"MYSTERIUM SMRTI A UMÍRÁNÍ" - FRAGMENT STUDENTSKÝCH POZNÁMEK Z KURZU JAROSLAVA CHVÁTALA

Potřeby umírajících

1. Potřeba žít a radovat se

Umírající má potřebu ve zbývajícím čase má potřebu žít a radovat se.

Toto je naprosto zásadní faktor. Nejideálnější by bylo, kdyby rodina k němu přistupovala tak, že daný člověk vůbec neumírá. Nemělo by se k němu přistupovat jako někomu zvláštnímu, nebo jedovatému, vyhýbat se mu. Daný člověk se pak cítí špatně a cílem samozřejmě je, aby se cítil dobře.

Umírající se nebojí smrti, bojí se umírání. Bojí se procesu umírání, tj. cesty smrti. Nejvíce se bojí nastupující nemohoucnosti a chátrání těla. Je potřeba, aby ti lidé, nebo rodinný kruh, aby se snažili realizovat následující kvality – neměli by v daném člověku vyvolávat dojem, že je nemohoucí a měli by danému člověku ukazovat, že je stále užitečný. Pokud je daný člověk se o sebe stále postarat, tak k němu budu přistupovat tak, že je toho schopen a budu to po něm vyžadovat a budu jej v tom podporovat. Toto je potřeba si uvědomit, abych nedělala z daného člověka více nemohoucího než ve skutečnosti je. Je potřeba být tvrdší, aby si nikdy nezačal říkat, že je k ničemu. Je to stále žijící člověk.

2. Potřeba zachování důstojnosti a vlastního rozhodování

Každý umírající má potřebu si uchovat důstojnost a sám o sobě rozhodovat

Přemrštěná péče o umírajícího může člověku dát pocit zcela nemohoucího, a může v něm vyvolat pocit, že je miminko a mohu mu vzít chuť do života. Tito lidé potřebují mít možnost rozhodovat sami o sobě. Pokud se chce dívat z okna, pak mu vyhovím. Nemohu rozhodovat o životě a smrti druhého člověka. (pokud se někdo rozhodne, že chce dobrovolně odejít a projít eutanazii, a člověk je při smyslech, tak má svobodnou vůli k odchodu, v případě posledního přání bych se měla snažit člověku vyhovět).

Každý umírající chce zemřít důstojně, stejně tak, že každý člověk chce žit důstojným způsobem. Důstojnost ve skutečnosti především souvisí se spolurozhodováním (je jedno zda na druhé straně je rodina, nebo lékaři), každý člověk musí mít možnost spolurozhodovat o svém osudu. Je nutné umírajícímu poskytnout možnost volby. Toto však samozřejmě klade obrovské nároky na okolí umírajícího. Umírající se může rozhodnout ukončit jakoukoli léčbu, a pro okolí to může být náročné, ale je potřeba si uvědomit, že člověk má svůj vlastní život a chtít po někom, aby dělal něco proti své vůli je velmi sobecké.

Život je dar, ale dar dostáváme proto, abychom si s ním mohli dělat, co chceme. Tj. chci-li zemřít, mám naprosté právo k tomu zemřít.  Sebevražda je například důležitou zkušeností, kterou si daný člověk potřebuje projít. Pokud někdo po něčem hodně touží, tak je potřeba to danému člověku umožnit. Když to neumožním, pak mu odmítám získání zkušenosti. Z principiálního hlediska zakazování není správné. Mohu říct NE, ale nemohu zakázat, protože zakázat znamená, že druhému bráním. Je to vše o svobodném přístupu k životu, ale není to jednoduché.

Porozumění a pomoc v procesu akceptování smrti

Je o určitém druhu asistence u člověka, který je s tím umírajícím a umírajícímu určitým způsobem naslouchá. Schopnost naslouchat je nesmírně důležité. Naslouchání není jednoduché. Role okolí je skutečně z pozice naslouchání. Umírající se potřebuje svěřit a potřebuje podporu okolí ve smyslu naslouchání.Umírající je ten, který sdělí a okolí je ten který naslouchá a přitakává. Je to vždy o velkém nacítění, soucítění a empatiích. Naslouchající by měl být vůči umírajícímu člověku empatický.

3. Potřeba příslušnosti a …

Potřeba umírajícího mít pocit, že k někomu patří a že někdo má o něj starost.

Může se jednat o kohokoliv. Mohu se v životě dostat do situace, kdy budu pomáhat někomu zcela cizímu člověku na jeho poslední cestě (na horách – zraněný umírající lyžař). Jediné co mohu pak v takových situacích udělat, je vzít daného člověka za ruku a být s ním. Toto je neúžasnější čin, který mohu udělat a je to nesmírně důležité a je Anděly oceňováno. Jediné co musím je potlačit odpor z dané situace. Jedná se o určitý druh zkoušky, kterou jsem si zvolila do života.

Umírající potřebuje mít pocit, že k někomu patří. Tedy v tu chvíli. Jednou z nejhorších životních situací je, kdy umírající umírá sám, bez pozornosti kohokoliv druhého, umírá opuštěný, bez jakékoliv psychické podpory. Umírající v dané chvíli neřeší, ke komu patří, ale že patří k někomu. Často tuto roli nahrazují Andělé, kteří zastupují účastnou roli člověka. Často Anděl může mít hmotné tělo a nemusí jít pouze o energetickou bytost.

4. Potřeba dobré a upřímné komunikace

Pokud je umírající schopen ještě komunikovat, abych si s umírajícím vysvětlila vše co je potřeba.

Následně nastoupí hlubší fáze umírání, kdy umírající přestane mluvit a pak přicházejí na řadu dotyky. Je potřeba si uvědomit jednu věc a to je to, že s ním nemusím být ve chvíli, kdy zemře. Proto je potřeba užívat si každý okamžik, kdy s daným člověkem mohu být.

Potíže nastávají, kdy komunikace s umírajícím drhne nebo jiným způsobem vázne. Příčinou může být, že se třeba okolí bojí mluvit o umírání nebo těchto tématech. Tyto věci by se neměly lámat přes koleno, ale je lepší, když se okolí dohodne a s umírajícím bude mluvit ten, kdo má nejmenší potíže mluvit o těchto tématech.

V souvislosti s komunikací souvisí Fenomén posledního přání. Jestliže budu mít umírajícího v rodině, tak musím být připravena na situaci, kdy projeví poslední přání. Tento fenomén je výjimečný a je velmi závažný. Platí zde pravidlo, že bych měla využít všech svých dostupných možností, abych toto přání umírajícímu splnila. Poslední přání mohou být různorodá – od banálních (např. někdo umírá na rakovinu slinivky a má chuť na kyselé okurky, tak mu je prostě dám, umírá na rakovinu plic, a chce si vykouřit doutníků, tak mu je dám, někdo si přeje vypít lahev whisky apod.) ale i zásadnější přání, (jako je např. podívat se do místa svého rodiště, nebo v daném místě přímo zemřít, nejhorší je držet umírajícího v iluzi a říct mu, že to udělám, ale při tom budu vědět, že to není v mých silách, je potřeba být upřímná o svých limitech; nebo se chce podívat na nějaké krásné místo). Fenomén je nesmírně zásadní a důležitý, „boduje se podle zvláštní sazby“ na splnění přání je kladen zvláštní důraz. Je potřeba si uvědomit, že jednoho dne budu já v pozici umírajícího.

5. Potřeba tělesného kontaktu

Tělesný dotyk je extrémně důležitý v momentě, kdy umírající přestává mluvit.

Dotyk rukou je v podstatě možný kdykoliv, ale potřeba vycítit zda si to umírající přeje, či nikoliv. Přání bych měla akceptovat a vyjít umírajícímu vstříc.

6. Potřeba pochopení pro vlastní potřeby a přání

Hodně zásadní a důležitá záležitost. Umírající potřebuje někoho, kdo jej bude zastupovat vůči ostatním (závěť, nemocnice apod.) umírající chce urovnat věci vůči okolí.

Je potřeba si ujasnit zda jsem schopna umírajícího člověka zastupovat. Jakmile jednou se zastupováním souhlasím, tak je takřka nemyslitelné z tohoto ustupovat. Zastupováním umírajícího mu výrazně pomohu.

7. Ohlédnutí za životem / rekapitulace

Mnoho umírajících se za svým životem ohlíží. Je pro ně důležité vidět co během svého života dokázali.

Je potřeba být člověku pomocníkem při této rekapitulaci. Umírající většinou vidí svůj život pesimisticky a většinou vidí zejména nedobré věci svého života, své poklesky, vidí, komu ublížili, ozývají se výčitky svědomí apod.. V tomto momentě však nevidí svůj život ve správném světle. Je potřeba mu pomoci, aby vidli svůj život spravedlivějším způsobem.

Je potřeba, aby rozloučení se životem bylo spravedlivé a harmonické, aby energie při odchodu byly dobré. Protože pokud jsou energie nedobrého charakteru, tak se tyto energie vrátí při zrození v budoucím životě.

Mohu využít techniky pro přehrání některých událostí ze života. Sdělím umírajícímu způsob jak to udělat, aby dokázal tyto momenty v životě „urovnat“.

8. Potřeba vyřídit či dokončit nevyřešené záležitosti

Proces umírání může narušit některé události, ale umírající je nechce nechat po sobě neuzavřené.

Velice umírajícímu pomůže, pokud mu s vyřizováním věcí pomohu. Je vždy lepší udělat méně, ale poctivě než více, ale nekvalitně.

Patřím sem i pomoc při narovnávání pokažených vztahů. Umírající cítí, že odejde brzy ze života. Má potřebu se usmířit s některými lidmi a může mě požádat, abych se stala prostředníkem při usmíření. POZOR: toto není jednoduchá pozice.

Toto je jediný moment života, kdy lze druhému člověku lhát ze soucitu.

9. Starost o vlastní rodinu

Člověk, když umírá je součástí nějaké rodiny, tak samozřejmě má starost o svou rodinu.

Tato starost je samozřejmá. Jak se o sebe postarají, co s nimi bude, co si bez umírajícího počnou. Tato starost vytváří strach nejen u umírajícího, ale i u členů rodiny a dochází k mezi nimi k přelévání nedobrých energií mezi nimi. Toto vyvolá stav, kdy rodina nechce umírajícího pustit. Toto brzdí a blokuje přirozeného odchodu ze života člověka. Čím víc bude lidí plakat, tím těžší bude odchod umírajícího. Truchlit nad odchodem člověka není správná cesta.

10. Nemocný má vědět, že musí zemřít

Většina lidí chce vědět, že musí zemřít. Existuje pouze 3% lidí, že nechtějí o smrti nic vědět.

Když vhodným a velice citlivým způsobem řeknu umírajícímu, že umírá, tak mu poskytnu čas. Pokud mu to budu zapírat, tak mu poskytnu čas, aby si urovnal všechny své záležitosti, aby se připravil na smrt, aby urovnal vztahy atd.. Není hezký pohled do očí člověku, který stojí tváří v tvář smrti a pochopil, že jsem mu lhala. Toto není dobrá situace.

11.Porozumění smrti

Každý člověk, který se celý život nezabýval pojmem smrti, tak když se tento okamžik blíží, tak se chce dozvědět více.

Najednou budou mít potřebu se ptát, dozvědět se spoustu věcí a mohou mě překvapit. Je dobré si proto spoustu věcí nastudovat a být schopna pomoci. Vždy se jde lépe po cestě, o které něco vím, než po cestě, která je neznámá, skrytá, tajemná apod.. Často má umírající potřebu vědět, ale z různých důvodů se na tyto věci stydí zeptat. Proto se mnohdy vyplatí, abych byla aktivní já. Je dobré toto téma opakovaně nadhodit a tím umírajícímu situaci ulehčit.

12. Každý umírající má potřebu věřit

I největší materialista a ateista má ve chvíli umírání potřebu opřít se o víru.

Je jedno, o jaký styl víry se jedná, ale v daný okamžik potřebuje posílit svou víru. Dalajlama řekl „Nejvyšší zásada jak pomoci někom zemřít zvlášť, když je nevěřící spočívá v tom, že každý má právo odejít klidně, smířen a bez hněvu s vědomím že je milován“. Vždy bych měla usilovat o to takové prostředí nastavit. Umírající člověk je velice citlivý na energie lásky.