ČERNÉ SLUNCE VYCHÁZÍ (5)

Díkyněkterým sdělovacím prostředkům již kniha není vzácná nebo zakázaná.  Dokonce redaktor jednoho z časopisů, nyní si nevzpomenu na jeho název, sdělil:

"Jsme si dobře vědomi německého dokumentu, který vychází z knihy Rüdigera Nehberga, který má za cíl dokázat, že Tatunca Nara je podvodným německým dělníkem Hansem Güntherem Hauckem. Zůstávám však v přesvědčení, že Tatunca Nara, vykreslený v tomto dokumentu, není ta stejná osoba, kterou popisuje Karl Brugger. “

Někdo, kdo by znal skutečné pozadí příběhu, a sice že to byl Rüdiger Nehberg, kterého brazilské úřady podezíraly z vraždy Buggera^[7], by mohl dojít k závěru, že Nehberg použil německá, sionisty-řízená média k obvinění Tatunca Nary z vraždy, aby tak zakryl svojí slimáčí stopu.

Příklad Nehbergovy žurnalistické integrity lze nalézt z příběhu, který se týká toho, jak se nenasytný sériový vrah Tatunca Nara očividně z rozmaru pokouší střílet po Roldaovi Pires Brandaovi před zraky celé expedice. Brandao byl archeolog zastupující brazilskou vládu na expedici v roce 1978, která měla za cíl najít Akahim. Nehberg tvrdí, že jak se oba dva přetahovali o pušku na kánoi, zbran najednou vystřelila, střela prošla skrz Brandaovu paži a způsobila zrušení expedice.

Známý dobrodruh a švýcarský pilot Ferdinand Schmid byl svědkem celé věci. Říká o Brandaovi, “chtěl vynést úplně nezajištěnou pušku z lodi a přitom se loď dotkla spouště. Držel hlaveň mezi prsty a výstřel šel do pravé ruky. Bylo to zranění těla, které jsem ošetřoval a bandážoval.” O místě, kde se Tatunca Nara nacházel během incidentu, Schmid říká: "Připravoval tábor na noc tam na náhorní plošině pomocí nože. Viděl jsem ho dobře. Brandao byl na lodi sám a on sám výstřel spustil.^[8]”

Je podezřelé, že se Brandao za pár měsíců opět vydal na cestu a to bez Evropanů nebo Tatunca Nary. Jeho expedice byla financována výhradně brazilskou vládou. V 1. srpnu 1979 vydaly brazilské noviny Veja hlášení, že expedice našla Akahim.

Fotografie byly publikovány v článku