STÁLE ZÁHADNÁ ANTIHMOTA

Anonym

Anonym

autor

27.12.2005 Věda & technologie

      Měla by vyplňovat polovinu vesmíru, avšak důkazy o tom stále chybějí. Najdeme v dohledné době planety a galaxie tvořené antihmotou? V roce 1931 přišel britský fyzik Paul Dirac s myšlenkou antihmoty, tedy opakem hmoty, tak jak ji známe. Antihmota se podle předpokladu skládá z elementárních částic, jejichž náboje mají opačná znaménka než hmota okolo nás. Atomové jádro antihmoty není kladné, ale záporné a obklopují jej kladně nabité pozitrony místo záporných elektronů. Fyzik Carl Anderson prokázal, že antihmota skutečně může existovat. Hmota a antihmota k sobě dokonce patří natolik, že je dodnes záhadou, proč první z dvojice má ve vesmíru takovou převahu. Téměř každý model velkého třesku s antihmotou počítá. Při vzniku vesmíru mohla vzniknout hmota a antihmota ve stejném množství. Přesto ji okolo sebe nevidíme - s výjimkou zkušeností s urychlovači částic. Díky urychlovačům dokážeme i nepatrné množství antihmoty v podobě atomů antivodíku vyrobit. Roční světová produkce dosahuje setiny jednoho mikrogramu, doba životnosti atomu antivodíku se počítá v mikrosekundách.



      Kde se antihmota skrývá? Dirac navrhoval vzdálené části vesmíru. Ještě nedávno vypadalo toto vysvětlení přijatelně. Mohly by tu být celé galaxie tvořené antihmotou, aniž bychom je mohli rozeznat od běžných galaxií. Před časem však astronomové zjistili, že najít antihmotu bude obtížné i daleko ve vesmíru. 

      Vysvětlení spočívá ve vlastnostech dvojice hmota - antihmota. Jejich vzájemné setkání vede k přeměně celkové hmotnosti na energii podle Einsteinova vztahu E = mc2. Tato přeměna hmoty na energii je stoprocentně účinná. Reakce několika gramů hmoty a antihmoty by dokázala zásobovat celé USA energií po celý den. Vesmír, který by obsahoval velké množství antihmoty, by byl velmi nebezpečný. Dopad spršky meteoritů tvořených antihmotou na naši planetu by překonal všechny představy o apokalypse.

     Jevem, který by mohl být jasným důkazem antihmoty, je záření gama. K jeho vzniku dochází při kontaktu kladného pozitronu a záporně nabitého elektronu. Pokud by skutečně existovaly galaxie tvořené antihmotou, musely by jejich částice reagovat s volně se pohybujícími částicemi z okolí. Přítomnost každé takové galaxie by proto musel prozradit oblak záření gama. Současná věda žádné takové oblasti záření nezná. Neznamená to ovšem, že bychom nikdy stopy vesmírné antihmoty nezachytili. V roce 1997 zaznamenal detektor družice Compton Gamma Ray Observatory nedaleko centra naší galaxie proud pozitronů, které likvidovaly všechny v cestě stojící elektrony. Uvolňovalo se přitom gama záření šířící se do vzdálenosti 3500 světelných let. 

     Příčinu tohoto jevu se nepodařilo objasnit. Někteří vědci se domnívali, že za ním stojí přeměna neviditelné, takzvané temné, hmoty na antihmotu. Prokázat tuto skutečnost a najít více antihmoty bude úkolem dalšího výzkumu. První na řadě je evropská Mezinárodní laboratoř pro astrofyziku záření gama INTEGRAL (International GammaRay Astrophysics Laboratory) pracující na oběžné dráze již tři roky.



Převzato: 100+1