SKRZE ZÁVOJ PRAVDY: ANALÝZA VÝVOJE FINÁLNÍ FÁZE EXISTENCE "NWO" (4)

1790

Jefferson a Hamilton ve sporu o "Centrální banku"

Avízovaná "Bank of  the United States", se měla stát "Centrální bankou" s dvacetiletým pronájmem. Tento projekt byl duchovním dítětem newyorského bankéře Alexandera Hamiltona, který se narodil v "Britské Západní Indii", přičemž vzdělání získal prostřednictvím různých židovských škol. Tento člověk, se pak později stal agentem různorodých lichvářů na ose "New York - Londýn".

Hamilton již dříve (v roce 1784), založil "Bank of New York". Jako prezident washingtonského "Ministerstva financí", bojuje s tehdejším ministrem zahraničí Thomasem Jeffersonem. Hamilton a bankéři z New Yorku věří v silné centrální bankovnictví založené na dluhové filozofii a měnové emisi.

Vlevo: Alexander Hamilton
Vpravo: Thomas Jefferson

Kdežto zástupci virginské filozofie a politiky - Jefferson, James Madison (otec Ústavy) a jižanská zemědělská třída, věří v systém decentralizované vlády a místního bankovnictví. Z tohoto úhlu pohledu lze kořeny pozdější americké občanské války částečně sledovat i ve sporu, který se rozhořel mezi Jeffersonem a Hamiltonem.    

Jefferson tvrdí, že centralizovaná moc postavená mimo soukromé mincovny a banky je protiústavní a nebezpečná. Mimo jiné napsal, cituji:

"....bankovní zřízení jsou nebezpečnější než pravidelná armáda."

Oproti tomu Newyorčan Hamilton tvrdí, že pokud má stát růst, potřebuje standardní mincovnu podporovanou "Centrální bankou" a spotřebními daněmi.  

 

 

1791

Hamilton vítězí - US "Centrální banka" je ustanovena/Whiskové farmářské rebelie

Prezident Washington bedlivě naslouchá argumentům Jeffersona i Hamiltona ohledně "Centrální banky". Ovšem nakonec se kloní k názoru Alexandera Hamiltona. "Otec Ameriky" velmi důvěřivě naběhl na léčku elegantně hovořícího "cizího podvodníka". Jiní se ovšem jen tak snadno oklamat nenechali.

Jak uvidíme záhy, v pozdějších letech bude prezident John Adams popisovat Hamiltona jako, cituji:

"...nejvíce rebelujícího, netrpělivého, neúnavného, vynalézavého intrikáře ve Spojených Státech, ne-li ve světě."

Vzpoura farmářů

Společně s ustanovením spotřební daně, se  Hamiltonova banka stává soukromou společností s některými zahraničními akcionáři. K pokrytí vládních úrokových plateb, Hamilton zakládá spotřební daně na whisky.

Když dojde v Pensylvánii k tzv. "whiskové rebelii" a bouřím, přesvědčí Hamilton prezidenta Washingtona, aby mu umožnil osobní velení zhruba 12 000 vojáků, kteří zakročí k zajištění pořádku. Hrubá síla je použita k tomu, aby byl zajištěn výběr daní k zaplacení úroků zahraničním akcionářům "Centrální banky".

 

Poznámka: Centrální banka a vládní/státní dluh

Když vláda spotřebuje peníze, které shromažďuje prostřednictvím daní, uchýlí se k půjčkám. Může si půjčit prostřednictvím prodeje dluhopisů investorům, nebo zahraničním vládám. Ovšem, když si vlády půjčují od "Centrální banky" v soukromém vlastnictví, pak banka ve skutečnosti vytváří nové peníze "z ničeho" a ty pak půjčuje vládě za úroky.

Vlití nových peněz do ekonomiky má za následek snížení hodnoty stávajících peněz (inflace). Vláda musí poté své občany doslova "zkasírovat", aby splatila půjčky (dluhopisy) "Centrální bance" plus úroky.  Pokud by vláda disponovala vlastní měnou bez dluhů na pokrytí svých účtů, mohlo by dojít k inflačním účinkům, ale jelikož vláda nemůže nést dluh, pak by nemusela "kasírovat" obyvatelstvo, aby platilo jistinu a úroky "Centrální bance".

Jinými slovy řečeno. Nemá smysl, aby vláda platila úroky "Centrální bance" za novou měnu, když by mohla jednoduše sama měnu vytvořit a bez úroků!

 

Poznámka: Centrální banky a síť lokálních bank/Dluh spotřebitelů

Druhý způsob, jakým "Centrální banka" okrádá společnost spočívá v půjčkách lokálním bankám (v USA pak "Národním bankám"). Tyto banky pak mohou zvýšit počet úvěrů svým zákazníkům a to díky půjčkám od "Centrální banky" (tyto peníze jsou opět vytvořeny z ničeho). Místní banky si půjčují od "Centrální banky" za nižší sazbu a poté ty samé peníze půjčují dál svým klientům - prostému člověku, ovšem za podstatně vyšší sazbu. Dluh spotřebitelů se tak maximalizuje, neboť konstantní inflace narušuje hodnotu stávajících peněz.

Spotřebitelé nemají žádný benefit z dané půjčky, tak jak se tomu často věří, neboť nové peníze čerpané do ekonomiky uměle zvyšují cenu všeho, co se kupuje. Takže sečteno a podtrženo, na první pohled za akademickým "ekonomickým pokrytím" stojí legalizace "Centrální banky", coby padělatele a legalizace národních/lokálních bank, coby lichváře.

Když "Centrální banka", která je vlastněna soukromými akcionáři ovládá peníze, pak každý jeden dolar/koruna musí být zapůjčena do oběhu za úroky. Proto bude vždy celkový dluh převyšovat objem peněz v oběhu. Ti, kdo ovládají toto věčné dluhové "perpetum mobile", mají k dispozici dostatečnou moc k tomu, aby ovládali i vlády jednotlivých států.

 

 

1789

Francouzská revoluce

Tzv. "Francouzská revoluce", byla součástí období radikálních otřesů ve Francii. Na rozdíl od americké revoluce, která omezila vládní moc, hledají ateističtí radikálové Francie absolutní moc. Jejich revoluční výkřiky: "Svoboda, bratrství a rovnost", jsou jen prázdná slova, která mají za úkol přitáhnout slepé davy.

Dnes je jasné, že tato revoluce přivedla k vzestupu jednak šíleného zabijáka Robespierra a pak společenství, které vešlo ve známost pod titulem "Jacobíni". V letech 1793 - 1794 funguje "Výbor pro veřejnou bezpečnost", jako francouzský nástroj diktatury. Je rozpoután masivní teror. Král Ludvík XVI. a královna Marie Antoinette a dalších 40 000 lidí je popraveno - povětšinou gilotinou.

Práce britské historičky Nesty Websterové z počátku 20. století
odhalily genocidní charakter "Francouzské revoluce", jako
práci okultistů, jejichž cílem bylo vyvolat "světovovu revoluci"

Jakobíni (předchůdci komunistů), kteří prosluli obzvláště silnou brutalitou, jsou nakonec nahrazeni jinými, dalo by se říci, rozumnějšími prvky revoluce. Sám Robespierre je popraven. Je realizován seznam osob, kteří budou ovládat Francii v letech 1795 - 1799, neboť evropská monarchie vede válku proti republikánské Francii.

Ačkoliv historici zobrazují "Francouzskou Revoluci" jako "spontánní povstání" utlačovaných, financování tohoto hnutí a disciplinovaná organizace radikálů, naznačují něco jiného. Nabízí se otázka, nakolik byly v této vzpouře aktivní Rothschildovy peníze?

O "Francouzské revoluci", se také někdy hovoří jako o "Červené revoluci" (jak víme výraz "Rothschild" v překladu znamená "Červený Štít"). Z retrospektivního pohledu již nyní můžeme konstatovat, že v průběhu několika následujících staletí bude, bude ještě mnoho dalších "spontánních" červených revolucí následovat.  

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly