LAZARŮV EFEKT A PSÍ CHRÁM (2)

Pribram vysvětluje, že ke konci padesátých let 20. století, bylo zjištěno, že vstup signálu do oční sítnice, je organizován bodovým způsobem s tím, že v mozkové kůře existují buňky, které působí jako "řádkové detektory". Tyto buňky jsou citlivé na liniové struktury a to hned v několika směrech/orientaci. Ve chvíli, kdy je datovým signálem realizován řádkovací proces, přechází se na další vzory, jako jsou kruhy, tváře, držení postavy až je nakonec formulován celkový obraz.¹⁰

Již někdy v roce 1906 byla v Německu koncipována představa, že mozková kůra, je schopná interpretovat interferenční obrazce.¹¹ O několik desetiletí později dr. John Lashley a dr. Pribram, který tehdy působil jako poradce na "Yerkes Primate Center", dospěli ke stejnému závěru. Interferenční vzory mohou být viděny například ve vodě. Ve chvíli, kdy do vody hodíme dva kameny, vytvoří se na dvou místech skupina kruhových vln. V místě kdy se tyto kruhové vlny střetnou dojde k produkci interferenčních obrazců.

V jednom z rozhovorů obdržel Pribram otázku, co by se mohlo za těmi interferenčními vzory v mozku skrývat a jak lze z nich získat obraz?¹² Dr. Pribram na tuto otázku odpověděl, že tyto problémy byly vyřešeny ve chvíli, kdy lidé počali produkovat holografické obrazce. Narážel tím na aktivity, které v roce 1962, byly realizovány na půdě "University of Michigan" a "University of Stanford". A dále pokračoval: ".... protože hologram je fotografickým souborem vlnových řetězců, interferenčních vzorů. Místo hozených oblázků na hladinu rybníka, tu máme světelné paprsky dopadající na film. Zobrazené světlo pak prostřednictvím vln šíří po povrchu filmu."¹³

Pribram pokračuje: "Každý světelný paprsek zasáhne ty sousední a ty zase další sousední. Takže máme situaci, kdy každý světelný paprsek, každá část paprsku se v podstatě šíří po celém povrchu. Z matematické hlediska jde čistě o "funkci rozptylu/rozpětí".¹⁴

V hologramu, je tato funkce přeložena do obrazů. V neuro-kybernetice, se potvrzuje, že lidský mozek fun