PRADÁVNÉ VZPOMÍNKY NA PLEJÁDY V PŮVODNÍM PŘÍBĚHU SVĚTA (3)

Coombs Allistair

Coombs Allistair

autor

20.06.2017 Zajímavosti

Další alternativou je inuitská legenda zmiňující, že v dávných dobách ohrožoval lidi velký medvěd  a smečkou psů byl zahnán na nebe. V podobě Plejád  tito psi stále pronásledují medvěda na nebesích. Zcela jasný je zde motiv "Vesmírného honu", pozměněný agendou jiných období a jiných míst, kdy si lovec a jeho oběť příležitostně vymění role, i když si někdy zachovají svou původní identitu, jak je uvedeno v příběhu o Noem a potopě

"Potopu způsobila mužská vodstva z nebe, když se setkala s ženskými vodami, které vytryskly ze země. Díry v nebesích, kterými přitekly vody zhůry, udělal Bůh, když  vyndal hvězdy ze souhvězdí Plejád a aby zastavil ten příval deště, musel pak Bůh zalátat ty dvě díry dvěmi hvězdami, vypůjčenými se souhvězdí Velké medvědice. Proto se Medvědice otáčí k Plejádám až do dneška -  chce zpátky své děti, ale nikdy je nedostane, až v  Poslední den.“10

Podobně jako u Sedmi sester si můžeme být jisti, že ztotožnění souhvězdí Ursa Major s medvědicí pochází z pradávných dob. Na severní polokouli může být pohyb souhvězdí kolem zemské osy vnímán jako aktivace oblohy a bouření nebe. Medvěd, jako prostředník k říší předků,  je nádherné duchovní zvíře z povrchu Země a uctívání medvědích lebek lze vysledovat do velmi starých dob. Připomeňme si domorodý název jeskyně Denisova - Medvědí skála a jeskyni pro sny uvnitř hory Mateo Tipi, čili Medvědí hory či Medvědí věže.

Ještě dodáme, že na archeologickém nalezišti ve švýcarských Alpách, v místě známém jako Drachenloch či Dračí jáma,  které bylo odkryto v období 1917 - 1923, bylo objeveno, že se v něm nachází neandertálský medvědí oltář. Ve vápencové skřínce byly lebky sedmi medvědů, které byly zřejmě nějak astronomicky umístěny, protože jejich čelisti směřovaly ke vchodu jeskyně.11 Tyto rituální pozůstatky jsou datovány do období před cca 75 000 lety.

Když vidíme tohle všechno, jak dalece do minulosti jsme připraveni umístit tyto severoamerické hvězdné pověsti o Sedmi sestrách a jejich nebeských lovcích? Patřily tyto příběhy vyhynulým předkům? Když vezmeme v úvahu nedávné důkazy, které přibyly k předchozím teoriím migrace, není od věci předpokládat, že identity těchto postav a tradice, jež je obklopují, pocházejí z vělmi hlubokých archaických zdrojů.

 

Sedm sester Doby snění

Různé národy Aboriginců v celé Austrálii označují Plejády, ohledně kterých mají bohaté tradice,  různými jmény a dávají jim různé charakeristiky. Typické rysy příběhu jsou však konzistentní, přestože lidé, kteří je poskytují, obývají různá prostředí - jako jsou pouště a břehy lagun.

Podle domorodého spisovatele Munya Andrewse12 z oblasti Kimberley, kmen Adnyamathanhů z jižní Austrálie zná Sedm sester jako Magary. Národ Bundjalungů ze severního Jižního Walesu říká sestrám Meamai nebo Maimai. V západní Austrálii je Walmadjeriové nazývají Gungaguranggara. Kulinům z Victorie jsou známy jako Karagurk,sedm žen, které nesly na špičkách svých hloubících hůlek  oheň“. Jako Magary bylo Sedm sester pronásledováno psími muži, známymi jako Wanjinové, ze souhvězdí Orionu.

Říká se, že když se Magary před nimi ukryly,  Wanjinové zapálili ohně, aby jim to spálilo křídla a tak je snadno chytili. Honba se přenesla na nebesa a odehrává se tam dodnes, kde jsou ale Plejády na západním horizontu před Orionem v bezpečí.  V podobné pověsti se Manbuk  (Orion) do jedné ze sedmi žen zamiluje. V jedné verzi, která jaksi připomíná oděv z  peří z Melanézie, když se ji lovec pokoušel chytit, shodila svou zářící kůži, která byla jejím  vesmírným dědictvím. 

Pronásledovatelé mohou také přijt z jiného konce nebe. V jedné legendě stopoval Sedm sester jejich otec Dunia, sexuální predátor, který byl proměněn v krokodýlí monstrum, které je totožné s Antaresem v souhvězdí Štíra. Další verze hovoří o lovci Karambilovi, který se do jedné sestry zamiloval. Kvůli kmenovým zvyklostem  nesměl mít s hvězdnou ženou sexuální styk, proto ji unesl. Nakonec mu ze zajetí utekla a Karambil se stal hvězdou Aldebarán ze souhvězdí Býka, který pronásleduje své sestry na obloze.

V pohádce Wati - Kutjara neboli "Dvou bratří" ze západního teritoria se k lovu přidal i Měsíc. Kidilli, Měsíc, způsobil, že hvězdné ženy krvácely, předtím než  byl Měsíc polapen Wati-Kutjarou - souhvězdím Blíženců, který mu řekl, aby nelovil, ale se řádně oženil. Kromě prvku menstruačního krvácení, je zde význam nejasný.13

Další verze hovoří o tom, že Sedm sester bylo sledováno a uneseno ve spřísahání, a také jim byly ukradeny jejich hloubící hůlky. To vše udělal Wurrunna, starý muž, který šel na lov zvěře do divné oblasti a potkal mimozemské ženy, tábořící u ohně. Dvě sestry utekly po stromech zpátky do nebe, ale svítily již méně než jejich družky, protože Wurunnovo objetí způsobilo, že se rampouchy jejich  nebeské kůže rozpustily.

Coby putující lovec, pronásledující hvězdné ženy, se Wurunna nejvíc podobá Orionu ze starořeckých bájí. Zesnulý britský psycholog a spisovatel  Stan Gooch, který si povšiml této pozoruhodné podobnosti mezi domorodou Austrálií a klasickým Řeckem, byl přesvědčen, že Wurunna ,byl neandertálským předchůdcem Orionu a že jméno Wurunna, je vlastně neandertálské výraz.14

Kromě základní linie genetických markerů, ustanovujících kulturní vazby mezi severní Amerikou a Austrálii ze startovacího bodu na Sibiři v časových obdobích, o kterých uvažujeme, představuje překážku absence systémů písma nebo jiných artefaktů, které by pocházely přibližně z těchto období. To ovšem nebrání zachování kulturní paměti v jiné podobě.  Zajímavé je tvrzení některých současných sibiřských šamanů, že stařešinové australských Aboriginců znají jezero Bajkal a modl se k němu!15 Nicméne,  bohužel se zdá,  že nativní Australané znalosti posvátné geografie jezera Bajkal nemají.

Domorodci z oblasti kolem řeky Amur východně od jezera Bajkal
na jižní Sibiři v Rusku mají pověst o Sedmi sestrách z Plejád,
která je podobná hvězdným pověstem
australských Aboriginců a starých Řeků.

Společné dědictví?

Znalosti o sedmi ženách z hvězd, sdílené mezi těmito skupinami, představuje nicméně působivou anomálii.  Jistě, spíše došlo k rozptýlení pověstí než k rozdělení jejich původu, jak to přesně odráží stopy migračních tahů. Pohyb nebes, na kterých se ukazují souhvězdí, „lovící“  jiná souhvězdí je jedna věc, ale proč by měl být zvláštní obraz sedmi žen svázán s nejasnou skupinkou hvězd čtvrté magnitudy mezi doslova nesčetnými alternativami?

Kmenové tradice, hovořící o kontaktech s původními bytostmi z této hvězdokupy - vždyť přece nic nenasvědčuje tomu,  že jsou ty hvězdy ženami a že je jich sedm, ani jich všichni pozorovatelé hvězd tolik  nevidí. A tak 50 000 – leté období se ohledně předávání pověstí o hvězdách  může zdát ohromující, a v nedohlednu a nevztahující se k ničemu, co my, jako moderní lidé známe. Ale když vezmeme v úvahu zvětšující se díry v mapách konvenční prehistorie z těch oblastí,  možná že to není „mimo mísu“.

-konec-

*******

 

O autorovi:

Alistair Coombs studoval starověké náboženství a archeologii na Londýnské univerzitě a v současné době dokončuje svůj doktorát na Univerzitě v Kentu, VB, na téma zobrazení ohně v budhistickém vědomí.  Také připravuje knihu o Plejádách v mýtech, rituálech a vzpomínkách na kataklyzma v rámci celého světa.

 

Poznámky:

8. Oppenheimer, Stephen, Eden in the East, Weidenfeld & Nicolson, London, 1998, pp. 341-350

9. Boylan, Richard, PhD, "Native Elders Reveal Centuries of Extraterrestrial Contact Lore", 1996, http://drboylan.com/strknrpt2.html

10. de Santillana, Giorgio and Hertha von Dechend, Hamlet's Mill, Nonpareil Books, Boston, 2007, p. 386, quoting Sir James Frazer, Folk-Lore in the Old Testament, 1918, vol. 1, pp. 143f

11. Gooch, Stan, Cities of Dreams, Aulis Books, London, 1995, pp. 100-101

12. Andrews, Munya, The Seven Sisters of the Pleiades, Spinifex Press, Melbourne, 2004, ch. 3

13. Oppenheimer, op cit., pp. 348-349

14. Gooch, op. cit., ch. 4. Naturally, had Gooch been aware of the "Denisova hominin" findings, he would have used the term "Denisovan", not "Neanderthal".

15. Ermakov, Dmitry, Bɵ & Bön: Ancient Shamanic Traditions of Siberia and Tibet in their Relation to the Teachings of a Central Asian Buddha, Vajra Publications, Nepal, 2010 (reprint), p. 122

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly