LAZARŮV EFEKT A PSÍ CHRÁM (3)

Ervin Schrödinger, který získal Nobelovu cenu v roce 1933, byl více než vědec. Tento člověk byl i vynikajícím filozofem a dokonce i básníkem. Během celého svého života studoval "Védy" a byl přesvědčen o tom, že individuální fyzické vědomí, je projevem univerzálního celku.  Ve své době to byl právě Schrödinger, který popsal zásadní interpretaci kvantové fyziky, která je dnes známá jako "Kodaňský výklad/interpretace". Ta ve své obecné podobě říká, že ve skutečnosti existuje jen a pouze Vědomí - Pozorovatel a Měření.¹⁸

"Kodaňská interpretace" prezentuje i v současné době převládající myšlenkový směr kvantové fyziky. V duchu této myšlenky již před třemi sty lety jakýsi George Berkeley, otec immaterialismu, řekl: "Nic nemůže existovat, pokud to není vidět".

"BÝT, ZNAMENÁ BÝT VNÍMÁN.... ".

"ESSE EST PERCIPI.....".

Poté, co sloužil jako student u tajemného německého vědce Maye Wiena, dědice experimentálního výzkumu Friedricha Paschena na téma spektrální čar vodíku v infračervené oblasti, začne na počátku dvacátých let 20. století, Schrödinger publikovat vlastní závěry ohledně atomové energie a teorie spekter.

Až v roce 1926 opublikoval svou slavnou rovnici, která stále i ve 21. století, je vysoce funkční matematický nástroj k popisu vlnové funkce. V již zmíněné "Kodaňské interpretaci" existuje zřejmě nejkomplexnější popis vlnové funkce, který je zaveden do systému fyziky. Pokud bychom byli konkrétnější, pak bychom museli říci, že v kvantové mechanice rovnice Schrödingerova předpovídá rozdělení pravděpodobnosti z čehož se nakonec vykreslují výsledky.

Ve své podstatě, je rozdělení pravděpodobnosti matematický popis tzv. "náhodných jevů". Tento stav se dá interpretovat i tímto způsobem: "Nic není jisté - všechno je možné". V tu chvíli byl Einstein zřejmě vzteky bez sebe, neboť tím pásem nejenže neexistovala jistota ve fungování "speciální teorie relativity", ale to samé platilo i pro samotnou relativitu. Zřejmě každý školák dnes zná onu hlášku: "Bůh nehraje kostky s Vesmírem".¹⁹

Po pravdě řečeno, Schrödinger v následujících letech úzce spolupracoval s Einsteinem. Oba dva se snažili formulovat teorii "sjednoceného pole" a sladit stále převažující chaotický stav do jedné determinující vědy, ale na konci čtyřicátých let 20. století, se Schrödinger rozhodl toto úsilí opustit. Poté v roce 1952, během svých přednášek, učinil první doložitelný odkaz na prvek, který se později proslavil termínem - "multivesmír".²⁰

Během přednášek, se velmi často stávalo, že počal zmatenému publiku vysvětlovat, i když se na první pohled nezdá, že jeho rovnice popisují několik různých paralelních realitních linií, nejde v žádném případě o alternativy, ale všechno se opravdu děje najednou.²¹ Famózní, v roce 1956, během velmi důležité přednášky na "World Energy Conference", Schrödinger odmítá  hovořit o jaderné energii a místo toho prezentuje ryze filozofickou přednášku. Proč se tak stalo? Schrödinger prostě rezignoval na celou oblast fyziky částic.

Tehdy to vyvolalo ve světové komunitě fyziků obrovské diskuze. Schrödinger však zároveň adoptoval vlnovou teorii Hugha Evereta III. v rámci interpretace "více světů" uvnitř "multivesmíru". V rámci této interpretace, je jedinou reálnou věcí vlna v kvantové stavu, která za vhodných podmínek bude vykazovat chování podobné částici. V Everettově "multivesmíru" existuje vše, co se kdy v minuloszi mohlo stát, přičemž každá možnost vytváří podmínky pro inicializaci vlastního paralelního světa.

Poté, co John von Neumann v roce 1957 předčasně zemřel na rakovinu, se právě Hugh Everet III. v prostředí anglo-americké říše stane mužem číslo jedna v oblasti kvantové fyziky. První teoretické výstupy ohledně tzv. "pilotní vlny", byly poprvé navrženy Einsteinem, ve snaze vysvětlit vlnové interference částic, které se počaly objevovat v případě tzv. "dvoj-štěrbinového efektu". Einstein doufal, že by tento jev mohl být vysvětlen deterministicky v případě, že by částice byly nějakým způsobem vedeny prostřednictvím elektromagnetického pole a které by tak hrálo roli toho, co nazýval "Führungsfeld", neboli ¨"řídící pole".²²

Myšlenka "pilotní vlny" pak byla převzata a matematicky prokázána Louisem de Broglie a to v roce 1927, ale s velmi malou podporou vědecké komunity, která tehdy milovala především "božského Heisenberga" a jeho námi již zmíněnou "Kodaňskou interpretaci".

*******

De Broglieho matematika byla vzkříšena až v roce 1952 myšlenkovým trustem dr. Davida Bohme, který jí přejmenoval na "Bohmianskou mechaniku". Heisenberg, který s výše uvedenou ideou hluboce nesouhlasil²³, již od jejího vzniku ve dvacátých letech 20. století v roce 1955 napsal, že v tomto případě se nejedná o nic jiného, než o "přesné opakování" "Kodaňské interpretace", ale v "jiném jazyce...."²⁴

No, bez ohledu na to hodnotu "Bohmiánské mechaniky", zbytek toho, co David Bohm sděluje o holografickém Vesmíru, je vlastně souhrn všeho, co se člověk o tomto tématu naučil ve 20. století. Samozřejmě, mimo všechny přísně utajované teze, hypotézy a vědecké výstupy. Bohm jasně řekl, že  existují dva světy. Tím prvním je svět, ze kterého se v důsledku celého řetězce procesů rodí hmota.²⁵ Druhý svět, je realitou/světem lidských smyslů kde přebývá Vědomí.

David Bohm konstatuje: “Napovrch se zdá, že dva světy jsou “dvojími formami spojenými integrálním přenosem”, ale skutečností je, že zjevný řád nemůže existovat nezávisle na skrytém řádu.”

"To, co považujeme, za realitu", argumentuje Bohm, "jsou ve skutečnosti povrchní jevy spojené s hmotnou formou, které pouze na přechodnou dobu rozvinuly z neviditelného nelokálního prostředí. Tento proces pak vytváří zdání vzájemně oddělených systémů (neboť vidíme pouze izolované "probublávající" hmotné, nebo jinak měřitelné "hroty"),  vystupující z neuviditelné sféry, kde všechno je vzájemně propojeno."²⁶

Bohm navrhuje: “Napovrch se zdá, že dva světy jsou “dvojími formami spojenými integrálním přenosem”, ale skutečností je, že viditelný řád nemůže existovat nezávisle na skrytém řádu.”²⁷

Bohm byl vždy vyvrhel. Často se stávalo, že díky svým bizarním politickým názorům, se jeho vlastní práce, ještě než jíž stačil dokončit, stala pro něho nepřístupnou. Například v rámci projektu "Manhattan", mu byl zamezen přístup do Los Alamos a nesměl využívat obsahu takových prací pro jiné své vědecké projekty.

Einstein byl vždycky jeho mentorem, zastával se ho a bránil jeho vyobcování z akademického prostředí a Bohm s Einsteinem vždy úzce spolupracoval. Ovšem na konci II. světové války dospěl Bohm k závěru, že kvantová mechanika, se nikdy nestane deteriministickou vědou. V kontextu toho, zastavil veškeré své aktivity v hledání deterministických mechanismů, které by mohly být příčinou kvantových jevů a soustředil se na hledání principů, prostřednictvím kterých, by se daným událostem dala přičíst mnohem hlubší podstata.

Bohmovy originální myšlenky ohledně neviditelné nelokality a jejich výklad v sobě hlubokým způsobem odrážely závěry Mirccea Eliade, světově nejuznávanějšího teologického vzdělance v období II. světové války.

-pokračování-

*******

Reference:

18 – dtto. – 1. The Completeness of the Quantum Mechanical Description.

19 – “A Quantum Sampler.” Science. New York Times,. http://www.nytimes.com/2005/12/26/science/a-quantum-sampler.html

20 –Deutsch, David. “The Beginning of infinity,” str. 310.

21 – dtto.

22 – Goldstein Sheldon: “Bohmian Mechanics.”

23 – dtto.

24 – dtto.

25 – Peat David: “Non-Locality in Nature and Cognition.” Nature, Cognition And System II. str. 304,  https://books.google.com/books?id=PgPoCAAAQBAJ&pg=PA304&hl=en#v=onepage&q&f=false.

26 – dtto.