"PARALAXA WORLD NEWS" - 20. 12 2016

 Redakce

Redakce

autor

20.12.2016 Paralaxa World News

Tuleni u Evropy začínají být agresivní a nikdo neví proč

Tuleni vypadají roztomile, ale něco se s nimi děje. A nikdo neví, proč... Tuleni kuželozubí (Halichoerus grypus), jichž žije v britských vodách kolem 180 000, se normálně živí především rybami, především těmi menšími. Něco se teď ale muselo změnit: podle zprávy výše zmíněné instituce začali tuleni zabíjet sviňuchy.

Už delší dobu se na pobřeží i na otevřeném moři nacházejí okousané mrtvoly sviňuch, menších příbuzných delfínů. Poranění byla často velmi podobná, způsobená zřejmě velmi specifickým chrupem. Když mořští biologové studovali DNA, která se do těchto ran dostala, zjistili, že patří právě tuleňům kuželozubým.

Zatím nikdo není schopen říct, jestli se to stejné co sviňuchám nemůže stát i lidským plavcům. Oceánolog Ken Collins z univerzity v Southamptonu se toho obává – sviňuchy opravdu připomínají tvarem těla mladší děti. Je tedy docela pravděpodobné, že když jim tak chutná maso sviňuch, jednou omylem zaútočí i na člověka...

Co přesně mohlo být příčinou této změny chování tuleňů, zatím není známé, ale mořští biologové o tom začínají vytvářet hypotézy. Jednou z nich je i to, že tak tuleni reagují na zmenšování populací ryb v oceánech.

Zdroj: BBC


 

Země se otáčí stále pomaleji. Za 18 miliard let bude mít den 25 hodin

Podle britských astronomů se Země otáčí stále pomaleji. Pokud ale notoricky nestíháte a těšíte na pětadvacetihodinový den, těšíte se marně. Zpomalení činí podle vědců necelé dvě milisekundy za sto let. To je mnohem méně, než tvrdily původní odhady. A den se tímto tempem prodlouží o hodinu až za osmnáct miliard let.

Více než rychlost zpomalování je ale na objevu zajímavý způsob, jakým to astronomové zjistili. Britští vědci použili poměrně inovativní metodu, kdy analyzovali zatmění Slunce a Měsíce po tři tisíce let zpět do minulosti, přičemž vycházeli z historických pramenů a dobových záznamů. 

Pro lidstvo byly totiž tyto události vždycky zlomové, hlavně zatmění Slunce, a tak je zaznamenávali už třeba na hliněných destičkách. Vědci tak vzali babylonské destičky, starořecké texty, svitky z Číny, záznamy ze středověké Evropy nebo poznámky arabských učenců. A v nich hledali záznamy nejen o zatmění, ale i třeba o tom, jaké hvězdy kdy Měsíc zakrýval, a další údaje o nebeských jevech. 

Astronomům se povedlo jednotlivé události přesně zasadit do místa a času konání. Údaje pak porovnali s počítačovou simulací. Zjistili tak, že historické záznamy a počítačová simulace prostě nesedí. Zpřesněné výpočty pak ukázaly zmíněnou hodnotu dvě, respektive 1,8 milisekundy za sto let. Rychlost ale není pořád stejná, dochází k výkyvům, a to v rámci desetiletí až století. 

Zdroj: CNBS


 

Mořští koníci šokují vědce

Mezinárodní vědecký tým úspěšně přečetl a analyzoval genom koníčka pruhoocasého (Hippocampus comes), který obývá korálové útesy a porosty chaluh v tropických mořích JV Asie

Pod vedením Axela Meyera Univerzity v Kostnici se na výzkumu podílelo i 6 evolučních biologů z Kostnice a vědci z Číny Singapuru. Badatelé získali data, která osvětlují průběh rychlé speciace a diverzifikace prostřednictvím ztrát a duplikací genů, stejně jako změn a ztrát regulačních elementů v genomu. Studii Meyerova týmu nedávno publikoval časopis Nature.

Právě mořští koníci jsou na takový výzkum, který spojuje čtení genomů s analýzou evolučních mechanismů jako dělaní. Jejich evoluce totiž byla rychlá a hodně nápadná. Dnešní mořští koníci už ryby příliš nepřipomínají.

Meyer a spol. ukazují, že evoluční změny neprobíhají jenom na úrovni změn genů, ale že se také ve značné míře týkají i regulačních elementů. Tyto elementy jsou evolučně konzervované sekvence DNA v genomu, jejichž úkolem je regulovat funkci genů. Je pozoruhodné, že některé z těchto regulačních elementů, které považujeme za velmi důležité pro fungování zárodečného vývoje, u mořských koníků scházejí.

Zdroj: gate2biotech.cz


 

Věděli jste, že ryby umí zpívat stejně jako ptáci?

Pokud vás titulek článku překvapil, je zřejmé, že jste až dosud nepřišli do styku se speciálními hydrofony, které dokážou detekovat rybí zpěv. Australští vědci jejich prostřednictvím zjistili, že ryby zpívat opravdu dovedou!

„Píseň obvykle zahajuje určitý jedinec zvláštním zvukem a postupně se k němu přidávají i ostatní ryby,“ říká přední odborník na studium „rybích písní“ Robert McCauley. Podle něj jsou zpívající ryby nejaktivnější po ránu stejně jako ptáci. McCauley poslouchá podvodní písně už po tři desetiletí.

„Je fantastické, že biologické organismy jsou schopny syntetizovat takto krásné akustické oscilace,“ dodává. Podle něj je škoda, že o existenci rybího zpěvu nemá většina lidí ani potuchy.

Zdroj: You Tube


 

Vědci v Antarktidě objevili podpovrchové jezero a tzv. ledovcové mlýny..

Jak informuje žurnál Science Alert, aktuální výzkum týmu holandských geofyziků přináší zásadní změnu pohledu na Antarktidu. Jejich výprava ke „kráteru“ na východě kontinentu, v lokalitě nesoucí jméno belgického Krále Baudoina, totiž potvrdila, že zmíněná prohlubeň vůbec není kráter, ale „jezero“.

Jedny i druhé uvozovky jsou na místě, už proto, že se pohybujeme v krajině věčného ledu. O přítomnosti dva kilometry široké terénní sníženiny s výrazně tmavším ledem podávají od roku 1989 občasné zprávy piloti, kteří nad nad daným územím přelétli. Po dlouhá léta se spekulovalo o tom, že tato sníženina je kráterem, stopou zanechanou meteoritem.

Tato populární teorie však byla stále častěji zpochybňována. Nesouhlasili s ní ani lidé z Utrechtské univerzity v týmu Stefa Lhermitta, kteří se rozhodli tento přírodní fenomén prozkoumat přímo na místě. Proč se tak neučinilo už dávno? Na obhajobu zastánců možných teorií o původu terénní sníženiny je zapotřebí uvést, že místo se nachází 400 kilometrů od nejbližší polární stanice a cesta k němu, která je možná jen po několik týdnů v roce, obnáší třídenní cestu na sněžných skútrech.

Když tedy Stef Lhermitte dosáhl svého cíle a spatřil o tři metry pod terén zanořenou plochu, mohl konstatovat jediné: „Rozhodně se tu nekoukáme na kráter meteoritu, ale něco ještě vážnějšího. Tmavší plocha je ledem překryté propadlé jezero.“

V čem je problém? Jezero je přímým dokladem výrazného oteplení v regionu, který jsme dosud považovali za definitivně zmrzlý. Na místě také zaznamenal přítomnost tří ledovcových trhlin, tzv. ledovcových mlýnů, které si můžeme představit jako vertikální průrvy vykotlané tající vodou v ledu, které ji sváděly dvěma směry pod led.

Podobný pohled nebyl zkušeným polárníkům cizí, pracující led, ledovcové jeskyně, kanály a zamrzlá jezera dobře znají například z Grónska. Jenže Antarktida byla vždy považována za příliš chladnou a kompaktní na to, aby tu k podobným jevům docházelo. Lhermitte s kolegy lokalitu prozkoumal a pořídil sérii záznamů, aby vyvrátil možné pochybnosti. Jenže naznačený odtok natáté vody a ledovcové mlýny jim nedávaly moc prostoru.

Zdroj: Science Alert.com

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.