HÁDANKA NAD TEMNOU HMOTOU A ENERGIÍ (1)

Čáp Josef

Čáp Josef

autor

17.06.2017 Věda & technologie

Moderní astronomie a fyzika se dnes zabývá existencí temné hmoty, která podle hypotetických modelů vyplňuje chybějící materii ve vesmíru. Nejprve si řekněme, co to je - TEMNÁ HMOTA? Z laického pohledu je TEMNÁ HMOTA cosi, o čem zatím jen spekulujeme, navzdory tomu, že pokrok v oblasti kosmologie dosahuje značných úspěchů. 

Temnou hmotu prozatím nedokážeme detekovat, zejména kvůli nedostatečné průkaznosti, která souvisí s 

nepřekonatelnými vzdálenostmi ve vesmíru. Takže v tomto smyslu jde o lidskou (vědeckou) představu, což je domněnka, která se jednoho dne buď potvrdí či vyvrátí. Dokud se tak nestane, mohou se v tomto směru uplatnit nevědecká vysvětlení a pohledy, což je kategorie, do které patří rovněž tato úvaha. Nevědecké příspěvky o této kosmologické hádance, ať se to někomu líbí nebo ne, taktéž napomáhají tuhle vesmírnou mozaiku poskládat úspěšně dohromady.

Díky tomu mohou vznikat rozmanitější vize, jež nás přibližují ke hvězdám a kosmu, jehož jsme i my nedílnou součástí. V tomto kontextu poskytuje universum naději na objasnění záhady, která souvisí nejen se zrodem našeho planetárního života. Proto je zapotřebí se tomuto tématu plně věnovat, abychom dokázali porozumět účelu našeho bytí, o němž nemáme sebemenšího tušení. Hledejme pravdu ve hvězdách, neboť jedině tam, lze spatřit světlo na konci tunelu.

 

Fantazie je klíčem k pochopení veškerenstva

Kosmický rébus o temné hmotě, nenechává současné astronomy chladnými, poněvadž s touto záhadou nesporně souvisí další vývoj vesmírného světa. To, co se děje v těchto vesmírných sférách, pokaždé se odráží tady na zemi, proto se vědecká komunita usilovně věnuje výzkumu kosmu, který souvisí s naší budoucností, která je tímto dána ve hvězdách.

Mystériu o vesmírných záležitostech se v minulém století intenzivně věnoval švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky, který už v roce 1932 realizoval mnohá pozorování a výpočty, při nichž dospěl k jednoznačnému závěru, že v kosmickém prostředí se vyskytuje neúměrnost mezi hmotou a gravitací. Koneckonců, nejnovější astronomická měření něco takového rovněž připouštějí. Z těchto pozorování bylo zjištěno, že baryonová hmota, z níž je složena většina objektů ve vesmíru, tvoří pouhé 4 % viditelného kosmu, zatímco zbytek vesmíru, tj. 73 %, je vystavěn domnělou materií, která je ve vědeckých kruzích považovaná za - TEMNOU HMOTU.

S touto záhadou také souvisí skrytá energie, jež se neustále šíří kosmickým prostorem. Jde o to, že vše kolem nás bylo stvořeno z energie, která je ve všem všudypřítomná. Z této perspektivy nelze tvrdit, že kosmická prázdnota - je zcela pustá, protože v ní může přebývat energie, kterou nedokážeme zatím odhalit. V obyčejné vodě se taktéž nachází obrovský zdroj energie, čímž je vodík, palivo budoucnosti. I když na první pohled se může kdekomu voda jevit, jako prázdná tekutina bez obsahu, tak přeci jen H2O něco obsahuje, akorát je nutné se na to podívat z jiného úhlu pohledu.

A tak vzešla teorie o energii, která předpokládá, že ve vakuu působí skrytý zdroj síly, jenž astrofyzikové nazývají - TEMNOU ENERGIÍ. Sice podstata této energie zatím není známa, přesto podle vědců musí existovat, poněvadž za rozpínáním vesmíru stojí logicky cosi, co představuje skrytý energetický potenciál, o němž se snaží soudobá astrofyzika nalézt nezvratný důkaz.

V souladu s tím musím zde konstantně uvádět názorné příklady, aby se čtenář v tomto labyrintu různých tezí a hypotéz správně orientoval. Řekněme si nejprve něco o kosmologických pojmech, které se staly základním stavebním kamenem vědy, na nichž je astrofyzika postavena. K tomu stačí znát tyto tři fundované výrazy, které jsou s moderní astronomií a astrofyzikou neodmyslitelně spjaty. Na prvním místě se v tomto kontextu musím zmínit o tzv. VELKÉM TŘESKU, taktéž o RUDÉM POSUVU a KOSMICKÉ ENERGII. Pokud budete číst pozorně, můžete imaginárně dojít za samé hranice neskutečna, kde se vám odhalí dosud nepoznaná realita, o níž se nikomu ani nezdá.

 

Jak vznikl Vesmír?

Již od počátku věků si člověk klade stěžejní otázku, která se týká kosmické hádanky; jak vznikl vesmír? Aby lidstvo nemuselo složitě uvažovat nad svým bytím a smyslem universa, přijala vědecká obec zlehčující modely a teorie o zrodu vesmírné existence, která opomíjí skutečné aspekty o tomto kosmickém všeobklopujícím prostoru.

Kupříkladu, jestliže se vesmír projevuje chaoticky, není důvod domnívat se, že jeho vývoj se odvíjí nekoordinovaně a bez rozumu, což je logika, která podléhá zjevné inteligenci, neboť, utvářený chaos lze z jiného úhlu pohledu považovat za jeden z nejdůmyslnějších systémů, jenž přispívá k vzniku absolutní dokonalosti, což je zrovna případ universa tyčícího se nad námi.

Jestliže se kosmos rozvíjí neuspořádaně, pak máme co do činění s jinou formou projevu, tudíž se nám naskýtá dotaz; co stojí za touto cloněnou inteligencí? Jak je patrné, kosmologové se těmto dotazům nechtějí z nějaké příčiny věnovat. Možná v tom svou úlohu sehrál strach z prokázání Boha?

A tak není divu, alespoň co se týče představy o jeho vzniku, že jsme v této výzkumné činnosti očividně zamrzli. Stále se totiž pohybujeme na zavádějících přeludech doprovázené náhody, z níž se údajně zrodil i lidský život.

Náhoda ovšem není známkou důvtipu, poněvadž jakmile se přikloníte k názoru, že se vesmírný prostor ve své velikosti projevuje inteligentně, automaticky se tím zpochybní veškerá vědecká tvrzení, která se opírají čistě o racionální domněnky z nichž se ustanovila nezpochybnitelná pravda, oslabující mocnou sílu svobodné lidské fantazie.

Vraťme se znovu k výše popisovaným pilířům kosmologie, na nichž neotřesitelně bazíruje současná astrofyzika. Velký třesk - tento svatý grál moderní fyziky, jako vše lze zpochybnit, navzdory tomu, že vytvořené simulace spolehlivě zapadají do funkčního konceptu vesmírného zrodu. Teorie o velkém třesku totiž vychází z kosmologie o rudém posuvu. Rudý posuv není nic jiného než obyčejný jev, při němž se vysílač (objekt) vzdaluje k pozorovateli (přijímači). Přesněji řečeno, čím je červená červenější, tím je viděný objekt v kosmu vzdálenější. Opakem rudého posuvu je modrý posuv, který je v určování vzdálenosti kosmických objektů taktéž používán. 

Tento fyzikální úkaz přesvědčil vědu zabývající se výzkumem universa, že se musí v důsledku rozpínání vesmíru od sebe galaxie vzdalovat. Rudým posuvem se vysvětluje expanze kosmu, ale i velký třesk, jehož vznik je možné simultánně připodobnit k explozi ručního granátu.

Pokud dojde k detonaci výbušniny a z této reakce se uvolní spoutaná energie, pak síla takové destrukce vymrští vzniklé střepiny do okolí. Vzniklá hmota z tohoto rozpadu, čímž jsou v tomto případě střepiny, se od sebe vzdalují stejně jako galaxie, jež jsou podle teorie o velkém třesku taktéž vypuzeny do kosmického prostoru, což je jedna z příčin, proč se vesmír rozpíná. Z této představy mohla povstat i teorie o velkém třesku, čili o jeho nejasném vzniku, která je nadřazená, nejen sama sobě, ale i této civilizaci.

Jenomže zrod vesmíru by nebyl možný, kdyby neexistovala skrytá síla, jež zažehla celé universum do stavu plné funkčnosti. Když se bedlivě zamyslíme nad velkým třeskem, tak nic nenasvědčuje tomu, že v této teorii odhalíme značné trhliny, které bychom neměli přehlížet, jestliže máme vůči všem teoriím zůstat nestranní.

Jde o to, že z pohledu fyziky, nemusí být rudý posuv v nekonečných dálavách mezigalaktického prostoru prokazatelný. V těchto nedosažitelných vesmírných končinách, kam oko člověka ani nedohlédne, se mohou uplatňovat úplně jiné přírodní zákony, s nimiž se v této galaxii Mléčné dráhy nemůžeme setkat. Musíme si uvědomit, že v jiných hvězdných systémech a jiných galaxiích, rudý či modrý posuv nelze spolehlivě změřit, protože než sem světlo z těchto šílených vzdáleností doputuje, nemusí již tyto hvězdné formace existovat.

Z této naší mravenčí perspektivy nejsme schopni ani odhadnout, natož dokázat, zdali je naše nejbližší hvězda - PROXIMA CENTAURI stále na svém místě, jestli svítí nebo již vyhasla. Když pohlédnete na noční oblohu plnou třpytících se hvězd, tak si můžete být jisti tím, že vzhlížíte zpět do dávné minulosti, z níž nelze nikterak určit, co se v tomto prostředí, tam někde na druhé straně kosmu odehrává. Tohle výše uvedené můžeme klidně přirovnat k tomu, jako bychom někomu chtěli určit krevní skupinu z digitální fotografie.

Z tohoto prostého konstatování vyplývá jedno jediné; nikdo stoprocentně vyloučit nemůže, že naše hvězda - SLUNCE, je už tím jediným „posledním“ sluncem v celém širém kosmu! Může snad někdo takto odvážné tvrzení vyvrátit? Dokud nenavštívíme naši nejbližší (sousední) hvězdu, tak to logicky možné není. V jednom pojednání o vesmírném hlavolamu jsem napsal, že kosmos musí podléhat přirozenému stárnutí, čímž lze veškeré efekty podporující teorii o velkém třesku zpochybnit.

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly