OTEPLOVÁNÍ: HLAVNÍ DŮVOD ZMĚNY ZEMSKÉHO KLIMATU (5)

Umístění ohniskové roviny je přímo závislé na konfiguraci samotného Hyperboloidu v té nebo jiné konkrétní době, a ta je určena souřadnicemi magnetických pólů. Asymetrie pólů významně ovlivňuje tvar hyperboloidu (obr. 14).

Nevěnujte pozornost případnému nesouladu ve významu zeměpisných souřadnic magnetických pólů s uvedenými fakty, které jsem výše uvedla:

1) Hyperboloidy sestavili před dvaceti lety na základě údajů, které se mi podařilo vypátrat v té době;

2) Dokonce i dnes se můžou data z různých observatoří mírně lišit v závislosti na jejich umístění a zpracovatelských metodách. Považujte údaje pouze jako příklad.

Věnujte pozornost tomu hlavnímu (obr. 14): poloha ohniskové roviny Pólových hyperboloidů v letech uvedených nad nimi. Hyperboloid z roku 1900, se liší od ostatních v tom, že jeho největší otvor byl pozorován v zóně SGP, a ohnisková rovina se nachází pod rovníkem - na jižní polokouli. Ve všech ostatních případech, když se blížíme k našemu letopočtu, se ohnisková rovina nachází na severní polokouli a posunuje se směrem k SGP. Severní otvor, se zužuje, a jižní se rozšiřuje. A v současné době (rok 2017), se povrch Pólového hyperboloidu v oblasti severního pólu zúžil na 3,5º s.š.

Když jsem sestrojila poslední hyperboloid na obr. 14, byla to vzdálená prognóza. Ale už podle přibližných údajů představovala asymetrie 45º, co se týče délky. Podle současných prognóz přechod skutečného SMP přes 180-tý poledník nastane v roce 2018 (viz obr. 3 a 4), přibližně při stejné asymetrii. Právě z tohoto momentu se magnetická osa ukáže zcela ve východní hemisféře. To vše jsem prezentovala podrobně proto, aby bylo pochopeno to hlavní, co určuje klimatické změny na naší planetě. A zcela nedávno se objevilo experimentální vědecké nezávislé potvrzení mého úhlu pohledu.

Nejlegračnější je to, že vytvořením "Pólového hyperboloidu Země", spoléhajíc se pouze na svůj vlastní analytický přístup, jsem potvrzení správnosti tohoto principu našla na fotografiích pólů Jupitera a Saturnu, které získaly americké kosmické sondy. Ukazuje se, že výzkumy byly na rodném písku – co se planety Země týče - utajovány, a pro jiné planety je prosím dostanete. Fotografie byly veřejně přístupné. Pravda, nikdo je neuměl vysvětlit. No, vichry, cyklóny, anticyklóny… A to je všechno. A přitom je tam posvátná geometrie ve viditelném, ultrafialovém a infračerveném záření! A tehdy jsem pochopila, že Hyperboloid je UNIVERZÁLNÍ PRINCIP VESMÍRU. Pro zájemce: tato otázka je detailně popsána v mém posledním díle „UNIVERZÁLNÍ PRINCIP VESMÍRU. KNIHA 1 – META-ASTRONOMIE SOLARNÍHO SYSTÉMU“, na kterou jsem již odkazovala.

Změny magnetického pole Země v posledních letech

Nyní uvedu údaje o změnách magnetického pole planety, protože právě důsledkem těchto změn dochází ke globálnímu oteplování. Za období od XIX. století, celkové oslabení představovalo 10%. Nicméně podle údajů, získaných „Misí SWARM“  "Evropské kosmické agentury" („SWARM. ESA’S MAGNETIC FIELD MISSION“), magnetické pole nad Severní Amerikou v relativně krátké době ve vysokých výškách v atmosféře oslabilo o 3,5% a vzrostlo nad Asii o 2 %. Nejslabší pole nad Jižním Atlantikem se posunulo na západ. V letech 1999 až do poloviny roku 2016 se celkové pole zmenšilo o 2%.

Při základním dipólovém charakteru hlavního pole se potkávají jasně se projevující rozsáhlé anomálie, z nichž je pět hlavních: po dvou v severní a jižní polární oblasti, a jedna v Jižním Atlantiku. Podívejte se na obr. 15, převzato z http://artefact-2007.blogspot.ru/2014/09/5.html. Červenou barvou jsou na něm označeny oblasti s vysokou intenzitou magnetického pole, modrou s malou intenzitou (bere se v úvahu pouze absolutní hodnota pole, a ne znak) stupnice v nTl - v dolní části obrázku.

Na obr. 16, je ze stejného zdroje prezentovaný charakter změny magnetického pole za pouhých šest měsíců - od prosince 2013 do května 2014.

V oblastech od žluté po fialovou barvu dochází k zvětšení velikosti magnetického pole, v modré k zmenšení. Rozsah změny představuje ± 100 nTl (nano-Tesla). Podle mého názoru, takový jev může souviset právě se zvětšením velikosti magnetického pole, při posunutí SMP do východní hemisféry. Čím je asymetrie větší, tím blíže povrchu planety probíhá magnetická osa.

Oba výše uvedené snímky jsou poskytnuty „misí SWARM“.

V současné době se hlavní magnetické pole Země poměrně intenzivně zmenšuje, což může být příznakem počátku globálních procesů.

Mechanismus změny magnetických pólů a samotný charakter magnetického pole Země v průběhu celého dne nejsou přesně známé; existuje několik teorií, které se snaží vysvětlit původ obojího. To znamená, že neexistuje jediná všeobecně přijímaná teorie. Z toho vyplývá, že neexistují ani dostatečné znalosti, aby se přesně předpověděl vývoj geomagnetického pole.

Samotné magnetické pole naší planety nám říká, že se aktivně připravuje na inverzi. Na věčné otázky typu: „Co? Kde? Kdy?“ samozřejmě nemůžeme odpovědět, tím spíše, že pokud si vzpomínáte na chronologii podobných událostí, čas vypršel. A i magnetické póly se chovají tak, jak se za kontrolované historické období nechovaly.

O klimatických změnách za období od roku 1900 až po současnost

A teď přejděme k srovnávacím obrázkům. Na obrázcích níže jsem záměrně uspořádala do dvojic mnou vytvořená zobrazení Pólových hyperboloidů naší planety se záběry z animace NASA, ukazující rozložení teplot na povrchu Země ve stejných (nebo blízko nim) letech. (http://www.livescience.com/57538-2016-warmest-year-ever-largely-due-to-human-emissions-video.html).

Obraťte pozornost na následující: oba otvory Hyperboloidu jsou velké – u SGP je větší než u JGP, a ohnisková rovina se nachází těsně pod rovníkem. To znamená, že koncentrace polí včetně magnetického je hustější od rovníku na jih, a teplota je rozmístěna poněkud nerovnoměrně. Ale taková nerovnoměrnost je plně pochopitelná. Podívejte se, jak prochází magnetická osa. Znovu je celá ta asymetrie v délce: pokud se podíváme na stupně zeměpisné délky, vzdálenost od SMP do JMP západním směrem (přes Tichý oceán) je 115º, a pokud východním směrem - 245º. Ukazuje se, že stejná „proměnlivost“ magnetického pole se nachází přibližně v oblasti žluté barvy.

Na severní polokouli teplé žluté skvrny téměř nejsou. Celkově byly tyto roky pro Zemi velmi chladné. A pak začalo znatelné oteplování (zájemci můžou vidět video na výše uvedeném odkaze). Další srovnávací zobrazení rozložení teplot a konfiguraci Pólového hyperboloidu uvádím podle období, pro které byl Hyperboloid sestrojený. Zobrazení se výrazně mění, protože severní otvor se postupně zmenšuje, a jižní se zvětšuje. Ohnisková rovina Pólového hyperboloidu ve všech následujících případech se nachází na severní polokouli. Severní otvor se na konci XX. století začíná rychle zmenšovat v důsledku zrychleného pohybu SMP směrem ke geografickému pólu. Asymetrie se zvětšuje (obr. 17 b, c, d).

Význam asymetrie podle délky na obr. 17 b, c, d jsou následující: rok 1980 - 116º a 244º (stejně jako v roce 1900, pouze ohnisková rovina Hyperboloidu se nachází na severní polokouli), rok 2005 - 105º a 255º, roky 2015-2020 - 45º a 315º. Někde mezi rokem 2018 a 2019 vstoupí SMP do východní hemisféry.

Tendenci změny teploty je velmi jasné vysledovat: čím je tenčí „hrdlo“ vstupu pole, tím je větší oteplení kolem něj. Rychlost oteplování začala intenzivně vzrůstat právě v roce 1980. Do té doby bylo tempo mnohem pomalejší.

-pokračování-