DLOUHOLEBÍ (2)

V knize, která byla napsána v letech 1590 - 1604, Inka jménem Garcilaso de la Vega ,popsal deskovou a bandážní techniku, která byla používána indiánským kmenem Palta. Tento kmen obývá sever Peru a je znám tím, že upravuje hlavy u novorozenců. V tomto případě byly záměrné deformace lebky novorozenců prováděny třemi hlavními způsoby:

a) stlačením přední a zadní části hlavy deskami s polštářky, které pevně držely na místě pomocí speciálně upravených obvazů.

b) pevně omotanou hlavou silně stlačenými obvazy, přičemž v řádu roků, se lebka postupně přizpůsobovala vyvolávanému tlaku

c) použitím speciální přenosné desky kolébkového tvaru, která vytvářela kompresi čelní a týlní části lebky

Bylo zjištěno, že tato poslední metoda byla realizována i u několika indiánských skupin, kteří žili na severozápadě Spojených států. Mám na mysli především indiánské kmeny Makah a Plateau ze států Washington a Idaho. Používali jí také indiáni s tzv. "plochou hlavou" v Britské Kolumbii v Kanadě. Podle prof. Imbeloniho, které se umělou formou lebečních deformací zabývá prakticky celý svůj život, jsou formy lebeční deformity následující:

1. TABULKOVÁ, neboli FRONTOTARZÁLNÍ-OKCIPTIÁLNÍ - v tomto případě je "ploché hlavy" dosahováno "brachicefálním" faktorem ve kterém komprese přední a zadní vyvolá zploštění na přední a zadní stranu lebky, souběžně pak zploštění v bocích lebky. Existují dva typy tabulkových deformací (šikmá a přímá), v závislosti na úhlu tlaku desky:

a. ŠIKMÁ: Tento způsob tvarování lebky je získán dvěma šikmými deskami v tlaku na čelní a týlní oblast. Tlak na zadní straně tak cíleně působí na nejnižší část okcipitální kosti a tzv. "lambdoidní šev"

b. VZPŘÍMENÁ: Tento typ deformace je realizovatelný také dvěma způsoby:

aa. Čelní kus dřeva, je držen na místě prostřednictvím  tlačné bandáže a okcipitální komprese, což mělo za následek udržení plochého lebečního designu

bb. Dvě svislé desky vyvíjejí tlak na přední a zadní část hlavy dítěte. V takovém případě