v Semipalatinsku, kde probíhal vývoj sovětských jaderných zbraní. Později jsem měl možnost vidět odtajněné satelitní fotografie toho samého zařízení. Byly téměř totožné. Odchylka se pohybovala na nějakých 5-ti až 10-ti%."

Je známo, že vědecká část programu dokázala ke spolupráci přilákat (a to jak v USA, tak i v SSSR), celou řadu velmi schopných médií. O Uri Gellerovi, jsem se již zmínil (na internetu, jsou k dispozici zdarma ke stažení jeho knihy se zajímavými fotografiemi, které rozhodně stojí za přečtení). Ve hře jich ovšem ve skutečnosti bylo mnohem více. Za zmínku stojí příběhy Pata Price, nebo Josepha McMoneagla atp.

Ale vraťme se k osobě Harolda Puthoffa. Podařilo se mi zjistit, že ke konci šedesátých let 20. století nastoupil do služeb "Scientologické církve", kterou založil notoricky známý Ron Hubbard Lee. Víme také, že v roce 1971 Harold Puthoff dosáhl úrovně zasvěcení  "OT-VII".  Tyto okolnosti bych rozhodně nebral na lehkou váhu.

Sám Puthoff tvrdil (a vůbec se tím nijak netajil), že právě scientologie mu pomohla dosáhnout tak skvělých výsledků v praktické realizaci "dálkového mentálního monitoringu". Nicméně o 10 let později, již Puthoff veškeré styky se scientology přerušil. Co ho k tomu vedlo, se mi nepodařilo zjistit.

V roce 1977, Hall Puthoff spolu se svým kolegou v programu "dálkového monitorování" - Russelem Targem vydal knihu "Mind - Reach" (Hranice Rozumu), kde poměrně velmi detailním způsobem popisuje podrobnosti prováděných experimentů. Hodně mne to překvapilo, neboť kniha byla vydána v době kdy i nadále probíhaly na toto téma utajované experimenty. Pak jsem se ale dočetl, že tato publikace vyvolala poměrně značnou kritiku, neboť se na straně autorů našli metodologické chyby.

No jistě.

Jenomže na to se přišlo mnohem, mnohem později v době, kdy se tréninkové metody objektivizovaly před veřejností. Tím pádem mé pochybnosti dostaly poměrně logické rysy. Milí autoři nám do obsahu jejich publikace (především do praktické části) naimplementovali celou řadu záměrných pochybení, čímž tato část publikace ztratila samozřejmě na významu. Tyto praktiky však nejsou ojedinělého charakteru a byly s úspěchem realizovány již v dobách starověkých a ve středověku s důrazem na spisy hermetického, esoterického či okultního charakteru.

Samozřejmě, že výše uvedená událost způsobila celou řadu nepříjemností a to především v řadách investorů výzkumného projektu. Nakonec to lídří Putthof a Targ nějak ustáli a projekt pokračoval dál. Ona příslovečná tsunami se objevila až ve chvíli, když do skupiny přišel další americký výzkumník obdařený fenomenálními schopnostmi svého mozku, který se jmenoval Robert Yang.

Tento člověk navrhl zcela jinou metodiku umožňující dosáhnout ještě zajímavějších výsledků. Své myšlenky a postupy Yang nastínil o několik let později v knize, která byla zveřejněná v roce 1985. Harold Puthoff tak v roce 1985 přešel na kvalitativně zcela odlišný druh výzkumu v oblasti fyziky. Záhy se dostal na pozici generálního ředitele "Ústavu vyšších studií" ve městě Austin.

-pokračování-