NAD PROPASTÍ: PO AMERICKÉM ÚTOKU NA SÝRII UŽ NIC NEPLATÍ. ATENTÁTY NA BĚŽÍCÍM PÁSU A TERORISTÍ V RAUŠI. JE TRUMP MRTEV? KDY DALŠÍ "OPERACE POD CIZÍ VLAJKOU"? NECHÁME SE VÉST NA PORÁŽKU, NEBO POCHOPÍME SVŮJ KŘÍŽ.

Květnou nedělí začal svatý týden, vrchol přípravy křesťanů – a ještě ne tak dávno celé křesťanské euro-americké civilizace – na nejvýznamnější svátky roku. Navzdory prodlužujícím se dnům nás však halí nečekaný soumrak: Nový věk, který započal na Golgotě Kristovou smrtí na kříži a Jeho slavným vzkříšením, jako kdyby se podle mnoha znaků právě nachyloval ke svému dramatickému konci.

O tom, kdy přijde konec světa, sice nic nevíme, zato síly zla zjevně usilují, aby došlo k apokalyptické válce, která by pro podstatnou část planety a lidstva byla tímtéž. Pro nás určitě.

Jsme na hranici

Napadení Sýrie americkými raketami, které nařídil prezident Donald Trump, opět přiblížilo svět hranici, za níž už je jenom zmar a totální zničení. Ale ne jen to. Islamistické vražedné útoky v Evropě doplnil příznačný masakr v Egyptě: Výbuch ve dvou kostelích zabil nejméně šestatřicet koptských křesťanů. 

Připomeňme, že jde o jednu z nejstarších církví, stále existující v místech, kam se podle evangelií uchýlila Panna Maria a Josef s malým Ježíšem, když mu hrozila smrt v Herodově říši. Kupodivu však po tomto masakru katolík Trump na Muslimské bratrstvo v Egyptě nezaútočil. A je to jako na běžícím pásu v manufaktuře smrti:

Po islamistickém masakru v Londýně, Petrohradě a ve Stockholmu přišla dnes další zpráva z Norska, kde policie nalezla a odpálila nálož určenou k teroru. Někoho zatkla, nechce zatím (jako vždy, než se připraví „vysvětlení“) říci koho. A Ve Verdenu nedaleko severoněmeckých Brém najel zase kdosi autem do budovy radnice. Sedmačtyřicetiletý muž tím způsobil požár, který se rozšířil i do přízemí budovy. Policie řidiče zatkla a honem si pospíšila s ujištěním, že o teroristický útok nešlo. Určitě jen nějaký „blázen“. Jako obvykle. 

Po zkušenostech se soustavnými mystifikacemi a lhaním politiků a hlavních médií, které nejen v Německu provází všechno, co se týká muslimských násilníků, vrahů a útočníků, je třeba být skeptický ke každé takové události. Jde totiž primárně vždy o pokusy legalizovat lhaním imigrantskou invazi, kterou politická moc současné EU připravila, organizuje a chce dovést do konce za každou cenu. Tím má být zničení evropské civilizace, jak jsme ji od onoho osudného dne na Golgotě před zhruba dvěma tisíci lety znali – a její nahrazení civilizací otroků bez domova, bez národů, bez duchovních kořenů.

Především však po americkém útoku na Sýrii, kterou pomáhá ubránit samojediné Rusko, jsme se ocitli opět na pokraji globální války. Připomeňme, co se často zapomíná: Sýrie není pro Rusko jen vojenský strategický bod – jediný, na rozdíl od Spojených států, kde má tato jaderná velmoc na Blízkém východě základnu. Pro Rusko je tato země důležitá i z hlediska křesťanského. Jenže vykládejte to na Květnou neděli většině západní veřejnosti, jejíž duchovní kořeny již byly dávno přeťaty ateistickou „sekerou na kořenech“.

Záhada Trump

Ať jsou jakkoli všechny ostatní události těchto dnů důležité, ať je jakkoli strašná zbytečná smrt každého nevinného života, hlavní otázkou je nepochybně Trumpův válečnický „úlet“. Vyvolal pochopitelně spoustu spekulací. Především však jedinou: šlo opravdu o úlet, nebo jsme se prostě v Trumpovi zmýlili? Byli jsme spolu s jeho voliči oklamáni v naději návratu na mírovou cestu současného z kloubů vymknutého západního světa, jehož otěže nejpozději po 11. září 2001 naplno uchopili do rukou ti, pro něž je Velká válka řešením jejich (nikoli našich) finančních a globalistických problémů?

Je vlastně skoro zbytečné pátrat, jak k tomu tak náhle došlo. Je ostatně stále více zřejmé, že údajný chemický útok syrského letectva byl jen dlouho připravovanou záminkou generálů Pentagonu a jejich politického krytí v Kongresu USA (senátor McCain a spol.) k napadení Ruska. Zatím nepřímému – přes Sýrii. Je v této souvislosti přímo fantastické, jak se tento zjevný fakt snaží západní propaganda (která tolik křičí o „době post-faktické“) ututlat. I násilím.

Na facebookové stránce ruského ministerstva zahraničí se brzy po americké agresi vůči Sýrii objevila právě tato informace: raketový útok na syrskou leteckou základnu nebyl momentálním „hnutím mysli“, ale dlouho připravovanou operací, k níž byla chemická hrůza jen připravenou záminkou. Odtud je tedy implicitně jasné, kdo měl chemickou roznětku na svědomí. A hle: Facebook tuto informaci oficiální instituce „smázl“. Záhada Trump tak dostává novou rovinu.

Obrana útokem?

Ti, kteří se nechtějí hned trumpovské naděje vzdát, okamžitě uvažovali o tom, že se nový americký prezident tímto způsobem pokusil o obranu. Že, vystaven v historii USA nevídaným útokům establishmentu v Kongresu a v médiích, naivně vstoupil do pasti generálů. Nic nemůže být pravdě vzdálenější.

Trump není žádný naivka, ale obchodník. Možná chtěl být i šachista. Pokud ano, udělal hned na začátku partie hrubou chybu, kterou již sotva dokáže vyvážit. Mělo-li jít o „oběť figury“ výměnou za vylepšení své strategické domácí pozice, šlo pouze o amatérský tah říkající si o „šustrmat“ (ukončení partie ve třech tazích). Ale to je také málo pravděpodobné.

Nejspíše prostě špatně kalkuloval – a uzavřel s washingtonskými „válečnickými močály“, které údajně přišel „vysušit“, dohodu o „podmínečné“ kapitulaci. Hraje prostě už nějaký čas jen o sebe, nikoli o věc míru a rekonstrukce zničené Ameriky, která ho do Bílého domu vynesla. Pro to je nyní zjevně připraven obětovat cokoli – možná i svět. Je to nepříjemné, ale je nutné si takové pravdy včas přiznat. 

Vlastně to žádná velká záhada nebude. Donald Trump prostě selhal. Zklamal na prvním místě své voliče, ale také nejbližší spolupracovníky, které dovolil jednoho po druhém ze svého týmu „vyhnat“. Posledním byl Steve Bannon, hlavní stratég Trumpovy úspěšné volební kampaně a zakladatel internetového „Protiproudu“ s názvem Breitbart, který vlastně jediný stál za Donaldem Trumpem od počátku. Pár dnů před útokem na Sýrii ho Trump „propustil“, protože pravděpodobně s tímto absurdním dobrodružstvím nesouhlasil.

Není proto bezvýznamné, že nyní právě Bannonův Breitbart píše o „úžasu“, který svým útokem na Sýrii Trump vyvolal. Není bezvýznamné, že právě na jeho stránkách čteme rozhořčené či přinejmenším rozčilené reakce prezidentových až donedávna věrných voličů. Jejich vzkazy lze shrnout asi takto: Pro tohle jsme tě, Donalde, nevolili. Pokud jsme chtěli rakety na Sýrii a útok na Rusko, zvládla by to Hillary možná lépe...

Spokojené mručení elit války

Válečné mocenské kruhy na obou stranách Atlantiku spokojeně zamručely. Britský ministr zahraničí Boris Johnson oznámil, že pondělní návštěvu Moskvy odkládá. Trumpův ministr zahraničí úterní setkání v Moskvě zatím ponechal v platnosti, ale jestli k němu dojde, je otázkou. Ještě větší otázkou je o čem, přijede-li do Moskvy, bude v této situaci jednat. Ruská diplomacie je dlouhodobě – a dnes zvlášť – patrně nejlepší na světě – a přesně ví, co od takové „zbytečné schůzky“ může očekávat.

Jistě: Američané svůj útok Moskvě oznámili v dostatečném předstihu, aby se ruští a syrští vojáci měli šanci (spolu s většinou techniky) ze základny stáhnout. To však nebyl žádný akt „humanismu“. Pokud by to neudělali, Rusové by patrně rakety zničili ještě před jejich dopadem. A pak by už válku asi nebylo možné odvrátit. Toho se Pentagon zatím patrně bál. Nebo Trump. Tohle mohla být ta „cena za souhlas“.

O něčem svědčí, že jen asi polovina ze šedesáti Tomahawků dopadla na základnu (z níž již po dvou dnech znovu mohla startovat letadla), zbytek se „ztratil“, nebo dopadl na blízké vesnice, kde zabíjel civilisty včetně dětí. Oněch dětí, jejichž životy pár hodin předtím Trump označil za to, co ho prý pohnulo k „odvetě“: Chyba, nebo záměr? Šlo jen o šílenou a riskantní „demonstraci síly“ – pro doma?

Ať to bylo jakkoli (spekulací se teď rodí stovky), je to katastrofa. Nevratná. Tohle ruská diplomacie nespolkne. A ještě méně čínská. Urážka, které se Trump dopustil tím, že zahájil útok na Sýrii právě v době večeře s čínským prezidentem, kterého tak postavil do nemožnosti reagovat „méně zdvořile“, se rovněž nezapomíná. Evropské a washingtonské elity spokojeně zamručely: Válka je zpátky, Trump (respektive étos, který svou kampaní a zvolením přinesl) je mrtev.

Co bude dál?

Lze očekávat, že na všech stranách bude nyní snaha rozbouřenou situaci formálně zklidnit. Válka je příliš blízko. Trumpovo prohlášení, že „v případě dalšího chemického útoku“ je připraven svou agresi (bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN) zopakovat, je sice jen směšné siláctví – ale současně další past, kterou na sebe sám líčí. Další „operace pod falešnou vlajkou“ mají generálové Pentagonu nepochybně připraveny. Co udělá, když ji zopakují?

Rusové si z události také jistě přečetli to nejdůležitější: Trump pro ně už není (a nebude) ten partner, kterým být mohl. Je daleko slabší, než předpokládali. Po ostudné kapitulaci už fakticky neexistuje. Mohou sice využít jeho „špatného svědomí“ pro dílčí ústupky – jenže ty v nové atmosféře v Americe i v Evropě nebudou stejně hned tak možné. Spojení s Čínou to posílí.

Oslabí to však v Evropě všechny síly jdoucí proti establishmentu – na prvním místě aktuálně Marine LePenovou v blízkých volbách ve Francii. Té části francouzských voličů (je jich zatím šokujících 40% nerozhodnutých) to sděluje: Nevěřte Trumpům! Jakmile se dostanou k moci, stanou se z nich Hillary! A neplatí to jen pro Francouze.

Jinak se pojede jako obvykle. Bude se takzvaně vyšetřovat chemický útok (nedojde se k žádnému prokazatelnému závěru – viz sestřelení boeingu malajských aerolinií nad Ukrajinou), bude se řečnit v OSN, slavnostně prohlašovat, hrozit, ujišťovat... Jako vždycky. 

Budou další a další teroristické útoky (rovněž se budou dlouho vyšetřovat a interpretovat), po nichž znovu a znovu uslyšíme, že to jsou jen ojedinělé „výstřelky“, které naopak musejí vést k tomu, že „lépe pochopíme“ soudruhy imigranty, zvláště ty muslimské a „integrujeme je“ – protože jiná cesta prý není. Máme si zvykat. Normálka.

Budou další a další volby, které nic nezmění. Až do okamžiku, kdy celé tohle riskantní divadlo hrané na pokraji propasti prořízne první „velký výstřel“. Pak už se nebudeme ptát na nic. Nebude koho. Nebude ani Protiproud, aby čtenářům řekl, jak je to ve skutečnosti. Také nás „smáznou“.

Ještě je ale přece jen čas. Do poslední chvíle. Každý na svém místě můžeme a musíme dát najevo, že takhle snadno se popravit v cizím zájmu nenecháme. Že i ve fešáckém kriminálu EU nechceme zmarnit své životy, životy svých dětí a osud naší prastaré vlasti.

To všechno můžeme – ač se naděje zdá opět v nedohlednu. Květná neděle a blížící se Velikonoce nám v tomto směru hodně napovídají. Možná více a hlasitěji než kdy předtím. Je to naděje, na niž žádní generálové, politici a jejich prolhaná média nedosáhnou. 

Je to náš kříž.