TURECKÝ MED VAŘENÝ Z PELYŇKU A BALEHLAVU
Turecký med netřeba představovat. Jde o klasickou pouťovou lahůdku, dělanou v originále z bílků, medu, oříšků, mandlí a podobných ingrediencí. Jistě jste, jako já, měli v mládí 100x ulepenou pusu. A taky víte, že nejlepší je ten pěkně měkký, čerstvě udělaný. A že ale na poutích většinově byla k dostání jen tvrdá varianta, protože zkrátka trhovci musí kupovat do zásoby a pak ty zásoby prodat. Ale jako malý kluk pamatuji poutě, kde byl turecký med nikoli balený, alébrž v jednom velkém špalku, odkud byl vždy odsekávaný příslušný kus, podle disponibilního obolusu konkrétního kupujícího.
A ten špalek byl vždycky z toho tvrdého tureckého, ba toho nejtvrdšího. Ta reminiscence byla jasná, vzhledem ke včerejšímu referendu v Turecku. Ano, to co v zemi půlměsíce včera uvařili, je ten úplně nejtvrdší turecká pokroutka, jakou si jen lze představit. A není ani trochu sladká. Naopak, pro Evropu, respektive naše elity je to „lahůdka“ , která ani neprojela ani vzdáleně kolem nějakých bílků, mandlí nebo oříšků. A k takovému nějakému medu se nepřiblížila ani na 10 000 kilometrů. Ten čerstvě uvařený „med“ z Turecka je, pro naše vnímání chutí ukuchtěný z pelyňku a bolehlavu!!! Do slova a do písmene.A to ať se na to podíváme z jakéhokoli úhlu.
Začnu takovým, kterým se na to v Evropě určitě nikdo nebude obtěžovat – totiž z pohledu obyčejného Turka!
A ten VĚTŠINOVĚ, byť mimořádně těsně většinově, rozhodl, že pravomoci prezidenta Erdogana mají být posíleny tak, jak to nikde na Západě, ale dokonce ani na kremelském nebo běloruském východě, neznáme.
Prezident Erdogan nyní, kromě jiného:
-vedle funkce prezidenta bude vykonávat i funkci premiera
-jmenuje a odvolává ministry podle svého uvážení
-k řízení státu vydává prezidentské dekrety, které nepodléhají souhlasu parlamentu a mají platnost a právní status zákona a stávají s e trvalou součástí právního pořádku země, stejně jako zákon
-parlament nemůže prezidentský výnos zrušit. S jednou jedinou výjimkou – když paralelně s přípravou prezidentského dekretu je v parlamentu připravován zákon na stejné téma a ten je odhlasován většinou poslanců. Pak má přednost zákon na úkor prezidentského dekretu
-prezident rozpouští parlament a vypisuje termíny nových voleb, podle svého uvážení, nejpozději jednou za 5 let
–jmenuje soudce Nejvyššího a Ústavního soudu podle svého uvážení
Je toho daleko více, co nyní turecký prezident může a smí. Ale tohle mi přijde nejvýmluvnější. Nehodlám to rozpitvávat. Prezident Erdogan to takhle navrhnul a bylo na tureckém voliči, jestli mu to potvrdí nebo odmítne. Nehodlám to dále rozpitvávat. Na to jistě budou zástupy jiných. Těch kteří hlídají evropské i Evropské hodnoty. Co mne tady u nás, v Berlíně, Stockholmu, Bruselu, Vídni, Londýně, Paříži, Haagu a Washingtonu do úmoru poučují, co je to správná demokracie.
Od nich očekávám, že nyní zvednou prapor oněch evropských hodnot a liberalismu, protože oni nemlčí, když je někde někomu zkřiven vlas, oni nemlčí, když jsou ty naše hodnoty někde ohroženy, oni přece tvrdě účtují s každým Putlerem, který by chtěj ořezávat lidská práva, atd. atd. Očekávám tedy, že na rozdíl ode mne, začnou uvažovat nejméně o stejných sankcích vůči Turecku, jaké jsou přijaty vůči Rusku.Protože naše evropské hodnoty jsou jen jedny a demokracie je přece nedělitelná! Znovu opakuji – na rozdíl ode mne! Já respektuji vůli většinového tureckého voliče. On se rozhodl, jak se rozhodl. A většina je zkrátka většina.Vždycky. A nikoli jen tehdy, je li to moje většina! A majorita Turků jasně řekla, že chce, aby jejich zemi vedl silný vůdce a opatřila ho ještě silnějším mandátem, což je nad slunce jasnější.Volba je jednoznačná, ačkoli těsná.
Převaha jednoho hlasu platí v referendu úplně stejně jako výhra o deset nebo dvacet milionů volebních lístků. Pamatujme si to. Ještě se k tomu vrátím. Ale nyní musím prezidentu Erdoganovi férově k jeho vítězství pogratulovat. Sice bych ho nevolil, ale sluší se vítězi upřímně poblahopřát,což do okamžiku, kdy píši tyto řádky nikdo z vedoucích západních státníků neudělal.. Myslím upřímnou gratulaci do Ankary, na rozdíl od důchodce vlka, nepošle z nich nikdy nikdo.
Jak už jsem napsal – být Turkem, hlasoval bych zcela jasně NE. Ale naprosto chápu, že většina tamních voličů byla opačného názoru než já. A respektuji jejich suverénní právo na jejich výběr! Domnívají se, že pro další rozvoj Turecka je nezbytně nutné, aby v jeho čele stál mimořádně silný muž. A tím Erdogan rozhodně je. Nejsem tím nijak překvapen, očekával jsem to. Zjevně na rozdíl od oficiálních představitelů členských států EU a NATO. Ti mají problém. A obávám se, že spíše jde teprve o začátek celého řetězce budoucích problémů, které svým rozměrem a závažností daleko přesahují jejich schopnosti i kompetenci. Ale než se jim budu věnovat a to je hlavní poslání tohoto článku, tak se musím vrátit k tomu referendu.
Na Kose i na alternativní scéně vůbec, je mnoho příznivců tzv. přímé demokracie, kteří slyší na vykříkování i takového klauna jako je Tomio Okamura, že jako by stát měl být řízen napřímo, přes referenda. Těm vřele doporučuji, aby se nyní hodně podrobně podívali na to turecké! Výsledek je těsný o pověstný chlup. A to se hlasovalo o změně, která naprosto fatálně promění život v zemi na dlouhé desítky let dopředu. Nezvratně bez možnosti reparátu. Těch, co hlasovali PRO bylo řádově o 2% více než jejich protivníků!!!!
Jedni bezmezně oslavují, ti druzí jsou vysmívání a mají totální pocit zmaru. Jak tohle asi tak může skončit? Tohle je vždycky produktem volby typu ANO/NE, pokud s ní nežijete trvale a umíte s ní zacházet. Nebo si snad myslíte, že ti, kteří tvoří tvrdé jádro Erdoganových voličů detailně nebo aspoň zběžně zkoumalo úpravy ústavy navržené jejich prezidentem a přemýšlelo o dlouhodobých důsledcích? Nepodceňuji ani trochu voliče z tureckého venkova, jistě jsou nadáni selským rozumem stejně, jako jejich český protějšek, nicméně nemám iluze o tom, že kdyby podobné referendum bylo u nás, že by ony ústavní změny byly masově studovány a domýšleny! Troufnu si prohlásit, že Erdogan získával hlasy od těch, které on osobně interesuje a naopak nikdy nemohl dostat od těch, které zásadně a těžce irituje. To referendum bylo o osobní oblibě/neoblibě současné turecké politické jedničky. O ničem jiném. Změny skoro/nikdo nestudoval – bylo to v pozici – jsi pro Losnu nebo Mažňáka?
Erdogan to věděl a jeho kontrahenti také. Že bude mít pod palcem soudce Nejvyššího a Ústavního soudu? Pro jeho příznivce je to jednak správně a jednak je jim to lhostejné, protože tyhle dvě instituce jim sotva něco říkají. Tohle je neoddělitelná součást tzv. přímé demokracie! Pamatujme si to! Hlasování ANO/NE je rigorzní a v podstatě neopravitelné. A zejména vede k totálnímu a trvalému rozervání společnosti na dvě části -na vítěze a poražené! Jsem zvědav jak s tím nyní za Bosporem budou dál žít….Ale to není náš problém, Alespoň ne bezprostředně.
Naším křížem je, jak my nyní budeme žít s Tureckem. A to bude o pelyňku a bolehlavu. V mnoha a mnoha ohledech. Turecký prezident den před konáním referenda na velkém volebním mítinku prohlásil: ,Udělejme spolu zítra tuto reformu, ať se Západ a teroristi z toho zblázní.“
Takže Západ je pro něj a jeho voliče na úrovni teroristů…… Co bude Erdoganovo Turecko pro Západ?
Odbočím – zkouším si představit co by vysílal a psal západní/český zpravodajský mainstream, kdyby v Rusku proběhlo něco podobného jako nyní v Turecku! Nebudu to rozvádět. Na Kose by to byla zbytečná práce. My chceme k „našemu“ chápání demokracie donutit Moskvu. A vedle toho jí odradit od podpory donbasských separatistů opuštění Krymu. Moc mne bude zajímat, jak ti, co ty sankce vyhlásili a nebo je jen podporují, se dívají na tureckou armádou už více než 40 let obsazenou severní část Kyperské republiky, na přítomnost turecké armády v Iráku a Sýrii bez pozvání tamních vlád, dál by mne zajímalo , jaký vidí rozdíl mezi postavením opozice v Rusku a Turecku, v čem je rozdílná role sdělovacích prostředků v obou zemích, atd.atd.
Zkrátka – budou to ti naši ochránci „naší“ demokracie mít nyní zatraceně těžké.Turecký volič rozhodl. Budeme ho trestat jako toho ruského? Jsem velmi zvědav…..
Nebo je členství Turecka v NATO pro tyhle kované demokraty univerzálním odpustkem? Protože potřebujeme Turka, ať je jakýkoli, proti Rusovi, který je pro nás nejvyšším možným zlem?
Jsem velmi zvědav, zdali vyjde kalkul mnoha západních politiků a analytiků, že do 16.4.2017 jsme viděli jednoho Erdogana a po vítězném referendu uvidíme úplně jiného, který nám bude výrazně přátelštější.Protože přece všichni víme, že to, co se říká v předvolební kampani je 2 minuty po spočítání výsledků zapomenuto, protože každý demokratický politik zná a uplatňuje v praxi heslo – sliby se slibují, blázni se radují!
Můj odhad je, že turecký prezident se určitě nějak umírní Ale jen umírní. On pustil do tamní politiky duch nacionalismu a příklonu k islamismu. A tohle rozhodně nevezme zpět. Stejně se nevzdá zbraně další migrantské tsunami do Evropy. Ostatně, ani to nemůže udělat. 3 miliony běženců v zemi nevyzmizíkuje a nacionalismus ani religiozita, když jsou ventilovány jako silná společenská témata, se mohou jen šířit dál a stále posilovat. Ale nikoli vzít zpět! Zejména , jestli se hospodářsky přestane dařit.A to se určitě za nedlouho stane. Protože hospodářství funguje, jak známo, v cyklech. Už ti, co sepisovali Písmo si všimli, že po sedmi létech tučných, následuje 7 let hubených…
Zkrátka – Erdoganovo dnešní Turecko je pro evropské elity absolutní průšvih. Nemohou se tvářit, že neexistuje, nemohou s ním nejednat, nemohou si dovolit ho popudit, nemohou si ale dovolit jednáním ztratit tvář a nade vší pochybnost ukázat světu, že evropské i evropské hodnoty platí jen někdy a pro někoho…. Nepochybuji, že to dopadne jako vždycky – začnou obelhávat nás i sebe. Jako v případě Willkommenskultur! Protože důležitý člen NATO je prostě důležitý člen NATO!
Tuhle lež si vymyslela, podle informací německého novináře Robina Alexandera, německá kancléřka, protože ona a její ministr vnitra dostali strach, jak budou media prezentovat uzavření hranic před uprchlíky bez dokladů, které mělo následovat druhý den, na čemž se usnesla německá vláda. Jenže večer byl rozkaz odvolán, protože ani kancléřka ani ministr vnitra ani jiný člen vlády nebyl ochoten za ten krok nakonec převzít zodpovědnost. Tudíž místo uzavření hranic a stopnutí migrační vlny přišla Willkommenskultr!!!! Lež v kombinaci s totální slabostí! To je tvář naší politiky! Napsal jsem, že bych hlasoval, být Turkem, proti změně ústavy. Ale také to, že blahopřeji, zcela férově prezidentu Erdoganovi k vítězství. Protože ať je jakýkoli, slabingr, rozměru našich držitelů klíčů, rozhodně není. A Turci chtějí silného vůdce se silnými pravomocemi. Mají , co si vybrali.A my také.
Naši elitáři, včetně jejich mediálních poskoků, by si měli všimnout i detailu, že o vítězství tureckého prezidenta v konečném součtu nerozhodl nikdo jiný, než turecký volič v zahraničí. Tedy zejména v západní Evropě. Oprávněných voličů v jednotlivých evropských zemích bylo následovně:
K urnám se jich dostavilo z celkového počtu oprávněných 3 milionů asi 1,4 mio. Právě slyším nějakého moudřece na Radiožurnálu, jak pouští do éteru, že jako, jo, že tihle hlasovali většinově pro ANO, ale že jich nepřišla volit ani polovina takže….
Takže ten pán by si měl dát buď jednu pořádnou, když se nikdo nedívá a následně si hned na to si uložit bobříka mlčení. Navíc soud by mu měl zakázat, aby se k nějakému sdělovacímu prostředku přiblížil na méně, než je dostřel dalekonosného děla.
Mám totiž před sebou výsledky toho jak volila právě turecká diaspora v zahraničí: Rakouský Der Standard uvádí, že zahraniční Turci v zemích s největším počtem hlasujících v hlasovali takto:
Rakousko 73,23% ANO
Německo 63,1 % ANO
Belgie 75,1% ANO
Holandsko 71% ANO
Dám to pro toho moudřece do jednoduché češtiny, kdyby náhodou zavítal na Kosu – Erdogan vyhrál přesně a jen pouze o hlasy ze zahraničí!!!!
Nad tímhle by se měli důkladně zamyslet všichni vítači, willkommenskulturtrégři, začleňovači, integrátoři a ochránci Evropských hodnot! Nelíbí se jim turecký prezident? Nelíbí se jim úpravy turecké ústavy a budoucí vývoj v Turecku? A nás současně chtějí obohacovat jinými kulturami, které se úspěšně začlení do našeho systému? Prima! Ovšem o zásadním obratu v zemi u Bosporu rozhodli právě ti turečtí voliči, kteří žijí v našem světě dlouhodobě, většina z nich vychodila naše školy, mají naše vzdělání, jsou denně konfrontováni s naším životem, znají a ovládají jazyk své současné vlasti.
A přesto svým, téměř 2/3 ANO jasně odmítli liberální demokracii! Tohle by všechny ty naše věrozvěsty úspěšného začleňování a integrování mělo vyděsit k smrti! Je to totiž výsledek jejich práce! Nemluvě o politicích. Jak přesvědčivý je ten náš způsob života a naše hodnoty, když ta část tureckého voličstva, která s ním má největší a osobní zkušenosti, fakticky hlasuje proti jeho zavedení ve své domovině? A podporuje prezidenta, který chce reformy, z kterých se teroristi a Západ zítra zblázní?!
Tihle nic nepochopili a nepochopí. Tedy pochopili – dávno. Tím si jsem jistý. Ale rozhodně prakticky nic nevyvodili a nevyvodí. Kdyby ano, nemá Evropa problém s žádnou migrační tsunami, nikdo by v ní nemohl provozovat radikální islamistickou nebo salafistickou propagandu a turecká diaspora by byla včera hlasovala většinově NE! Jenže když zahraniční Turci vidí Merkelovou, Hollanda další jim podobné lídry západních zemí a srovnají ho se svým prezidentem? Rozumím jejich volbě!
Opakuji – osobně bych, mít možnost, hlasoval proti, ale naprosto se nedivím žádnému zahraničnímu tureckému hlasujícímu, pokud zaškrtnul ANO. Erdogan si na lídra nehraje- on jím doopravdy je! Tohle mu vyhrálo a opakovaně volby a včera ono referendum. My zatím musíme jen doufat a držet Němcům prsty, aby si na podzim ještě jednou zvolili Merkelovou a nikoli šíleného Schulze! A u nás aby to předpokládané vítězství nestačilo Babišovi na sestavování vlády! Při výsledně stejně rozdělené společnosti! Takže kdo to dopracoval hůř? Turecko nebo my?
Pokud jsem četl nějaké komentáře k tureckému referendu, byly to zejména klišé ve dvou s měrech:
1- Erdogan zvítězil díky konzervativismu tureckého venkova, protože ve velkých městech prohrál. Prý klasická volební šaráda poslední dekády z celého světa – vyspělý demokraticky orientovaný městský volič proti zaostalému konzervativnímu buranovi z venkova
2- v Turecku končí demokracie a nastává diktatura nebo alespoň polodiktatura
Ten první axiom, jak jsme si ukázali na výsledcích hlasování turecké diaspory, platí velmi podmíněně. Rozhodně o dost méně, než stejný fenomen v USA nebo Rakousku.
Ten druhý je jen našim názorem. Co je pro Turecko dobré. Jde o stejnou představu, jakou jsme měli v posledních dvou dekádách o tom, co je dobré pro Afghanistán, Irák, Libyi, Jemen, Sýrii, Egypt, Tunisko, Ukrajinu, atd. atd.
Nechal bych to na Turcích. Mají nezadatelné právo si vybrat svou cestu. Primárně proto, že náklady ponesou oni a budou konfrontováni s výsledkem svého výběru.
Pro náš svět je Erdogan nepochybně gigantickou komplikací. Nastavuje zrcadlo nám všem, našemu chápání světa, platnosti našich zásad, našemu odhodlání a vůli. A ten obraz je doslova děsivý – čiší z něj prohnilost, prolhanost a nikoli dvojí, ale nejméně trojí metr a naše vlastní hloupost. A turecký prezident na to všechno nebude brát sebemenší ohled, naopak jeho budoucí chování s tím vším bude kalkulovat jako s neměnnými konstantami! A podle toho se bude chovat! Tohle je pořádná dávka pelyňku, že?
Svět momentálně, vedle Turecka řeší zejména Severní Koreu a její jaderný a raketový potenciál. Zkusí Trump úder? Nezkusí úder? Opravdu netuším. Nedovolím si dokonce, zcela netypicky, ani odhad. Přestal pro mne být aspoň minimálně čitelný. Nicméně čím si jistý jsem, je to, že prezident Erdogan svou zemi opravdu zásadně změní. Jeho ambicí nenaplňuje statut regionální velmoci, která se už sice dost dlouho neptá, zda něco smí nebo nesmí, ani v Bruselu, Berlíně, Paříži nebo Londýně.
Ale pořád se musí dotazovat ve Washingtonu. Tom Washingtonu, který prý má pod palcem celou s větovou telekomunikaci, který má nezpochybnitelné důkazy o tom, kdo nasadil plyn v nějakém syrském zapadlém městečku a to deset minut po tom, co ten plyn zabíjel, ale neměl informace o tom, že se chystá puč proti Erdoganovi, aby mu je, jako spojenci včas poslal jako varování….. Jestli někdo bude mimořádně ostře sledovat, co se odehraje mezi korejským Kimem a americkým Donaldem, bude právě on.
Už jsem jednou psal, že podle mne se rozhodl, že v turecké historii chce zaujmout minimálně stejné místo jako Mustafa Kemal Atatürk. Nejméně. To jde jedině tak, že ze své země opravdu udělá velmoc. Bez přídomku regionální. A čím se taková velmoc vyznačuje? Tím, že vlastní jaderné zbraně! Co myslíte, jak se Západ postaví k tomuto faktu, až Erdogan vyhlásí program jaderného vyzbrojení? Co bude preferovat? Superdůležitost spojence v NATO na jižním křídle nebo fakt, že jaderný klub se, v zájmu přežití lidstva, nesmí rozšiřovat?
To bude bolehlav!!!!